Ernst Haeckel: svědek protistrany o pravdivosti Bible

E. van Niekerk

Z creation.com/haeckel-hostile-witness-bible-truth přeložil Pavel Kábrt – 02/2011. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Ernst Haeckel, 8. německé vydání Natürliche Schöpfungsgeschichte

Historie je zajímavý předmět. Někteří lidé milují dějepis přirozeně, zatímco pro jiné je to protivné učit se ke zkoušce, kdy se musí vyhledávat všechna ta fakta a data. Nejdůležitější část historie je pro křesťany zjevena v Bibli, protože ta je klíčem ke křesťanské víře. Navíc historie zaznamenaná v Genesis 1-11 obsahuje mnoho důležitých odpovědí k tomu, aby člověk porozuměl současnému světu.

Žel, mnoho lidí v současné moderní kultuře včetně křesťanů si myslí, že „věda“ popřela jasnou biblickou historii popsanou v počátečních kapitolách Genese. Přitom si neuvědomují, že věda, a zvláště historiografie, je nesmírně závislá na výchozím světovém názoru a na mnoha předpokladech. Často mají lidé scestný názor, že si musejí vybrat mezi „tvrdou“ vědou a Biblí. Ale velmi zajímavý kus historie nám ukazuje, že věda založená na biblickém světovém názoru byla velmi přesná ve srovnání s naším současným moderním poznáním, a že v cestě za pravdou udělal evoluční světový názor opravdu velkou škodu.

Před několika lety poskytl laickému publiku Dr Carl Wieland z CMI velice důležitý rozhovor, nazvaný Dynamický život: změny v živých organizmech. Ke konci svého proslovu učinil pozoruhodné prohlášení, které by mohlo řadu lidí zaskočit. Znělo přibližně takto: „pokud je věda v rozporu s Biblí, pak to signalizuje, že věda zatím ještě nepodchytila všechna fakta“.

Haeckel: „Darwinův dobrman“

Jednou takovou historickou postavou, která vynaložila velké úsilí podkopat jasnou historii podávanou v Bibli, je německý profesor zoologie jménem Ernst Haeckel (1834-1919). Haeckel je do velké míry zodpovědný nejen za to, že Německo obrátil na víru v evoluční teorii, ale usiloval také o to, aby bylo veškeré tradiční náboženství a křesťanství nahrazeno jeho nově vymyšlenou filozofií nazývanou monismus.

K ironii patří, že více jak jedno století po vydání mnoha Heackelových populárních knih, zaměřených na odvedení lidi od křesťanství a Bible, může být Haeckel použit jako vynikající příklad toho, proč je lepší důvěřovat biblicky založené vědě, než vědě založené na sekulárním (a často ateistickém) pohledu na svět.

Ve shora zmíněném rozhovoru doktor Wieland objasňuje, že Bible je naprosto v rozporu s rasismem. Kritikové (kteří by ignorovali všechny důkazy z Písma) by mohli říct, že tohle je jen účelový, politicky korektní výrok. Je to však právě Haeckel, kdo jako velice dobrý svědek protistrany posloužil k tomu, že Bible vstoupila do povědomí jako anti-rasistická kniha, a to dokonce i v době, kdy pojem „rasová rovnost“ nebyl tak politicky uznáván jako je tomu dnes. V jeho chybně pojmenované knize Přirozené dějiny stvoření (1) – původní německý titul zní Natürliche Schöpfungsgeschichte – která by se měla správně jmenovat „Dějiny evoluce“, nalézáme Haeckelovo chvástání proti biblickému modelu:

„Všech těchto pět (řeč je o dřívější klasifikaci před Haeckelem) lidských plemen, prý podle židovské legendy o stvoření povstalo z ´jednoho páru´- Adama a Evy, a na nákladě toho to prý jsou variety jednoho druhu. …Vynikající paleontolog Quenstedt má pravdu, když tvrdí, že ´kdyby černoši a kavkazané byli hlemýždi, zoologové by všeobecně souhlasili, že jde o dva velmi odlišné druhy, které nemohou v žádném případě pocházet z jediného páru v důsledku postupného vývoje odlišností.“ Str. 412-413

Ostatní v této kapitole a knize, ze které je předchozí citát, je tvrdě rasistické a dnešní evolucionisté by se nad tím zhrozili. I proto, že dnes z molekulární biologie víme, že všechny odlišné skupiny lidí jsou ve skutečnosti velmi blízce příbuzné a tvoří pouze variety jednoho druhu! (2) Krevní a orgánové transplantace mohou být úspěšně prováděny mezi členy tzv. různých „ras“. Bible má pravdu a Haeckelova „věda“ (založená na jeho evolučních názorech) byla mylná. Také to jen dokládá, jakým podnětem může být evoluční myšlenka pro rasistické ideály a názory. Je zajímavé si povšimnout, jak „vědecky“ znějící blábol je podpořen poukazem na „vynikajícího paleontologa Quenstedta“ (to byl Friedrich August von Quenstedt /1809-1889/). K ironii také patří, že mnozí evoluční antropologové dnes věří modelu „pocházíme z Afriky“ (3), což je učení, že všichni lidé pocházejí z malé africké skupinky lidí, navzdory tomu, že se Haeckel původu z jednoho páru vysmíval. V tomto případě nám udělal Haeckel vlastně velmi dobrou službu, když se vysmál biblickému modelu, protože ukázal, že Bible může být snadno rozpoznatelná jako anti-rasistická, a to i v době, kdy to nebylo tak politicky citlivé jako je tomu dnes. Bible říká jasně, že my všichni jsme lidé jedné krve“ (Skut 17:26).

Navíc je zajímavé, že je to právě Haeckel sám, kdo nám ve stejném díle ve Svazku II zachoval doklad, že už tehdy byli jiní antropologové, kteří s ním v otázce lidských „ras“ velmi hluboce nesouhlasili. Uvádí jeden z jejich argumentů:

„…nemůže být pochyb, že se četné rasy a variety našich domácích psů liší o mnoho víc jedna od druhé, než bere v potaz uspořádání psí čeledi v zoologických systematikách. A přesto jsou bráni všeobecně jako variety jediného druhu – Canis familiaris. Stejným způsobem většina antropologů dogmaticky a pevně lpí na tzv. ´jednotě druhu´ u všech ras lidí, a sjednocují je do jediného druhu Homo sapiens. Jenže nepředpojaté a kritické prověření lidí, když je pečlivě porovnáme, se nemůže zbavit přesvědčení, že morfologické rozdíly mezi nimi jsou o mnoho důležitější než např. tyto rozdíly u různých druhů medvědů, vlků nebo koček, jak je rozlišuje zoologická systematika.“ Str. 433-434

Foto: Haeckelova klasifikace vyšších a nižších lidských ras v jeho práci Přirozené dějiny stvoření, která byla přeložena z 8. německého vydání Natürliche Schöpfungsgeschichte. Klikni pro zvětšení

A tak podle Haeckelova podání mnoho antropologů lpělo pevně a dogmaticky na tom, že lidé tvoří jen jeden druh. Haeckel rozdělil lidi do dvanácti různých druhů, které jsou nadále děleni do 36 různých ras. Haeckelovy knihy se staly nesmírně populárními bestsellery. Je o mnoho historicky realističtější ukázat, že Haeckel napomohl vytvořit ono lamentované rasistické Německo (stejně jako i další evropské státy), a ne že byl sám jeho produktem, jak se nám snaží namluvit někteří lidé, kteří si Haeckela romantizují. Ještě jednou si povšimněme vědecky znějícího Haeckelova blafu, jako je např. tento: „Jenže nepředpojaté a kritické prověření lidí, když je pečlivě porovnáme…“ (zvýraznění dodáno). Vůbec neudivuje, že se mnoho antropologů neztotožňovalo s Haeckelovými pohledy. Mnoho vědců pevně odmítalo darwinismus poté, co se Darwinova kniha objevila poprvé v Německu (viz citace níže).

