Bělonohé myši z Nebrasky — nejnovější „ikona“ evoluce?

V písečných dunách Nebrasky probíhají u populací bělonohých myší mutace a přírodní výběr, ale nikde ani stopa po evoluci

David Catchpoole

Z creation.com přeložila Martina R, – 02/2018. Editace Pavel Kábrt. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Jedním z nejhojněji rozšířených savců severní Ameriky je myš bělonohá (Peromyscus maniculatus). Obvykle mají myši tmavou srst—což je velmi užitečné ke splynutí s tmavou půdou a vyhýbání se tak zraku predátorů jako jsou sovy a jestřábi.

Ale v Nebrasce, v oblasti písečných dun,¹ které jsou složené převážně ze světle zbarvených křemičitých zrn, mají myši bělonohé převážně světlou, žlutooranžovou a světlehnědou barvu.

A tak vědci přemýšleli nad otázkou: Je pískově zbarvená srst adaptací, která pomáhá myším bělonohým přežít v jejich domovských písečných dunách?

Použitím světle zbarvených a tmavě zbarvených plastových modelů myší na několika místech písečných dun Nebrasky badatelé podle očekávání zjistili, že nápadné tmavé modely byly napadány dravými ptáky mnohem častěji než světle zbarvené modely myší.² To bylo v souladu s dřívějšími experimenty, při kterých se používaly živé myši bělonohé a dravé sovy.³ Vědci tedy mohli právem tvrdit, že světle zbarvené myši bělonohé skutečně mají “silnou selektivní výhodu” oproti tmavě zbarveným myším bělonohým v takovýchto lokalitách, neboť jsou lépe maskované před predátory lovícími pomocí zraku.²

Produkce pigmentů — světlé versus tmavé

Pigmentové buňky u myší produkují hnědý pigment nazývaný eumelanin, a světle zbarvený pigment, nazývaný feomelanin (který je také zodpovědný za ‘zrazavou’ srst⁴). Pokud je produkce eumelaninu potlačena, je produkováno více feomelaninu, což vede ke světle zbarvené myši. Jediný gen, známý jako Agouti, produkuje protein, který reguluje produkci eumelaninu a tedy i množství produkovaného feomelaninu. Světle zbarvené myši mají gen Agouti zmutovaný— aminokyselina byla odstraněna z produkce tohoto genu— což vede k nadměrnému potlačení produkce eumelaninu.^2,5 V důsledku toho je produkováno mnohem více feomelaninu. Takže mutace genu Agouti generuje širší světlé pásy hřbetních (zádových) chlupů, díky čemuž má celé zvíře zlatavě písčitou barvu spíše než tmavě hnědou.⁶

Další genetická analýza populace světlých myší bělonohých z Nebrasky identifikovala mnohočetné mutace stejného genu, které vedly k “vícenásobným pigmentačním rysům, které společně vyvolají celkový maskovaný vzhled myší ze Sand Hills.”²

Výzkumníci dospěli celkem oprávněně k závěru, že “tato studie živě ilustruje sílu přírodního výběru.”⁷ Zároveň dospěli vcelku rozumně k závěru, že mutace pro světlou srst vznikly poté, co myši bělonohé začaly kolonizovat písečné duny v Nebrasce.

Přírodní výběr, určitě

“Světlý gen neexistoval, proto myši musely ‘čekat’ dokud se neobjevila určitá mutace a potom výběr musel pracovat s touto novou mutací,” řekl člen týmu Hopi Hoekstra z Harvard University.“ Je to proces, který se skládá ze dvou částí. Nejprve se musí objevit mutace, a poté výběr musí zvýšit její četnost.”⁸ Jelikož světlí mutanti měli větší šanci na přežití a rozmnožení oproti tmavým myším a předávali tak zmutovaný gen další generaci, adaptace na světlou srst se rychle rozšířila v populaci myší v dunách.

Až sem by bylo vše v pořádku— kdyby zde prostě skončili. Jak informovaní kreacionisté mnohokrát poukazovali, nemáme žádný problém s pojmy přírodní výběr, mutace a adaptace, pokud jsou správně užívány.⁹ Vlastně jsme nikdy neměli problémy s principem přírodního výběru u podobného příběhu tmavé nebo světlé formy drsnokřídleců březových (Biston betularia) v Anglii, dokonce ještě před objevem jejich inscenovaných fotografií.¹⁰ Výzkumníci a vědecké publikace však vylíčily nálezy jako důkaz evoluce,^2,7,11 náležitě a nenuceně předávaný sekulárními masovými médii.^8,12 A, možná vědomi si, že kreacionisté opakovaně a úspěšně zpochybňují evolucionistická tvrzení (o evoluci od mikrobů k člověku) tím, že správně poukazují na to, že v mnoha případech šlo jen o výběr z předem už existující genetické variace, vědci byli obzvláště dychtiví zdůraznit objevení se mutovaného genu “de novo”⁵: “Naše práce ukazuje, že rychlé adaptační změny, jako je evoluce světlého zbarvení mezi myšmi ze Sand Hills, se nemusí vždy spoléhat na již existující genetickou variaci.”⁷ A: “Je to trochu legrace najít mutace, protože to je základní látka změny.”¹²

