Z answersingenesis.org přeložil Pavel Akrman – 05/2021.
Při získávání potravy mohou hlenky za pouhých 24 hodin vybudovat komplexní síť tak účinnou jako tokijský železniční systém, aniž by nad tím jakkoli dumaly! Jak to dělají?
(Hlenky nebo také slizovky – slime molds – jsou řazeny do skupiny eukaryotických amébovitých organizmů z říše měňavkovců – Amoebozoa Pozn. překl.).
Obvykle vnímáme plísňovité, houbovité organismy jako škodlivé, rostoucí na nejrůznějších nevhodných místech, jako je například týden starý chléb. A přece Bůh stvořil tyto organismy ke službě, která má hrát v našem světě zásadní roli: totiž vyhledávat a konzumovat rozkládající se organickou hmotu.
Jen pomyslete na úžasnou schopnost „vyhledat a spotřebovat“ jedné zcela běžné měňavky, vápenatky mnohohlavé (Physarum polycephalum), která se nachází v lesích. Možná jste ji už někdy viděli v její červeno-oranžovo-žluté barvě na padlém stromě nebo hromadě rozkládající se kůry.
Tato měňavka se někdy dokáže objevit téměř během jediné noci. Vyskytuje se ve skupině drobných jednobuněčných améb, které mají vlastnosti jak rostlin, tak i živočichů. Proto se také nazývají hlenky (připomínají sliz) nebo sociální améby a od plísní na starém chlebu se velmi liší.
Odrůda, která konzumuje rozkládající se dřevo, hledá potravu vysíláním tenkých vláken do nejrůznějších směrů. Jakmile je živina lokalizována, pramínky vedoucí k ní tou nejkratší a nejúčinnější cestou se zahustí, zatímco ty ostatní, neúspěšné výhonky se stáhnou zpět.
Vědci chtěli vyzkoušet, jak výkonná je tato bezduchá, jednobuněčná měňavka při vyhledávání kousků rozkládajícího se dřeva, a výsledkem testu byli doslova ohromeni. Vědci zjistili, že dřevní plíseň se dokáže úspěšně orientovat jako v bludišti od jednoho zdroje potravy ke druhému. Proto japonští a britští vědci vytvořili další testovací metodu, aby u tohoto organismu ověřili její hranice možností při vyhledávání potravy.1
Udělali na plochém povrchu velkou prázdnou mapu japonského regionu kolem Tokia. Poté byla na tuto „mapu“ uložena potrava – ovesné vločky – a to v místech několika velkých měst. Na centrální místo, které představuje Tokio, byla zavedena plísňová hlenka tak, aby mohla růst směrem ven do „blízkých měst“. Za pouhých 24 hodin se kolonie plísní sama zorganizovala a vytvořila na mapě síť spojení mezi jednotlivými zdroji potravy. K velkému překvapení vědců byly výsledné spoje téměř totožné s tokijským železničním systémem.
Vědci tedy vytvářejí modely, které simulují chování hlenek a výsledky následně aplikují na budoucí projekty dopravní struktury. Toto účinné propojení, které ukázaly hlenky, povede k novým efektivním návrhům dálnic, komunikačních sítí a energetických uzlů. Dokonce i v medicíně můžeme takto studovat způsoby, jak bránit bujícímu růstu nebezpečných krevních cév, které vyživují zhoubné nádory.
Kdo by si pomyslel, že těmto vysoce efektivním návrhům sítí a lékařskému výzkumu lze pomoci pozorováním chování nejnižších organismů typu dřevních plísní?
Tento organismus je běžně považován za jednoduchou, primitivní formu života. Nicméně tyto experimenty prokazují, že hlenka je skvěle vybavena k tomu, aby mohla plnit svoji komplexní roli ve stvoření. Hlenka jednoduše dělá to, co do ní od samého počátku naprogramoval její Tvůrce, a tím nyní inspiruje nový rozvoj inženýrství. V budoucnu možná zjistíme, že i my sami cestujeme po dálnicích, inspirovaných plísněmi.
Odkazy
- Atsushi Tero, Seiji Takagi, Tetsu Saigusa, Kentaro Ito, Dan P. Bebber, Mark D. Fricker, Kenji Yumiki, Ryo Kobayashi, and Toshiyuki Nakagaki “Rules for Biologically Inspired Adaptive Network Design,” Science 327, no. 5964 (2010): 439–442.
Ano – Boží přírodní zázraky a důkaz pro inteligentního tvůrce. Skvělý článek pro tyto poznatky o Stvořiteli.