David Attenbourough: Charles Darwin a strom života

Russell Grigg

Z creation.com/attenborough-darwin-tree přeložil M. T., editace Pavel Kábrt – 11/2015. Článek vyšel na stránkách CMI 15. října 2015. Translation granted by Creation.com – Přeloženo s povolením od Creation.com.

Jednalo se o televizní pořad a DVD (viz obálka vpravo) vyrobené BBC jako připomínka 200. výročí narození Charlese Darwina (1809–1882).¹ Uváděl ho sir David Attenborough, který ve stopách svého učitele, narozeného před dvěma sty lety, pokračuje v odmítání pravdy v Genesis a snaží se, byť neúspěšně, propagovat ateistickou evoluční teorii.

Sir David hned zpočátku divákům říká: “Naše Země je jedinou známou planetou, na které bují život, a to v hojnosti. … Pouhý počet a rozmanitost zvířat a rostlin je ohromující. … Nikdo neví, kolik různých druhů zvířat existuje”. Pak vezme výtisk Bible, předčítá z něj a shrnuje události Stvořitelského týdne v Genesis, kapitola 1, takto:

Tato kniha, svatá Bible, vysvětluje, jak vznikla tahle úžasná rozmanitost. Třetího dne po stvoření světa stvořil Bůh rostliny. Pátého dne ryby a ptáky, a pak šestého dne savce, a nakonec člověka. Tomuto vysvětlení věřila doslova prakticky celá západní Evropa téměř celých 2 000 let. … A když Bůh skončil, řekl Adamovi a Evě, “Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.” [Genesis 1:28]

Potud je vše v naprostém pořádku. Avšak Attenborough pokračuje: “Z toho jasně plyne, že podle Bible může lidstvo vykořisťovat přírodu podle libosti.”

To snad ne. Bůh dal ‘mandát k panování’ vyjádřený v Genesis 1:28 prvním lidem, Adamovi a Evě, poté, co je oba stvořil “k obrazu Svému” (Genesis 1:26). Člověk byl tak jmenován Božím ‘správcem’ na Zemi. První dva úkoly, které dal Bůh svému správci, byla povinnost pečovat o jeho stvoření, zejména obdělávat zahradu Eden (Genesis 2:15) a pojmenovat zvířata (Genesis 2:19).

Na druhé straně je člověk, jak tehdy tak dnes, pod Boží vládou, takže i my jsme stále povinni pečovat o Boží stvoření. Však také bylo po staletí plnění správcovského mandátu hlavní motivací pro mnohé lidi angažované ve výzkumu, objevování a vědecké práci. Zahrnovalo to zkoumání efektivnějších způsobů zemědělské výroby jakož i uchovávání a šíření osvícených informací.

Naopak, kdyby měl Attenborough pravdu, pak proč bychom neměli vykořisťovat přírodu v souladu s ‘přežíváním nejzdatnějších’? Viz:

• Earth Day: Is Christianity to blame for environment problems? [Den Země: může křesťanství za problémy životního prostředí?]
• Reading the Bible and understanding nature. [Čtení Bible a porozumění přírodě.]

Darwinovy pěnkavy—žádný důkaz pro evoluci

Charles Darwin ve věku 31 let

Attenborough představuje divákům Charlese Darwina po návratu z plavby lodí Beagle hloubajícího nad myšlenkou, že přežívají jen ti nejzdatnější, a pak říká: “Nazval tento proces ‘přírodním výběrem’. Vysvětloval jím rozdíly, kterých si všiml u pěnkav, které si přivezl z Galapág.”

Nesprávné ve dvou bodech:

1. Darwin nevymyslel termín ‘přírodní výběr’. Termín či představa tímto pojmem označená byla použita už předtím několika autory včetně kreacionistického chemika/zoologa Edwarda Blytha (1810-1873); ten, více než 20 let předtím, než tento pojem zneužil Darwin k podpoře evoluce, správně chápal přírodní výběr jako sílu pro uchování, která eliminovala nezpůsobilé. Viz Darwin’s illegitimate brainchild. [Darwinovo nelegitimní duchovní dítě.]
2. Darwin si nevšiml žádných rozdílů u pěnkav, které shromáždil na Galapážských ostrovech, jak zdůrazňují jeho životopisci Adrian Desmond a James Moore. Ti napsali:

• Celkem vzato postřílel [Darwin] šest typů pěnkav ze tří ostrovů a vzorky dvou z nich pomíchal. … Označil své exempláře nedbale a jen zřídka se namáhal s tím, aby je označil jménem konkrétního ostrova. Nejevilo se mu to důležité.²
• Galapážské pěnkavy mu zůstaly záhadou, byl přesvědčen, že si hledaly potravu společně, bez jakýchkoli rozdílů, neuvědomoval si důležitost jejich rozdílných zobáků. K tomu přistupuje ještě fakt, že mu činilo potíže rozeznávat jednotlivé druhy či místa jejich výskytu; stále měl za to, že jeho sbírka obsahuje pěnkavy, střízlíky, ‘tlustozobce’, a ‘vlhovce’ (příbuzné kosů). Nevěděl nic o tom, že se jednotlivé blízce příbuzné skupiny mohou specializovat a adaptovat na odlišné environmentální niky. Ptáci mu nepřipadali důležití, když je dost špatně označené daroval 4. [ledna 1837] Zoologické společnosti.³

