Spojitost mezi maratonem a původem života
(Z creation.com přeložil M.T., editace Pavel Kábrt – 05/2015. Translated with permission from Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.
Kamarádi maratonu – Comrades Marathon – tak se nazývá maraton běhaný po klikatých cestách zvlněným terénem provincie KwaZulu-Natal ve východní části Jihoafrické republiky. Je považovaný za největší ultramaraton na světě. Je dlouhý zhruba 90 km a běhá se tak, že se každý rok střídají města Durban (na pobřeží) a Pietermaritzburg (ve vnitrozemí) jako města startu a cíle. Každoročně se zhruba 13 000 závodníků pokouší absolvovat tento vyčerpávající běh v kulisách malebné krajiny. Závod se běhá od roku 1921, kdy byl založen jako pocta jihoafrickým kamarádům padlým v první světové válce, každoročně, kromě let, kdy probíhala druhá světová válka. Třebaže se běží převážně zemědělskými oblastmi, je jeho trasa lemována fanoušky povzbuzujícími závodníky. V cíli jsou pak vítáni ti, kteří s potížemi splní dvanáctihodinový časový limit běhu, se stejným nadšením jako vedoucí běžci, kteří dokončili závod za zhruba 5,5 hodiny. Celá akce je považována za rituál vstupu do Jižní Afriky; pracovník CMI Dr. Johan Kruger dokončil běh pětkrát ze šesti pokusů.
Uvážíme-li tedy úctu, s kterou se pohlíží na každého medailistu z Comrades Marathonu, je nešťastným faktem provázejícím uplynulá dvě desetiletí, že se mezi malou menšinou závodníků začalo vyskytovat podvádění. Drogy zvyšující výkon užívají samozřejmě podvodníci na celém světě, aby zvětšili své šance na ´vítězství´, a někteří přední závodníci z Comrades museli vrátit medaile poté, co u nich byly při dopingových testech zjištěny drogy. Existují však případy i jiných forem podvádění. Roku 1993 zaznamenalo video, jak jeden zlatý medailista (prvních deset mužů i žen dostává zlaté medaile) začal běžet teprve 30 km před cílem. Roku 1999 bylo zjištěno, že jiný zlatý medailista se střídal po trase v běhu se svým bratrem dvojčetem, který ho předjel autem, a pak si vyměnili boty i oblečení v mobilní toaletě u cesty. I oni byli odhaleni díky videozáznamu, z kterého bylo patrné, že každý z nich nosí hodinky na jiné ruce. Ani zavedení časoměrných stanic na startu, u cíle a podél trasy, a stanovení povinnosti pro závodníky připevnit si ke tkaničkám u bot speciální vysílačky, nezabránilo podvodům. Dalším zjištěným podvodem bylo, že si dotyčný sjednal (patrně za peníze) někoho jiného na to, aby zaběhl trasu s jeho číslem a časoměrným čidlem, ale se zcela jiným oblečením zaměřeným na co největší znesnadnění identifikace na videozáznamu, a pak si ke konci závodu od něho převzal číslo i vysílačku. Při maratonu v roce 2014 byly u několika startujících zjištěny negativní mezičasy, tj. rychlejší časy ve druhé polovině běhu. Zjištění se opírala o analýzu časů zachycených vysílačkami na časoměrných stanicích podél trasy. Jasná známka toho, že se tu děla nějaká machinace. Nejméně u jednoho závodníka se přišlo na to, že v první polovině závodu nasadil velmi vlažné tempo (téměř krokem) a tempo hodné skoro světového rekordu v polovině druhé.
Morální poučení plynoucí z tohoto příběhu zní, že přítomnost na cílové čáře neznamená, že příslušný aspirant na vítěze závod skutečně zaběhl. Nabízí se tu skvělá analogie v nárocích soupeřů na původ života, v závodu pouze se dvěma aspiranty na vítězné vavříny, totiž evolucí a stvořením. Evolucionisté svévolně nastolují vlastní zásadu pro původ vesmíru včetně života, totiž tu, že není přípustná jakákoli inteligence. Při vysvětlování čehokoli existujícího jsou tak dovoleny pouze přirozené příčiny. Potom konstatují, že vesmír, naše sluneční soustava i nesčetné miliony forem života na zemi existují, a řeknou, „Vidíte, evoluce je pravdivá!“ Připomínají ty, kdo se objeví na cílové čáře maratonu Comrades a řeknou, „Vidíte, uběhl jsem ten závod!“ Příkladů podobné ´zvláštní argumentace´ je spousta. Richard Dawkins v jednom interview konstatoval: „Evoluci pozorujeme. Jen ji nepozorujeme právě, když probíhá.“1 To je něco podobného jako říci, „Vidíme všechny tyhle organizmy na cílové čáře, tedy absolvovaly evoluční závody [jen jsme je neviděli běžet – pozn. edit.].“ Použijeme-li naši analogii, je to jako by kdosi tvrdil, „Jsem na cílové čáře, tedy jsem medailistou Comrades!“ V knize The Blind Watchmaker (Slepý hodinář) Dawkins dokonce připouští, že inteligentní stvoření zřejmě vyhrává: „Biologie je studium složitých věcí, které se jeví jako plánovitě vytvořené za určitým účelem“2, a pak tvrdí navzdory všem pozorováním i zkušenostem, že tomu tak není.
