Boží globální oteplování fungovalo dobře

Důkazy ze světa před Potopou ukazují, že se nemusíme obávat globálního oteplování kvůli oxidu uhličitému

Russell Humphreys, Ph.D.

Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 09/2019. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Obrázek 1.: Skleněná střecha propouští světlo do skleníku a zabraňuje úniku tepla ven. V zemské atmosféře „účinkují skleníkové plyny” podobně. Foto stock.xchng

Dnešní vlády se snaží omezovat emise oxidu uhličitého (CO₂) do ovzduší, protože se obávají globální klimatické katastrofy vlivem skleníkového efektu z CO₂ (ten zachycuje unikající teplo ze Země). Odvolávají se na počítačové simulace, které takový výsledek naznačují. Důkazy však ukazují, že zhruba před 6000 lety Bůh stvořil svět s velkým obsahem oxidu uhličitého v atmosféře. Podle Genesis tento stav trval 1 656 let, tedy od stvoření až k Potopě. Horniny a fosilie uložené během Potopy ukazují, že výsledek byl velice přínosný a nešlo o žádnou klimatickou katastrofu, jak si ukážeme.

Je potřeba zbořit mýty!

Než se pustíme do hlavního mýtu o změně klimatu, tedy že CO₂ údajně způsobuje katastrofu, musíme nejprve odkrýt na obou stranách debaty několik podružných mýtů:

Mýtus 1: CO₂ je znečišťující látka. Chyba. Skutečně škodlivé jsou věci, které vycházejí z komínů a výfuků aut; ty jsou jak škodlivé, tak i nežádoucí. Příklady:

1. 1. 1. Oxid siřičitý, který se k nám v dešti vrací jako kyselina sírová;
      2. Saze, částečky uhlíku, které ztmavují krajinu a pronikají do našich plic.

Takové škodliviny se dají do značné míry omezit. Ale oxid uhličitý, bezbarvý plyn bez zápachu, je Bohem navržená součást životního cyklu. Vydechujeme jej (to musíme) každým dechem. Rostliny jej “vdechují” (to musejí), aby mohly vytvářet všechny své pevné tkáně: listy, dřevo, kůru, kořeny, ovoce, semena atd. Je úžasné, že zeleň, kterou kolem sebe vidíme, pochází z nepatrného množství oxidu uhličitého, který je dnes v ovzduší: 387 částic na jeden milion, tedy jen 0.0387% ze všech molekul ve vzduchu (údaje z března 2009). Aby to bylo problémem pro naše dýchání, muselo by se zvýšit množství CO₂ v ovzduší asi stokrát, řekněme 30 000 částic na milion (3%).

Vyšší hladiny CO₂ ve skutečnosti podporují růst a produktivitu rostlin. V důsledku zvýšených koncentrací oxidu uhličitého došlo k podstatnému zvýšení produktivity světových plodin a lesů, což přispělo k produkci potravin a vlákniny tak, aby to odpovídalo potřebám rostoucí lidské populace.¹

Mýtus 2: Obsah CO₂ se nezvyšuje. Chyba. Vědecké záznamy ukazují od roku 1880 jasný nárůst o 30% a od roku 1958 do roku 2007 22%, což je období přímého měření. Není obtížné tato měření udělat nebo vysvětlit. Navíc bychom zhruba takové zvýšení z celkového obsahu CO₂ uvolňovaného do ovzduší očekávali. Zastánci názoru, že jde o antropogenní (člověkem zaviněné) globální oteplování, by se měli zaměřit na jiné věci.

Mýtus 3: Země se neotepluje. Rozbory teplot z mnoha oblastí, vyjma těch, které ovlivňuje městský rozvoj,² ukazují za poslední století mírný průměr (viz mýtus 4) globálního nárůstu asi o 0,5°C. Zda je tento nárůst během staletí způsoben normálními klimatickými cykly, změnami sluneční aktivity,³ přírodními emisemi CO₂ nebo emisemi CO₂ způsobenými člověkem, zůstává předmětem bouřlivé debaty. Země se však začala oteplovat už po skončení “malé doby ledové” (tj. kolem roku 1850), tedy mnohem dříve, než začala vzrůstat hladina CO₂ v důsledku spalování fosilních paliv.⁴ Celosvětové teploty během posledních osmi let ve skutečnosti poklesly, a to i přes zvyšující se emise.