Expertem, kterému je postoupil, byl ornitolog, umělec a preparátor John Gould, který rychle poznal, že Darwinovi galapážští ptáci jsou všichni pěnkavy. Ani poté tento fakt pro Darwina nic neznamenal. Jeho jedinou zmínkou o nich je pasáž v Journal [Deníku] z roku 1845 z cesty na Beaglu.⁴ O galapážských pěnkavách se jménem nezmiňuje ani jednou v žádném ze šesti vydání své knihy Origin of Species (Původ druhů).⁵

Na rozdíl od všeobecně mylné představy nepovažoval Darwin galapážské pěnkavy s jejich odlišnými zobáky za důkaz pro evoluci. (Charles Darwin, Journal of Researches, 1845, p. 379)

Desmond a Moore rovněž napsali:

Je pravda, že si nyní [do svého Deníku] zakreslil různé typy, na kterých byla patrná celá škála zobáků. “Když vidím tuhle gradaci a odlišnost struktury v jedné malé, úzce příbuzné skupině ptáků, ”naznačil,“ člověk by si opravdu mohl myslet, že vzhledem k původnímu nedostatku ptáků na tomhle souostroví byl vzat jeden druh a modifikován k odlišným účelům.” To bylo široké vodítko, a všechno, co kdy řekl o evoluci pěnkav.⁶ (slova Desmonda a Moorea, zvýraznění přidáno.)

Avšak přesně tohle se podle názoru biblických kreacionistů (jak před Darwinem tak po něm) stalo, nikoli jako výsledek evoluce, nýbrž jako důsledek Noemovy Potopy a následného stěhování zvířat (včetně ptáků) přes světadíly a ostrovy, po vylodění z Archy na hoře Ararat. Viz Migration after the Flood. [Migrace po Potopě]

Jonathan Sarfati vysvětluje:

Předpokládejme, že několik pěnkav s genetickou informací pro široké spektrum zobáků bylo bouří odneseno na ostrovy. A že se některé ocitly na ostrově, kde hlavním zdrojem potravy byla tvrdá semena. Ptáci s geny pro tlusté a silné zobáky si se semeny dokázali poradit lépe, takže měli lepší výživu, a tedy větší sklon vyprodukovat potomstvo. Ale ptákům na ostrově s málo semeny, ale spoustou larev, posloužily lépe delší a tenčí zobáky, aby mohli zarýt hlouběji do země a vytáhnout si odtamtud kořist.

Tohle je opravdu příklad přizpůsobení a přírodního výběru. Ale všimněte si, že zde jde vlastně o odebrání alel (genových variant) z populací — na ostrovech bohatých na semena s málo larvami by se patrně informace pro dlouhé štíhlé zobáky ztratila; zatímco informace pro tlusté silné zobáky by byla ztracena na ostrovech bohatých na larvy (a chudých na semena). Takže tato změna jde opačným směrem než evoluce od bakterie k bakteriologovi, která vyžaduje nové geny s novou informací. Stěží to lze vyjádřit jasněji: přírodní výběr není evolucí; však také byl přírodní výběr objeven kreacionisty před Darwinem a je dnes důležitou součástí kreačního modelu.⁷ Viz:

• The birds of the Galápagos [Ptáci na Galapágách]
• Natural selection ≠ evolution [Přírodní výběr ≠ evoluce]
• Muddy waters: clarifying the confusion about natural selection [Kalné vody: jasno do zmatku kolem přírodního výběru]
• The evolution train’s a-comin’ (Sorry a-goin’—in the wrong direction) [Vlak evoluce přijíždí (pardon, odjíždí špatným směrem)]

Darwinův strom života — nyní vyvrácen i evolucionisty

Attenborough: “Darwin si nakreslil do jednoho ze svých poznámkových bloků obrázek, který znázorňoval jeho představu, jak by z původního jednoho druhu mohlo vzniknout několik druhů odlišných, a pak nad to napsal nejisté‘Myslím si’.” To bylo roku 1837. Níže na obrázku je znázornění odpovídající 20. století, a také ‘kreacionistický sad’, který pravdivě znázorňuje, jak se zoologické druhy vyvinuly v rámci ‘stvořených druhů’ podle knihy Genesis.

Čtenáře možná překvapí, když se dozvědí, že někteří evolucionisté nyní odmítají koncept evolučního stromu života, jak naznačuje úvodník v časopisu New Scientist z 24. ledna 2009. Podle redaktora pravidelných rubrik v New Scientist Grahama Lawtona (str. 34): “Ukázalo se, že strom života … je výplodem naší představivosti.” Problém zahrnuje předávání genů z jednoho organizmu k druhému bez pohlavního rozmnožování, což se může dít například u bakterií. Avšak nic zde nemluví pro podporu evoluce nových druhů rostlin či zvířat nebo dokonce mikroorganizmů a evolucionisté neodmítají evoluci. Jak konstatuje článek v New Scientist (str. 39): “odklon od stromu života neznamená, že evoluční teorie je chybná … jde jen o to, že je složitější, než si Darwin představoval.” Viz: Is the evolutionary tree turning into a creationist orchard? [Mění se evoluční strom v kreacionistický sad?]

