Z creation.com přeložil: J. Podmolik (Cesta panujícího, Olomouc), editace Jakob Haver. Translation granted by Creation.com – Přeloženo s povolením od Creation.com.
Zoologie byla pro mě fascinujícím předmětem, který jsem studoval na universitě jako student již ve věku dospělosti. Každý týden jsme docházeli na dvě přednášky a do laboratoře, kde jsme zkoumali všechny možné tvory.
Jednoho dne nám lektorka představila mnohobuněčné tvory jako jsou korály, medúzy a červi. Vykládala v plně obsazené posluchárně, jak se mnohobuněční tvorové vyvinuli z jednobuněčných tvorů, jako je améba. Ty i já jsme mnohobuněční tvorové, stejně jako i psi a krevety.
Jednobuněčný tvor není jen prostá kapka protoplasmy. Je to vysoce komplexní organismus, který je schopný dělat všechno, co potřebuje, aby žil a reprodukoval se – to vše jako jedna samostatná nezávislá žijící buňka.1 Může se pohybovat v okolí, najít si svoje jídlo, jíst svoje jídlo, strávit svoje jídlo a zbavit se odpadu. Může se sám reprodukovat do další generace. Je to víc než úžasné, že tato jedna samostatná buňka může tohle všechno zvládnout.
Podobně i mnohobuněčný tvor je schopný přežít a reprodukovat se. Ale mnohobuněčný tvor, jak tento termín výstižně popisuje, je složený z různých druhů buněk – každý druh je specializovaný, aby vykonával různé funkce nezbytné pro úspěšnost celého organismu.
Mnohobuněčný tvor může mít některé buňky specializované jako např. kožní buňky, jiné jako nervové buňky, jiné pro trávení jídla, jiné jako krevní buňky pro transport výživy a kyslíku k dalším buňkám atd. Narozdíl od jednobuněčných tvorů, tyto individuální buňky v mnohobuněčném tvorovi nemohou přežít samy o sobě. Když je jedna z nich oddělená od organismu, rozpadne se.
Všechny různé druhy buněk musí být přítomné, všechny musí být uspořádané správným způsobem a všechny musí spolupracovat, aby ten organismus přežil. Jestli některé z buněk přestanou pracovat (například krevní buňky) celý organismus zemře.
Takže velkou otázkou je: pokud se všechny živé organismy vyvinuly přírodními procesy v sériích malých náhodných kroků, jak tedy vznikl ten první funkční mnohobuněčný tvor? Pamatuj si, že podle evoluce existovali ještě před mnohobuněčnými tvory na Zemi jen jednobuněčné organismy.
A tohle vysvětlovala moje lektorka zoologie nacpané posluchárně. Muselo tam být tak tři sta studentů, všichni byli zaměstnaní zapisováním informací, jako by na tom závisel jejich život. A do určité míry to tak bylo, protože jejich výsledky závisely na tom, jak dobře přeříkali tyto informace při zkouškách, a také na tom závisely jejich vyhlídky.
Takže, abychom získali mnohobuněčného tvora z jednobuněčných, ty jednotlivé buňky by se musely nějak seskupit dohromady. Možná tehdy existovaly různé druhy jednobuněčných tvorů a stalo se pro buňky prospěšným, aby se spojily pro nějaký společný benefit.
Ale jen seskupení dohromady nestačí. Takové buňky by se musely specializovat, což znamená, že by se musely vzdát některých svých funkcí, jako trávení jídla, aby se mohly zaměřit na jiné funkce. To znamená, že by se musely vzdát své schopnosti samostatně přežít a být potom závislé na ostatních buňkách, aby jim zajistily funkce, kterých se vzdaly.
Aby byly tyto funkce úspěšné, tak ty ostatní buňky by se musely specializovat v doplňkových funkcích a tyto změny by musely nastat ve stejný čas. A všechny buňky by se musely spojit do struktury, aby daný organismus mohl přežít jako celek, i když žádná z jeho složkových buněk by potom nepřežila samostatně.