Zjednodušený přístup může naznačovat, že zvýšené hladiny oxidu uhličitého budou zvyšovat globální teplotu, ale existence desetinásobku současných úrovní v době před Potopou bez překotného oteplení svědčí o tom, že současný a předpokládaný budoucí nárůst nebude mít nějaký významný dopad.⁵

Mýtus 4: Globální oteplování musí znamenat teplejší tropy. Ne nezbytně. Hodně míst na Zemi je během roku chladných, jako jsou póly a vysoké polohy. Většina oceánu je pod hloubkou několika set metrů sotva nad bodem mrazu. Podstatně zvýšit průměrnou globální teplotu bychom mohli jen tím, že zvýšíme teplotu těchto chladných míst, aniž by se zvýšila teplota v tropech. Ve skutečnosti to vypadá tak, že většina měření klimatu spíše vykazuje vyšší oteplování ve vysokých nadmořských výškách než v tropech. Al Gore⁶ ve svém filmu “An Inconvenient Truth” (Nepohodlná pravda) tento rozdíl nerozlišuje. Možná zjistil, že právě tato pravda je nepohodlná!

Mýtus 5: Tání ledovců zaplaví kontinenty. Chyba. Za posledních 100 let se zvedla hladina moře o 180 mm. V tom nejméně pravděpodobném případě, tedy že by roztál všechen led a teplota by se zvýšila stejně, jako u toho nejnepříznivějšího klimatického modelu s nejvyšší předpovídanou teplotou (oteplování také způsobuje tepelnou roztažnost oceánské vody), by oceány stouply o několik desítek metrů. Toto by snížilo rozlohu kontinentů o několik procent. Ovlivnilo by to samozřejmě lidi žijící v nízko položených pobřežních oblastech, ale nad hladinou moře by byl dostatek dalšího území.

Mýtus 6: Globální oteplování je příčinou agresivního počasí. Záznamy o frekvenci a intenzitě bouří, jako jsou hurikány, cyklony a tornáda, nevykazují žádný nárůst zhoršení povětrnostních podmínek. Například v letech 1950 až 2006 poklesl počet velkých tornád v USA o 43%.⁷

Klima, stvořené Bohem před Potopou?

Obrázek 2.: Když se tvoří minerál oxidu železitého Goethit, zadržuje oxid uhličitý. Goethity ukazují svět v ordovické vrstvě (uložené velmi brzy během Potopy) s 15x vyšším obsahem CO2 v atmosféře než dnes. Další studie ukazují, že v paleozoické vrstvě toto bylo běžné (první měsíce Potopy). Foto Eurico Zimbres, Wikipedia.org

Minerály z hlubokých geologických vrstev ukazují, že kdysi v dávné době bylo v zemské atmosféře mnohem vice oxidu uhličitého než dnes (viz obrázek č. 2 a odkaz č.8). Fosilní rostliny (obrázek č.3) ze stejných vrstev ukazují, že svět byl opravdu teplejší — a to ne u rovníku, ale u pólů. Fosilie odhalují velmi zelený, vlhký svět, plný zvířat a rostlin. Nepochybně byla k dispozici hojnost území bez ledovců a polárního ledovcového pokryvu a tomu odpovídající vyšší hladiny moří. Opravdu se to jeví tak, že bylo mnohem méně pouští a ve vyšších polohách daleko více území porostlého vegetací, než je tomu dnes.

Z toho bychom se měli poučit, že vyšší obsah oxidu uhličitého v ovzduší a globální oteplování jsou věci dobré, nikoli špatné … tedy pokud nežijete na nízko položeném pobřežním území!

Někteří sekulární geovědci jsou si vyšší hladiny CO₂ v minulosti vědomi, ale obvykle se otevřeně nevyjadřují vůči převládajícím “politicky korektním” vládám, které se snaží v ochraně před globálním oteplením omezit emise oxidu uhličitého. Jejich mlčení může být částečně způsobeno obavami před vědeckým establishmentem, ale také může pramenit z nedostatku porozumění problému – proč měl tehdejší svět fosilií o tolik více oxidu uhličitého než dnešní svět. To je pro sekulární vědce záhadou.