Attenboroughovy důkazy k podpoře Darwina

Na podporu Darwina říká Attenborough divákům, že “Všichni domácí psi pocházejí z jednoho druhu předka — vlka.” A pokračuje: “Lidské bytosti vybírají mezi psy pouhých několik staletí. Příroda vybírá mezi zvířaty po miliony let, desítky milionů, dokonce stovky milionů let, takže to, co bychom na počátku mohli snad považovat za plemena, to se dnes rozrůznilo do té míry, že jde o druhy.”

Kreacionisté souhlasí s tím, že Noe musel do Archy vzít pouze párek vlků (zhruba před 4 500 lety), ze kterých pocházejí všichni dnešní psi, vlci, kojoti a šakali, tj. všechny zoologické druhy [species] patřící do stvořeného druhu pes [kind]. Nové druhy se pak mohou tvořit a vytvářely se, pokud samozřejmě máme z definice na mysli něco, co se nemůže křížit s jinými druhy téhož rodu, ale to není důkaz pro evoluci, jak tvrdí Attenborough. Rekombinace existujících genů může vyprodukovat nesmírně rozmanitou škálu tvorů v rámci druhu [kind – stvořený druh], ale tato rozmanitost je omezena na existující geny. Například nejsou-li přítomny geny pro vznik peří, mohli byste křížit plazy po miliardu let a nikdy by nevznikl tvor s peřím.

Lidé mohou vytvářet a skutečně vytvářejí různá plemena psů či skotu či koní atd., ale takový umělý výběr probíhá stejně jako výběr přírodní, tj. odebíráním genů. To, co děláme s vynaložením spousty inteligence a šlechtitelské vynalézavosti, tak ani to, ani nic lepšího, příroda nedokáže cestou náhodných procesů, ať už jí na to evolucionisté velkoryse přidělí sebevíce času. Viz:

• Dogs breeding dogs? [Psi šlechtící psy?]
• Could monkeys type the 23^rdPsalm [Mohly by opice napsat 23. žalm?]
• Cheating with chance [Podvody s náhodou]

Darwinovo váhání se znovuvydáním Původu druhů

Attenborough: “Snad proto, že se [Darwin] bál, že by jeho teorie vyvolala pohoršení v některých kruzích, odkládal její zveřejnění rok po roce.”

Pravda. Darwin si byl nepochybně vědom toho, že jeho teorie podkopá víru lidí v Boha a Bibli. Prof. Adam Sedgwick z Cambridge to poznal hned, jak si Origin [Původ druhů] přečetl. Napsal: “Od začátku do konce je to porce zapáchajícího materializmu chytře uvařená a servírovaná … a proč se tak stalo? Pro nic jiného, tím jsem si jist, než aby nás to učinilo nezávislými na Tvůrci.”⁸

To, že jeho myšlenka může zničit víru milionů věřících a také zničila, také nepochybně přispělo k mizernému zdraví, které Darwina trápilo, zejména v onom období života, kdy pracoval na své teorii. Profesor lékařství na oxfordské univerzitě sir George Pickering to diagnostikoval jako psychoneurózu.⁹ Darwin se dokonce vyjadřoval o svém Origin [Původu druhů] slovy “ moje prokletá kniha ”.¹⁰ See:

• Darwin’s mystery illness [Darwinova záhadná nemoc]
• Darwin’s slippery slide into unbelief [Darwinovo sklouznutí do nevíry]
• Darwin’s arguments against God [Darwinovy argumenty proti Bohu]

Darwin přinucen Wallacem publikovat

Alfred Russel Wallace strávil 12 let studiem biologie divoké přírody v Jižní Americe a na Malajském poloostrově. Nasbíral přes 125 000 vzorků včetně více než 1 000, které byly pro vědu nové.

Attenborough vypráví, že v červnu 1858 dostal Darwin poštou od Alfreda Russela Wallace (tehdy pracujícího v nynější Indonésii) “pojednání, které rozpracovávalo přesně tutéž myšlenku jako byla Darwinova o evoluci přírodním výběrem.”

To je pravda, viz Alfred Russel Wallace. To přinutilo Darwina napsat spěšně Origin of Species [Původ druhů] a dát ho rychle do tisku, aby zabránil Wallaceovi získat uznání za to, co Darwin považoval za ‘svou teorii’. Darwin pak strávil příštích 13 let revidováním toho, co napsal. To zahrnovalo jak přidávání tak vypouštění. První a druhé vydání (zveřejněné roku 1859 a 1860) mělo každé 490 stran textu, které Darwin postupně rozšířil v dalších třech vydáních na 579 stran v pátém vydání (1869), a pak zúžil na 429 stran v šestém vydání (1872). To vyžadovalo mnoho tisíc změn.