Illustration by Tim Newcombe
Když přemýšlíte o těchto nezbytných krocích a potřebném složitém načasování, přímo to žadoní o víru. Jak by se to mohlo stát neřízenou náhodou? Nikdo nebyl schopen toto vysvětlit. Neexistuje žádný přijatelný podrobný popis, jak by mohl takový první mnohobuněčný tvor vzniknout. Ale pokud už jednou přijmeme (slepou) vírou to, že je evoluce pravda, pak nutně musel přechod jednobuněčného tvora v mnohobuněčný nastat.
Zjistil jsem, že lektoři i učebnice tyto věci popisovali do velkých podrobností. Myslím, že to mělo na studenty odzbrojující efekt. Dávalo jim to pocit, že vědci tento problém už vyřešili, když jim ho tak podrobně popsali.
Takže studenty ani nenapadlo, že by mohly být o evoluci nějaké pochybnosti. Jenže ve skutečnosti jak lektoři, tak ani učebnice na tyto problémy odpovědi nedávají.
A to se odehrálo i tehdy dopoledne. Lektorka, po vysvětlení kroků, které se musely stát, a zmínce o některých problémech ukázala diapozitiv předvádějící, jak mohl první mnohobuněčný tvor vypadat. Byl to – 1. malý, 2. mořský, 3. dutý balón. Studenti byli zaměstnaní zapisováním informací do svých sešitů. Ten mnohobuněčný tvor byl za čtvrté: monobičíkovec,2 za páté: bez úst, za šesté: bez vnitřností. Jen pište, pište.
A v té chvíli jsem zvedl ruku a zvolal: “Promiňte …”
Studenti obvykle nepokládají otázky v takovém obrovském shromáždění.
“Ano?” podívala se mým směrem lektorka.
“Promiňte, ale já bych chtěl jen vědět, jaké jsou důkazy pro tohoto určitého tvora, kterého popisujete? Byly nalezeny nějaké vzorky v oceánech nebo našly se nějaké jejich fosilie?”
Zaváhala a odstranila diapozitiv z promítače.
“Vlastně ne.” Řekla. “Nemáme žádné fosilie. Toto je hypotetický příklad. Ale je to tvor, který musel existovat.”
Potom promítla na plátně další snímek, pohlédla na něj a řekla: “Tento je také hypotetický.”
Předvedla klasické schéma takzvaného evolučního stromu, který začíná jednou samostatnou buňkou a rozděluje se do všech možných druhů živých tvorů, žijících dnes.
Jak vytáhla ten diapozitiv z promítače, řekla: “Podívej se, jen proto, že je toto hypotetické, neznamená to, že evoluce není pravda. Vidíme, že se evoluce děje pořád. Evoluce jen postupuje v modifikaci …”
Těmito výroky však otevřela další témata. Smíchala svou definici evoluce s něčím, čemu se říká návnada a přepínač.3 Většina studentů nepoznala rozdíl a já jsem již jednou výuku přerušil. Takže lekce pokračovala.
Často si říkám co by se stalo, kdybych tu otázku nepoložil. Ti studenti by si zapisovali podrobnosti, ale nikdo by se nedozvěděl, že ten tvor neexistoval – že to byla jen hypotetická konstrukce, která nebyla založená na žádném důkazu.
„Jeho [Boží] neviditelné znaky – Jeho věčnou moc a božství – lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu [lidé]“ (Římanům 1:20).
Odkazy
- Reproduction alone is amazing. Photocopiers copy only documents, not themselves.
- I.e. one flagellum, a whip-like rotary motor used to move the organism around. See, DeVowe, S., The amazing motorized germ, Creation 27(1):24–25, 2004, <creation.com/flagellum> cf. Sarfati, J., Design v živých organismech (motory ATP), <creation.com/motor>.
- Walker, T., Nenechte se napálit, Creation 29(4):38–39, 2007.