Záhadu vysvětluje stvoření

Obrázek 3.: Fosilie tropických rostlin jsou často nalézány v oblastech poblíž severního nebo jižního pólu. Na snímku je moderní kapradina Dickensonia antarctica. Foto Don Batten

Na druhé straně vědci kreacionisté mají pro pochopení těchto věcí mnohem lepší základy v Bibli. Víme, že Potopa v Genesis pohřbila mnoho pozemských rostlin a zvířat (kromě zvířat na Noemově arše). Toto odpovídá většině fosilií a jiným formám uhlíku hluboko v zemi, jako je uhlí, ropa, zemní plyn, vápenec atd.⁹ Fosilie jsou časovým snímkem života na Zemi za dnů, kdy Noe vešel do archy. Dnes je v zemské kůře nejméně 100x víc fosilního uhlíku než v zemské biosféře (ovzduší, moře, jezera, řeky, půda, rostliny a zvířata).¹⁰ To znamená, že zemská biosféra před Potopou oplývala životem, byla plná vegetace a živočichů, kteří se jí krmili. Toto byl ten svět, vyjma následků hříchu, který Bůh nazval “velmi dobrým” hned poté, co jej stvořil (Genesis 1:31).

Vzhledem k tomu, že dříve bylo k dispozici mnohem více uhlíku než dnes, probíhal v biosféře před Potopou aktivnější koloběh oxidu uhličitého. Například rostliny si braly CO₂ z ovzduší fotosyntézou. Následně po odumření se rostliny rozložily (působením mikroorganizmů) a vrátily CO₂ zpět do ovzduší. Takže na uhlík bohatá atmosféra před Potopou měla mnohem více CO₂, a rovněž tak i minerály, jako je goethit. Skleníkový efekt s mnohem vyššími hladinami oxidu uhličitého (15x vyššími než dnes) nepochybně přispěl k teplejšímu, relativně stálému klimatu na celé Zemi, přesně jak to ukazují fosilie. Teplejší oceány dodávaly mnohem více vlhkosti do ovzduší, což zase vedlo k vyšším srážkám. Vegetace s dostupnějším CO₂, vodou a teplem prospívala. Více tropického počasí ve vysokohorských polohách a méně pouští (pokud vůbec nějaké) znamenalo mnohem více zemského povrchu vhodného pro rostlinný a živočišný život. Bůh vyprojektoval celý systém včetně půdy tak, aby byl bohatý na uhlík, a tím byl následně udržován hojný život rostlin a zvířat.

Proč tedy strach ze změn klimatu?

Kreacionistický klimatolog Dr. Larry Vardiman mi jednou vysvětloval, proč se sekulární odborníci tolik obávají “změny klimatu”. Bojí se, že atmosféra je nestabilní, a to kvůli jejich teorii o době ledové (kreacionisté mají jednu dobu ledovou, a lidé, kteří špatně interpretují datování uhlíkem 14, jich mají mnoho). Jejich model, tzv. Milankovičova teorie, je závislý na změnách oběžné dráhy Země a sezónním sklonu její rotační osy.¹¹ Nicméně „tlak” na klima takovými změnami by byl slabý, což přivedlo sekulární klimatology k úvaze, že zemské klima je nestabilní a ke „spuštění“ katastrofy stačí už jen mírné narušení. Katastrofický film “The Day after Tomorrow” (Den poté)¹² má takovou pohromu jako své hlavní téma, kdy svět je uvržen do simulovaného arktického počasí. Odborníci se obávají, že může stačit o něco silnější “tlak”, jako například mírný globální nárůst CO₂, a způsobí to kolaps klimatu.

Nicméně kreacionisté získali dobré porozumění o Době ledové po Potopě od bývalého prognostika Meteorologické služby v USA a současného specialistu na Dobu ledovou Michaela Oarda.¹³ Jeho teorie spoléhá na velice mocný „tlak“, a to na oteplování oceánů během Potopy podle Genesis “provalením všech pramenů obrovských propastných tůní”.¹⁴ Oteplení pak způsobilo vyšší vlhkost z oceánů, ta zase více sněhu ve vysokých nadmořských výškách. Více sněhu v létě odráželo teplo zpět do kosmu a začaly narůstat ledovce. K ochlazování Země při Potopě a po ní také napomáhala mračna prachu z vulkanické činnosti. Ledovce přetrvaly do doby, než oceány zchladly, což bylo asi o 700 let později. Tato teorie vysvětluje mnohé o pozorovaných rysech Doby ledové, jako je existence mírných, mokrých pozemních koridorů podél severního pobřeží Evropy a severní Ameriky mezi teplým mořem a ledovci.¹⁵

To podstatné je, že zemské klima z toho vychází jako poměrně stabilní, ne jako “snadná rozbuška”. K vyvolání Doby ledové by to naopak vyžadovalo velice masivní a zcela výjimečnou příčinu, jako je Potopa podle Genesis. Nějaké malé navýšení oxidu uhličitého v atmosféře nezpůsobí katastrofu.