Roku 1959 porovnal Morse Peckham, který byl významným profesorem angličtiny a srovnávací literatury na Univerzitě státu Jižní Karolína, všech šest vydání Origin [O původu] a napsal o tom:

Ze 3 878 vět prvního vydání bylo jednou až pětkrát přepracováno skoro 3 000, zhruba 75 procent. Přes 1 500 vět bylo přidáno, a z původních vět plus těchto bylo skoro 325 vypuštěno. Z původních i přidaných vět existuje skoro 7 500 variant všeho druhu.¹¹

Tato čísla byla aktualizována dr. Barbarou Bordalejovou, specialistkou na komputerizovanou anglickou textovou kritiku, v novém komentovaném vydání Origin [O původu], ve kterém Bordalejová konstatuje, že Darwin přidal 1439 vět, vynechal 712 vět a ve všech šesti vydáních změnil celkem 17 078 slov.^11,12

Měli bychom poznamenat, že mnoho změn se velmi zdatně vyrovnávalo s protiargumenty vznesenými jinými a že v nové kapitole VII, Různé námitky, v 6. vydání (1872), se Darwin většinou zabýval mnoha protiargumenty biologa a římskokatolického konvertity St. George Jacksona Mivarta (1871). Mivart například předjímal moderní argumenty o ‘irreducible complexity’ [neredukovatelné složitosti] nebo ‘functionality threshold’ [prahu funkčnosti]. Avšak všeobecně Mivart evoluci přijímal, jen nesouhlasil s Darwinovým výkladem, a souhlasil s Wallacem, že evoluce nedokáže vysvětlit lidský intelekt.

Darwinův nedostatek důkazů

Attenborough říká divákům, že Wallace “nestrávil 20 let sbíráním hory důkazů k podpoře [společné myšlenky] evoluce, jak to udělal Darwin.” Kdyby tomu tak bylo, mohli by snad diváci očekávat, že byl Darwin dost pevně přesvědčen o tom, co napsal, zvláště když to trvalo řadu let a on publikoval šest vydání. Avšak Origin [O původu] ani zdaleka hotovým dílem není a je plný dohadů. V konečném přetisku šestého vydání z roku 1872, vydaném roku 1876¹³ použil Darwin slovo “možná” 642krát, “kdyby, pokud” 493 times, “mohlo by” 203krát, “pravděpodobný” či “patrně” 182krát, “mít sklon, směřovat” či “tendence” 153krát, “předpokládat či předpokládaný” 141krát, “snad” 63krát, “bezpochyby” 58krát, “věřím” se objevuje 58krát, a “myslím si” 43krát atd.

Zde je příklad Darwinova jazyka ze str. 100 jeho Původu, 6. vydání: “… varianty jediného druhu obývajícího izolované stanoviště by mohly být přínosné, a tak by mohlo být celé množství jedinců modifikováno nebo by mohly vzniknout dvě odlišné formy.” (Zvýraznění přidáno.) Ale stejně tak by asi nemohly … nemohly by … nemohly by. Darwinovské dohady nepředstavují horu vědeckých důkazů.

Navzdory údajné “hoře důkazů” kterou podle Attenboroughova tvrzení Darwin nashromáždil, necituje sir David ani jednu větu z Darwinova Původu. Diváky by toto opomenutí nemělo překvapit, protože Darwin nedokázal nabídnout žádný důkaz evoluce cestou přírodního výběru probíhající v jeho době. V kapitole 4 o přírodním výběru, pod nadpisem: “Příklady působení přírodního výběru neboli přežívání nejzdatnějších”, Darwin napsal: “Abych objasnil, jak podle mého přesvědčení přírodní výběr probíhá musím poprosit o dovolení abych mohl dát jeden či dva imaginární příklady.”¹⁴ (Jeho slova, zvýraznění přidáno.) Proč “imaginární” příklady? No, nemůžete-li citovat ani jeden příklad přírodního výběru v běžném životě, který by přinesl něco nového, pak jedinou možností, která zbývá, je uchýlit se k představivosti. Prvořadý z těchto imaginárních příkladů se týká vlků pronásledujících kořist. Darwin napsal:

… předpokládejme, že nejhbitější kořisti, například jakési vysoké zvěře, v důsledku nějaké změny v krajině přibylo na počtu, či že jiné kořisti ubylo. … Za takových okolností by měli ti nejhbitější a nejštíhlejší vlci největší šanci přežít, a tak být zachováni či vybráni. … Mluvím o zachování těch nejštíhlejších vlčích jedinců, nikoli o zachování nějaké vysloveně markantní varianty.¹⁴

Když vlci napadnou bizona, je to souhra jejich činností, nikoli rychlost, která vede k úspěchu. (wikimedia.commons)

Ve skutečnosti jsou fakta o vlcích (a podobných predátorech) podstatně odlišná od Darwinova předpokladu, jak ukázal sám sir David v několika svých televizních filmech o přírodě. Vlci loví raději ve smečkách než samostatně, a ať už se jedná o jakoukoliv skupinu určenou za kořist, nevybírají si k napadení nejsilnějšího a nejhbitějšího jedince, nýbrž toho nejslabšího a nejpomalejšího, kterým může být nějaký mladý či zraněný či starý kus. Také mohou vlci napadat mnohem větší, impozantnější kořist, než je vysoká, jako třeba bizona, je-li jich dost na to, aby ji přemohli, jak to dokládá obrázek.

