Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 10/2021. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com. Úvodní obrázek: Umělecké ztvárnění nově objeveného kandidáta na planetu.
V posledních třech desetiletích bylo mimo naši Sluneční soustavu objeveno téměř 5 000 planet: tzv. extrasolárních planet neboli exoplanet. Odhalit jakoukoli exoplanetu je velmi těžké, protože mateřská hvězda je mnohem jasnější. Detekce takového množství je svědectvím dobré operační vědy – a současně to podkopává falešnou historickou vědu o vývoji hvězdných systémů. (Viz například Planets around other stars – Planety kolem jiných hvězd.)
Zjišťování planet v jiné galaxii
Detekovat exoplanetu v naší vlastní galaxii je dost těžké; odhalit planetu v jiné, mnohem vzdálenější galaxii musí být ještě obtížnější. Připomínám, že jeden světelný rok (ly – z angl. light year, pozn. překl.) se rovná 9,46 bilionu km (5,88 bilionu mil). A nejbližší galaxie naší Mléčné dráhy je trpasličí galaxie Canis Major, vzdálená asi 42 000 ly (od středu Mléčné dráhy a 25 000 ly od Slunce, pozn. překl.). Přesto Dr. Rosanne Di Stefanová a její kolegové patrně odhalili planetu (Messier 51) v galaxii Whirlpool, která je vzdálená od naší Mléčné dráhy 28 milionů ly.1,2,3
K detekci použili nyní nejběžnější metodu pro zjišťování exoplanet: tranzitní neboli fotometrickou metodu. Ta spoléhá na to, že planeta prochází před svou mateřskou hvězdou (tranzituje) a tím blokuje malé množství jejího světla (princip fotometrie neboli měření světelného toku). Tato metoda může poskytnout informace o poloměru planety, a dokonce i o složení její atmosféry. Avšak hlavní nevýhodou je, že oběžná dráha planety musí být téměř přesně vyrovnaná.
Galaxie Whirlpool (Spirální galaxie M51, NGC 5194), klasická spirální galaxie nacházející se v souhvězdí Honících psů, a její společnice NGC 5195.
Nicméně pro běžnou hvězdu není tato metoda zatím vhodná, protože planeta je příliš vzdálená. Proto se výzkumníci zaměřili na jasnou rentgenovou dvojhvězdu (XRB). XRB obsahuje suprahustý objekt – buď neutronovou hvězdu nebo černou díru – s těsně obíhající doprovodnou hvězdou. Tyto dva objekty jsou natolik blízko u sebe, že gravitace suprahustého tělesa vtahuje plyn z hvězdy. Materiál je tažen tak silně, že uvolňuje obrovské množství své možné gravitační energie jako rentgenové záření. Vlastně se několik desetin jeho hmotnosti přemění na energii podle známé Einsteinovy rovnice E = mc²; viz také okolnost, že jaderná fúze obvykle mění méně než 1 % hmoty na energii. XRB je tedy asi milionkrát jasnější než naše Slunce.
Také oblast vyzařující rentgenové záření je velmi malá. Neutronová hvězda má poloměr jen asi 10 km, ale má asi 1,4krát větší hmotnost než naše Slunce, takže je neuvěřitelně hustá. Lžíce hmoty neutronové hvězdy má hmotnost asi miliardy tun, přibližně stejnou jako Mt. Everest. Černá díra je ještě menší, ve skutečnosti je to hmotný bod s nekonečnou hustotou. V obou případech může planeta blokovat 100 % rentgenového záření ze zdroje svého souputníka. Pro názornost, planety mají ve srovnání s mateřskou hvězdou malou plochu průřezu, takže blokují jen mizivé procento světla. Ve skutečnosti přesný termín není tranzit, ale zákryt, protože viditelná velikost blokujícího objektu je větší než blokovaný objekt. (Jak tranzit, tak i zákryt jsou zatměním. Úplné zatmění Slunce je zákryt a prstencové zatmění Slunce je tranzit.)
Nový objev byl tudíž zákrytem. Astronomové použili k pozorování XRB označené jako M51-ULS-1, NASA rentgenovou observatoř Chandra. Tato XRB obsahuje neutronovou hvězdu nebo černou díru a doprovodnou hvězdu o asi 20násobku hmotnosti Slunce. Zákryt zdroje rentgenového záření trval tři hodiny. Z těchto a dalších informací usoudili, že zákrytové těleso je planeta o velikosti Saturnu.
Jenže jeho oběžná vzdálenost je asi dvakrát větší než Saturnu a oběžná doba je asi 70 let. Bylo tedy velkým štěstím, že planetu našli právě teď, protože bude trvat téměř celou dobu oběhu, než se opět dostane do zákrytu. Tuto planetu našli po analýze 55 různých zdrojů rentgenového záření (XRS) z M51, stejně jako 64 z M101 (Galaxie Větrník) a 119 z M104 (Galaxie Sombrero). Analyzovali také 2 624 světelných křivek již dříve shromážděných pro jiné důvody, ale konkrétně hledali typ poklesu intenzity, který by naznačoval planetární tranzit (nebo zákryt). (H-T Timothy H.)
Pravidlo pro označování extrasolárních planet začíná názvem mateřské hvězdy a poté se přidávají písmena podle abecedy, počínaje b („a“ je mateřská hvězda) v pořadí jejich objevu. Pokud je objeveno několik planet současně, následují písmena v pořadí podle blízkosti k mateřské hvězdě. Takže tato nová planeta se nazývá M51-ULS-1b.