Dále, Haeckel pro nás zaznamenal ve své práci Evoluce člověka (4) – původní titul v němčině zní Anthropogenie oder Entwickelungsgeschichte des Menschen, doslova „Antropogeneze neboli evoluční historie lidstva“ – jak takový profesor, který ještě před Haeckelem zakládal svoje myšlení na Bibli, měl opět pravdu. Tentokrát se to týká dědičnosti. Haeckel totiž lpěl na falešné teorii lamarckovského typu dědičnosti (což v podstatě znamená, že znaky, které tvor získá během svého života, budou předány potomstvu, což je omyl). Byl přesvědčen, že Darwinova teorie toto vyžaduje. V uvedené práci, svazku II (5), nám Haeckel říká:

„Tvrdím spolu s Lamarckem a Darwinem (6), že dědičný přenos získaných znaků je jeden z nejdůležitějších jevů v biologii, a je prokázán tisíci morfologickými a fyziologickými zkušenostmi. Jde o nepostradatelný základ teorie evoluce. „ (7) (zvýraznění dodáno)

Ve světle tohoto výroku začíná dávat smysl, proč třeba Trofim Lysenko (1898-1976), důležitá postava Sovětské vědecké komunity, tak zarytě odmítal mendelovskou genetiku. Prostě proto, že věřil, že je v rozporu s darwinismem. Lysenko využil své moci Stalinova vyvoleného vědce k odstranění svých oponentů /8/ a byl nakonec zodpovědný za hladomory.

Profesor Albrecht Haller (1708-1777) z univerzity v Göttingemu učinil několik biologických objevů popsaných v jeho encyklopedické práci nazvané Elementa Physiologiae Corporis Humani (svazek 8, 1757-66; „Fyziologické prvky lidského těla“). Byl to milník v dějinách medicíny. (9) Víc jak o jedno století dřív Haller nesouhlasil s těmito lamarkistickými názory a provedl mnohem pečlivější pozorování na základě vědy založené na jeho biblických pohledech. Nicméně Haeckel měl odlišné názory a říká nám:

„On (Haller) tak popírá jakoukoliv evoluci ve vlastním smyslu toho slova, a jde dokonce tak daleko, že říká, že vousy už existují u nově narozeného dítěte a paroží u bezrohé srny; všechny tyto části už tam byly předem a byly jen skryty před zraky člověka po určitou dobu. Haller dokonce spočítal, kolik lidských bytostí musel Bůh stvořit šestého dne a uskladnit ve vaječnících Evy.“ (10)

„Haller lpí na všech těchto nesmyslech i přes jejich směšné důsledky…“ (11)

Ale to, čemu Haller věřil, není ve světle moderní genetiky nesmyslné, a je to mnohem blíže pravdě než pohledy Haeckela (s jeho lamarckismem). Dnes víme, že všechny vlastnosti lidí i zvířat jsou skutečně uchovávány v DNA, třebaže v zakódované formě, a mnohé, jako třeba vousy, je skryto lidskému zraku při narození. (12) Také víme, že lidský genom je i v jednotlivých lidech vysoce heterozygotní (13) – což mu dává velkou možnost rozdílů ve znacích a genech, řečeno laicky – a může produkovat ohromné množství různých buněk spermií nebo vajíček, a posléze kombinace lidí. Takže ještě jednou, Haller byl ten, kdo byl ´přesnější´ a Haeckelovo evoluční dogma způsobilo, že to byl on, kdo se mýlil.

Toto také dokládá, jak i dlouhodobě držený biblický pohled na svět mnoha vědci jim nezabrání dělat dobrou a produktivní vědu. To je v protikladu ke klišé, že věda a medicína potřebují evoluci. Haller věřil v mladou Zemi, a přesto je často nazýván ´otcem fyziologie´. (14)

Haeckel také obviňoval další vědce, že s ním nesdílejí jeho lamarckistické názory, o kterých si myslel, že jsou podstatné pro evoluční myšlenky. Např. nám říká, že:

„Jeden z nejslavnějších a nejbigotnějších z těchto oponentů, Wilhelm His, tvrdí velmi jednoznačně, že ´znaky získané během života jednotlivce nejsou dědičné.´“ (15)