Dalším Darwinovým “imaginárním příkladem” (jeho slova, pamatujte) je, že rostliny, které vyprodukovaly květy s největším množstvím nektaru “budou nejčastěji navštěvovány hmyzem a nejčastěji se budou křížit, a tak v dlouhodobé perspektivě získají převahu a vytvoří místní varietu”. Pak ohledně zúčastněného hmyzu napsal: “… můžeme snad věřit, že za jistých okolností by mohly individuální rozdíly v zakřivení a délce sosáku atd. zvýhodnit včelu či jiný hmyz, takže jistí jedinci by se dokázali nasytit rychleji než jiní; a tak by komunity, do kterých patří, vzkvétaly a vytvářely mnoho nových rojů dědících stejné zvláštní vlastnosti.”¹⁴

Toto je hypotetický příklad přírodního výběru, ale v žádném případě nemůže sloužit za příklad evoluce. Z rostliny se nestala cukrová třtina a z včel se nestali kolibříci či jakýkoli jiný druh čehosi ne-včelího. Pamatujte si: informovaní kreacionisté nikdy nepopírali realitu přírodního výběru, pouze nevědeckou povahu Darwinových tvrzení o něm. Například rostlinný genetik Dr John Sanford (jeden z vynálezců genové pušky) prokázal, že přírodní výběr nemá ani sílu na to aby uchránil genom před genetickou entropií ; viz Rostlinný genetik: ‘Darwinovská evoluce je nemožná’. Pro další diskuzi o totálním selhání darwinizmu jako vědeckého mechanizmu viz Would Darwin be a Darwinist today? [Byl by dnes Darwin darwinistou?]

Datování hornin z fosilií a fosilií z hornin

Často jsme varovali čtenáře před evolucionistickým fíglem s datováním hornin podle fosilií, které obsahují, a datováním fosilií podle hornin, ve kterých jsou. Nazývá se to ‘argumentace v kruhu’ a Attenborough je v tom kovaný. Ukazuje divákům nějaké skály v severním Skotsku a říká, že “je tvoří zkamenělý písek, který byl uložen na dně moře, jedna vrstva za druhou”, a dodává: “Víme na základě fosilií, které jsou s nimi spojeny, že jsou velmi staré.” A pak: “… pokud fosilní druh pochází z určité vrstvy, má i její stáří.” (Zvýraznění dodáno.)

Postřehli jste ten fígl? Pokud ne, přečtěte si slova tučným písmem znovu! Avšak pravděpodobnější původ pískových vrstev ze severního Skotska založený na Attenboroughově popisu “vrstvy za vrstvou”, je ten, že byly uloženy během Noemovy Potopy (zhruba před 4 500 lety) s minimálními přestávkami (např. nejvýše hodiny či dny) mezi jednotlivými vrstvami. Viz též Unmasking a long-age icon (Siccar Point) [Demaskování ikony dlouhých období (Siccar Point)].

Archaeopteryx a ptakopysk: nikoli chybějící spojovací články

Umělcova rekonstrukce toho, jak asi vypadal Archaeoptery

Attenborough pokračuje v dalším výkladu takto:

Darwinova teorie … vyžadovala, aby existovaly spojovací články nejen mezi podobnými druhy, nýbrž i mezi velkými skupinami zvířat. Pokud se ryby a plazi a ptáci a savci všichni vyvinuli jeden z druhého, pak zde musí stoprocentně být přechodné formy mezi těmito velkými skupinami. A ty chyběly. A pak, pouhé dva roky po zveřejnění Origin of Species [O původu druhů] … byla nalezena … ta nejúžasnější fosilie … . A zde je: nazývá se Archaeopteryx. … Byl to zčásti plaz a zčásti pták. Tady byl spojovací článek mezi oněmi dvěma velkými skupinami, který už nechyběl.

Takže jaká jsou fakta? Ano, první z 12 známých fosilií Archaeopteryxe byla nalezena roku 1861, a skutečně má řadu neobvyklých znaků, které Attenborough vypočítává. Zahrnují peří na křídlech až dolů k ocasu, drápy na přední straně křídel, žádný zobák, nýbrž čelisti se zuby v nich, a řadu kostí jako oporu ocasu.

Takže považoval Darwin tuto novou fosilii za “zčásti plaza a zčásti ptáka, spojovací článek mezi oněmi dvěma velkými skupinami” (jak tvrdí Attenborough), a tedy za odpověď na nesmírný problém, kterému čelil, totiž že jeho teorie potřebuje ohromné množství přechodných variet a že žádná z nich není k nalezení ve fosilním záznamu? Roku 1859 napsal: “Geologie nám zaručeně neposkytuje žádný takový jemně odstupňovaný organický řetězec; a to je snad nejočividnější a nejzásadnější námitka, kterou lze vznést proti mé teorii. Vysvětlení spočívá podle mého názoru v extrémní nedokonalosti geologického záznamu.”¹⁵

Darwin se zmiňuje o nové fosilii poprvé ve 4. vydání Původu:

[Ten] podivný pták, Archeopteryx (sic), s dlouhým ocasem připomínajícím ještěrku, mající pár per na každém kloubu a s křídly opatřenými dvěma volnými drápy, byl objeven v oolitických vrstvách v Solnhofenu.¹⁶ Sotva který objev v poslední době ukazuje působivěji než tenhle, jak málo toho zatím víme o dřívějších obyvatelích světa.¹⁷

Všimněte si: ani slovo od Darwina o tom, že se jedná o to, co zoufale potřeboval — přechod mezi plazy a ptáky! Moderní evolucionisté to cítí právě tak. Viz:

• Refuting Evolution—Chapter 4 Bird evolution [Vyvracení evoluce – kap. 4 Evoluce ptáků]
• Bird evolution flies out the window [Evoluce ptáků letí z okna]
• Supposed ‘icon of evolution’ Archaeopteryx was “dressed for flight” in modern, probably black, feathers [Údajná ‘ikona evoluce’ Archaeopteryx byl “vybaven pro let” moderním, patrně černým peřím]
• Did dinosaurs evolve into birds? [Vyvinuli se dinosauři v ptáky?]

Attenboroughův další (ne)důkaz pro darwinismus je ptakopysk, o kterém říká:

Je to zčásti savec a zčásti plaz … klade vajíčka. Je to tento znak, který spojuje ptakopyska s plazy, a na tomto základu ho můžeme považovat za nejprimitivnějšího žijícího savce.

Ptakopysk je pro evolucionisty zapeklitou záhadou, nikoli ‘přechodnou’ formou. (commons.wikimedia.org: Stefan Kraft)

Ptakopysk vyskytující se pouze ve východních částech Austrálie je pro evolucionisty vlastně obrovským problémem pokud jde o to, z čeho na zemi se mohl vyvinout, protože ve fosilním záznamu není nic, co by svědčilo o tom, že by ptakopysk byl někdy něčím jiným než ptakopyskem. Byl stvořen 6. dne Stvořitelského týdne, zhruba před 6 000 lety, spolu se všemi dalšími savci. Nejedná se tedy o žijící ‘předchodnou’ formu, nýbrž spíše o opravdu unikátního tvora a o tvora, který neustále ohromuje ty, kdo pokračují v pokusech o jeho zařazení do evolučního stromu života.

Moderní bádání prokázalo, že ptakopyskův genom je jen dalším příkladem živočišného druhu obsahujícího smíšenou (čili ‘mozaikovou’) kolekci částí. Navzdory evoluční bombastické reklamě, spojené s jeho sekvenováním, nepodporuje ptakopyskův genom nade vší pochybnost myšlenku, že sdílí společného předka se zbytkem savců, ptáků a plazů. Viz:

• The platypus [Ptakopysk]
• The echidna enigma and the platypus puzzle [Záhada ježury a hádanka ptakopyska]
• Platypus thumbs its nose (or bill) at evolutionary scientists [Ptakopysk dělá dlouhý nos (či zobák) na evoluční vědce]

Attenborough a problém kambria

Jedním z mnoha problémů pro evolucionisty je fakt, že fosilie téměř všech velkých skupin (kmenů) zvířat se objevují náhle v tom, co nazývají obdobím kambria (‘datovaných’ podle evolučních datovacích metod do doby před zhruba 500 miliony let), aniž by jim předcházely jakékoli známé přechodné formy. Attenborough se pokouší odpovědět na tento problém tak, že říká divákům dvě věci, totiž že roku 1957 našel školák v charnwoodském lese (blízko Leicesteru, Velká Británie) fosilii zvanou Charnia; a že v pohoří Ediacra Hills v Austrálii byly nalezeny fosilie medúz.

K Charnii se podrobně vyjádřil v jiném programu, na který jsme reagovali, takže odkazujeme čtenáře tam. Viz: První život Davida Attenborougha: Příjezd David Attenborough’s First Life: Arrival.

Nález fosilií medúz s měkkými těly znamená, že při procesu jejich fosilizace musely panovat mimořádně příznivé podmínky. To však ještě více podtrhuje nepřítomnost předků u obrovského množství zvířat, která se poprvé objevují v kambriu. Takže lepším vysvětlením pro náhlý výskyt těchto fosilií je, že jsou produktem Noemovy Potopy zhruba před 4 500 lety, přičemž jejich předkové byli stvořeni Bohem před zhruba 6 000 lety, a nejsou produktem nevysvětlené ‘exploze života’ před zhruba 500 miliony let. Viz:

• Hundreds of jellyfish fossils [Stovky fosilií medúz]
• Ediacaran ‘explosion’ [Ediakarská ‘exploze’]
• The Cambrian explosion in colorful, zoological context [Kambrická exploze v barvitém, zoologickém kontextu]
• Exceptionally preserved jellyfishes [Mimořádně zachované medúzy]

Radiometrické datování

Evoluční mýtus vyžaduje miliony let. To je však obrovský problém, když žádný takový časový rámec neexistoval. Attenboroughovým řešením je vzít si na pomoc radiometrické datování. Vypráví divákům, že “za necelých 50 let po zveřejnění Původu … objevila Polka pracující v Paříži, Marie Curieová, že některé horniny obsahují prvek zvaný uran.” A pokračuje tak, že ukazuje divákům vzorek odebraný z hornin v Charnwood Forest, a říká: “o těchto drobných krystalech se ví, že jsou staré 562 milionů let.”

