Elektrický design v lidském těle

 Craig Savige

Z creation.com přeložil J. Podmolik, upravil Pavel Akrman. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Obrázek 1.

Obrázek 1.: Stylizované schéma vzájemně propojených nervových buněk s detaily spojení (synapse) mezi dvěma nervy. Malá kulovitá tělíska obsahují chemické přenašeče-transmitery (viz box dole)

V minulém století mimořádně vzrostla závislost naší společnosti na elektřině a na všech zařízeních s ní spojených. Kolik z nás by si dokázalo opravdu představit, jaké by to bylo bez elektřiny? Přesto elektřina a zařízení, která ji využívají, tady jsou od začátku stvoření!

Elektřinu samotnou lze definovat jako pohyb nebo proud malých nabitých částic, obvykle elektronů. Některé materiály jako kovy a různé druhy kapalin, umožňují pohyb nabitých částic (nebo vedou el. proud) lépe než jiné. Využívání elektřiny nám umožnilo vyvinout zařízení, která mění elektrickou energii do nějaké jiné formy energie – např. tepelnou (vaření), světelnou (elektrické žárovky), pohybovou (elektromotory).

Nicméně člověk nebyl první, kdo ovládl elektřinu a využil ji k práci. Když se například podíváme na lidské tělo, obzvláště na nervový systém, měli bychom usoudit, že Designer lidského těla musel mít velmi podrobnou znalost elektroniky a musel znát, jak využívat elektrickou energii k přeměně do jiných forem energie. Když zvážíme škálu funkcí (tj. na atomové a mikroskopické úrovni), můžeme jen žasnout nad Boží důmyslnou moudrostí ve stvoření.

Nervový systém se skládá ze dvou částí: centrálního nervového systému, který je řídícím centrem obsahujícím mozek a páteřní míchu, a okrajového (periferního) nervového systému, který sestává z nervů připojujících další části těla k řídícímu centru. Pomocí kombinace elektrických a chemických procesů je nervový systém využívaný k řízení funkčnosti celého lidského těla.

Vědci v podstatě uznávají, že nervový systém je vybudovaný podle elektrického designu. Vědecká literatura popisující nervový systém je plná odkazů na teorii o elektřině a elektrická zařízení, která dnes člověk využívá. Takové odkazy zahrnují technické výrazy jako baterie, měniče, motory, pumpy, kalkulátory, transmitery, elektrochemický potenciál, systém obvodů, dvojkový systém, proud, odpor, napětí, kapacitní odpor, náboj. Obtížnost popisu nervového systému bez používání takového výraziva prokazuje porozumění Stvořitele ještě před existencí elektrických vynálezů člověka.

Základní stavební jednotkou nervového systému je nervová buňka, které se říká neuron. Mozek samotný sestává hlavně z neuronů. Pod mikroskopem vypadá neuron jako chobotnice s mnoha chapadly. Neuron může přenášet elektrický impuls k dalšímu neuronu (viz box níže – Jak naše nervy přenášejí informaci?). Síť elektrických impulsů nám umožňuje přijímat informace z fyzického světa a pak je posílat do našich mozků a naopak. Bez neuronových obvodů by se naše těla kompletně zastavila jako bychom městu vypnuli dodávku energie.

Obrázek 2.

Obrázek 2.: Tělo nervové buňky vlevo s jedním z prodloužení, ze kterého pak vzniká nervové vlákno (axon). Toto komunikuje s nervovou buňlou vpravo pomocí synapse (viz obr.1).

Ohledně nervového systému jeden autor učebnice konstatuje: „Mluvíme o něm jako o lokálním obvodu neboli mikroobvodu. U zvláštních typů mikroobvodů je velice běžné, že se opakuje skrze vrstvu nebo daný druh buňky, takto působící jako modul pro specifický druh zpracování informace.”¹ [kurzíva přidána]

Informace z fyzikálního světa je přenášena do našeho mozku pomocí pěti smyslů využívajících elektrická zařízení, která přeměňují jednu formu energie do elektrické energie. Naše těla mají senzorické receptorové buňky (smyslové přijímací buňky), protože existují různé druhy fyzických podnětů, které musí být přeměněny do elektrických signálů. Například pro sluchové podněty je potřeba jiný druh receptorové buňky než pro čichové podněty.

Neuron můžeme přirovnat k vypínači, který se buď zapne nebo vypne podle správných podmínek. „Za normálních tělesných podmínek může být frekvence přenosu [elektrických pulsů] v rozmezí mezi 10 až 500 impulsy za sekundu.”² Impuls se nevytvoří, dokud neuron nedostane dostatečně silný podnět. Je těžké si představit komplexní integraci [sloučení] elektrických signálů bez uvědomění si Stvořitelovy moci a moudrosti.