Jémine; dogma myší bělonohých

Tato prohlášení jdou do jádra evolucionistických článků víry, do jejich evolučního dogmatu. Považují mutace za evoluční ‘motor’—jediný zdroj jakési nové genetické informace, která mohla přeměnit živé, k smrti zmutované mikroby, na bělonohé myši během procesu evoluce. V žádném případě však výskyt světlých zmutovaných myší nereprezentuje takový tvůrčí proces. Všimněte si poruchy již existujícího regulátoru pigmentu, která v tomto případě zahrnuje odstranění aminokyseliny.^13,14 Evolucionisté potřebují najít mutace, které vytváří nové enzymy a nové metabolické dráhy, aby prokázali uskutečnitelnost svého mýtu, ale oni nacházejí pouze mutace, které upravují již existující funkce, jako v tomto případě. Takže tvrzení vysílané BBC, nadšeně vykreslující světlé pískové myši bělonohé z Nebrasky jako ‘ikonu evoluce’⁸, je pohybem v kruhu. Není zde nic, co by podporovalo velký obraz evoluce.

Skutečný „velký obraz“

Mutace celkově degradují již dokonalé biologické procesy (Genesis 1:31), což je v souladu s Biblickým prokletím celého stvoření, které je nyní v “poutech zkázy” (Římanům 8:20–21). Jak se mutace akumulují, pravidelně vidíme že, zmutované geny, i když ztratily svoji původní stvořenou funkci, mohou někdy v tomto padlém světě masožravosti a predátorství přinést výhodu k přežití¹⁵. Jak úžasné to bude, až nebude smrt a krveprolití—není divu, že celé stvoření je v dychtivém očekávání (Římanům 8:19, 22; 2 Petrova 3:13; Zjevení 21:4).

Odkazy a poznámky

1. Písečné duny v Nebrasce jsou nejrozsáhlejší pískové duny v Severní Americe, zabírající více jak 50 000 čtverečních kilometrů, více jak čtvrtinu celého státu.
2. Linnen, C.R., Poh, Y.-P., Peterson, B., Barrett, R., Larson, J., Jensen, J., Hoekstra, H., Adaptive evolution of multiple traits through multiple mutations at a single gene, Science 339(6125):1312–1316, 2013 | doi:10.1126/science.1233213.
3. Dice, L., Effectiveness of selection by owls of deer mice (Peromyzscus maniculatus) which contrast with their background, Contributions from the Laboratory of Vertebrate Biology University of Michigan 34:1–20, 1947.
4. Batten, D., The genetics of skin colour in people—something fishy? J. Creation 20(1):9–10, 2006; creation.com/genetics-fishy^. 
5. Linnen, C., Kingsley, E., Jensen, J., and Hoekstra, H., On the origin and spread of an adaptive allele in deer mice, Science 325(5944):1095–1098, 2009 | doi:10.1126/science.1175826.
6. Cf. Lightner, J.K., Colourful creature coats, Creation 28(4):33–34, 2006; creation.com/coats.
7. Bradt, S., Mice living in Sandhills quickly evolved lighter coloration, news.harvard.edu, 27 August 2009.
8. Walker, M., Mouse set to be ‘evolution icon’, bbc.co.uk, 27 August 2009.
9. E.g. see Catchpoole, D., The 3 Rs of evolution: Rearrange, Remove, Ruin—in other words, no evolution! Creation 35(2):47–49, 2013; creation.com/3rs.
10. Wieland, C., The Moth Files: An update on the Peppered Moth fiasco, Creation 25(1):14–15, 2002; creation.com/moths.
11. Pennisi, E., Evolutionary biology—how beach life favors blond mice, Science 325(5946):1330–1333, 2009.
12. Rosner, H., A colorful way to watch evolution in Nebraska’s sand dunes, nytimes.com, 8 August 2011.
13. Mutace velmi účinně ničí genetickou informaci, je to směrem dolů směřující proces. Pokud by měli evolucionisté prokázat pravdivost procesu evoluce, pak by museli uvést tisíce příkladů toho, jak je informace získávána mutacemi, tedy procesem směřujícím vzhůru; toho ale nejsou schopni. Všimněte si, že často ti nejzatvrzelejší antikreacionisté se dohadují nad definicí termínu ‘informace’. Pokud je informace ve svém základu argumentem z oblasti pravděpodobnosti, budeme očekávat, že její vzrůst bude zahrnovat jen několik málo triviálních případů (viz CMI DVD Pochopení zákona rozpadu, and creation.com/edge-evolution). Jenže evoluce vyžaduje encyklopedická množství nové informace. See Carter, R., Mohou mutace vytvořit novou informaci? J. Creation 25(2):92–98, 2011; creation.com/new-info.
14. Williams, A., Evolution’s engine becomes evolution’s end! J. Creation 22(2):60–66, 2008; creation.com/evolutions-end.
15. Zatímco světlé mutace prospívají bělonohé myši, u jiných druhů a v jiném kontextu může mít mutace Agouti neutrální hodnotu—populace takové mutace může tolerovat, protože ovlivňují pouze barevnost srsti, která v mnoha případech neovlivňuje přežití. U domácích zvířat šlechtitelé libovolně vybírají některé z těchto mutací, protože lidé některé barvy mají rádi. See: Lightner, J., Ref. 6. Na druhé straně u lidí vedou mutace spojené se ztrátou funkce genu Agouti k rezatým vlasům, bledé kůži, špatné reakci na opalování a zvýšenému riziku kožní rakoviny; Rees, J., The genetics of sun sensitivity in humans, American Journal of Human Genetics 75(5):739–751, 2004; Batten, D., Ref.4.