Nesprávné v několika bodech. Uran objevil německý chemik Martin Heinrich Klaproth roku 1789. Marie Curieová objevila jiné dva prvky, z nichž jedním bylo polonium (které nazvala po své domovské zemi, Polsku); tím druhým bylo radium (které tak nazvala proto, že bylo radioaktivní). Navíc odpovědní vědci nevydávají radiometrická data za tak přesná jako je ono uváděné, a to z dobrých důvodů. Viz:

• How dating methods work [Jak fungují datovací metody]
• Radiometric dating methods [Radiometrické datovací metody]
• Radiometric dating questions and answers [Radiometrické datování, otázky a odpovědi]
• The way it really is: Little known facts about radiometric dating [Jak to doopravdy je: Málo známá fakta o radiometrickém datování]
• Age of the earth [Stáří Země]

Attenboroughova reakce na ‘design’

Diváci jsou seznámeni s argumentem z 19. století, proneseným duchovním a zásadním odpůrcem otroctví, Williamem Paleym, že hodinky vyžadují designéra, a podobně něco tak jemného a složitého, jako je lidské oko, muselo být naplánováno Bohem. Však také Darwin skutečně připustil v 6. kapitole Původu že oko se zdá být problémem pro přírodní výběr, ale (jak Attenborough dále vypráví) Darwin tvrdil, že nejde o problém nepřekonatelný,¹⁸ zejména tehdy, začneme-li stejně jako Darwin s “jednoduchým aparátem optického nervu potaženého pigmentem a vybaveného průhlednou membránou”!¹⁹ Co se týče naší odpovědi, viz:

• Did eyes evolve by Darwinian mechanisms [Vyvinuly se oči pomocí darwinovských mechanizmů]
• Darwin vs the eye [Darwin versus oko]
• An eye for creation [Oko pro stvoření]
• Giant compound eyes, half a billion years ago? [Obří složené oči před půl miliardou let?]

DNA— to není žádný kouzelný náboj k pohánění evolučních dohadů

Attenborough představuje DNA jako “složitou molekulu, která se nalézá v genech všech zvířat”, a vypráví divákům: “Gen převzatý z jednoho zvířete může fungovat v jiném. Gen, který způsobuje, že medúza světélkuje, například, transplantovaný do myši způsobí, že tato myš bude světélkovat.” (Zvýraznění přidána!)

Velmi zajímavé, zejména vidíme-li světélkující myš v televizním programu, jak peláší po kleci. Avšak nikdo nikdy neviděl světélkující myš ve volné přírodě, takže by se zdálo, že jediná věc, kterou tohle dokazuje, je fakt, že příroda tohle nedělá a nedělala to nikdy v údajných 500 milionech let od předpokládané kambrické exploze živočišného života.

Ani tohle není nějaká novinka pro kreacionisty. Genetik CMI Dr Robert Carter naklonoval geny korálů, které kódují zelené a červené fluorescentní proteiny, nechal si je patentovat,²⁰ a přenesl je do akvarijních rybek dánií pruhovaných (zebřiček), což způsobilo, že svítily oněmi barvami.²¹

Attenborough pak ohledně genetického kódu pokračuje:

Na základě genetického kódu lze také vystopovat příbuznost. … Například dokazuje, že klokani — zvířata žijící na zemi, která se pohybují velkými skoky — jsou blízce příbuzní s koalami, které si oblíbily šplhání po stromech; že hmyzožraví rejsci mají příbuzné, kteří raději loví hmyz ve vzduchu — netopýry. A že se jedna větev sloní rodiny kdysi dávno v geologické historii usídlila ve vodě a staly se z nich sirény.

Neuvádí sice žádná data na podporu některého ze zmíněných tvrzení, ale v dalším výkladu shrnuje do několika vět celou evoluční fantazii o tom, že život “začal v moři … … …” [a končí tím, že] “jsme tak blízce příbuzní se šimpanzy i zbytkem lidoopů a opic, jako jsou třeba lvi příbuzní s tygry i zbytkem kočkovitých šelem.” Pro naše vyvrácení všech stadií těchto pohádek viz:

• Origin of life
• Evolution of multicellularity
• Corals and sponges and ur complexity
• Sharks and rays: fish with no ancestors
• David Attenborough’s first life: Conquest
• Insect evolution: a major problem for Darwinism
• Turtles at loggerheads with evolution
• Of snakes, lizards and Mosasaurs
• Evolutionary troubles with the origin and demise of dinosaurs
• Did dinosaurs evolve into birds?
• David Attenborough’s Dawn of the Mammals
• Created or evolved: Where do we come from?

Závěry

Attenborough končí opakováním popření toho, co Bůh říká v Genesis:

Ale především nám Darwin ukázal, že nestojíme vně přírodního světa. Nevládneme nad ním. Jsme podrobeni jeho zákonům a procesům stejně jako všechna ostatní zvířata na Zemi, se kterými jsme samozřejmě také příbuzní.

