(Z creation.com přeložil M. T. – 08/2014. Vyšlo v časopisu Creation 32(3):28-32, Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.)
Pokud si lidé vybírají domácího mazlíčka, mnozí sáhnou po čistokrevném psovi. A třebaže takové zvíře něco stojí, je zase snazší u potomků čistokrevných psů než u „mutanta“ předpovědět konkrétní velikost, povahu i potřeby. Jak však ukazuje nový dokument BBC „Čistokrevní psi v hledáčku“1, vyšlechtění čistokrevných psů si bere nejen svoji ekonomickou daň, ale i genetickou.
Všichni psi vznikli z předka podobného vlkovi. Tento předek disponoval takovou genetickou rozmanitostí, že to lidem umožnilo vyšlechtit velikostně tak rozdílné psy jako je čivava a dánská doga. I v jiných znacích, jako třeba v barvě, povaze a nárocích na výcvik se jednotlivá plemena rovněž velmi liší. Tato velká variabilita je příkladem toho, kolik genetické pestrosti je zabudováno do různých stvořených druhů zvířat2. Ostatní plemena, jak ukáže další výklad, jsou výsledkem sestupných mutací.
Genetická specializace
Po mnoho staletí šlechtili lidé psy tak, že cíleně vybírali určité znaky, které měla zvířata mít; dnes tak existuje přes 200 specifických psích plemen, ale všechna patří k témuž druhu a mohla by se teoreticky navzájem pářit, třebaže z velikostních rozdílů mezi většími a menšími plemeny plyne nepravděpodobnost některých kombinací3.
S tím, jak šlechtění postupuje, vzrůstá při zaměření jen na určité znaky míra předpověditelnosti toho, jak bude vypadat potomstvo toho kterého psa – dalmatin spářený s dalmatinem bude mít štěňata dalmatiny a tak dále. A děje-li se tak systematicky, stane se určité plemeno plemenem oficiálně uznaným. Zmíněná předpověditelnost má však neblahé důsledky pro genofond příslušného plemene. Šlechtitelé drasticky omezili množství genetické informace v dané psí populaci – třeba informace o pestrosti barvy a délky srsti či velikosti zvířat nebo jejich povaze. Tento druh výběru se provádí záměrně, ale existují i jiné znaky, které jsou vybrány nechtěně.
Větší plemena čistokrevných psů jsou tím pádem náchylná k dysplazii kyčlí /vede ke kyčelní artritidě – pozn. edit./, opět jiné trápí srdce. Plemeno King Charles španěl tíhne k mimořádně nebezpečnému stavu, syringomyelii (SM), kdy je lebka příliš malá na to, aby mohla pojmout mozek. Ve zmíněném dokumentu BBC popsala tento stav veterinářka-neuroložka Clare Rusbridgeová: „Bolestivé pálení, bolesti hlavy spojené s pocitem tlaku, přecitlivělost na sebemenší množství světla může stejně jako jakákoli součást oblečení, například obojek, vyvolat u těchto zvířat nevolnost.“ Paní Rusbridgeová má za to, že zmíněným stavem by mohla být postižena až třetina jedinců plemene King Charles španěl.
Celkem existuje 500 známých genetických nemocí vyskytujících se u psů. To je méně než počet známých genetických nemocí u lidí, ale u psů se genetická onemocnění objevují v daleko větší míře. Problém spočívá v tom, že při podobně redukovaném genofondu není možné se vyhnout plození nemocných psů, protože to by ještě více genofond ochuzovalo a mohlo by to vést k novým nemocem a poruchám v chovu. Rusbridgeová v dokumentu připouští reálnost takové hrozby4.
U „mutantů“ nebo i kříženců je mnohem menší pravděpodobnost výskytu těchto nemocí, protože mnozí z nich jsou geneticky recesivní – zdravý exemplář genu převáží nad genem nemocným. A protože zmíněné nemoci jsou rovněž často specifické pro to které plemeno, vyprodukuje zkřížení dvou čistokrevných psů různých plemen běžně mnohem zdravější potomstvo, než kdyby se spářili dva jedinci téhož čistokrevného plemene. Mutáci jsou méně nemocní a zároveň budou žít v průměru o něco déle.