Takže znovu, Wilhelm His měl pravdu ve svém tvrzení, přestože ho Haeckel nazývá ´bigotní´ (omezenec). Haeckel jde dokonce tak daleko, že Augustu Weismannovi (1834-1914), objeviteli převratné teorie o ´zárodečné plasmě´ v embryologii, vytýká:

„… on /Weismann/ uvedl s velkým úspěchem názor, že ´na další generace mohou být přeneseny jen ty znaky, které byly obsaženy v embryu v rudimentární formě.´ Jenže tahle teorie o zárodečné plazmě, která se snaží vysvětlit dědičnost, je pouze ´provizorní molekulární hypotézou´; je to jedna z těch metafyzických spekulací, které připisují evoluční jevy výlučně jen vnitřním příčinám, a které považují vliv prostředí za nevýznamný.“ (16)

Jasně vychází najevo, jak evoluční dogma poškodilo správné myšlenky ve vědě; Weismannovy myšlenky jsou až dodnes chápány jako správné. Je to víc než neuvěřitelné, že Haeckel nazývá dědičnost na molekulární úrovni ´jednou z těch metafyzických spekulací´. Z toho plyne, jak byl hnán evolučním dogmatem víc než objektivitou. Pokud organizmus nereaguje na svoje okolí, uvažoval, pak nemá evoluce žádnou hnací sílu. Je to pořád stejné do dnešní doby: fakta musejí za každou cenu ustoupit evoluční ideologii.

Téměř všichni němečtí profesionální zoologové, botanici a geologové považovali /Darwinovu teorii/ za absolutní nesmysl. Agassiz, Geibel, Keferstein a mnozí další se smáli, až byli rudí ve tváři…

Velmi mnozí (zvláště němečtí) vědci vehementně odmítali Darwinovu teorii poté, co byla poprvé publikována. Jeden životopisec Haeckela, jeho velký obdivovatel, nás informuje o tomto:

„Darwinova osudová kniha /O vzniku druhů/ byla k mání v Bronnsově překladu po dva roky. Téměř všichni němečtí profesionální zoologové, botanici a geologové ji /Darwinovu teorii/ považovali za absolutní nesmysl. Agassiz, Geibel, Keferstein a mnozí další se smáli, až byli rudí ve tváři…“ (17)

Haeckelovy knihy se staly nesmírně populárními. Abychom uvedli jeden příklad, Haeckel byl nucen kvůli popularitě své knihy Záhady světa (v němčině: Die Welträthsel) dopsat dodatek, protože v prvním roce po jejím vydání se prodalo v Německu více jak 100 000 kopií. (18) Haeckel napsal více jak 40 knih pojednávajících převážně o evoluci a také o jeho monismu. Žel, byl to on, kdo je ve velké míře zodpovědný svými knihami za obrácení Německa na zemi evoluční víry. I přesto, že lze jasně vidět, jak mnohé myšlenky, ze kterých si Haeckel dělal legraci, byly naprosto správné! Zvláště se to týká různých biblických pohledů. Vedle těchto uvedených příkladů jeho špatných názorů, Haeckel spáchal podvod při malování obrázků embryí a objevil (jen tak z ničeho) první primitivní organizmus, nazývaný „Monera“. Tyhle věci nikdy neexistovaly a nebyly nikdy nalezeny. Ještě více šokující je, že Haeckelovy verze kreseb embryí najdeme ještě v mnoha biologických školních knihách koncem 20. století a v 21. století. (19) Můžeme tedy vidět, jak myšlenky založené na evolučním světonázoru skutečně poškodily vědu.

Lekce z dějin, kterou jsme zde uvedli, ukazuje křesťanům jednu důležitou zásadu: Je lepší důvěřovat neomylnému Božímu slovu než ztrouchnivělým nápadům a názorům (nebo lidové „vědě“) člověka. Stalo se to za Haeckelových dnů, kdy lidé vyměnili správné myšlenky za falešné. Mnoho teistických evolucionistů tvrdí, že Bibli je třeba adaptovat a reinterpretovat, aby tak dostihla ´moderní vědu´ (ačkoli ve skutečnosti myslí v této souvislosti nevědeckou teorii evoluce). Na předchozích příkladech můžeme dost jasně vidět, že to byla naopak ´věda´, kdo musel dostihnout Bibli a názory na ní založené.

