A nejstarší pero patří … ptákovi!

(… ne dinosaurovi)

Philip Robinson

Z Creation.com přeložil Pavel Akrman – 05/2022. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Konečně byla vyřešena 159 let trvající debata. Ta se týkala vůbec prvního nalezeného fosilního pera:¹ Patřilo příslušníkovi známého ptačího typu Archaeopteryx nebo ne? (Archeopteryx, vyhynulý hřadující pták s plně vytvořenými letkami, je i podle evolučního „datování“ plošně považován za „nejstarší“ ptačí fosilii). Samostatné pero je údajně staré 150 milionů let, což odpovídá období svrchní jury. Bylo objeveno v roce 1861 ve stejném ložisku vápence Solnhofen v německém Bavorsku, kde byla později nalezena první kostra Archeopteryxe, rovněž stejného „stáří“.

Obr. 1: Vůbec první, a tedy „nejstarší“ nalezené fosilní pero. Bylo objeveno v nyní známém solnhofenském vápenci v roce 1861 a bylo pojmenováno Archeopteryx lithographica. Až teprve později bylo nalezeno několik opeřených kosterních pozůstatků, které dostaly stejné jméno.

Obr. 2: Archeopteryx – umělcova představa vyhynulého, hřadujícího létavého ptáka (někdy chybně označovaného jako „opeřený dinosaurus“ nebo „přechodová forma“).

Mnozí evolucionisté říkají, že dinosauři se vyvinuli v ptáky. A v jejich chápání toho, jak a kdy k tomu došlo, „sehrála“ tedy klíčovou a zároveň kontroverzní roli právě identita tohoto peří.¹ Někteří totiž tvrdili, že pero „nepatří ikonickému ptáku Archaeopteryxovi,“ protože nebylo připevněno k tělu.² Mohlo tedy podle nich stejně tak dobře patřit i dinosaurovi. To by pak vyhovovalo evolucionistickému vyprávění o vývoji dinosaurů v ptáky. Získali by tím stejně staré neptačí pero jako je „Archie“.

Nicméně nová studie přesvědčivě ukázala, že pero patří Archeopteryxovi.¹ Vědci prozkoumali a změřili devět typických znaků peří u 13 fosilií Archaeopteryxe. Také pero přiložili ke křídlu fosilního archeopteryxe. Samostatné pero dokonale odpovídalo typu křídelního opeření zvaného „primární pokryv“. Tato pera primárního peří ptáci používají k letu. Fosilní pero nejenže bylo totožné co do velikosti a tvaru, ale i jeho vzhled byl nesporně srovnatelný s moderními pery.

Výzkumný tým také zdůraznil i další důležité relevantní důkazy. Čtyři kostry Archaeopteryxe byly nalezeny velmi blízko u sebe, na stejném místě a ve stejném geologickém prostředí.

Celkově tedy lze říci, že „samostatné pero pocházelo s nejvyšší pravděpodobností z archaeopteryxe“.¹

V Solnhofenu bylo ve skutečnosti nalezeno velké množství dalších zkamenělin suchozemských, mořských a tvorů ve vzduchu, včetně hmyzu a rostlin. Potřebné podmínky k jejich rychlému pohřbení a výbornému uchování, včetně peří, lze nalézt v Noemově Potopě před asi 4 500 lety.

Konečná „ztráta“ tohoto klíčového pera je pro evoluční tábor „od dinosaurů k ptákům“ velmi citelná. Pero už nelze použít ke spekulacím, že Archaeopteryx žil vedle nějakého opeřeného dinosaura, a že oba se museli vyvinout z příbuzného rodu. Samostatné pero patří ptákovi, který ho používal jako součást Bohem daného a dobře navrženého opeření k letu.

Model stvoření samozřejmě nevylučuje, že by dinosauři mohli mít peří. Dosud však pro to chybí jasné fosilní důkazy.³

Odkazy a poznámky

1. Carney, R.M. and 2 others, Evidence corroborates identity of isolated fossil feather as a wing covert of Archaeopteryx, Sci. Rep. 10:15593, 2020.
2. Kaye, T.M. and 4 others, Detection of lost calamus challenges identity of isolated Archaeopteryx feather, Sci. Rep. 9:1182, 2019.
3. Thomas B. and Sarfati, J., Researchers remain divided over ‘feathered dinosaurs’, J. Creation 32(1):121–127, 2018; creation.com/feathered-dinosaur-debate.