Jednotlivý neuron je jen malá součástka ve vzájemně propojené soustavě obvodů nervového systému. Informatik Dr. Werner Gitt říká: „Kdyby bylo možné popsat [nervový systém] jako schéma obvodu, [s každým neuronem] znázorněným jednou špendlíkovou hlavičkou, takové schéma obvodu by vyžadovalo oblast několika čtverečních kilometrů … [bylo by] několiksetkrát složitější než celá globální telefonní síť.”³

Abychom správně pochopili komplexnost [složitou ucelenost] tohoto systému obvodů, musíme si uvědomit, že mezi neurony je nezbytná koordinace. Výpočty potřebné pro takovou koordinaci jsou enormní. „V mozku může existovat od deseti do sta triliónů synapsí [tj. spojení mezi neurony], a každá funguje jako malá kalkulačka, která zaznamenává signály přicházející jako elektrické pulsy.”⁴ [kurzíva přidána.] Takto se přenášejí zprávy z mozku i do mozku, pohybující se od jednoho neuronu ke druhému.

Je těžké pochopit, že někdo může věřit v nervový systém, obzvláště mozek, který vznikl evoluční nahodilostí a přírodním výběrem. A to jsme se ani nedotkli elektrického designu přítomného ve zbytku těla. Pravdou je, že vědci stále objevují více o jeho funkcích, protože jeho komplexnost [složitá ucelenost], která daleko převyšuje cokoliv vyprodukované člověkem, není nic menšího než zázrak. Opravdu můžeme říci spolu s Davidem: „Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš!” (Žalm 139:14).

Jak naše nervy přenášejí informaci?

Klikni pro zvětšení

Nervové vlákno je v podstatě prodloužení jednotlivé nervové buňky. Vnitřek a vnějšek většiny našich buněk plave v tekutině obsahující kladně a záporně nabité ionty (např. sodík Na⁺; draslík K⁺, chlorid Cl^–). Používáním komplexních biologických “pump” je mašinérie buňky schopná přenášet kladně nabité ionty skrze (polo)propustnou membránu, čehož konečný výsledek je maličký přebytek záporně nabitých iontů uvnitř. To znamená, že přes membránu bude elektrické napětí, takže vnitřek a vnějšek jsou jako kladný a záporný pól baterie, tj. membrána je polarizovaná (obr.1).

Jestliže něco způsobí, že se membrána náhle stane na jednom místě více propustnou, výsledný tok kladných iontů nazpět do buňky způsobí, že se rozdíly náboje v tomto bodě zruší – tj. membrána se tam stane depolarizovaná (obr.2).

Tato depolarizace se potom rozšíří stranou jako vlna podél buněčné stěny, tj. podél nervového vlákna. Zpráva v našich nervových vláknech není přenášená elektrickým proudem jako takovým, ale vlnou depolarizace (obr.3). Biologické buněčné pumpy obnoví té membráně elektrický náboj za dráhou vlny.

Pyramidální neurony

Vpravo: Pyramidální neurony z centrálního nervového systému člověka. Systém předávání informací je mnohem složitější než cokoli, co kdy člověk vymyslel.

Tento dočasný vzrůst propustnosti může způsobit mnoho věcí – mechanické nebo elektrické podněty nebo chemické vlivy. Tam, kde jedno nervové vlákno „A“ udělá kontakt s jiným vláknem „B“ (čemuž se říká synapse), přicházející vlna způsobí uvolnění speciálních transmiterů – chemických přenašečů – z malých zásobníků. Tyto chemikálie způsobí v tom kontaktním bodě vlákna „B“ depolarizaci a takto odstartují novou vlnu depolarizace, která jde stejným směrem. Po uvolnění transmiterů, tyto musí být téměř okamžitě rozloženy, jinak by „B“ zůstalo depolarizované a neschopné vybudovat náboj připravený pro další „zažehnutí”.

Organofosfátové insekticidy (např. malathion) pracují tak, že zabraňují tomuto rozkladu a takto nervové buňky hmyzu přestávají správně fungovat. Protože naše nervová vlákna používají stejné transmitery, malathion je pro člověka jedovatý, pokud je vystaven jeho dostatečnému množství.

Celý tento cyklus nabití, vybití, chemického uvolnění, rozložení a nové výroby se může stát několiksetkrát za sekundu. Dokonce i s tímto velice zjednodušeným popisem je to zřetelně úžasný proces. Informace naplánovat a udělat toto všechno je skladována v kódu naší DNA, což je materiál dědičnosti. Opravdu jsme podivuhodně nádherně udělaní!

Odkazy a poznámky

1. Shepherd, G.M., Neurobiology, Oxford University Press, London, p. 577, 1983.
2. Tortora, G.J. and Anagnostakos, N.P., Principles of Anatomy and Physiology, Harper & Row, New York, p. 290, 1981.
3. Gitt, W., The Wonder of Man, CLV Publishing, Germany, p. 82, 1999.
4. Restak, R.M., The Brain, Bantam Books, New York, pp. 34–35, 1984.