Na rozdíl od toho končíme my ujištěním, že Boží věčnou moc a božskou povahu můžeme jasně vidět na věcech, které učinil, do té míry, že ti, kdo popírají Boha, nemají omluvu (Římanům 1:20). Navíc můžeme mít osobní vztah s tímto Všemocným skrze jeho Syna, Pána Ježíše Krista, skrze něhož a jímž vznikl celý stvořený řád (Jan 1:1-3, Koloským 1:15-17, Židům 1:2). Viz Zde je dobrá zpráva.

Odkazy a poznámky

1. Původně vysíláno ve Velké Británii v únoru 2009, reprízováno v Austrálii v televizi Ten´s Channel One v září 2015, a tak využíváme této příležitosti, abychom podali kritické zhodnocení pořadu.
2. Desmond, A., and Moore, J., Darwin, Penguin Books, London, 1991, p. 172.
3. Desmond, A., and Moore, J., Ref. 2, p. 209.
4. Darwin, C., Journal of researches into the natural history and geology of the countries visited during the voyage of H.M.S. Beagle round the world, John Murray, London, 2^nd Ed. 1845, pp. 379–80.
5. Darwin se zmiňuje o třech druzích galapážského drozda mnohohlasého v 6. vydání Původu, str. 356-57, ale nikoli v souvislosti s nějakou evoluční teorií.
6. Desmond, A., and Moore, J., Ref. 2, p. 328.
7. Sarfati, J., Refuting Evolution 2, pp. 72–73, Creation Book Publishers, 2011. (Emphasis in the original).
8. Letter of Adam Sedgwick to Miss Gerard, 2 January 1860, in The Life and Letters of the Rev. Adam Sedgwick 2:359–360, 1890.
9. Psychoneuróza je duševní porucha, která má za následek pocit stresu a špatného fungování charakterizovaný úzkostí, depresí či jinými nepříjemnými pocity typu smutku a strachu, které nejsou přiměřené okolnostem pacientova života. Prof. Pickering napsal: “Na psychoneurózu usuzujeme za prvé tehdy, ukazují-li na ni symptomy, které se, pojmeme-li je jako celek, nedají zahrnout pod nic jiného. Za druhé, neexistují důkazy o tom, že by se kdy vyskytovaly nějaké známky fyzického postižení, jak by tomu mělo být po čtyřiceti letech organické nemoci, a přitom se Darwin radil s nejlepšími doktory své doby. … Za třetí, okolnosti navozující ataky jsou autentické. Za čtvrté, nemoc se zlepšila ke konci jeho života, což je u organické nemoci nepravděpodobné. A konečně, žádná jiná diagnóza, která byla navržena či kterou jsem si dokázal představit, neodpovídá všem faktům.”—Pickering, G., Creative Malady [Tvořivá nemoc], George Allen & Unwin Ltd, London, 1974, p. 142.
10. C. Darwin to J.D. Hooker, 1 September 1859, Darwin Correspondence Project, Letter No. 2485, darwinproject.ac.uk.
11. Podle zprávy B. Bordalejové, v jejím Úvodu Online Variorum of Darwin’s Origin of Species, 2009. Variorum je práce, ve které jsou všechna vydání či verze textu tištěny vedle sebe pro snadné porovnání.
12. Bordalejová uvádí, že rozdíly mezi hodnotami v jejím varioru a hodnotami Peckhamovými vyplývají z toho, že “jsou počítány různé věci”. Uvádí rovněž, že její počty “nezahrnují kapitolu dodatků” i.e. VII.
13. Labelled in 1876 by the publisher, John Murray, as “final text”.
14. Darwin online, Origin of Species, pp. 70 ff., 6^th edition, 1872.
15. Darwin online. Origin of Species , 1^st Edition, p. 280, 1859.
16. Oolite, z řečtiny pro ‘vejcovitý kámen’, je usazená hornina tvořená ooidy, kulatými zrnky vytvořenými z koncentrických vrstev nerostů vysrážených z hustých roztoků. Solenhofen je v Bavorsku, Německo.
17. Darwin online, Origin of Species, 4^th edition, p. 367, 1866.
18. V našem článku “Argumenty, které by podle našeho názoru kreacionisté neměli užívat” uvádíme Darwinův citát o absurditě evoluce oka z jeho Původ druhů. Činíme tak proto, že citování jeho výroku doslova je trochu mimo kontext. Darwin mluvil o tom, že se takový proces zdá absurdní, ale pak řekl, že koneckonců si lze docela snadno představit, že by oko mohlo být vytvořeno krok za krokem (podle jeho názoru, se kterým samozřejmě nesouhlasíme).
19. Darwin online. Origin of Species, 6^th Edition, p. 145, 1872.
20. Gibbs, P.D.L., Carter, R.W., and Schmale, M.C., Fluorescent Proteins from Aquatic Species, US Patent #7, 291, 711, 2007.
21. Carter, R.W., Schmale M.S., and Gibbs, P.D.L., Cloning of anthozoan fluorescent protein genes, Comparative Biochemistry and Physiology, Part C 138:259–270, 2004.