Jerry Bergman, Ph.D.
Vydala Společnost pro výzkum stvoření (CRS, USA) ve svém čtvrtletníku (CRSQ) v r. 2005, sv. 42, č. 2, str. 104.
(Výňatek)
Prověřování mutací DNA/RNA ukazuje, že mutace nejsou schopny poskytnout nějaké významnější hodnoty informace. Naopak, mutace produkují zhoršování informace v genomu. To je ovšem v protikladu k předpovědím neodarwinistického modelu o původu přírody. Proti této degradaci genomu působí přírodní výběr, který pomáhá zachovat status quo. Degradace má své mnohé příčiny, dvě z nich jsou probírány zde v tomto článku.
Mutace mají tendenci produkovat vysoký nepoměr některých nukleotidových bází jako je thymin.
Mnoho mutací probíhá jen v relativně několika málo místech genu nazývaných „hot spots“ (horká místa), a zřídkakdy proběhnou v jiných místech, nazývaných „cold spots“ (studená místa).
Velmi důkladný průzkum literatury nevydává žádný jasný příklad mutace, při které byla získána prospěšná informace. Naopak existují tisíce škodlivých mutací, které tak podporují hypotézu, že prospěšné mutace jsou jen výjimkou. Tato zjištění podporují stvořitelský model o původu přírody.
Genetické mutace tedy svědčí o tom, že na planetě Zemi k žádné makroevoluci ve skutečnosti nedochází a během historie života nikdy ani dojít nemohlo. Aby evoluce fungovala v tak velkém měřítku, kde příroda přeměňuje jednu rodinu zvířat na novou rodinu zvířat, musely by se nutně objevovat prospěšné mutace, aby do genetického kódu přidaly nové informace. Bez takovýchto mutací, natož prospěšných mutací, nemohou existovat žádné významné evoluční kroky. Přestože mnoho darwinistů tvrdí, že vzácné, prospěšné mutace existují, matematika nám jasně ukazuje, že náhodné mutace vedou především k odstranění funkčního naprogramování genetického kódu a nové informace nepřidávají.
Příznivé mutace jsou vysoce vzácné. Těch několik případů, které jsou považovány za „prospěšné“, vždy způsobují ztrátu genetické informace a obecně vedou ke zhoršení zdraví organismu. V hodinách biologie se dozvídáme, že náš genetický kód je tvořen DNA, což jsou dlouhé řetězce nukleotidových bází Adenin, Guanin, Thymin a Cytocine, které jsou zkráceně značeny A, G, T a C. Tyto čtyři báze poskytují digitální kód pro náš systém, připomínající způsob, jakým se tvoří binární kód v počítači. V buňce se během procesu translace tyto nukleotidy čtou ve skupinách po třech, označovaných jako kodony. Každý kodon je podobný malému transportnímu prostředku se třemi písmeny, které kódují aminokyselinu, a ta potom dále tvoří proteiny.
A konečně, pokud by byl neodarwinovský evoluční model skutečný, očekávali bychom, že objevíme spoustu prospěšných mutací, které byly výsledkem přidané genetické informace. Tíha vědeckých důkazů však jasně ukazuje, že jsme všichni zdědili poškozenou, zhoršující se verzi kdysi dokonale navrženého a plně funkčního genetického kódu.
Celý článek (v angličtině) najdete zde: www.trueorigin.org/mutations01.asp