gospelintimespace

Evangelium v čase a prostoru

Jakob Haver Úvahy o kreacionismu, stvoření ad. 12 Komentářů

Moderní věda nemá problém s názorem, že tři známé rozměry (délka, šířka, výška) nejsou vše, co je realitou. Toto vědomí nám může usnadnit chápání našeho pojetí Božího působení.

Russell Grigg

Z creation.com přeložil Jakob Haver – 04/2020. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

gospelintimespace1

Foto NASA

Bible nám říká, že Bůh žije ve věčnosti (Izaiáš 57:15), že bydlí v nebesích (např. Deuteronomium 26:15) a také ve světle (1 Timoteovi 6:16). To můžeme docela dobře shrnout slovy, že Bůh žije v dimenzi či rozměrech nebeské věčnosti. My naproti tomu žijeme ve světě tří rozměrů prostoru (délka, šířka, hloubka) a jednoho rozměru času.1

Bůh je všudypřítomný (je přítomný všude) jak v dimenzích věčnosti, tak v našem vesmíru, nicméně zjevoval se také v určitých dobách konkrétními způsoby i v našem světě. Například, Duch Boží se vznášel nad vodami při Stvoření (Genesis 1:2), Mojžíšovi se zjevil JHVH Bůh v hořícím keři (Exodus 3:4–14) a Bůh Syn opustil dimenze věčnosti (Jan 1:1–2; Filipanům 2:5–7) a vstoupil do našeho světa zvláštním způsobem při vtělení (Matouš 1:18; Lukáš 1:35 ; Jan 1:14). Po zmrtvýchvstání se Ježíš několikrát zjevil svým učedníkům, z toho dvakrát v uzamčené místnosti (Jan 20:19–31) a při Nanebevstoupení Ježíš opustil náš svět a vrátil se do nebeské dimenze (Jan 20:17; Skutky 1:9).

Účelem tohoto článku je objasnit si tyto pojmy a lépe jim porozumět, a to přirovnáním k Flatlandu (Plochozemě).2

Flatland

gospelintimespace2Představme si zemi dvou rozměrů, vymezenou na obr. 1 body ABCD, mající délku a šířku, ne však výšku. Je obývána inteligentními bytostmi, vyobrazenými jako trojúhelníky uvnitř kruhů, z nichž všechny zabírají také jen dvě dimenze. Jednoho dne se Flatlanďané probudili a zjistili, že někdo neznámý nakreslil přes jejich zemi čáru EF. To fakticky rozdělilo jejich zemi na dvě, protože bez rozměru výšky nikdo nemohl tuto linii přeskočit ani podlézt, aby se dostal na druhou stranu. Nikdo také nemohl sdělit žádné informace z jedné strany dělící čáry na druhou. Linie EF se tedy stala horizontem událostí (viz Černé díry a horizont událostí níže).3

Jednoho dne se v oblasti ABFE (obr. 2) objevil nějaký tvar (obrys stopy), zjevně jen tak, bez příčiny, nakolik to mohli Flatlanďané posoudit. Pak ten tvar zmizel. Když se příště tvar znovu objevil, Flatlanďané kolem něj nakreslili kružnici (obr. 3). Pro dvourozměrné obyvatele Flatlandu byl kruh horizontem událostí, což znamená, že se z oblasti ohraničené kružnicí nemohlo dostat nic ven ani dovnitř. Nicméně když odstraněním části kruhu provedli kontrolu, tvar tam již nebyl. Flatlanďané se nyní museli vypořádat s trojí situací:

  1. Vypadalo to, že novotvar se objevil a zmizel bez příčiny.
  2. Horizont událostí nebyl pro tvar žádnou překážkou.
  3. Stejný horizont událostí Flatlanďany zcela blokoval.

K poctě autora

Zde prezentované pojmy Flatland, další dimenze, horizonty událostí atd., pocházejí z knihy The Scientific Alternative to Neo-Darwinian Evolutionary Theory (Vědecká alternativa k neo-darvinovské evoluční teorii) z roku 1987 od již zesnulého profesora Dr. Arthura E. Wilder-Smithe (1915–1995).

Wilder-Smith byl mezi svými vrstevníky ve světě vědy velikánem, získal tři doktoráty. Ovládal sedm jazyků, byl také originálním myslitelem a jednou z velkých průkopnických osobností vědy o stvoření.

Mezi jeho další nejznámější díla patří Původ člověka, lidský úděl; Kdo přemýšlí, musí uvěřit; Stvoření života; a Přírodní vědy nevědí nic o evoluci.

Pojem Flatland (avšak bez vztahu ke křesťanství) se poprvé objevil roku 1884 v knize Edwina Abbotta, Flatland: Romance of Many Dimensions (Plochozemě: román mnoha rozměrů).

Všechny tyto problémy měla vyřešit zvláštní postava jménem Dr. Zweisteinus. Nejprve Flatlanďanům vytkl jejich vědecký materialismus, totiž jejich víru, že dva rozměry Flatlandu jsou jediným projevem veškeré reality, a že jejich životní styl je založen na této nepravdě. Dále jim řekl, že Flatland není jedinou realitou a že objevující se a mizející tvar ukázal na možnost, že vedle těchto jim známých dvou rozměrů – délka a šířka – existuje minimálně ještě jeden, třetí rozměr. Tuto třetí dimenzi nazval „altitudo“ neboli „hloubkou“ či „výškou“.

Řekl jim, že trojrozměrná bytost, která vytvořila stopu, mohla z uvěznění 2-D (z horizontu událostí 2-D) jak vystoupit, tak i vstoupit pouhým překročením, protože 3-D bytosti nelze žádnou z 2-D bariér (kterými jsou omezeni dvojrozměrní Flatlanďané) zabránit, aby vkročila nebo odešla. „Dvě dimenze si nemohou vzít nic, co je vlastnictvím tří dimenzí! Tento další rozměr dává naprostou svobodu nad nižšími dimenzemi.“2 Bytost 3-D se tak mohla ve Flatlandu libovolně projevit a také mohla Flatlanďany detailně pozorovat, aniž by si toho byli vědomi. Mohla dokonce vidět i jejich nitro, které bylo pro ostatní Flatlanďany vzájemně neviditelné.

Nyní tedy vztáhněme tento koncept, nazývaný teorie dimenzí, k některým událostem zaznamenaným v Bibli.

Stvoření

Informace potřebné pro uskutečnění stvoření existovaly v Boží mysli, Logos (Jan 1:1, řecky logos = Slovo), tedy mimo prostor a čas, a ještě předtím, než bylo vše stvořeno. To znamená, že veškeré stvoření existovalo v Boží mysli, „před založením světa“ (Efezským 1:4; 1 Petr 1:20), a tedy v dimenzích věčnosti. Aby se stvoření objevilo napříč horizontem událostí, který odděluje co do kvantity nebo množství věčnost od časoprostoru, Bůh předal potřebné informace (a energii) během šesti dnů zaznamenaných v Genesis 1.

Když byl Adam stvořen a ještě nezhřešil, byl (řečeno z pohledu dimenzí) hybridní. V zahradě Eden chodil s Bohem, který obývá věčnost, a tak zažíval něco z vícerozměrných dimenzí věčnosti, ale také existoval v časoprostoru. Když překročil Boží nařízení, Bůh ho z Edenu vyloučil, aby mu zabránil jíst ze stromu života a žít v hříšném stavu věčně (Genesis 3:22, 24).

Další dimenze a Bůh – buďte opatrní

gospelintimespace3Skutečnost, že věda nemá problém s možnými dimenzemi nad ty, které denně prožíváme, nám dává zajímavý způsob, jak učinit mnoho biblických pojmů hmatatelnějšími. Může se však také stát, že zajdeme příliš daleko – tím, že se budeme snažit vtěsnat věčného Boha do měnícího se momentálního pohledu. Například známý „pokrokový kreacionista“ (který také často používá „flatlandovské“ pojmy Wildera-Smithe) nechává publikum přemýšlet o tom, že věda prokázala existenci přesně deseti dimenzí a že toto zjištění nějak potvrzuje Bibli.

