Přemýšleli jste už někdy, proč není na Měsíci život?
Pavel Kábrt
Přesněji: proč tam není skoro nic, ve srovnání se Zemí, se kterou Měsíc prodělal podobné začátky a má i podobné stáří, podobné horniny a je „za rohem“. Všimněme si, jak se křesťanský Bůh na Zemi činil: dal tam atmosféru, vodu a do ní život, hory lesy stráně řeky, plné různé havěti, vzduch plný života, každá kapka louže se hemží životem i pod zemí živé organizmy. Evoluční bůh, zvaný Mr. Přírodní Výběr, je přece o mnoho pilnější než křesťanský stvořitel – ten si dal sedmého dne klidně pauzu.
Evoluční bůh však neodpočívá, ale každou chviličku maká jak ďas, vybírá ze všech změn tu nejlepší a hned na ní staví další. Nepotřebuje ani atmosféru, ani vodu, nepotřebuje určitou gravitaci či velikost zahrádky, do které chce zasadit svoje nejnovější zdánlivé designy, nebo život. Syntetizuje, zkouší, zavrhuje, znovu vybírá, adaptuje, konverguje, neúnavně se přebírá v náhodných konfiguracích a bez dechu upevňuje a zachovává to nejschopnější, a k tomu přidává stále další novinky, lepší a vhodnější konfigurace k přežití, jak v neživé, tak v živé sféře. Stačí mu, že má fůru materiálu, dost energie a spoustu času. Pro evoluční ideology jsou toto naprosto dostačující podmínky. A pak se znovu evoluční stvořitel přebírá v tom, co bylo vytvořeno, část toho zničí, vyhubí, vychrtí, vyhladoví, zabije v boji o přežití, ochromí, zaplaví, zruinuje, převálcuje; no, a něco zakonzervuje, něco z jeho díla zamrzne – a s něčím pracuje dál, jak ďas maká. Na Zemi mu to šlo báječně, jak nám tvrdí ideologické oddělení Evoluční církve. Sice se tu dopustil řady chyb, přehmatů, což právě nejlépe ukazuje na jeho jasnou existenci, nicméně rozdíl mezi odvedenou prací na Zemi a na Měsíci je obrovský.
Na Měsíci byl evoluční bůh kůže líná, čtyři miliardy let si dal pauzu – docela slušné prázdniny, že? A proč? Neměl dost materiálu? Měl ho stejně dost, jako na Zemi! Neměl dost energie? Ještě víc než na Zemi! Neměl dost času na své dílo? Fůru, jak na Zemi. Vždyť obě tělesa, Země i Měsíc (i další okolní, např. Venuše či Mars) měla stejné počáteční podmínky! Ty se začaly lišit až později – to už evoluční bůh mohl stihnout kus díla, jako je stihl na Zemi. Ale nic, kde nic, kůže líná. Na Zemi začal makat hned „zrána“, už před 3,8 miliardy let tu máme život, ještě nebylo ani moc vzduchu ani moc vody, ale evoluční bůh už měl základy položeny. Ale na Měsíc se vyflák´. Dále nezapomeňme, že přírodní výběr není vázán nějakým záměrem, plánem, projektem, nebazíruje na jedné určité alternativě hmotných objektů, nebazíruje na jednom prvku, třeba uhlíku, prostě stále vybírá z toho, co má pod rukama, proto evolucionisté spekulují o životě založeném nejen na uhlíku, ale i křemíku či jiných prvcích. Takových prvků je na Měsíci dost.
Přinesly-li na Zem vodu meteority nebo přišla výbuchy vulkánů, na Měsíci by jí už tedy musely být oceány (poslední výzkumy dokonce vodu prý našly, nějaký krapítek). Ale tím to končí – evoluce, ta mocná čarodějka, schopná všeho, se tam o nic nepokusila. Ani nějaké křemíko draslíkové hovado tam nevyrobila. A že by se evoluční parta radovala, kdyby ho tam našla, na to vemte jed. Teď holt musí vyrábět příběhy, proč tam není nic.
Já vím, za všechno mohou „nepříhodné podmínky“, odlišné… jenže, ale zas tak odlišné, že ani silikonovou houbu tam evoluce nesvedla, přece nejsou? Ani moře zmrzlých racemátů, pokus o RNA, nějakou křemičitanovou kolonii primitivních protobakterií či stromatolit, prostě nic. Přírodní výběr není až tak moc vázán na teplo, velikost gravitace, ph či rychlost rotace, že? ale tvoří a tvoří z toho, co má po ruce, tak se to šušká mezi evolučními odborníky. Současný stav vedlejší Země, tak očividně odlišný od ostatních blízkých těles, vnucuje myšlenku, že příčinou tak velké odlišnosti naší planety od jiných blízkých těles je ještě něco zcela jiného, než jen „příhodné podmínky k vývoji“. Možná jsou příhodné podmínky pro vznik jakékoliv složité soustavy prvků PODMÍNKA NUTNÁ, NE VŠAK DOSTAČUJÍCÍ – co?
Proč je Měsíc nebo Mars a vůbec okolí naší modrozelené planety takový evoluční úhor však evolucionisté neumějí zodpovědět jinak než opakujícími se vágními poukazy na to, že zde prostě nebyly ty „správné podmínky“. Toto evoluční zaříkávadlo, kouzelná mantra, jde ovšem použít úplně na vše. Doporučuji, aby se tuto větu naučily děti.
Ve škole by děti mohly odpovídat svému evolučnímu učiteli třeba takto: proč Franto nemáš ten úkol? Pane učiteli, nebyly ty správné podmínky. A Ty, Mařenko, proč jsi se látku nenaučila, víš že máš z písemky pětku? Pane učiteli, nebyly ty správné podmínky. A nevíte děti, kam se poděl ze třídy náš globus? Pane učiteli, byly tu správné podmínky na to, aby zmizel (pst: na to, aby ho Pepa ukrad´).
Mohl by evoluční učitel něco namítat? Správné podmínky, to je přece kouzelné slůvko k vysvětlení všeho. Je to „terminus technicus“ evoluční „vědy“.