Dny poté

“Globálního oteplování” bychom se tedy neměli obávat. Bůh stvořil svět s daleko větším obsahem oxidu uhličitého v ovzduší — svěží, zelený svět. Takový svět byl skutečně v průměru teplejší, na rovníku asi stejně jako dnes, póly však byly mnohem teplejší. Písmo mluví o budoucích “časech obnovení všech věcí” (Skutky 3:21). Je ironií, že naše technologie těží uhlík, pohřbený Potopou zpět do zemské biosféry – snad jako přípravu na dobu, kdy se Země stane znovu Rájem — alespoň pokud jde o podnebí.

Odkazy

1. Idso, S. B., et al., Effects of atmospheric CO₂ enrichment on plant growth: the interactive role of air temperature, Agriculture, Ecosystems & Environment [Dopad obohaceného atmosférického CO₂na růst vegetace: interaktivní role teploty vzduchu, zemědělství, ekosystémy a životní prostředí] 20(1):1–10, 1987; doi:10.1016/0167-8809(87)90023-5. “Kompletní revize literatury o rostlinné vědě ukazují, že zvýšení koncentrace atmosférického oxidu uhličitého (CO₂) na 300 částic v milionu obecně zvyšuje růst vegetace o přibližně 30%.”Vyšší hladiny CO₂ také paradoxně způsobují optimální růst vegetace při vyšších teplotách, tudíž mnoho rostlin bude přitom prospívat, bude-li to spojené s vyšším obsahem CO₂.
2. Dopad urbanizace je široce známý, tedy že způsobuje lokální oteplení — účinek tepelných ostrovů —meteorologické stanice v takových oblastech, ukazují výrazný nárůst teploty, to však nemá nic společného s globálním oteplováním. Zahrnutí takových meteorologických dat zveličuje odhady globálního oteplování. Viz Global Warming Petition Project: Summary of peer-reviewed research; www.petitionproject.org/gw_article/Review_Article_HTML.php, Figure 15.
3. Existují důkazy o tom, že velké změny teplot mají spojitost se sluneční aktivitou. Viz odkaz 2, Figure 3. Toto je nepřímý účinek, kdy aktivní Slunce zabraňuje ionizujícímu kosmickému záření dopadat na Zemi tím omezuje oblačnost—toto však není přímý účinek ohřevu. Viz Svensmark, H., et al., Experimental evidence for the role of ions in particle nucleation under atmospheric conditions. Proc. Royal Soc. A 463(2078):385–96, 2007. Autor zde tento efekt vysvětluje.
4. Odkaz 2, Figure 13.
5. Počítačové simulace vlivu hladiny CO₂ na teplotu jsou velmi problematické, protože existuje velké množství komplikujících vedlejších účinků, a mnohé z nich pracují proti jakémukoliv nárůstu globální teploty.
6. Grigg, Russell M., Al Gore’s inconvenient errors [Al Gorovy nepohodlné chyby], 31. říjen 2007. Return to text.
7. Odkaz 2, Figure 8.
8. Yapp, C.J. and Poths, H., Ancient atmospheric CO₂ pressures inferred from natural goethites [Starobylé atmosférické tlaky CO₂ odvozené z přírodních goethitů], Nature 355:342–344, 23. leden1992. Autoři také citují mnoho dalších studií podporujících jejich závěry a ukazují, že paleozoické vzorky jednoznačně svědčí o tom, že byly z části v přítomnosti vysokých tlaků CO₂.
9. Whitcomb, J.C. and Morris, H.M., The Genesis Flood [Potopa v Genesis], Baker Book House, Grand Rapids, Michigan, USA, 1961.
10. Brown, Robert, The interpretation of C-14 dates [Interpretace datování C-14], Origins 6:30–44, 1979.
11. Oard, Michael J., Astronomical troubles for the astronomical hypothesis of ice ages [Astronomické problémy astronomických hypotéz o Dobách ledových], Journal of Creation 21(3):19–23, prosinec 2007.
12. Vallorani, Brandon, Movie review: The Day after Tomorrow, [Recence filmu: Den poté] CMI website, 31. května 2004.
13. Wieland, Carl, Tackling the big freeze: Interview with weather scientist Michael Oard [Řešení velkého mrazu: rozhovor s vědcem meteorologem Michaelem Oardem], Creation 19(1):42–43, prosinec 1996.
14. Genesis 7:11.
15. Oard, Michael, The ice age and the Genesis flood [Doba ledová a Potopa v Genesis], ICR Impact červen 1987