Nejde o bílého trpaslíka
Vědci také ukázali, že objekt zákrytu nemohl být bílý trpaslík. Jedná se o jiný typ suprahustého objektu, i když není tak hustý jako neutronová hvězda nebo černá díra. Lžíce hmoty bílého trpaslíka by měla „pouhých“ 15 tun, přibližně stejně jako velký Diplodocus. Podle Einsteinovy obecné teorie relativity by těleso s tak silnou gravitací mělo silně ohýbat světlo směrem k němu a působit jako gravitační čočka. Vzhledem ke známým vzdálenostem by bílý trpaslík před neutronovým zdrojem spíše zvýšil množství detekovaného rentgenového záření, než aby ho zablokoval.
První objevené exoplanety
Tento nový objev se vrací k úplně prvním odhalením extrasolárních planet v roce 1992, a také k typu neutronových hvězd zvaných pulsary. Neutronové hvězdy rotují velmi rychle a mají extrémně silná magnetická pole. Ta silná pole mohou z určitého místa generovat záření. Při otáčení hvězdy tedy mohou pozorovatelé na Zemi vidět pravidelný „pulz“, něco jako obří, silný maják. První objevený pulsar PSR B1919+21 (dříve CP 1919) sice vyzařoval rádiové vlny, ale jiné pulsary vyzařují viditelné světlo, rentgenové záření nebo gama záření.
Tento obrázek ukazuje orientaci neutronové hvězdy nebo černé díry a její doprovodné hvězdy, stejně jako dráhu potenciální exoplanety na oběžné dráze.
První detekované exoplanety byly tři kolem pulsaru PSR B1257+12. Tento pulsar se otáčí 161krát za sekundu a je asi 2 500 světelných let daleko, v souhvězdí Panny. Podle standardu se nyní planety oficiálně jmenují PSR B1257+12 b, c, a d. Protože byly objeveny ještě před úmluvou o pravidlech pojmenování, jejich původní jména byla Draugr, Poltergeist a Phobetor. Oproti M51-ULS-1b obíhají tyto tři planety kolem své hvězdy blíže, než Země obíhá kolem Slunce.
Detekční metoda pro tyto pulsarové planety se však velmi lišila od té, která vedla k objevu M51-ULS-1b. Metoda se nazývá Pulsar timing (Pulsarové časování). Planeta a hvězda skutečně obíhají kolem společného středu hmoty, až na to, že hmotnější hvězda má mnohem menší oběžnou dráhu. Ale i tato malá dráha způsobuje velmi mírnou, avšak pravidelnou změnu pulsace. Tato metoda je nejcitlivější metodou detekce exoplanet – dokáže detekovat planetu o velikosti desetiny hmotnosti Země. Dokáže také detekovat gravitační interakce mezi více planetami. Pulsary jsou však poměrně vzácné a pomocí této metody bylo objeveno pouze osm exoplanet.
Evoluční problémy
Pro evoluční teorii jsou planety kolem supramasivních objektů velkým problémem. Předpokládá se totiž, že černé díry a neutronové hvězdy musely vzniknout zhroucením velmi hmotné hvězdy po extrémně silné explozi zvané supernova. Supernova je tak silná, že dokáže zastínit zbytek své galaxie. Což je špatná zpráva pro všechny blízko obíhající planety. A protože supernova ztrácí asi 90 % své hmoty, zbývající hmotnost již nebude poskytovat dostatečnou gravitaci k udržení zbývajících planet na oběžné dráze. Jejich orbitální rychlost nyní překročí únikovou rychlost centrální hmoty, která je mnohem nižší. Ale podle biblického modelu stvoření není žádný důvod, proč by Bůh nemohl stvořit pulsary i s planetami.4
Objevitelé argumentují tím, že přítomnost hmotného hvězdného společníka mohla udržet planetu na oběžné dráze, i když by byla širší. Společník také mohl zmírnit výbuch supernovy.
Může být na nové planetě život?
Máme mnoho článků, které ukazují, že Bůh nestvořil život na jiných planetách. A protože vznik života chemickou evolucí má tolik neřešitelných překážek, nemohl se vyvinout ani tam. U planet kolem neutronových hvězd nebo černých děr se vědecké potíže jen znásobují. Je to proto, že rentgenové záření extrémně poškozuje molekuly života, a jen by ionizovalo a ničilo veškerou planetární atmosféru. Tento typ exoplanet je tedy nepochybně tím posledním místem, kde by se mohl očekávat život!
Odkazy a poznámky
- Di Stefano, R. and 6 others, A possible planet candidate in an external galaxy detected through X-ray transit, Nature Astronomy, 25 Oct 2021.
- Rincon, P., Signs of first planet found outside our galaxy, bbc.com, 25 Oct 2021.
- Gohd, C., Astronomers have found what may be the first exoplanet in another galaxy ever detected, space.com, 25 Oct 2021.
- Lisle, J., Extrasolar Planets — Part 1, biblicalscienceinstitute.com, 3 Sep 2021.
U hvězdné soustavy M51-ULS-1, znázorněné na obrázku, který je možné kliknutím zvětšit, velmi pravděpodobně dochází k překrytí úzkého svazku RTG paprsků objevenou obíhající obří planetou. Svazek RTG paprsků podle „standardních“ představ je vyzařován z „pólů“ pulsaru a je tedy dost úzký (velmi málo rozbíhavý). Nejde tedy o přechod planety přes hvězdný kotouč, který by malinko zeslabil světlo hvězdy – tak, jak se obvykle odhaluje exoplaneta. V těchto případech je oběžná rovina planety přibližně v „rovníkové“ rovině hvězdy neboli v ekliptické rovině. Pokles intenzity je maličký a je tedy zachytitelný jen u blízkých hvězd.… Číst vice »