zillmer-darwinuv-omy-01l

Darwinův omyl

pavelkabrtKnihy a brožury Napsat komentář

Hans Joachim Zillmer

Archeologické vykopávky dokazují, , že lidé a dinosauři žili ve stejné době. Tuto knihu lze stáhnout v PDF zde: librinostri.catholica.cz/

Ukázka z knihy (strana 25 – 28):

Objevy posledního století

Darwinův omyl.jpgJarní povodeň v roce 1908 částečně strhla vápencové vrstvy v Paluxy River a odkryla otisky veleještěřích nohou. Byly nalezeny obrovské stopy různých dinosauřích druhů. Kromě toho byly objeveny celé řady lidských šlépějí, dlouhých čtrnáct palců (tj. přibližně 35,5 cm) a vyznačujících se všemi znaky lidské nohy. Místy bylo možné dokonce rozeznat i všech pět prstů. Z velikosti šlépěje lze usoudit, že noha, jež ji zanechala, patřila člověku vyššímu než dva metry.

V následujících desetiletích byly v okruhu několika kilometrů nalezeny stovky otisků pocházejících od dinosaurů. A stále znovu se vedle těchto stop i přímo v nich daly rozlišit stopy lidských bytostí i jiných velkých savců.

Přitom nejde v žádném případě o ojedinělé stopy, nýbrž o souvislé řady pravidelně se střídajících otisků pravé a levé nohy. Ten, kdo je po sobě zanechal, tedy kráčel vpřed a způsob jeho pohybu lze přirovnat k chůzi nebo běhu současného člověka.

Jednotlivé šlépěje rovněž vysekali z pevné skály a částečně uchovali místní farmáři a další obyvatelé. Velmi krásný a zřetelný exemplář vešel ve známost pod názvem „Burdickův otisk“. Byl nalezen kolem roku 1940 v oblasti Glen Rose a dlouhou dobu ležel v jednom běžném obchodě s minerály v Arizoně. Geologu doktoru Donu Pattonovi se ve spolupráci s archeologem doktorem Baughem podařilo po důkladných výzkumech prokázat, že tento otisk pochází z oblasti Paluxy River, kde se vyskytuje zcela speciální vápenec. Podle polohy nohy lze soudit, že dotyčný člověk ukračoval do strany.

Tento oddělený kus kamene s otiskem nohy byl rozřezán na čtyři díly v oblasti prstů a paty. Na řezu lze zřetelně vidět mezi prsty a pod nimi, jak je vrstva prohnutá, jako když vyvineme bodový tlak na měkkou podložku. Stlačený poddajný materiál opisuje křivku odpovídající tlaku vyvinutému na dané místo. Navíc se dá pod prsty velmi krásně rozeznat, jak noha stlačila horninu, lépe řečeno v té době ještě bahno. Zhuštěnou strukturu horniny pod prsty dokládá tmavší zbarvení oproti místům, kde ji nezatížila noha. Zvlášť zřetelně je to vidět také na řezu v oblasti paty (viz barevné fotografie 75-77).

Tehdejší měkká kaše, dnes pevný vápenec, také vyhřezla mezi prsty. Je jasně patrná zakřivená struktura dnes tvrdého kamene a skýtá očekávaný obrázek, stejně jako je tomu u obou řezů zónou prstů. Než byly provedeny zmíněné řezy, byl tento otisk lidské nohy považován ve vědeckých kruzích za jednoznačné falzum, protože otisk měl až příliš jasné znaky lidské nohy.

Popsané výsledky zkoumání potvrdily, že se nedala v žádném případě zfalšovat příznačná narušení struktury vápence. Toho prostě nelze z uvedených důvodů dosáhnout následným opracováním kamene! Proto také je jakákoli falzifikace vyloučena.

V pozdějších letech, někdy kolem roku 1970, provedl důkladný vědecký výzkum okolí Glen Rose doktor Cecil Dougherty. Výsledky uveřejnil ve své knize Valley of the Giants?

11. července 1971 bylo koryto Paluxy River zcela vyschlé, a to podstatně usnadnilo výzkum. Úžasné bylo, že doktor Dougherty nacházel stopy v nejhořejších vrstvách horniny a také přímo na povrchu. Na první pohled se zdá, že nálezy zkamenělých otisků veleještěřích nohou nejsou nijak neobvyklé, je však třeba uvážit, že dinosauři vyhynuli údajně nejméně před šedesáti čtyřmi miliony let. Podle názoru vědců se hornina tvořila, vrstva po vrstvě, během velmi dlouhého časového úseku. V důsledku toho by potom vlastně měly stopy jakéhokoli druhu ležet mnohem hlouběji v horninových útvarech, jsou-li údajně tak staré.

Tak staré nálezy by se v žádném případě neměly vyskytovat v horních geologických vrstvách. Odporuje to geologickému obrazu světa a také základní Lyellově teorii o jedinečném působení nepatrných aktuálních sil na změny zemského povrchu. A na tomto dogmatu bezvýhradně staví Darwinova evoluční teorie. Nestojí za zamyšlení fakt, že se nanejvýš několik tisíciletí staré pozůstatky z takzvané doby kamenné nebo z časů antického Říma nacházejí hlouběji pod povrchem než památky po dinosaurech, jež mají být staré údajně nejméně šedesát čtyři a nanejvýš dvě stě padesát milionů let? Nečteme snad téměř denně v tisku o nálezech celých koster veleještěrů nejrůznějších druhů, které se vynořují na povrch po celém světě, např. v mongolské poušti Gobi? Tato svědectví působí téměř přízračně v souvislosti s tím, že se spolu s nimi současně nacházejí lidské pozůstatky.

Doktor Dougherty nalezl v roce 1980 v okolí farmy Jeannie Mackové kromě lidských a veleještěřích stop zkamenělý otisk dinosauřího ocasu a jedné zcela běžné psí tlapy nacházející se pouhý metr od stopy tříprsté dinosauři nohy. Jenže psi ani ostatní větší savci údajně nežili v dobách, kdy chodili po světě veleještěři.

Doktor Dougherty prozkoumával okolí Glen Rose a městečko samotné deset let. Za tu dobu našel více než sto otisků dinosauřích nohou a padesát lidských šlépějí, ať už otisků bosých nohou nebo bot. Zdokumentoval mimo to i několik dalších kuriózních nálezů.

Nalezené lidské šlépěje jsou mnohem větší, než je běžné, a proto nutně pocházejí od obrovitých tvorů. Doktor Dougherty nalezl otisk nohy dlouhý 54,61 cm a široký 20,32 cm. Ve stejné vrstvě objevil také otisky tříprstých dinosauřích nohou.

Kdyby šlo o padělky, logicky by se nabízela otázka: Proč se někdo snažil vyrobit otisky tak velkých, a proto neobvyklých nohou, když se tím jen zvyšovalo podezření, že jde o falzifikát? Copak se normálně nenapodobuje něco obecně známého, nenápadného?

Velcí lidé však nejsou zase tak výjimeční. V Itálii byla nalezena kostra muže vysokého téměř tři metry. Nejvyšším člověkem byl údajně Američan Robert Pershing Wadlow, kterému naměřili úctyhodných 2,72 m a který zemřel v roce 1940. Také bible a sumersko-babylonský Epos o Gilgamešovi, možná nejstarší písemné dílo na světě, často vyprávějí o obrech, kteří prý žili na zemi před potopou. V jedné z následujících kapitol se budu problému obřího vzrůstu věnovat blíže.

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments