A hele! Evolucionisté vyvracejí evoluci

Brian Thomas, M.S.

(Z www.icr.org přeložil M. T. – 8/2014. Článek vyšel na stránkách ICR 11. července 2014.)

Aby mohla evoluce od prvoků k člověku fungovat po tak dlouhou dobu, musely ryze přírodní faktory do starých organizmů koncipovat, konstruovat, zavádět a integrovat nové proteiny. Tento stěžejní problém studují odvážní badatelé, kteří jsou přesvědčeni o tom, že k těmto procesům tak nějak došlo – avšak nedávný objev  jejich vlastní víru popírá.

Pokud evoluce vůbec funguje, musí fungovat na nejniternější úrovni života: na úrovni proteinů. V laboratoři Joea Thorntona v Institutu ekologie a evoluce na oregonské univerzitě studují tento bytostně zásadní aspekt evoluce s využitím vyspělé experimentální vědy, která nahradila spekulativní historky vyprávěné Charlesem Darwinem.

Roku 2009 Thorntonova skupina vyloučila zpětnou evoluci zjištěním, že jakmile protein jednou podle evoluční teorie zaujme pozici v organizmu, žádné přírodní procesy ho nedokáží přetvořit zpět do podoby, kterou měl předtím¹. Jak laboratorní pokusy této skupiny potvrdily, postupné změny, nutné k přetvoření stávající funkční verze proteinu zpět na údajně původní protein způsobily, že „přechodné proteiny“ přestaly fungovat.

Ukažme si to na nám známých strojích. Přeměna Toyoty Corolly v podobný sedan, třeba Hyundai Elantra, se zdá být dost snadným úkolem, dokud se pohybujeme jen na úrovni obecných spekulativních příběhů o této změně. Jednoduše v daném čase zaměníme nějakou součástku, že? Ale podrobnější analýza prokáže, proč je taková představa neproveditelná.

Nekompatibilní součástky se prostě pro druhý automobil nehodí. Například kola Corolly mají otvory pro čtyři šrouby, ale Elantra má kola přišroubovaná na pěti šroubech. Nové kolo z Elantry se proto na Corollu nehodí – a čekat, až Corolla vyvine nápravu s pěti otvory a se závity pro pět šroubů by znamenalo znemožnit jí po celou tu dobu jezdit. Problémem tudíž je, že auto musí zůstat dokonale pojízdné po celou dobu této hypotetické evoluce.

A i kdyby všechny ostatní součásti seděly na svém místě a výborně fungovaly, stejně auto, které potřebuje ke své jízdě čtyři kola, se třemi koly nikam nedojede. To nám ilustruje, proč prostě nemůže organizmus fungovat, změníme-li v něm jeden protein – i kdyby ostatní proteiny fungovaly perfektně. Pokud evoluce upgraduje čas od času jeden starý protein, celá buňka musí zůstat funkční. Celý proces se tak jeví jako naprosto neproveditelný.

Když Thorntonova skupina objevila, že degradování proteinů na údajně starší verze nebude nikdy fungovat, měla by si v první řadě uvědomit i to, že tedy současné proteiny nemohly nikdy vzniknout upgradováním proteinů cestou evoluce.

Jejich výzkum však pokračoval a vedl k nedávnému článku v časopisu Nature². Článek však místo poctivého zpochybnění evoluce spekuluje o imaginárních přechodných formách mezi dvěma konkrétními proteiny, které snad vznikly mutacemi a přírodním výběrem. Z tisíců možných přechodných forem – z nichž každá představuje potenciální evoluční cestu od původní k moderní verzi tohoto proteinu – nebude fungovat žádná, jak vědci zjistili, pokud nedojde k mimořádně nepravděpodobné, jakési šťastné shodě nekonečné řady specifických změn.

Jinými slovy, stát se to nemohlo, a přece k tomu došlo. Proto se to jeví tak, že to nutně musel někdo naplánovat.

Biochemik Michael Behe, který se tohoto výzkumu nezúčastnil, napsal pro Evolution News: „Do té míry, do jaké původně existující systém musel projít nepravděpodobnými, chaotickými či dokonce zhoubnými stavy – neřízenými přírodním výběrem či jakýmkoli jiným neinteligentním faktorem – aby získal vzácnou novou funkci, pak můžeme říci, že do této míry darwinovská evoluce život nevysvětluje“³. A nevysvětlí-li darwinovská evoluce ani tak malý krok, jako je vývoj nové verze jediného proteinu, proč má pak někdo očekávat, že vysvětlí evoluci všech těch nových proteinů potřebných k přetvoření prvoka v lidskou osobu?

Odkazy

1. Thomas, B. Irreversible Complexity—Evolution Loses Another Round. Creation Science Update. Posted on icr.org December 16, 2009, accessed July 2, 2014.
2. Harms, M. J., and J. W. Thornton. Historical contingency and its biophysical basis in glucocorticoid receptor evolution. Nature. Published online before print, June 15, 2014.
3. Behe, M. From Thornton’s Lab, More Strong Experimental Support for a Limit to Darwinian Evolution. Evolution News. Posted on evolutionnews.org June 23, 2014, accessed June 28, 2014.