Siccar Point a Huttonovy představy

Skalnatý poloostrov u Cockburnspath, 60 km východně od Edinburghu ve Skotsku, byl nazván kolébkou moderní geologie. James Hutton tady údajně našel „důkaz“ o tom, že Země je nepředstavitelně stará.

V Huttonově době většina lidí v Evropě a v Severní Americe věřila, že zhruba 4 000 let před Kr. Bůh stvořil svět v šesti 24hodinových dnech, a o 1 700 let později ho odsoudil v Noemově Potopě.

Takže Huttonovy teorie v roce 1785 zpochybnily autoritu Bible. A skutečně, jeho myšlenky s dlouhými věky inspirovaly Darwina, který je potřeboval pro svou teorii evoluce.

A přece skály na Siccar Point představují silný důkaz katastrofy a Potopy podle Genesis.

Co viděl Hutton

James Hutton

Na Siccar Point se setkávají dva druhy pískovců. Čím níže, starší vrstvy mají téměř svislý sklon a náhle jsou téměř horizontálně odříznuty. Nahoře jsou uloženy vrchní, mladší vrstvy. Je tu „nesoulad úhlů“.

James Hutton to viděl tak, že skotské hory deštěm postupně erodovaly a řeky odnesly sediment do moře. Předpokládal, že to bude trvat mnoho tisíc generací, než se hory rozpadnou.

Hutton tedy usoudil, že nižší, starší horniny na Siccar Point erodovaly a vytvořily písek, z něhož jsou horní skály. Stejně tak si myslel, že tu musely být ještě starší skály, které erodovaly a vytvořily písek pro dolní skály. Ve své mysli Hutton viděl „žádné stopy začátků, žádná šance vidět konec“ – což opačně k Bibli znamená, že Země musí být nepředstavitelně stará.

Většina lidí věří, že radiometrické datování prokázalo, že Země je miliardy let stará, ale před 100 lety do Huttonovy smrti nebylo ještě radiometrické datování vynalezeno. Ne, myšlenka staré Země je pouhý předpoklad. Hutton se domníval, že ty stejné pomalé procesy, které erodují skotskou vysočinu dnes, tvořily horniny v minulosti.

Ale tak tomu není – skály na Siccar Point svědčí o mimořádně odlišných katastrofických procesech.

Dolní skály

Horniny dole (detail níže) se skládají střídavě ze šedých svislých vrstev břidlice a prachovce – to je pískovec s částicemi od velmi hrubého písku až po jemný jíl. To znamená, že sediment byl nanesen a uložen tak rychle, že neměl čas se roztřídit podle svých různých velikostí (jak to vidíme dnes v řekách a na plážích).

Také sediment byl nanesen tak rychle, že zrna mají stále ostré hrany. Pomalý transport v řece by tyto hrany omlel.

V některých ložiscích prachovce je hrubý písek dole a jemný nahoře (podloží je odstupňované), což naznačuje, že sediment byl vodou uložen jednorázově. Jiná ložiska ukazují šikmé zvrstvení, které také ukazuje na rychle proudící vodu.

Skutečnost, že na tak velké rozloze jsou ložiska stále rovná ukazuje na to, že voda proudila přes obrovské území. A že ploché vrstvy jsou usazeny jedna na druhé bez jakéhokoliv přerušení ukládání ukazuje na to, že navrstvení bylo rychlé a plynulé.

Zvrásnění a eroze

Erodující spodní skály pracovce a břidlice

Dokud byly spodní vrstvy hornin ještě pružné a plné vody, byly krátce po svém uložení zohýbány. Nejsou tu žádné známky lámání hornin, ale naopak tu jsou důkazy o minerálních přeměnách, jako je slída. Stejně jako vaše autobaterie potřebuje ke své funkci vodu, tak je nutná voda i pro chemickou tvorbu metamorfovaných hornin.

Také rovné spojení mezi horním a dolním pískovcem bylo erodováno katastroficky. Hutton si myslel, že toto spojení naznačuje nějakou dlouhou časovou prodlevu, ale není tu žádná vrstva zeminy ani rozdílného zvětrávání. Tam, kde jsou spodní skály vystaveny povětrnostním vlivům, tam ložiska prachovce s drolícími se měkčími břidlicemi vyčnívají jako žebra. To však u spojení vrstev není.

Horní skály

Vrchní pískovcová ložiska („Starý červený pískovec“) také přímo křičí o katastrofě. Základní 1 m silná vrstva se skládá z kamenné suti, zvané brekcie – to je důkaz, že spojení erodoval rychle proudící voda. Na silné proudy ukazují také velké shluky prachovce (štěrku), které jsou často uspořádány stejným směrem (imbrikace).

Rozbité kameny jsou stále ostré, což ukazuje, že na místo byly dopraveny rychle.

Katastrofa to byla nesmírná, protože Starý červený pískovec pokrývá obrovské zeměpisné území – 400 km od Siccar Point až na západ Severního Irska a 100 km od Southern Uplands až k pohoří Grampiany na severu. Ačkoli jde o masiv více než 7 km silný, podloží je úžasně stejnoměrné a souběžné přes obrovské vzdálenosti. Tyto sedimenty nemohly být uloženy žádnou obvyklou řekou.

Starý červený pískovec obsahuje velmi dobře zachovalé zkameněliny ryb a rostlin. Rychlé pohřbení zabránilo rozkladu a odklizení.

Šikmé zvrstvení ve Starém červeném pískovci

Většina vrstev vykazuje velkoplošné šikmé zvrstvení a rovné podloží, což ukazuje na hlubokou, rychle proudící vodu.

Následné vrstvy Starého červeného pískovce byly ukládány jedna po druhé, bez výrazných časových prodlev. Neexistují žádné starodávné vrstvy nebo kaňony úrodné půdy, prořezané napříč podložím, jak by tomu bylo v případě, kdyby ložiska byla vystavena povětrnostním vlivům. Některé plochy obsahují stopy zvířat, které musely být překryty rychle, aby se zachovaly.

Geologická ikona?

Hutton tedy ve skalách na Siccar Point nenalezl nezměrné geologické období. Dlouhé věky vycházely z nesprávného přesvědčení o tvorbě hornin – z filozofie, která svévolně přehlíží geologické účinky celosvětové Potopy (2. Petra 3: 3–7).

Huttonovy představy o stáří Země jsou návratem ke starořeckému způsobu pohledu na svět. Čím více lidé tyto myšlenky přijímali, tím větší jsme viděli v západní kultuře sociální pokles. Tam, kde mělo křesťanství kdysi takový vliv na kulturu, se společnost rozpadá epidemiemi typu zneužívání drog, sexuální nemravnosti, potratů, rozvodů, násilí a sebevražd.

Kdyby jen Hutton věřil Bibli a podíval se na ty skály důkladněji, poznal by, že Siccar Point je vynikajícím dokladem katastrofy a Noemovy Potopy.

Odkazy

1. Walker, T.: creation.com/unmasking-a-long-age-icon
2. Naučná stezka v Siccar Point, Skotsko