V článku nazvaném Evolution as Fact and Theory (Evoluce jako fakt a teorie) konstatuje Stephen Jay Gould, „…lidské bytosti se vyvinuly z opičích předků, ať už se tak stalo pomocí mechanizmu navrženého Darwinem či nějakého jiného: to musí být ještě zjištěno“3. Jinými slovy, „Tady jsme na cílové čáře, a ať už jsme se sem dostali jakkoli, evoluce vyhrála.“
Mark Ridley tvrdí, že „Vše, co je třeba k důkazu evoluce, je pozorovaná mikroevoluce přidaná k filozofické doktríně uniformitarianizmu, na které jsou (ve formě, která je zde potřeba) založeny všechny vědy“4. Evolucionisté považují důkazy variací a adaptací od generace ke generaci za „mikroevoluci“. Bibličtí kreacionisté pozorují tytéž jevy a chápou je jako mechanizmus sloužící Božímu záměru vtisknout organizmům různé znaky, naprogramované už do původního druhu, které umožňují potomkům přežít v různých prostředích vzniklých po Pádu či Potopě, a těžit v tom kterém prostředí ze selekční výhody toho kterého znaku. Problémem mikroevoluce pro evolucionisty je, že nevytváří v genotypu nové informace; dokonce i ty mutace, které snad předávají nějaký malý přínos, mají běžně za následek v konečné bilanci ztrátu specifické informace v DNA. Je to evoluce špatným směrem – čili devoluce. I kdyby jeho tvrzení o uniformitarianizmu bylo namístě (přerušovaná rovnováha a geologický katastrofizmus, přestože jsou naturalistickými výklady původu, odmítají uniformitarianizmus), rovnají se Ridleyovy výroky nárokování ceny pro evoluci i přesto, že překročila cílovou čáru ze špatné strany, když běžela z kopce namísto do kopce.
Slova ´vyvinulo se´ a ´stvořil´ jsou podobně jako slovo ´běžel´ slovesa. Popisují nějaký akční program, ze kterého vzejde daný výsledek. A právě tak jako při závodu, jistota toho, které z těchto sloves přesně popisuje, jak jsme došli k tomu úžasnému, účelně naplánovanému vesmíru a ohromnému množství specifické složitosti, závisí na tom, co bylo pozorováno na startovní čáře a v dalším průběhu až dodnes. Evoluce si takovéto aspirace činit nemůže. Zralé formy života pozorované dnes jsou výsledkem procesů (ať už evoluce nebo stvoření), ke kterým došlo v minulosti, kterou nelze zopakovat. Nemáme žádné tlačítko ´přehrát znovu´, které bychom mohli stisknout, abychom znovu shlédli celý proces, jak to mohou udělat rozhodčí kontrolující možné podvádění v maratonu Comrades. Pro evolucionisty i zběžný pohled na procesy, kterých jsou svědky v dnešním světě, ukazuje, že tyto procesy jdou v opačném směru, než vyžaduje jejich představa vývoje od molekul k maratonským běžcům.
Naproti tomu mají bibličtí kreacionisté zprávu o startu závodu od očitého svědka, samotného Stvořitele. „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“ (Genesis 1:1) a „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.“ (Jan 1:1-3). Máme písemnou zprávu samotného očitého svědka o tom, jak a kdy tvořil. Ten zajistil také písemnou zprávu o tom, jak ´závod´ od té doby probíhal, včetně několika nejdůležitějších mezníků, jako je třeba Pád. To vysvětluje, proč se degenerativní procesy, jako jsou mutace, nemoci a smrt, staly součástí života v tomto prokletém vesmíru. Boží Slovo nás rovněž ujišťuje, že během trati existuje jen jediné občerstvovací místo: „…kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem vyvěrajícím k životu věčnému.“ (Jan 4:14).
Evoluce nebyla na startovní čáře a nebyla pozorována na žádné z časoměrných stanic podél cesty. Neběžela závod a je proto diskvalifikována, nemůže dostat cenu za rozluštění otázky původu. Pro získání ceny nestačí se jen objevit na cílové čáře. Pavel říká „Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali!“ (1.Korintským 9:24)
Podobné články
- O (ne)příjezdu evolučního vlaku
- How something works is not how it was made (v angličtině)
- Dawkins and Design (v angličtině)
Odkazy a poznámky
- ‘Battle over evolution’ Bill Moyers interviews Richard Dawkins, Now, 3 December 2004, PBS network.
- Dawkins, R., The Blind Watchmaker, W.W. Norton & Company, New York, USA, 1986, P. 1.
- Johnson, Phillip E., Darwin on Trial, Inter Varsity Press, Illinois, 1993, P. 66.
- Ref. 3, P. 69.