Za prvé, neexistuje žádné biblické učení, které by o tom cokoli říkalo. Za druhé, tato vratká představa byla založena na vysoce abstraktní a sporné větvi fyziky známé jako teorie strun. Od této teorie bylo později upuštěno ve prospěch teorie superstrun, také postrádající experimentální podporu, která předpokládá jedenáct dimenzí. Podle jejích zastánců nejsou některé z těchto hypotetických dimenzí vidět, protože jsou svinuty do neuvěřitelně malých prostor.

Upřímně řečeno křesťané, kteří dnes oddávají svou mysl s dnešní vědou (tj. velký třesk, deset dimenzí atd.), budou zítra vdovci.

Nicméně člověk byl stvořen pro věčnost. Bůh tedy poskytl způsob, jak se můžeme s Ním znovu spojit. Zatímco Adamův hřích uzavřel pro lidstvo horizont událostí do nebeské dimenze, odpuštění hříchu tento horizont událostí otevírá. Toto odpuštění přichází skrze smrt a vzkříšení Pána Ježíše Krista, který zaplatil trest za hřích; je přístupné pouze prostřednictvím osobního pokání a víry. Ti, kteří takto získají Boží odpuštění, zažívají už v tomto životě společenství s věčným Bohem (Jan 1:12; 17:23), byť v mnohem omezenější míře než původně Adam, a v dalším životě budou s Bohem sjednoceni.

Zjevení vzkříšeného Ježíše

Když Pán Ježíš Kristus vstal z mrtvých, jeho vzkříšené tělo prošlo skrze oblečení, aniž by ho narušilo; opustilo tento časoprostor a vstoupilo do dimenzí věčnosti. To, co způsobilo, že apoštol Jan uvěřil ve vzkříšení (Jan 19:39–40; 20:7–8), byl pohled na roušku, která byla původně ovinuta kolem Kristovy hlavy a „ležela svinutá zvlášť“ (tj. stále zavinutá a vyztužená lepkavou směsí myrhy a aloe, používanou při balzamování). Ačkoli Jan o teorii dimenzí nejspíš nevěděl, přesto došel ke správnému úsudku, že Kristus překročil dimenze času a prostoru.

Stejně jako stopa ve Flatlandu, Kristus se mohl objevit v uzamčené místnosti nebo se zjevit učedníkům a zase jim zmizet (např. na cestě do Emaus), aniž by Ho jakkoli omezoval horizont událostí, který naopak nám zcela zabraňuje provádět stejné akce.

Při Nanebevstoupení (Skutky 1:9) Ježíš překročil horizont událostí mezi časoprostorem a Nebesy. Nyní, když se věřící modlí, přistupují ke vzkříšenému Pánu Ježíši skrze Ducha svatého, který ve věřících přebývá skrze víru (Jan 14:16–17).

Nebe, peklo a soud

Když člověk zemře, jeho duše/duch opustí tento vesmírný časoprostor tím, že překročí horizont událostí. To je hranice, na které končí prostor a čas a začíná nadčasovost. V Bibli nám Bůh říká, že i po smrti existuje Nebe, Peklo a soud, který přijde („Člověku je jednou uloženo zemřít, a potom přijde soud“ – Židům 9:27). Ten na základě naší víry (v tomto životě) v Kristovu usmiřující smrt a vzkříšení rozhodne, ve kterém z těch dvou předchozích míst skončíme.

Nebe, peklo a poslední soud existují neboli se vyskytují v dimenzích věčnosti. Proto je nelze nikdy zkoumat vědou, protože všechny jsou skryty za horizontem událostí (viz Další dimenze a Bůh – buďte opatrní).4 To však neznamená, že nejsou skutečné. Tento koncept je dokonale vědecký a všechny tyto pojmy jsou ve skutečnosti tou nejvyšší realitou. Ateisty dlouhodobě propagované materialistické krédo, totiž že jedinou realitou je naše časoprostorová návaznost „tady a teď“, se tudíž jeví jako vědecky neobhajitelné. Skeptici, ateisté a další to ignorují na vlastní nebezpečí.

Černé díry a horizont událostí

gospelintimespace4

Foto NASA

Když astronauté letěli na Měsíc, jejich kosmická loď musela překonat rychlost vyšší než 11,2 km/s (25 000 mph), tedy tzv. únikovou rychlost,1 aby se mohli vymanit z tahu zemské přitažlivosti. Nyní si představte dostatečně masivní hvězdu, která prochází gravitačním kolapsem, dokud její gravitace nebude tak silná, že úniková rychlost bude 300 000 km/s (186 000 mil/s) neboli rychlost světla.

Einsteinova obecná teorie relativity předpovídá, že v takové oblasti bude prostor tak zakřivený, že nemůže uniknout žádné světlo ani nic jiného. Ta hvězda by proto byla neviditelná (a tedy zjistitelná jen podle gravitačních účinků na blízkou hmotu). Výsledkem by byla černá díra2 definovaná Stephenem Hawkingem jako: „oblast časoprostoru, z níž nemůže uniknout nic, dokonce ani světlo, protože gravitace je tak silná.“3

Prochází-li paprsek světla v blízkosti černé díry zvnějšku, bude jeho směr ovlivněn gravitačním tahem černé díry, a pokud bude dostatečně blízko, přejde na oběžnou dráhu kolem černé díry. (Pokud je nasměrován přímo na černou díru, bude absorbován.)

Hranice černé díry, kde světlo z vnějšku přechází na oběžnou dráhu, nebo paprsky světla z černé díry, které nemohou uniknout, se nazývá horizontem událostí.4,5 Představuje ostří kolem černé díry, odkud již není návratu. Důvodem pro tento název je, že se z této oblasti nemůže nikdy dostat žádná událost, protože neexistuje žádný způsob, jak sdělit výskyt jakékoli události. Takže to, co se děje v černé díře, nemůže nikdo zvenčí pozorovat, a tudíž to nemůže být poznáno vědou. Tento jev byl nazván „kosmickou cenzurou“.6

Odkazy a poznámky

  1. Úniková rychlost je rychlost potřebná k tomu, aby bezmotorový objekt unikl z gravitačního pole planety nebo hvězdy. Je dán vzorcem ve = √2GM/R, kde G je univerzální gravitační konstanta, M je hmotnost planety nebo hvězdy a R je její poloměr.
  2. „Černé díry jsou více než jen teoretické pojmy. Především jsou to přímé předpovědi obecné relativity, která je podložena velkým množstvím experimentálních důkazů.“ Russell Humphreys, Starlight and Time, Master Books, CO 80936, USA, 1994, p. 22.
  3. Stephen Hawking, A Brief History of Time, Bantam Books, London, p. 194, 1988.
  4. Ref. 3, p. 90.
  5. Poloměr horizontu události kolem černé díry se nazývá Schwarzschildův poloměr a je dán vzorcem RS = 2GM/c2, kde c je rychlost světla ve vakuu. Své pojmenování dostal po německém astronomovi Karlu Schwarzschildovi (1873–1916), který v roce 1916 předpověděl existenci zhroucených hvězdných těles, která nevyzařují žádné záření. Pokud by se do černé díry zhroutilo Slunce, poloměr horizontu události by byl pouze 3 km (2 míle).
  6. Ref. 3, p. 93.

