Pterosauři

Patří mezi nejpodivnější zvířata, která kdy byla stvořena

Jerry Bergman

Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 11/2022. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Pterosauři („okřídlení ještěři“) patří mezi nejpodivnější zvířata, která kdy Bůh stvořil. Byli přiřazeni k plazům, ale vypadali spíše jako ptáci. Měli zobáky – a to nejpodivnější v říši zvířat. Mnozí z nich měli stejně jako ostatní plazi ostré špičaté zuby a poměrně dlouhé ocasy. Na rozdíl od většiny plazů však převládá víra, že byli teplokrevní, což je rys sdílený s ptáky a savci. A epidermální šupiny, charakteristické pro plazy, nebyly u pterosaura nikdy nalezeny.

Nicméně protože plazi jsou v dnešní době řazeni mezi všechny obratlovce s plodovou vodou, kromě ptáků a synapsidů (savců a vyhynulých tvorů podobných savcům), pterosauři se podle této definice kvalifikují jako plazi.¹

Navrženi k létání

Celkově to byli výborní letci. Jeden z uznávaných expertů dokonce tvrdí, že „mohli být účinnějšími letci než ptáci a netopýři, kteří dnes plní naši oblohu“.²

Pterosauři měli stejně jako ptáci pevné, ale lehké duté kosti se stěnami tenkými jako hrací karty.³ Jejich mozkové struktury naznačují, že jejich nervový systém byl organizován podobně jako u ptáků a měl specializované rysy potřebné pro let.⁴ Měli dokonce i hrudní kost pro úpony letových svalů, jako mají ptáci.

Křídla pterosaurů však připomínala spíše křídla netopýrů (což jsou savci) než křídla ptáků. Sestávala z kožovité membrány natažené mezi tělem a dlouhým čtvrtým prstem, zvaným křídelní prst. Tato kostní struktura je odlišná od struktury netopýřích křídel. Pterosauři těmito křídly mávali jako ptáci a mnozí se možná dokázali vznášet jako orel na velké vzdálenosti. Z dálky mohli vypadat jako ptáci.

Obrovský rozsah velikostí

Quetzalcoatlus

Obrázek 1. Největší létající tvor všech dob – Quetzalcoatlus

Někteří pterosauři byli malí jako drozd, jiní se blížili velikosti malého letadla. Největší známé létající zvíře, které kdy žilo, byl pterosaurus Quetzalcoatlus (obrázek 1), který měl rozpětí křídel kolem 10–11 metrů (33–36 stop).⁵ Jeho mohutná hlava s lebkou včetně zobáku byla dlouhá 1,5 m (5 stop)! Kvůli mohutné velikosti některých typů byli pterosauři často označováni jako „vzdušní draci“.⁶ Někdy se jim také říká „létající dinosauři“, i když to dinosauři nejsou.

Existují zprávy, vycházející z fosilních důkazů, o pterosaurech pokrytých jakoby „jemným chmýřím“. To vedlo k myšlenkám o „proto-peří“. Ale bližší analýza ukázala, že jde spíše o posmrtné zbytky rozpadu kožního kolagenu.^1,7 Toto je pravděpodobně stejný jev, od něhož vzniklo tvrzení o „peří“ u některých dinosaurů.⁸

Evolucionisté tvrdí, že pterosauři nebyli jen první plazi schopní letu, ale byli také prvními obratlovci, kteří létali. K takové přeměně suchozemského zvířete na létající by však musel být upraven téměř celý design suchozemského zvířete. Jenže ve fosilním záznamu nejsou žádné životaschopné příklady „předletových“ zvířat (před zdokonalením letu), které by vedly k pterosaurům – nebo k jakémukoli jinému létajícímu tvorovi.

Pterosauři – jedinečně odlišní letci

Pterosauři jsou jedinými známými tvory, kteří měli unikátní drobnou kost zvanou pteroid. Ta se kloubila na zápěstí a podpírala kožní lalok, který fungoval jako pohyblivá náběžná hrana na křídle. Nakloněním této klapky se mohl zvýšit vztlak o 30 %, což umožnilo vzlet i jen v mírném vánku a také to umožňovalo pokročilé aerodynamické manévry a hladké přistání.⁹

Pterosauři sdílejí s netopýry a/nebo ptáky několik specializovaných funkcí, které umožňují let, některé již byly zmíněny dříve. Velká křídla, ultralehké kostry a kompaktní těla jsou společné všem třem. Takže laický evolucionista by snadno mohl podlehnout lákavé myšlence, že alespoň některé takové rysy byly výsledkem společného původu. Toto by však bylo v rozporu s jinými aspekty evolučního příběhu, takže evoluční paleontologové musí tvrdit, že takové podobnosti „nebyly zděděny od společného předka, ale vyplývají z konvergentní (sbíhavé) evoluce“.¹⁰ To znamená předpoklad, že tyto specializované rysy se vyvinuly v každé z těch tří skupin zcela nezávisle. Taková představa však jen znásobuje nepravděpodobnost myšlenky, že z nelétajících předků se vyvinul každý z nich.

Zůstává mnoho záhad

Pterosauři byli schopní letci

Obrázek 2. Pterosauři byli velmi schopní letci

O těchto tvorech je stále mnoho neznámého. Jakou funkci měl výrazný hřeben, který měla většina z nich na temeni hlavy (obrázek 2)? To, že hřeben se u jednotlivých druhů velmi lišil naznačuje, že jeho funkce mohla napomáhat k identifikaci ostatních členů jejich druhu pro reprodukci. Další možností je pomoc při ochlazování. Nebo možná pomáhal s řízením (jako kormidlo) při létání. Je dokonce možné, že plnil více z těchto funkcí současně.

O praktikách pterosaurů při dvoření, páření a výchově mláďat toho víme velmi málo, ačkoli byla nalezena jejich vejce,¹¹ a dokonce i několik mláďat (jedno měřilo pouhé 2 cm).¹²

Mezi další otázky patří: Jak udržovali pterosauři bez peří své teplo v noci? Jak fungovala jejich termoregulace? Do jaké míry to ovlivňovalo jejich zeměpisné rozšíření? Vyhýbali se chladnějšímu klimatu jako většina dnešních plazů? Faktem je, že „mnoho otázek týkajících se jejich biologie a životního stylu zůstává nevyřešeno“.¹³ „Dosavadní stopy jsou natolik záhadné, že jsme stále ještě hodně daleko od pochopení toho, jak tato úžasná zvířata fungovala“.¹⁴ Ačkoli se vědci všeobecně shodují v tom, že to byli výteční letci, stále probíhá debata o přesném způsobu jejich letání.¹⁵

Obrázek 3. Takto vypadá „nejlepší odhad“ evolučního předchůdce pterosaurů

Žádný důkaz evoluce

Fosilie pterosaura z Německa

Obrázek 4. Nádherně zachovaná fosilie pterosaura z Německa

Dosud existuje jen málo či spíše žádné důkazy o jejich původu z nějaké skupiny ne-pterosaurů. Dokonce i věrohodně se tvářící příběhy evolucionistů typu „právě takhle se to stalo“ se tomu vyhýbají. Jejich nejlepším odhadem ohledně původu pterosaurů je plaz Scleromochlus (viz obrázek 3), který měl být jejich předkem. Toto zvíře však bylo velmi odlišné od jakéhokoli pterosaura, mělo tělo ještěrky s dlouhými, tenkými nohami jako jeřáb černý.

