Darwin byl vskutku „sociální darwinista“ – jeho spisy odhalují, jak barbarská může evoluční filozofie být
Pavel Akrman
V článku jsou přeloženy vybrané pasáže, uvedené níže v odkazech. Na úvodním obrázku vidíte Darwinovu knihu The Descent of Man (O původu člověka).
Poznámka redakce: Spojování Darwinových myšlenek s rasovými otázkami evolucionisté obecně velmi špatně snáší. Častují nás nejrůznějšími přívlastky a všemožně se snaží náš postoj když ne vyvrátit (neb sami vědí, že to nelze), tak alespoň zlehčit, zesměšnit a znevěrohodnit. Několik takovýchto písemných útoků prostřednictvím naši emailové pošty bylo motivací ke vzniku tohoto článku. Každý tak může posoudit sám, navíc ve světle již známé historie, slova Charlese Darwina, mnohými tolik vyzdvihovaného učence.
Ačkoli střízlivější mysl vidí jasnou spojnici mezi Darwinovými idejemi a mnoha hroznými sociálními experimenty dvacátého století, včetně eugeniky a nacismu, přesto obhájci Darwina tvrdí, že přinejmenším neexistuje žádné přímé spojení nebo v nejhorším případě že takové epizody jsou výjimečnými odchylkami nebo zvrácenostmi toho, čemu Darwin věřil.
Jak to tedy je? Tak především je třeba si uvědomit, že většina lidí zná jen zkrácený, a tudíž zcela nevinně vyhlížející název Darwinova životního díla z roku 1859, tedy O původu druhů. Avšak plný název této knihy zní: O původu druhů prostřednictvím přírodního výběru neboli zachování prospěšných ras v boji o život. (pozn.: V české Wikipedii bylo slovo „rasy“ později nahrazeno „plemeny“ – v originále je však stále uveden výraz „races“). Vidíme, že už samotný název, v té jeho často přehlížené poslední části, je děsivý: jako by taková formulace pocházela přímo z manuálu Ku Klux Klanu.
Autor Peter Quinn, ač sám anti-kreacionista, kupodivu tvrdí, že Darwin nemá tak čisté ruce, pokud jde o nebezpečné sociální důsledky jeho teorie:1
„Darwin sehrál hlavní roli při vnesení osudného zmatku mezi kulturními a rasovými rozdíly, při udělení nové vědecké autority a intelektuální legitimity teoriím o lidské méněcennosti, které jsou klíčové pro eugeniku, což bylo tím vůbec nejničivějším lékařským hnutím v historii.“
A dále Quinn pokračuje:
„Darwinova práce je plná odkazů na díla těch, kteří se podílejí na vytváření nového radikálního „vědeckého“ ospravedlnění pro určování ras, tříd a „podřadných“ jedinců. … Darwin ve své knize O původu člověka píše, že „v civilizovaných zemích je tou nejdůležitější překážkou pro nárůst lidí vyšší třídy” tendence společnosti zohledňovat „velmi chudé a nezodpovědné“, kteří jsou „často narušeni neřestmi” a jejichž počet roste rychleji než lidí „opatrných a všeobecně ctnostných“.
Darwin tím dal zcela jasně najevo, že některé „rasy“ mají být upřednostňovány před jinými – a napsal to způsobem, za který by se nestyděl ani Hitler. Další Darwinovy spisy odhalují, jak barbarská může evoluční filozofie být:2
„U divochů jsou slabí jedinci na těle a mysli brzy odstraněni; a ti, kteří přežijí, obvykle vykazují vitální zdravotní stav. Naopak my civilizovaní lidé děláme vše pro to, abychom bránili tomuto procesu eliminace; stavíme útulky pro lidi imbecilní, zmrzačené a nemocné; zavádíme sociální zákonodárství; a naši lékaři vynakládají maximální úsilí, aby zachránili život každého z nich do poslední chvíle. Existuje důvod se domnívat, že očkováním se zachránily tisíce lidí, kteří by jinak díky své slabé konstituci podlehli neštovicím. Civilizovanou společnost tak rozmnožují její slabí členové.
Každý, kdo někdy choval domácí zvířata bude souhlasit, že to pro lidstvo musí být vysoce škodlivé. Je překvapující, jak brzy vede nedostatek péče nebo její špatné nasměrování k degeneraci domácích plemen; sotva kdo – ovšem s výjimkou člověka samotného – je takový ignorant, aby dovolil rozmnožování svých nejhorších zvířat.
To, co nás podněcuje k poskytování pomoci bezmocným, je především náhodný důsledek instinktivního soucitu, původně získaného jako součást souboru sociálních instinktů, který byl však následně uplatňován výše naznačeným způsobem, tedy více citlivěji a v plošném měřítku. A náš soucit také nemůžeme nijak revidovat, pokud nechceme poškodit tu nejušlechtilejší část naší přírody… A proto musíme nést tento nepochybně špatný vliv slabých, kteří tím přežívají a rozmnožují se.“
Závěr
Na toto téma se toho napsalo již mnoho. Dobrým začátkem pro ty, kteří se o takové záležitosti skutečně zajímají je například filmový snímek od Richarda Weikarta pod názvem Od Darwina k Hitlerovi (From Darwin to Hitler: Evolutionary Ethics, Eugenics and Racism in Germany). Pravdou je, že špatné nápady mají špatné důsledky a Darwin na tom má vskutku slušný podíl. Je načase, aby byl Darwin obrazně snesen ze svého piedestalu a podroben přísnému a kritickému zkoumání.
Odkazy
-
- Quinn, P., The Gentle Darwinians: What Darwin’s champions won’t mention, Commonweal 134(5), 9 March 2007.
- Charles Darwin, The Descent of Man, 2. vydání, s. 133–134, 1887)