Odkazy a poznámky

  1. Protože náš prostor-hmota-čas (někdy nazývaný kontinuum prostoru-času) byl stvořen Bohem, je proto mimo něj, neboli je transcendentní – tj. nepodléhá jeho omezením (Genesis 1:1).
  2. Adaptace podle A.E. Wilder-Smith, The Scientific Alternative to Neo-Darwinian Evolutionary Theory, Word for Today Publishers, CA 92704, USA, pp. 159–191, 1987. Used with permission.
  3. Všimněte si, že horizont událostí černé díry je jednosměrný, zatímco horizont událostí ve Flatlandu je obousměrný.
  4. Bůh je naproti tomu všudypřítomný a důvěrně zná vše, co říkáme a děláme (srov. čím je 3-D vůči Flatlanďanům). Je „blíž než naše dýchání, blíž než jsou ruce a nohy.“ Viz Žalm 139:7–14.
Subscribe
Upozornit na
12 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
admin

Olivere, váš sarkastický až jizlivý tón jen více odhaluje to, jak smýšlíte. Jak již jsem řekl, to je vaše věc.

Oliver

Inu, když je to se mnou tak zlé, prosím, aby jste se za mně pomodlil. Možná mi Búh dá více pochopení zhúry a najdeme společnou řeč.
A děkuji za vaše stručné a jasné, odpovědi, které jste mi dal PŘEDEM nerozhodnut, že chcete rozumět mně. Nu, ale múj web to není. Já se za Vás pomodlím taky.

admin

Re: Oliver
 
“Zdá se, že autorovi je jedno, že každý tenhle terminus technicus je normálnímu člověku nepochopitelný. Bylo by dobré říci, co tím myslí”
 
Nevím, zda a nakolik je “normálnímu člověku” něco nepochopitelné, ale vám, jak je vidět, určitě ano. Je zjevné, že jste se už PŘEDEM rozhodl, že článku NECHCETE rozumět. Kupodivu zde u vás platí, že míra nechopopení je přímo úměrná vaší mnohomluvnosti.
 
Už jsem vám jednou řekl, že zbytečně moc mluvíte a víříte “bouři ve sklenici vody”. Takovou diskusi nepovažuji za přínosnou. Mějte se.
 
 

Last edited 1 měsíc před by admin
Oliver

Tážu se tedy, na jakých základech tvrdí autor tohle:   “Aby se stvoření objevilo napříč horizontem událostí, který odděluje co do kvantity nebo množství věčnost od časoprostoru, Bůh předal potřebné informace (a energii) během šesti dnů zaznamenaných v Genesis 1.”   Zní to jako fysika, že? Nic z Bible…fysika. Zamyslete se nad tím výrokem. …Odděluje co do kvantity nebo množství…věčnost od časoprostoru… Předně, drvivá většina lidí si věčnost pojí spíše s časem, nežli prostorem. Co do kvantity čeho? Věčnosti??? Umíte ji kvantifikovat? Nebo snad chce autor říct, že teď je… Číst vice »

Oliver

Opomeňme toho ubohého Waltona, který měl být jenom příkladem, že se biblický text dá chápat i jinak. Vraťme se k článku, který sice obsahuje výstražní okénko ohledně Bible a dimenzí, dokonce červenou barvou, ale sám je nejasný a užívá pojmú v podivných souvislostech. Ničím si nezadá s jinými esoterickými slátaninami, ať mi Pán Búh promine. Pokud je tedy tohle web, který se vztahuje především k vědě, pak je zcela namístě, aby člověk s cílem porozumět textu mohl vznést dotazy, které by tyhle mlhoviny pomohli rozjasnit. Tak především, pisatel chce vnášet… Číst vice »

admin

Olivere, samozřejmě že je tu svobodná diskuse, vždyť právě v tom, že vy něco říkáte a někdo další vyjadřuje jiný názor či polemiku, to jen potvrzuje. Teď však nemám na mysli ty, kteří jen opruzují a jiný názor mají a priori trvale a jako své životní poslání.   Nechci se v tom nijak pitvat, já zkrátka reagoval na váš první komentář, který (alespoň na mě) působil nepřehledně až chaoticky (už jen to, že má 423 slov) o něčem, co já vnímám zcela jinak a dokonce v tom ani nevidím předmět… Číst vice »