„Dokonalé“ zvíře – psí přehlídky
Rané šlechtění psů napodobovalo přírodní výběr v tom, že psi byli šlechtěni k práci – psi schopní hlídat na pastvě ovce či hovězí dobytek či psi schopní bránit svého pána před vetřelci atd., to byla psí plemena, u kterých byl žádoucí chov za účelem rozmnožení. Z tohoto procesu pak časem vzešla plemena moderní. Avšak s příchodem psích výstav se v polovině devatenáctého století těžiště zájmu přesunulo od funkčnosti k estetice.
Soutěžní výstavy psů se svým důrazem na dokonalost hnaly některá plemena ke stále drastičtějším extrémům v tělesných proporcích. Nohy jezevčíka se například za poslední století podstatně zkrátily, leč jejich dlouhá záda jim často způsobují problémy s páteří; kromě toho trpí jezevčíci rovněž často padoucnicí a mají problémy s očima. Zvrácené šlechtění rovněž zdeformovalo hlavu bulteriéra i pitbula – počítačová simulace v jednom dokumentu ukázala, jak šlechtitelé znetvořili lebky obou plemen, a doložila, jak drasticky se zmíněná plemena změnila za méně než sto let. Buldokům rostou relativně pomaleji nosní kůstky, což způsobuje dýchací problémy a vede k nutnosti porodů císařským řezem u tohoto plemene.
Na příkladu německého ovčáka vidíme, že podobné změny jsou prováděny čistě z kosmetických důvodů. Existují vlastně dvě variety německého ovčáka: pracovní varieta, která je často využívána policejními silami a na hlídání, a varieta šlechtěná pro výstavy. První z nich svým vzhledem velmi připomíná původního německého ovčáka, avšak varieta pro výstavy má velmi odlišný tvar s nahrbeným zadkem. Ortoped-chirurg Graham Oliver popsal chůzi výstavních psů jako ataxickou /porucha koordinace pohybů – pozn. edit./, bez plné koordinace i kontroly. A taková je většina výstavních německých ovčáků na psích přehlídkách, na kterých se natáčel dokument BBC.
Extrémní umělý výběr
V Británii se už tak dost špatná situace v mnoha ohledech ještě zhoršila vinou šlechtitelských praktik uplatňovaných na výstavních psech Kennel Klubem. Za prvé, genofond příslušných plemen je uměle omezován na potomky původně uznaných čistokrevných psů z poloviny devatenáctého století – představujících v některých případech pouze hrstku psů. To znamená, že zvířatům nemůžeme vrátit genetickou pestrost, třebaže by to vedlo k ozdravení populace.
Za druhé, uplatňuje se zde extrémní výběr za účelem dosažení absolutně dokonalého vzhledu – šlechtitelé se snaží produkovat psy, kteří se maximálně přibližují standardu příslušného plemene. Proto z genofondu druhu odstraňují ty psy, kteří onomu standardu nevyhovují jako třeba dalmatiny s nestandardní kresbou srsti, psy-albíny či rhodéské ridgebacky bez hřbetního hřebenu, buď tak, že je vyřadí z páření, či odstraní z chovu příslušná štěňata. Důsledkem toho je další genetické ochuzení celé populace.
Za třetí, je zde normou extrémní příbuzenské křížení – je běžné pářit jedince z téhož vrhu či pářit fenu s jejím „dědečkem“ či „matku“ se „synem“. Evoluční genetik Steve Jones tuto praxi kritizoval: „Lidé nechávají pářit jedince, u kterých by to bylo, kdyby šlo o lidi, za prvé nezákonné, a za druhé je to absolutně šílené z hlediska zdraví příslušných zvířat“. Takové křížení založené na blízkých příbuzných se děje za účelem „fixování“ jistých žádoucích znaků v rodové linii; zároveň se tak však zvířata stávají náchylnějšími k nemocem. Na webových stránkách Kennel Klubu www.thekennelclub.org.uk se nyní píše, že „Kennel Klub nepřijme žádost o zaregistrování…potomstva vzniklého spojením otce a dcery, matky a syna či bratra a sestry, kromě toho případu, kdy nastaly výjimečné okolnosti a k páření došlo z vědecky prokázané péče o blaho příslušných zvířat.“ I za těchto okolností má průměrný pes ve svém rodokmenu daleko více pokrevních příbuzných, než jich zřejmě bude mít kterýkoli člověk.
Protože neexistuje zákaz páření psů, o kterých se ví, že mají genetickou nemoc, jako je syringomyelie, mohou psi s takovouto zátěží, jsou-li populárními chovnými samci, pokračovat v plození spousty vrhů. To vede k šíření té které genetické nemoci v chovu.
