hidden-ocean

Oceány vody hluboko v nitru Země

Pavel AkrmanCelosvětová Potopa 1 Komentář

Co to pro nás znamená?

Tas Walker

Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 11/2024. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Obrázek 1. Schematický řez nitrem Země, zobrazující svrchní plášť, přechodovou zónu, spodní plášť a jádro. Zemská kůra, kontinentální a oceánská, není v tomto měřítku viditelná (Fellman, odkaz č. 5). Všimněte si, že na rozdíl od některých mediálních zpráv není přechodová zóna blízko jádra.

Zprávy o „vodních oceánech uzavřených 400 mil uvnitř Země“ zaujaly lidskou fantazii a probudily představu množství vody v rozsáhlých podzemních nádržích. Jedna zpráva říká, že „poblíž zemského jádra byl objeven masivní oceán.“1 V časopise Science nezněl název příslušného článku tak barvitě – „Dehydratační tání v horní části spodního pláště“.2

Nejedná se však o nový objev. Vědci již desítky let spekulovali, že zemská přechodová zóna zadržuje v plášti velké množství vody ve formě minerálu zvaném ringwoodit (viz rámeček níže).3,4

Přechodová zóna se rozprostírá v hloubce 410 až 660 km pod povrchem – nad ní je svrchní plášť a pod ní je plášť spodní (obrázek 1).

Spoluautor příspěvku Steve Jacobsen5 léta experimentuje s ringwooditem ve své laboratoři (obrázek 2), tento minerál se považuje za nejhojnější ve spodní části přechodové zóny. Jacobsen dokázal syntetizovat tento modrý, minerálu podobný safír v reakci minerálu olivín s vodou za vysokého tlaku. Olivín je zelený a hojný v horní vrstvě zemského pláště.

O ringwooditu Jacobsen řekl: „Je to kámen s vodou okolo každého zrna, skoro jako by se potil.“ V hloubce přechodové zóny jsou vhodné tlakové i teplotní podmínky k uvolnění vody z ringwooditu.

„Má tato voda nějakou souvislost s Noemovou Potopou?“

Další část tohoto příběhu doplnil Brandon Schmandt.6 Analýzou seismických vln ze stovek zemětřesení a tisíců seismických záznamů dospěl k závěru, že pod severoamerickým kontinentem na úpatí přechodové zóny jsou obrovské kapsy magmatu (roztavené horniny).7

Na základě těchto zjištění vědci navrhli, že voda v ringwooditu v přechodové zóně byla vytlačena a hornina se částečně roztavila. Jacobsen řekl: „Jakmile se voda uvolnila, její velká část mohla být zachycena v přechodové zóně.“

Zprávy o oceánech vody pod zemí vzbudily u mnoha lidí otázky: Má tato voda nějakou souvislost s Noemovou Potopou? Možné to je, ale je tu ještě mnoho dalších otázek, na které bude potřeba odpovědět. A také musíme brát v úvahu, že popisy magmatických oceánů a jejich minerálního složení jsou založeny zatím pouze na nepřímých důkazech.

ringwoodite

Ringwoodit

Obrázek 2. Krystaly modrého ringwooditu syntetizovaného z olivínu v laboratoři Steva Jacobsona (Foto: Steve Jacobsen11).

Spojení vody v plášti s biblickou Potopou bylo navrhováno již dříve. Alex Williams v článku Utopeni zdola8 je toho názoru, že voda z minerálů v zemském plášti mohla být zdrojem některých vod během Noemovy Potopy. Jak by to mohlo probíhat záleží na tom, kde v geologickém záznamu začínají horniny Potopy, a o tom se mezi kreačními geology dosud vedou diskuse.

V článku v Journal of Creation geolog Max Hunter zastává názor, že předpotopní hranice se nalézá ve směru k základně zemské přechodové zóny (viz Předpotopní hranice).9 Domnívá se, že dekomprese pláště vyvolala tavení pláště, tvorbu magmatu a uvolňování těkavých látek, včetně velkých objemů vody, které se dostaly na povrch během Potopy. To by také potvrzovalo, že Potopa představovala obrovské planetární kataklyzma.

Jednou z možností, jak mohla být voda uvolněna z pláště, jsou změny minerální struktury hornin během Noemovy Potopy. Takové změny v ringwooditu mohly uvolnit vodu, a ta pak stoupala spolu s magmatem skrze plášť, vypuzována na povrch prostřednictvím sopečných erupcí. Existuje mnoho důkazů o hojných sopečných erupcích během Potopy.10 Stephen Jacobsen se také domnívá, že voda z ringwooditu mohla také skončit v oceánech, ale to by dle jeho předpokladu trvalo miliony let. O svém výzkumu řekl: „Je to dobrý důkaz, že zemská voda pochází i z nitra.“


Souhrnem lze tedy říci, že tvrzení o obrovském množství vody v přechodové zóně pláště jsou zcela věrohodná, ale nesmíme zapomenout, že jsou založena na interpretaci nepřímých důkazů. Je možné, že takové množství vody představuje pozůstatky velké planetární přeměny, ke které došlo během globální kataklyzmatické Potopy, ale jsou tu ještě otázky a problémy, které je potřeba dále zkoumat.