Last edited 2 měsíců před by admin
Oliver

Už chápu!!!! já prostě čtu knížku, která mně zaujme. ( Ten pan Walton je profesor biblistiky, Starého zákona, já opravdu netuším, jakého on je vyznání, ale studuje to min. 20 let. A opravdu poctivě, každé slúvko. Kupříkladu tam také zmiňuje slúvko, jenž označuje slovo “den” v první kapitole Genesiz jako 24-hodinový den. Spontánně se mi vybavil článek, který byl k tomuhle tématu uvěřejněn zrovna na tomhle webu a četlo se mi s větší chutí…)   Teď ale čtu na Wikipedii, že se Walton nelíbí nějakému kreacionistovi jménem Ken Ham. Odtud… Číst vice »

admin

Re: Oliver

Píšete: “No jo, vždyť téměř to samé říkám hned v úvodu druhého příspěvku”

To je sice možné, ale pokud byste si všiml časového údaje u mého komentáře, pak možná zjistíte, že jsem ho psal v době kdy ten váš druhý ještě nebyl zveřejněn. Vy jste publikoval svůj první komentář ve 13:43 a já na něj odpověděl ve 13:53. Váš druhý komentář má čas až 14:12 hod.

Vaše další nepřehledné, mnohomluvné texty se zamlženým sdělením ponechávám bez komentáře.

Oliver

Vaše “mít jasno v tom, co je co, co chci a zdali mé myšlení a snažení neschází z cesty” je zde na Zemi zkrátka nedosažitelné – vždy budeme vidět “jen jako v mlze” a vždy tu bude nebezpečí, že jsme oklamáni a scházíme z cesty.   No jo, vždyť téměř to samé říkám hned v úvodu druhého příspěvku, že ano. Máme proto zanevřít na myšlení? Není spíš nutno se mít na pozoru? Pokud tady mluví z cesty někdo z diskutujících, tak tak shovívaý k Němu nejste. Vtesnat Boha do “fysikální… Číst vice »

admin

Re: Oliver   Předně je dobré si uvědomit, že výraz “vše stvořeno” je alternativní vyjádření verše Efeským 1:4 “před ustanovením světa” (jak překládají např. Kraličtí). Ať už si pod tím představuje kdokoliv cokoliv, ten minimální obsah tohoto sdělení znamená, že jde o dobu předcházející okamžiku, kdy Bůh zasáhl svým Slovem – neboli nastartoval stav uspořádanosti.   Pořád však jde o události dávno minulé, o nichž nemáme žádného svědka, kromě biblické zprávy. A tak ty bezbřehé hromady názorů na to, CO vlastně všechno se myslí tím stvořením, nejsou nic než lidské,… Číst vice »

Last edited 2 měsíců před by admin
Oliver

Mám za to, že pan prof. Wilder Smith nám ale chtěl svým příkladem říct něco jiného, než k čemu spěje konec článku. Chtěl říct, že my jakožto tvorové, nemúžeme plně porozumět tvúrci, který je nad námi (“Neboť moje myšlenky jsou vysoko nad vašimi myšlenkami a moje cesty vysoko nad vašimi cestami…”). Já tomu říkám, že pračka nikdy nepochopí, jak ji zkonstruoval člověk, natož, aby pochopila, kde se vzal materiál, ze kterého jsou její plechy. A to navzdory tomu, že dnes je již automatická a inteligentní. A to dávám do pozornosti… Číst vice »

Oliver

Informace potřebné pro uskutečnění stvoření existovaly v Boží mysli, Logos (Jan 1:1, řecky logos = Slovo), tedy mimo prostor a čas, a ještě předtím, než bylo vše stvořeno. To znamená, že veškeré stvoření existovalo v Boží mysli, „před založením světa“ (Efezským 1:4; 1 Petr 1:20), a tedy v dimenzích věčnosti.   I když většina věřících chápe, co asi chtěl autor těmito řádky říci, z pohledu přiřazení jisté “pravdivostné” hodnoty těmto výrokúm je nutno tenhle odstavec jaksi rozebrát. Pokud chceme tvrdit, že tohle jsou obecně platné výroky, je nutno definovat některá slovná spojení. Kupř.… Číst vice »