Víra v eugeniku
Stěžejní myšlenkou eugenického hnutí založeného Darwinovým bratrancem Francisem Galtonem5 byl předpoklad, že klíč ke zlepšení lidstva spočívá v kontrole toho, kdo může s kým zplodit potomstvo – záměrem zde tedy je zlepšit rasu eliminováním nežádoucích rysů a zabráněním míšení „ras“. I když dnes víme, že úvahy eugeniků o čistotě jsou vědecky nesmyslné, tvrdí se v dokumentu, že Kennel Klub je jednou z mála organizací, které stále ještě pracují v podstatě na podkladě myšlenek eugeniky. Každý pes, kterého Kennel Klub zaregistruje, má předky sahající k psům registrovaným v počátcích existence klubu – nejsou dovoleny žádné nové modelové registrace a žádné vrhy, které by pocházely ze spáření s neregistrovanými psy či ze svazku dvou registrovaných psů různých plemen, nelze zaregistrovat.
Vzhledem k eugenickým zásadám v křížení jsou někdy štěňata nevyhovující striktním požadavkům standardů svého plemene odstraněna (zabita). To platí zejména pro ridgebacky, kterým chybí hřbetní hřeben. A třebaže Kennel Klub, jak ústy svých mluvčích, přispívajících do dialogu v tomto dokumentu, tak ve svém etickém kodexu na webové stránce, takové praktiky zavrhuje; v dokumentu BBC promlouvají šlechtitelé, kteří přiznávají, že štěňata bez hřebenů jsou běžně zabíjena. Jeden ze šlechtitelů si dokonce stěžuje na mladé veterináře, kteří odmítají zabíjet zdravá štěňata! (Měli bychom zde poznamenat, že i když etické zásady Klubu rhodeských ridgebacků6 předpisovaly ještě před vzrušenou diskuzí, rozvířenou vysílaným dokumentem BBC, zabíjení štěňat bez hřebenu, webová stránka Klubu se mezitím změnila a nyní takové jednání zakazuje.) Hřeben je vlastně mírnou formou spiny bifidy /rozštěpu páteře/, takže u tohoto plemene je vlastně preferován lehce nemocný pes před zvířetem zdravým.
Genetické ochuzení
Všechny tyto faktory dohromady způsobily, že jsou moderní plemena velmi geneticky ochuzena – u některých plemen bylo předáno současným potomkům jen 10 % genetické pestrosti, kterou měla před 40 lety. Například plemeno Mops v Británii, i když to je 10 000 psů, má genetickou informaci rovnou pouhým 50 rozlišitelným jedincům. Roku 2004 napsal Dr Jeff Sampson:
- „Bohužel restriktivní šlechtitelské vzorce, vyvinuté jako nedílná součást světa čistokrevných psů, způsobily jako průvodní jev u všech plemen škodu…A stále větší měrou tak jsou zděděné nemoci zátěží pro mnoho, ne-li všechna, plemena psů.“
Na obranu Kennel Klubu lze říci, že reagoval na sporné otázky vznesené v dokumentu BBC. Zakázal příbuzenské křížení i usmrcování zdravých štěňat z důvodu zachování čistoty plemene. Přehodnotil rovněž šlechtitelské standardy tak, aby se zabránilo extrémnímu prosazování některých znaků metodami, které ohrožovaly zdraví příslušných psů. Kennel Klub rovněž nyní vyzývá šlechtitele, kteří s ním spolupracují, aby využívali všech dostupných zdravotních testů zjišťujících genetické nemoci.
Rizika příbuzenského křížení
Tito psi zdědili od každého rodiče jeden úsek DNA. Pozorujeme dobré geny i mutace. Pes vlevo je potomkem dvou vzdáleně příbuzných rodičů, takže matčina DNA má defekty odlišné od defektů otcových. Všechny její vadné geny jsou zamaskovány náhradní bezvadnou kopií od otce a naopak. Nešťastný pes vpravo však je potomkem blízkých příbuzných: zde jak otec, tak matka, mají mnoho mutací společných. Takže na mnoha místech zdědil pes oba dva geny zmutované.
