V průlomovém výzkumu Grand Canyonu věda opět potvrzuje Bibli
Vybrané pasáže z answersingenesis.org přeložil Pavel Akrman – 09/2021. Tento článek byl upraven z tiskové zprávy, která byla nedávno distribuována v médiích.
Poznámka redakce: Tento článek aktuálně navazuje na předchozí z roku 2018, který jsme zde publikovali pod názvem Vědec-kreacionista nemohl studovat Grand Canyon. Tehdy bylo evolucionistickými strukturami bráněno kreacionistickému vědci ve výzkumu, který však byl nakonec pod tlakem kompetentních orgánů povolen.
V srpnu 2021 uveřejnila společnost AiG výsledky výzkumu geologa Dr. Andrewa Snellinga a jeho týmu – celá stude nese název The Petrology of the Bright Angel formation, Tonto group, Grand Canyon, Arizona. Zaměřuje se na studium formace Tapeats Sandstone v Grand Canyonu, konkrétně na petrifikaci zohýbaných horninových vrstev. Cílem bylo vědecky prokázat, že k ohybům horninových vrstev muselo dojít v měkkém stavu a také během krátké doby.
Níže následuje shrnutí první části výzkumné práce dr. Snellinga o formacích Grand Canyonu, která byla zveřejněna začátkem letošního léta.
Obr. 1. V celém Grand Canyonu se objevují silné horninové vrstvy, které jsou různě deformované, avšak v ohybech hladké. Formace Tapeats Sandstone.
Pevnou horninu zpravidla nelze tvarovat, aniž by se nerozlomila, takže zbývají pouze dvě možnosti ohybu: Zaprvé, buď byla vrstva horniny deformována v době, kdy byla ještě měkká, krátce po jejím uložení vodou, a zadruhé, vrstva byla již vytvrzena a byla ohnuta tlaky, které udělaly z tvrdé skály tvárnou hmotu, jako plastelínu na hraní. Této druhé možnosti se drží sekulární geologové a věří, že vrstvy byly ukládány po dobu milionů let.
Toto je nyní možné vědecky testovat. Aby se tvrdá hornina ohnula bez zlomů, musí prodělat metamorfní změny v minerálním obsahu a struktuře, a to na mikroskopické úrovni. Dr. Snelling tedy porovnal vzorky ze dvou dobře známých ohybů v Grand Canyonu s jinými vzorky stejných vrstev (Tapeats Sandstone), které jsou daleko od těchto ohybů. Toto je závěr jeho čtyřleté hloubkové studie:
„Porovnáním vzorků útvaru se záhyby Tapeats Sandstone s jinými vzorky téže formace, umístěných daleko od těchto ohybů, nedošlo k žádné metamorfóze. Náš čtyřletý výzkumný projekt potvrzuje, že tyto vrstvy hornin byly ohnuty v době, kdy byly ještě měkké, po jejich rychlém uložení.
Toto je skvělý důkaz toho, že horninové vrstvy v Grand Canyonu byly položeny během masivní záplavy a krátce na to zohýbány – ještě dřív, než mohla kterákoli z vrstev ztvrdnout.“
Obr. 2. Andrew Snelling, John Whitmore, a další se v Grand Canyonu na své studijní cestě přemísťují na raftu po řece Colorado.
Ale to ještě není všechno. Nyní byla publikována další část výzkumného dokumentu Dr. Snellinga, v němž shrnuje výzkum formace Bright Angel, také v Grand Canyonu. Poskytly tyto horninové ohyby stejné výsledky (tj. zohýbání ještě měkkém stavu) jako v Tapeats Sandstone?
Jeden z autorů AiG, Troy Lacey, shrnul odborný dokument Dr. Snellinga těmito slovy:
Ve svém nejnovějším dokumentu ARJ dr. Andrew Snelling diskutuje o petrologii (původ, mikroskopická struktura a složení hornin) formace Bright Angel v Grand Canyonu. Tento útvar se skládá z pískovců, prachovců a břidlic. 23. června 2017 bylo vydáno povolení výzkumného úřadu národního parku Grand Canyon a 27. července 2017 vydal povolení odbor přírodních zdrojů Hualapai, a to jak pro sběr vzorků hornin v Grand Canyonu, tak i pro výzkum. Ve dnech 6. – 12. srpna 2017 uskutečnil Dr. Snelling cestu na raftu po řece Colorado přes Grand Canyon za účelem odběru vzorků.
V hlavní oblasti zájmu Grand Canyonu byly odebrány vzorky z formace Bright Angel (ohyby na Whitmore helipad), kde jsou vrstvy hornin ohnuty dvakrát, každá v úhlu téměř 90 stupňů, a také ze dvou dalších míst, kde horninové vrstvy zohýbané nejsou. Vzorky byly rozřezány na tenké plátky a minerální složky byly pečlivě prozkoumány mikroskopem. Dr. Snelling našel mezi zrnky křemene a živce draselného hojný výskyt vloček muskovitové slídy (muskovit je důležitý horninotvorný minerál, pozn. překl.), a to vše dohromady svědčí o rychlém transportu na krátké vzdálenosti a o rychlém uložení pískovců, prachovců a břidlic. Současně bylo zjištěno, že tam prakticky nezůstaly žádné původní póry, přičemž horninová struktura oxidu křemičitého nebo uhličitanu byla cementována. Ukázalo se, že nedošlo k žádným metamorfním změnám minerálních zrn, což by jinak nastalo v případě ohnutí hornin pod tlakem a teplem po jejich ztvrdnutí.
První výsledky ukazují, že ohnutí ve Whitmore Helipad bylo způsobeno deformací měkkých sedimentů a došlo k tomu rychle, krátce po jejich uložení, tedy ještě před cementací zrn na tvrdou horninu, a nikoli tvarováním za tepla a tlaku během stovek milionů let po uložení a ztvrdnutí. Výzkumy pokračují dál.
Jinými slovy, výsledek této hloubkové studie je v naprostém rozporu s evolučním vysvětlením tohoto zohýbání horninových vrstev během miliónů let a činí takovou myšlenku nemožnou! Tyto horniny byly uloženy rychle a poté deformovány (což můžeme jistě očekávat podle biblického světonázoru) … a nebyly ukládány pomalu po miliony let.
Zmíněný výzkum je zcela nový, za použití nejmodernější techniky, který ještě nikdo neuskutečnil. Evolucionisté jednoduše předpokládali, že vrstvy hornin prostě musely být zohýbány pod tlakem a teplem, protože tak to velí jejich světonázor dlouhých věků – ale ve skutečnosti nikdy tuto svou myšlenku neověřili pozorovací vědou. Jak evolucionisté naloží s těmito výsledky výzkumu? Lze se oprávněně obávat, že je budou ignorovat a současně doufat, že nějak „vyšumí“, budou zpochybňovat osobu dr. Snellinga a jeho schopnosti coby vědce nebo prohlásí, že výzkum je neplatný už jen proto, že jej provedl kreacionista. Nicméně dr. Snelling vytyčil základy a nyní vyzývá evolucionisty, aby reagovali.