V diamantu nalezen plášťový minerál ringwoodit

diamond_with_ringwooditeObrázek vpravo: Diamant z lokality Juína v Brazílii, v jehož obsahu bylo zjištěno nepatrné množství ringwooditu (Obrázek od Richard Siemens-University of Alberta).

V březnu 2014 časopis Nature informoval o diamantu z Brazílie, který obsahoval malé množství minerálu ringwoodit.12 Význam nálezu pramení z myšlenky, že diamanty jsou vyvřelé z hlubin země na povrch svislými sopečnými tunely zvanými kimberlitové trubky (ty mohly vznikat hned od začátku katastrofální Noemovy Potopy). Výbušné erupce „vzorkovaly“ horniny v plášti a části ringwooditu byly zachyceny v diamantu.

O existenci ringwooditu v plášti se již dlouho spekulovalo na základě teoretických výpočtů. Vědcům se podařilo vyrobit ringwoodit v laboratoři spojením minerálu olivín s vodou za vysokých teplot a tlaků. Minerál byl také nalezen v meteoritech. Nicméně ringwoodit v tomto diamantu je vůbec prvním nálezem minerálu z pláště na povrchu.

Ringwoodit obsahuje 1,5 % vody, nikoli však jako kapalinu, ale ve formě hydroxidových iontů (částice se záporným nábojem sestávající z jednoho atomu kyslíku a jednoho atomu vodíku). Garant článku v časopise Nature Graham Pearson, geochemik z University v kanadské Albertě řekl: „Je to vlastně potvrzení toho, že hluboko v Zemi existuje opravdu výrazná vrstva obrovského množství uvězněné vody.“

Odkazy a poznámky

  1. Coghlan, A., Massive ‘ocean’ discovered towards Earth’s core, www.newscientist.com/article/dn25723-massive-ocean-discovered-towards-earths-core.html#.U6OltkDFDNn; 12 June 2014.
  2. Schmandt, B., Jacobsen, S.D., Becker, T.W., Liu, Z., and Dueker, K.G., Dehydration melting at the top of the lower mantle, Science 344(6189):1265–1268, 13 June 2014; DOI: 10.1126/science.1253358; www.sciencemag.org/content/344/6189/1265.abstract
  3. Bergeron, L., Deep Waters, New Scientist 155(2097):22–26, August 30, 1997.
  4. Fellman, M., New Evidence for Oceans of Water Deep in the Earth: Water bound in mantle rock alters our view of the Earth’s composition, www.northwestern.edu/newscenter/stories/2014/06/new-evidence-for-oceans-of-water-deep-in-the-earth.html 12 June 2014.
  5. An associate professor of Earth and planetary sciences at Northwestern’s Weinberg College of Arts and Sciences.
  6. An assistant professor of geophysics at the University of New Mexico.
  7. The ‘image’ produced from such an analysis would be a bit like the image from an x-ray, and would require skill and experience to interpret, and could be ambiguous.
  8. Williams, A., Drowned from belowCreation 22(3):52–53, 2000, creation.com/drowned-from-below.
  9. Hunter, M.J., The pre-Flood/Flood boundary at the base of the earth’s transition zoneJournal of Creation 14(1):60–74, 2000.
  10. Walker, T., Volcanoes shaped our planet: fiery catastrophe greater in the pastCreation 34(2):20–23, 2012; creation.com/volcanoes.
  11. Bui, Hoai-Tran, Water discovered deep beneath Earth’s surface, www.usatoday.com/story/news/nation/2014/06/12/water-earth-reservoir-science-geology-magma-mantle/10368943/; 12 June 2014.
  12. Oksin, B., Rare Diamond Confirms That Earth’s Mantle Holds an Ocean’s Worth of Water: The diamond contains ringwoodite, which is water-rich but only forms naturally under the extreme pressure found in Earth’s mantle, scientificamerican.com/article/rare-diamond-confirms-that-earths-mantle-holds-an-oceans-worth-of-water/; 12 March 2014. Nature paper was published on the same day.

 

Subscribe
Upozornit na
1 Komentář
Inline Feedbacks
View all comments
Lukáš Kuča

Kromě faktické stránky celé věci se mi velmi líbí ten střízlivě-zdrženlivý přístup ve smyslu, zda daný nález dokazuje předpokládané události. V evolucionistických článcích, jakmile se něco zdá být jen alespoň povrchně a vnější formou jako něco co by snad, možná, eventuelně mohlo ukazovat na naturalistický světonázor, okamžitě to dostane nálepku dalšího, neprůstřelného, “nezpochybnitelného” důkazu evoluce. Tedy alespoň do první blamáže, kdy se to bez mediálních fanfár zamete pod stůl. M.j., překvapil server Lidovky, který uveřejnil článek na téma, jak málo lidí si uvědomuje nepatrnost pravděpodobnosti výskytu konkrétních i poměrně krátkých… Číst vice »