Jiná studie uvádí jako předky pterosaurů lagerpetidy (skupina malých suchozemských plazů), ale dodává: „… pokud chybí fosilie proto-pterosaura, je obtížné si představit, jak se u této skupiny poprvé vyvinula schopnost létat.“¹⁶

Fosilní záznamy pterosaurů jsou značné; dost na to, aby je bylo možné zařadit do 150 různých odrůd.¹⁷ Fosilie pterosaurů objevené v Německu v roce 2001 byly tak dobře zachované, že byly jasně viditelné i detaily struktury křídel (obrázek 4). Jejich fosilie byly nalezeny na všech kontinentech, kromě Antarktidy.¹⁸ Navzdory tomu nebyla nikdy nalezena dlouhá vývojová řada fosilií, která by podle evolucionistů měla vést k pterosaurům. V reakci na to bylo navrženo několik hypotéz pro evoluční vztahy těchto plazů. Výzkumníci byli sami nuceni dojít k závěru (z jejich evolučního pohledu), že fosilní záznam pterosaura je „extrémně neúplný“.¹⁹ A to i přesto, že paleobiologie pterosaurů byla zkoumána od počátku 19. století a množství jejich fosilních nálezů v posledních letech značně vzrostlo.²⁰

První pterosaurus byl úplný pterosaurus, a důkazy o jejich postupné evoluci z ne-pterosaurů zůstávají nenaplněny. Stručně řečeno, mezi nimi a všemi jejich fiktivními potenciálními evolučními předky zůstává obrovská propast. To plně odpovídá biblickému stvoření, nikoli evoluci.

Proč vyhynuli?

O důvodech, proč všechny druhy pterosaurů vyhynuly, sekularisté dosud vedou diskuse. Žijeme ve světě, ve kterém je vymírání druhů častým jevem, ať už v důsledku ztráty přirozeného prostředí, nemocí, genetické entropie, predace (včetně lidí) nebo jejich kombinací. Podobně tedy i v případě pterosaurů se pravděpodobně nejednalo o jedinou příčinu. Někteří zpochybňují, zda opravdu všichni vyhynuli. Jedním z podkladů pro to byla skalní malba v Utahu, ve které někteří viděli pterosaura, nyní ale pokročilá zobrazovací technologie ukazuje, že šlo o náhodné seskupení samostatně namalovaných postav.¹ Existují také dvě fotografie, z nichž každá zachycuje (různou) skupinu vojáků občanské války pózující s něčím, co se jeví být jako právě zabitý pterosaurus. Zdá se však, že tyto byly dodatečně upraveny v nedávné době, což vysvětluje nesrovnalosti, jako například že vojáci na jedné fotografii mají opasky s přezkou, které nosí pouze důstojníci.²

Občasná pozorování pocházejí od důvěryhodných pozorovatelů, jako jsou piloti aerolinek. Je však obtížné ověřit, zda tvor spatřený za letu byl pterosaurus nebo pták. Dokonce i posouzení velikosti je obtížné, protože jen zřídka je na obloze ještě něco dalšího o známé velikosti, s čímž by se to dalo porovnat.

I když je pravděpodobné, že jsou nyní vyhynulí, nebylo by úplným překvapením, kdyby snad některé menší druhy o velikosti drozda přežily do moderní doby.

Odkazy

1. De Pastino, B., skalní umění prehistorického Utahu nezobrazuje pterosaura, potvrzuje studie, westerndigs.org, 21. října 2015.
2. Na obě fotografie se vztahují autorská práva pro rok 2000 od 20th Century Fox Film Corp. a Regency Entertainment.

Druhy pterosaurů a Archa

Vzhledem k tomu, že není k dispozici žádná DNA či důsledky křížení, je obtížné odhadnout počet pravděpodobných původních druhů pterosaurů (baraminů). Nicméně na Arše by měli být všichni zástupci druhu nebo druhů pterosaurů. Z Genesis 7:14 a jinde se dozvídáme, že na palubě byly všechny druhy „ptáků“ (další zjevný ukazatel toho, že Bible hovoří o celosvětové Potopě, protože i při masivní regionální katastrofě by mohla většina létajících tvorů uniknout). Hebrejské slovo pro „pták“ znamená „létající tvor“. Sem patří jak netopýři, tak pterosauři. Jako by mělo být zdůrazněno, že záběr zahrnuje víc než jen ptáky, po zmínce „každého ptáka podle jeho druhu“ výše uvedený verš dodává „každý okřídlený tvor“.