Odkazy a poznámky

1. Haeckel, E. The History of Creation, or the development of the Earth and its inhabitants by the action of natural causes: A popular exposition of the doctrine of evolution in general, and that of Darwin, Goethe, and Lamarck in particular, vol II, English edition translated from the 8th German Edition by Prof. Ray Lankester, Fellow of Exeter College, Oxford, 1909.
2. Zde je nutno poznamenat, že nemyslíme, že by biblický pojem „druh“ byl totožný s biologickým pojmem (species), i když současné variace dnes žijících lidí mohou být zahrnuty pod oba stejné pojmy. Viz také Speciation Questions and Answers.
3. Ano, lze dostatečně argumentovat, že hlavními motivacemi pro publikování evolučního modelu ´Přišli z Afriky´, tehdy jako i dnes, je čelit běžným rasistickým myšlenkám.
4. Haeckel, E. The Evolution of Man – A popular scientific study.Vol I Translated from the fifth (enlarged) edition by Joseph McCabe (1867–1955, a vocal apostate and leading atheist campaigner), 1907.
5. Haeckel, E. The Evolution of Man – A popular scientific study.Vol II Translated from the fifth (enlarged ) edition by Joseph McCabe, 1906.
6. Musíme si však povšimnout, že Darwin nevěřil přímo v lamarckismus, ale něčemu, pro co existuje termín „pangeneze“. Na druhé straně lze poznamenat, že i tak byla jeho teorie velmi blízko lamarckismu, jen postulovala jiný mechanizmus pro předávání získaných znaků jednotlivcem. Chcete-li o tom více informací, najdete je v: Bergman, J. A century-and-a-half quest for the source of new genetic information,  Creation17(2):20–21, 2003.
7. Haeckel ref. 5., p. 349.
8. Weinberger, L., A controversy in a nutshell: A review of The Politically Incorrect Guide to Darwinism and Intelligent Designby Jonathan Wells,  Creation 22(2):19, 2008; creation.com/pig-darwinism-id.
9. Encyclopædia Britannica. “Haller, Albrecht von”. Encyclopædia Britannica 2007 Ultimate Reference Suite (CD-ROM version). Return to text.
10. Haeckel ref 4 p. 12.
11. Haeckel ref 4 p. 13.
12. Haller vyznával určitý typ „preformizmu“, což byl názor, že všechny části dospělého člověka se už nalézají předem v embryu. Často je terčem výsměchu pro víru v doslovného homunkula čili ´miničlověka´, který prostě se jen zvětšoval až na dospělého člověka. Ale ve skutečnosti nevěřil na doslovného homunkula, spíše se na to díval tak, že části těla jsou obsaženy předem v ingredienci, a během embryonálního vývoje se drasticky mění. Jeho ponětí nebylo příliš daleko od představy, že jsou tyto části těla přítomny v nějaké formě kódu či předpisu nebo něčeho podobného.
13. Sarfati, J., Refuting Evolution, Creation Book Publishers, 4th Edition, p. 33, 2008.
14. Všechna tato pozdější fakta jsou pravdivá na základě vlastních Haeckelových záznamů.
15. Haeckel ref 5 p. 349.
16. Haeckel ref 5 p. 349.
17. Bölsche, W. Haeckel — His life and work, translated by Joseph McCabe, Philadelphia, George W. Jacobs & Co. Publishers, p.138, 1906.
18. Ojala, P. J. and Leisola, M. Haeckel: Legacy of fraud to popularize evolution, J. Creation21(3):111–117, 2007; p. 103.
19. Toto je velmi dobře ilustrováno a zdokumentováno (nejen) zde: Luskin, C. What do modern textbooks really say about Haeckel’s embryos? Discovery Institute, March 2007, discovery.org, accessed November 2010.