Darwin se svou knihou O původu druhů by se asi divil: evoluční biologové jsou v úzkých a druhy se jim už nehodí
Pavel Akrman
Úvodní obrázek z The Guardian, článku pod názvem: „Potřebujeme novou evoluční teorii?“
Hlavní proud evoluční teorie potřebuje naléhavou revizi – tak to kupodivu netvrdí kreacionisté, ale nová vlna sekulárních vědců.1 Jejich oponenti je samozřejmě považují za pomýlené kariéristy, nicméně tento konflikt může vyústit v rozhodování o budoucnosti biologie. Jakkoli to zní podivně, vědci přesto dosud neznají odpovědi na ty nejzákladnější otázky, např. jak se vyvíjel život na Zemi.
Vezměme například oči. Jak přesně vznikly? Obvyklé vysvětlení pro tyto úžasně komplexní orgány spočívá v monotónním opakování neprokázaného, pouze předpokládaného principu mutací a přírodního výběru.
Jeho podstatu si možná pamatujete ze školních hodin biologie. Pokud tvor se špatným zrakem zplodí „díky náhodným mutacím“ potomstvo s o něco lepším zrakem, pak dostává větší šanci na přežití. Čím déle přežijí, tím větší šanci mají na rozmnožení a předání genů, které „dostali do výbavy“ lepšího zraku. Někteří z jejich potomků pak mohli mít zase lepší zrak než jejich rodiče, takže se i oni budou pravděpodobně rozmnožovat. A tak dále. Generace za generací, během nepředstavitelně dlouhých věků se načítají drobné výhody. Nakonec, po několika stovkách milionů let tu máte tvory, kteří vidí stejně dobře jako lidé, kočky nebo sovy.
Toto je základní příběh evoluce, který je převyprávěn v bezpočtu učebnic a bestsellerů populární vědy. Nicméně podle rostoucího počtu vědců je problém v tom, že je absurdně syrový, neohrabaný a zavádějící. Kromě toho začíná v polovině „startovací dráhy“, protože existence světločivých buněk, čoček a duhovek se bere za naprostou samozřejmost, aniž by se jakkoli vysvětlil jejich původ. A nejsou to jen oči, s nimiž tradiční teorie zápasí. Armin Moczek, evoluční biolog z Indiana University říká:
„První oko, první křídlo, první placenta. Jak se tu objevily? Jejich vysvětlení je základní motivací evoluční biologie. A přesto dosud nemáme dobrou odpověď. Tato klasická myšlenka postupné změny, jedna šťastná náhoda za druhou, se zatím jen hroutí.“1
V roce 2014 publikovalo osm vědců článek2 v předním časopise Nature s otázkou: „Potřebuje evoluční teorie přehodnotit?“ Jejich odpověď byla jednoznačná: „Ano, naléhavě.“ Každý z těchto autorů pocházel ze špičkových vědeckých podoborů.
Stejně jako definice pojmu „vývoj života“ byla předmětem nekonečných debat i definice biologické kategorie „druh“. Existují doslova desítky definic toho, co je to „druh“, a to je asi tím nejlepším vysvětlením pro všudypřítomnou a neodstranitelnou roli filozofie v debatách. A když různé filozofie soupeří, potom každá ta definice představuje (tak říkajíc) válečný akt — tj. vznáší nárok na celé pojmové území nepřítele a pokouší se vyhnat ho pomocí sémantických nařízení.
Jak tedy nakonec vypadá srovnatelná definice válečného aktu? Rozmetat pojem „druh“ na co nejmenší kousky. Říkejte, že druhy prostě vůbec neexistují. A co neexistuje, nelze ani definovat. Završením aktu destrukce je začít šermovat termínem „speciesism“ (z angl. species = druh, plus přípona –ismus), který přisoudíte protivníkům jako pejorativum (hanlivé slovo, nadávka). Jsou to zkrátka padouši, kteří trvají na tom že něco, co je nereálné, neskutečné (tj. standardní taxonomická kategorizace druhů) opravdu existuje.
Z latiny
Krycí, „vědecky korektní“ pojmenování principu „rozmetat na kousíčky“ je tzv. radikální nominalismus. Pojem „nominální“ vychází z latinského kořene pro jméno (nomen). Z tohoto pohledu jsou tedy druhy uměle vytvořené kategorie, na které zavěšujeme – pro naše vlastní účely – jmenovky. Radikální nominalismus prosazoval i Darwin ve svém díle O původu druhů (1859, s. 52):
„Na pojem druh pohlížím jako na svévolně daný množině jedinců (z důvodu pohodlnosti), kteří se navzájem blízce podobají, a kteří se v podstatě neliší od pojmu odrůda, který se dává méně odlišným a více proměnlivějším formám. Pojem odrůda je používán – opět v porovnání s pouze individuálními odlišnostmi – také svévolně, z důvodu pohodlí.“
Nicméně radikálnímu nominalismu se ve 20. století nevedlo nijak zvlášť dobře – hlavně proto, že evoluční biologové zjistili nutnou potřebu kategorií, které by nějak odpovídaly skutečným skupinám v přírodě. Jednoduše proto, aby zachovali (alespoň navenek) určitou logiku ve vědě o všem živém. Ale přístup „rozmetat na kousíčky“ nikdy úplně nezmizel.
Program radikálního nominalismu
Nedávno biolog Brent Mishler a jeho kolegové z univerzity v Berkeley představili kompletní program radikálního nominalismu, prezentovaný ve dvou veřejně přístupných svazcích:
- Druh-ismus v biologii a kultuře: Jak lidská výjimečnost posouvá své nejzazší hranice3
- Co, pokud vůbec něco, jsou druhy?4
Co je tedy podle Mishlera skutečné? Pouze fylogeneze — tj. vzestup podle evolučního stromu. Neboli strom se rozřeže na libovolné jednotky popisu druhů, ale VŠECHNY jednotky, včetně druhů, jsou nereálné, tedy jen zdánlivé. Uff … Biologie bez druhů? To je něco jako chemie bez periodické tabulky. Darwin se svým dílem O původu druhů by se nejspíš nestačil divit. Je docela s podivem, že Mishler a jeho vydavatelé texty vůbec zpřístupnili.
Díky Bohu však víme, že jednotlivé biologické druhy skutečně existují, a žádný fylogenetický „evoluční strom“ k tomu nepotřebují – jsou to dnes (ve všech svých rozmanitých variacích) stále ty původní druhy (v hebrejštině baramin), v nichž Bůh stvořil všechno živé „podle svého druhu“ během šesti dnů Tvůrčího týdne (Genesis 1)
Odkazy
- Stephen Buranyi, Do we need a new theory of evolution? The Guardian, 28. June 2022.
- Laland Kevin a kolegové: Does evolutionary theory need a rethink? Yes, urgently. 8 October 2014.
- Brian Swartz, Brent D. Mishler, Speciesism in Biology and Culture: How Human Exceptionalism is Pushing Planetary Boundaries. SpringerLink, 2022
- Brent D. Mishler, What, if anything, are species? Taylor & Francis Group, 2021