Když skály mluví

Illustra Media

Zdroj videa – The John 10:10 Project (7 min.). Překlad a české znění Pavel Akrman – 06/2024.

Když skály mluví – video (7 min.)

Přepis videa:

Vystupují vzhůru jako skalní ostrovy v oceánu prérie. Černé hory jsou izolovaným pohořím, táhnoucím se více než 100 mil od Jižní Dakoty až po Wyoming.

Obrysy této zvětralé krajiny jsou zubaté a nahodilé, jsou to zjevné produkty eroze, dešťových přívalů a deskové tektoniky. Nikdo by samozřejmě nepředpokládal, že některé z těchto vrcholů byly formovány aktivně a účelně, podle záměrného plánu.

Ovšem s jednou velmi výraznou výjimkou. Na východní stěně žulového útesu se zdánlivě z ničeho nic objevují tváře čtyř amerických prezidentů – Mount Rushmore.

Od svého dokončení v roce 1941 se tento ikonický symbol demokracie stal vrcholem inženýrské a umělecké vize.

A v poslední době tento památník převzal i další roli, se kterou ale jeho architekti nikdy nepočítali. V průběhu jeho výstavby vědci a filozofové poznali základní princip, který jim pomohl odpovědět na jednu zcela nadčasovou otázku:

Jsou všechny živé organismy na naší planetě, a také stromy, hejna ptáků a miliony turistů, kteří každý rok navštíví Rushmore, pouze produkty náhodných, neřízených, přírodních procesů a událostí?

Nebo je život na Zemi vrcholným úspěchem nadpřirozené inteligence a designu?

Tyto tiché tváře nám o tom mají hodně co říci. V roce 1927 Gutzon Borglum, dánsko-americký umělec, byl pověřen vytesáním kolosálního monumentu do žulové stěny v Black Hills.

To představovalo mnohem větší úsilí než jen mít hlínu, modelářské nože a tiché studio. V rozmezí 14 let Borglum řídil tým s více než 400 muži, kteří do hory vyřezávali mistrovské dílo.

Kromě dynamitu bylo vyvrtáno množství děr, které měly horninu oslabit. Přesné detaily tak mohly být tvarovány ručně. George Washington, Thomas Jefferson, Theodore Roosevelt a Abraham Lincoln – každá z těchto pozoruhodných tváří měřila od čela k bradě 60 stop.

A každá také byla pečlivé připravována, Borglum nenechal nic náhodě. Před prvním dotykem sbíječky horu důkladně prozkoumal a formuloval své plány na tvarování reálných tváří, které musely vydržet veškerý nepříznivý vliv přírody a času.

Poté každý den, pokud to počasí dovolilo, byly pečlivě stavěny propracované sítě lešení, žebříků, ocelových lan a navijáků tak, aby podporovaly a umožňovaly bezpečný pohyb pro každého pracovníka. Pro zajištění dokonalé přesnosti každého řezu do útesu byly vyvinuty speciální techniky a měřicí přístroje.

A když skončili, Borglumův tým odstranil k dokončení uměleckého díla a člověkem vytvořeného divu světa odhadem asi 450 000 tun horniny.

Ale jak nás toto dechberoucí dílo spojuje se vznikem života na naší planetě? Přemýšlejme o tom asi takto:

Z pohledu biologické evoluce, kde život nějak začal a pak se dál vyvíjel bez jakékoli přípravy či cíleného plánu, byly živé organismy konečnými produkty molekulárních pokusů a omylů, které se náhodně odvíjely po dlouhé věky.

S tímto jsou v ostrém kontrastu detaily očí a nosu Teddyho Roosevelta a zřetelné rysy Lincolnova rozhodného profilu, které nevykazují žádné známky opracování náhodnými srážkami atomů žuly. Pouze mistr umělec s velmi promyšleným plánem mohl vytvořit takové skvělé dílo, jako je toto.

A v tom je zde výrazná ironie. Přijde-li řeč na otázku původu díla, většina zastánců darwinovské evoluce bude ochotně souhlasit, že památník Rushmore byl skutečně inteligentně navržen. Ale pro ty čtyři lidské bytosti, které tak důstojně nese, to kupodivu neplatí.

V rámci Mount Rushmore může být tato masivní hromada suti symbolem „tvůrčí“ schopnosti slepých, nahodilých procesů, zatímco tváře přímo nad ní jsou nezpochybnitelným dílem účelného záměru a mysli. Ale v tomto příběhu je toho víc.

V horách, pláních a na obloze, obklopující pomník, jsou důkazy o ještě vyšší úrovni designu, a je jich mnoho.

Naše planeta je domovem milionů druhů živých organismů, a v každém z nich neúnavně pracují velkolepé sítě biologických systémů a molekulárních strojů s téměř bezchybnou přesností.

A v té majestátní síle a vytrvalosti losů či ve varovném volání psounů stepních na zbytek své komunity, přes krásu a funkci křídel otakárka fenyklového, a mimořádné vidění orla skalního – v celé té tapisérii života na Zemi se objevují živé nitky designu a účelu.

Neboť v každém stvoření, které se pohybuje nebo dýchá, objevujeme kreativní genialitu, která daleko přesahuje Mount Rushmore nebo cokoli jiného vytvořeného lidskou rukou.

A čím hlouběji věda zkoumá složitost života, tím jasněji a pravdivěji znějí starověká slova žalmisty:

„Dříve než se hory zrodily, dříve, než jsi zplodil zemi a svět, Ty jsi Bůh od věků navěky!“ (Žalm 90:2)