(Z creation.com/creation-faith-evolution-science přeložil Pavel Kábrt – 03/2015. Translated with permission from Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.)
Tuhle frázi jste dříve už asi slyšeli. A je pravdivá – jenže jen z poloviny. Že „stvoření je víra“ je pravda. Jako křesťané potvrzujeme, že stvoření je skutečně věcí víry. Vírou přijímáme, že Bůh stvořil tento svět; a nemůžeme jinak. Nikdo z nás u toho nebyl, když byl tento svět tvořen, jen Boží slovo nám to říká; nebo spíš Jeho Slovo.
Bible necouvá před učením, že přesvědčení o stvoření je skutečně záležitostí víry. Židům 11:1 říká, že víra je „spolehnutí se na to, v co doufáme, jistota v to, co nevidíme.“ A co je tou úplně nejprvnější věcí na seznamu těch, které musejí být přijaty vírou (verš 3)? „Vírou rozumíme, že vesmír byl stvořen Božím slovem, takže to, co je vidět, nevzniklo z ničeho viditelného.“ Tak tady to máme! Jako křesťané přijímáme, že věříme ve stvoření – toto je vyznání víry. Ale ovšemže existuje mnoho vědeckých faktů, které nás ujišťují, že naše víra je ve shodě s realitou – ale naše víra spočívá hlavně na Božím Slovu.
Avšak o druhé části tohoto výroku už nemohu říct, že je také pravdivý: „evoluce je věda“. Samozřejmě, tohle je to, co evolucionisté chtějí, abychom věřili; ano, tohle učí naše děti ve školách; ano, tohle předkládají jako pravdu ve filmech a televizních programech. Jenže tato část výroku jednoduše pravdivá není.
A proč to říkám? Chci snad spáchat intelektuální či akademickou sebevraždu? Právě naopak: moje akademická průprava mě obohatila tak, že mi v této věci udělala jasno. Během jednoho dvou let svého studia buněčné biologie mi zcela ostře vyvstalo ono ohromné množství víry, kterou je třeba mít, aby člověk mohl přijmout evoluci. Například fráze typu „a tak nějak došlo k tomu, že …“ není zrovna příliš přesvědčivé vědecké vysvětlení toho, proč vznikl kód DNA. Běžně jsem slýchal, jak je evoluce podporována příběhy typu ´a tak nějak k tomu došlo´, ale vždy znovu jsem byl šokován, když jsem tohle vysvětlení při výuce buněčné biologie dostával.
Víra evolucionisty
A pak přichází na mysl Židům 11. Uvědomil jsem si, že tento text lze aplikovat nejen na víru ve stvoření, ale i pro ´velký třesk´ a evolucionistické hypotézy. Jak by takový klasický překlad Židům 11 zněl v „evolucionistické standardní verzi“?
Víra je spolehnutí se na to, v co doufáme, jistota v to, co nevidíme. Naši předchůdci tak věřili.
Vírou rozumíme, že vesmír se zformoval velkým třeskem, takže to, co nyní vidíme, nevzniklo z něčeho viditelného; uvědomujeme si vírou, že vesmír se sám vytvořil z ničeho.
Vírou víme, že hvězdy se zformovaly z plynných mračen. Vírou chápeme, že se těžké prvky zformovaly v explodujících hvězdách; s hrdostí tvrdíme, že i my sami jsme jen ´hvězdný prach´ a ´děti hvězd´.
Skrze víru tvrdíme, že první život se objevil v ´chemické prapolévce´- i když neexistuje ani nejmenší geologický důkaz, že taková polévka někdy existovala.
Vírou přijímáme, že se genetický kód vytvořil procesem bezmyšlenkovité a neřízené chemické aktivity, a tím, jak se do kódované informace dostávalo kopírováním stále více chyb, docházelo k vytváření nových a lépe přizpůsobených typů organizmů.
Bez víry a představivosti není možné rozumět evoluci, protože každý, kdo studuje evoluci, musí věřit, že k ní opravdu došlo, už proto, že žádný skutečný vědec o evoluci nepochybuje.
Vírou dosvědčujeme, že ´současnost je klíčem k minulosti´. Sice ve skutečnosti vůbec nevíme, jaká minulost byla, ale tato naše víra nám pomáhá ignorovat všechny důkazy o Noemově Potopě – taková pošetilá myšlenka by znamenala, že Bůh kdysi soudil svět a mohl by ho soudit znovu.
Vírou směle každého ujišťujeme, že hlavním hrdinou celé koncepce je smrt, a že méně přizpůsobené organizmy se musí obětovat na oltář pokroku. To méně zdatné musí zemřít, aby uvolnilo místo zdatnějšímu – neexistuje žádné milosrdenství a žádná péče o slabé. Boj o existenci a smrt tu byly vždy – tak to bylo, tak to má být, a tak to vždycky bude.
Vírou přijímáme, že jsme jen zvířata. To, co nás na tento svět přivedlo před nějakými 100 000 lety, a co nás uschopnilo studovat naší evoluční minulost, byly jen nahodilé mutace a přírodní výběr. Jsme tu jen na chvilku, trpíme, a pak zemřeme.
Mám pokračovat ještě dál? Nemusím říkat mnoho slov o těch, kteří už zemřeli: jsou mrtví a pohřbení a chemikálie, které kdysi tvořily jejich těla, už vstoupily do recyklace přírody. A pokud jde o jejich skutky, ať dobré či zlé, ať působili spravedlnost nebo nespravedlnost, ať už to byli stateční lidé nebo zbabělci, jestli znásilňovali ženy nebo byli věrní manželé, ať už řádně vychovávali děti nebo je naopak zneužívali, ať už pomáhali druhým nebo je trápili, ať už vynalézali nové léky pro zdraví ostatních, anebo spíše páchali genocidu – to vše je nepodstatné, protože neexistuje žádné vzkříšení mrtvých a žádný konečný soud.
Tito všichni jsou mrtví, a my budeme brzo taky. Vesmír nemá žádný smysl a život nemá žádný cíl.
Očití svědkové vs. příběhy typu „jedna paní povídala“
Přesvědčení o stvoření je zcela jistě založeno na víře – a to samé platí o evoluci. Ale pozor, tyhle dvě víry nemají stejný původ: jedna je založena na neustále se měnících hypotézách, ´kvalifikovaných odhadech´ a příbězích typu ´jedna paní povídala´ (tyto příběhy občas zostouzejí logiku a popírají známé vědecké zákonitosti1); a ta druhá víra je založena na historické zprávě, jejíž zapsání inspiroval sám Stvořitel, který, a to snad ani nemusíme zdůrazňovat, byl u toho, když se všechny ty věci děly. A dále tato zpráva dává smysl světu, ve kterém žijeme a s nímž my všichni máme zkušenost.
Odkazy a poznámky
- Např. že živé nevzniká z neživého a informace nevzniká samovolně čistě jen materiálními procesy.