Úžasné inženýrství krční kosti pterosaurů

Viz odkaz č.1

Těsně před dokončením tohoto článku byl publikován jiný článek řešící velkou záhadu u největších pterosaurů, azhdarchidů (včetně Quetzalcoatla).¹ Ti měli zjevně „komicky dlouhý krk“ – delší, než mají žirafy – nesoucí obrovskou hlavu, která samotná byla 1,5 m (5 stop) dlouhá.² Ale unesl ji – a to i během aktivního letu a pravděpodobně i s příležitostně ulovenou kořistí v zobáku.

Azhdarchidae

Každý krční obratel měl středem procházející neurální trubici, v níž byla mícha. Trubice byla spojena s vnější stěnou obratle drobnými tenkými vzpěrami (trabekuly). Ty byly uspořádány spirálovitě jako dráty u jízdních kol, včetně vzájemného křížení. I jen pouhých 50 vzpěr dokázalo téměř zdvojnásobit možné zatížení. Žádný jiný známý obratlovec tuto strukturu nemá.

Sami výzkumníci přiznali:

„I když pterosauři jsou někdy považováni za evoluční slepou uličku, nová zjištění je odhalují jako fantasticky komplexní a sofistikované. Jejich kosti a kostry byly biologickým zázrakem – extrémně lehké, přitom však pevné a odolné.“

Odkazy

1. Williams, CJ a 7 dalších, Šroubovitě uspořádané příčné vzpěry v krčních obratlech pterosaura azhdarchida a jejich biomechanické důsledky, iScience 24 (4):102338, 23. dubna 2021.
2. Paleontologové odhalují tajemství extrémně dlouhých krků azhdarchidních pterosaurů, sci-news.com, 15. dubna 2021.

Odkazy a poznámky

1. Unwin, D.M. and Martill, D.M., No protofeathers on pterosaurs, Nature Ecology & Evolution, 28 Sep 2020.
2. Unwin, D., The Pterosaurs From Deep Time, p. 8, Crescent Books, New York, 2006.
3. Martin, R., Earth’s Evolving Systems: The History of Planet Earth, p. 406, 2nd Edn, Jones & Bartlett Learning, Burlington, MA, 2016.
4. Witmer, L.M. and 3 others, Neuroanatomy of flying reptiles and implications for flight, posture and behaviour, Nature 425:950–953, 2003.
5. Dřívější odhady byly až 15 m.
6. Unwin, D., ref. 2, p. 2.
7. University of Portsmouth, Naked prehistoric monsters! Evidence that prehistoric flying reptiles probably had feathers refuted, port.ac.uk, 28 Sep 2020.
8. Viz Tay, J., Feathered pterosaurs: ruffling the feathers of dinosaur evolution, J. Creation 33(2):93–98, 2019; creation.com/feathered-pterosaurs.
9. Sarfati, J., Pterosauři létali jako moderní letadla, Creation 28(3):53, 2006; creation.com/pterosaur.
10. Unwin, D., ref. 2, p. 7.
11. Witton, M.P., Pterosaurs: Natural History, Evolution, Anatomy, Princeton University Press, 2013, p. 74.
12. Caple, L., Pterosaur Rulers of the Skies in the Dinosaur Ages, Houghton Mifflin, Boston, MA, p. 18, 2004.
13. Yang, Z. and 8 others, Pterosaur integumentary structures with complex feather-like branching. Nature Ecology & Evolution 3:24–30, 2019, p.24.
14. Quoted in University of Portsmouth, ref. 7.
15. Brown University, Study casts doubt on traditional view of pterosaur flight, News from Brown, brown.edu, 23 May 2018.
16. Venditti C. and 4 others, 150 million years of sustained increase in pterosaur flight efficiency, Nature 587(7832):83–86, 2020.
17. Witton, M.P., ref. 11.
18. Caple, L., ref. 12.
19. Buffetaut, E and Mazin, J-M. (eds.), Evolution and Palaeobiology of Pterosaurs, The Geological Society, London, 2003, p. 129.
20. Buffetaut and Mazin, ref. 19, p. 1.

Odkazy

1. Massey, N., Diamonds are the jewel of life–and really are forever: study; perthnow.com.au, 6 Jul 2021.