To by snad vysvětlovalo, proč Bůh zakázal už od Mojžíšových dnů příbuzenské sňatky bratra se sestrou. Ale všimněte si, že mutace jsou důsledkem Pádu – Bůh původně stvořil věci „velmi dobré“ (Genesis 1:31), což implikuje nepřítomnost mutací. Takže pouhých několik generací po Stvořitelském týdnu měli zřejmě lidé i zvířata velmi málo mutací, což znamená, že sňatky blízkých příbuzných zřejmě nepředstavovaly problém. Proto Bůh nemusel v samých počátcích zakazovat příbuzenské sňatky, což znamená řešení i pro starou záhadu „Kdo byla paní Kainová?“ (Viz Creation Answers Book, kapitola 8/
Jak umělý výběr ochuzuje informaci
Na tomto obrázku (pro názornost zjednodušeno) vidíme u každého psa jeden pár genů, který se vyskytuje ve dvou možných formách. Jedna forma genu /S/ nese instrukce pro největší velikost, druhá /s/ pro malého psa.
V řadě 1 začínáme s příbuzenským křížením mezi zvířaty střední velikosti /Ss/. Každý z potomků těchto psů může získat jeden ze dvou genů od každého rodiče; tyto geny pak vytvoří příslušný genový pár.
V řadě 2 vidíme, že výsledné potomstvo může mít buď velkou /SS/, střední /Ss/ nebo malou /s/ velikost. Předpokládejme však, že šlechtitelé chtějí velké psy. Pak zřejmě v příští generaci vyberou ke křížení ty největší psy. Takto tedy jen velcí psi předají geny příští generaci (3. řada). Takže od oné chvíle budou všichni psi patřit k nové, velké varietě. Toto je umělý výběr, ale výběr přírodní by pracoval zřejmě na stejném principu, pokud by se velkým psům dařilo v jejich prostředí lépe. Všimněte si, že
- jsou teď přizpůsobeni svému prostředí, v tomto případě šlechtitelům, kteří chtějí velké psy.
- jsou nyní specializovanější než jejich předkové v řadě 1.
- došlo k tomu umělým výběrem, ale mohlo k tomu dojít i výběrem přirozeným.
- nebyly přidány žádné nové geny.
- vlastně se z populace geny ztratily – tj. došlo ke ztrátě genetické informace, opaku toho, co potřebuje evoluce od mikroba k člověku k tomu, aby byla věrohodná.
- byly ztraceny nejen geny pro malý vzrůst, nýbrž i všechny ostatní geny, které nesli tito malí psi. Mohlo jít třeba o geny pro vytrvalost, výborný čich a jiné věci, ale tyto vlastnosti se z populace vytratily. Tyto geny samy o sobě nebyly vybrány; vybrán je celý tvor i všechny geny, které nese.
- Nyní je populace hůře schopna se přizpůsobit příštím změnám prostředí – kdyby do módy přišli malí psi, kterým by vyhovovalo lépe určité prostředí, nebylo by je možno z této populace vyšlechtit, protože jsou geneticky ochuzení a nenesou geny, které nesli malí psi.
Závěr
Ze současného stavu mnoha psích plemen je patrné, co se stane, zajde-li výběr příliš daleko. Tito psi, kteří se rozhodně nestali dokonalejšími, „vyvinutějšími“ zvířaty, byli popsáni jedním kritikem v dokumentu BBC jako „přehlídka mutantů“. Protože jsou nadměrně specializovaní, mají větší sklon k nemocem a ke kratšímu životu než jejich „voříškovští“ příbuzní. Je jasné, že jak umělý, tak i přírodní výběr jdou cestou úbytku genetické informace v populaci, což je přesný opak toho, co by vyžadovala evoluce.
Odkazy
- Není-li uvedeno jinak, pocházejí všechny citáty z dokumentu. Byl vyroben v produkci Jemimy Harrisonové a poprvé uveden 19. srpna 2008 a je k dispozici online na vids.myspace.com/. Měl dost značný dopad na metody šlechtění psů v Británii.
- See illustration “How information is lost when creatures adapt to their environment”; creation.com/adapt
- Even Great Danes and Chihuahuas can be crossed via artificial insemination.
- Rusbridge, C. and Knowler, S., Syringomyelia (SM) Breeding Protocol, www.cavalierhealth.org/smprotocol.htm, 2001–2009.
- Grigg, R., Eugenics … death of the defenceless: The legacy of Darwin’s cousin Galton, Creation 28(1):18–22, 2005; creation.com/eugenics.
- www.rhodesianridgebacks.org/ethics.html.