Navzdory tomu, co o tom tvrdí turistické tabule
(Z časopisu Creation ročník 34, číslo 4/2012 přeložil M. T. – 10/2012. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.
Přírodní most
Turistická informační tabule:„…geologové tvrdí, že obrovské „bubliny“ roztavené horniny prostupovaly horninou skalního podkladu…Tvrdí se, že tento proces trval miliony let.“
Albany, na jižním pobřeží Západní Austrálie, je populární zastávkou na vyhlídkových trasách po celé oblasti. Od jižního Pacifiku odděluje Albany poloostrov, na kterém nalezneme slavné skalní útvary „Soutěska“ (Gap) a „Přírodní most“ (Natural Bridge). Informační tabule v národním parku Torndirrup sdělují návštěvníkům, na co se dívají.
Jedna z nich říká:
„Toto rozeklané pobřeží spojovalo Austrálii a Antarktidu přes miliardu let v jediném superkontinentu zvaném Gondwana.“
Na pobřeží se vyskytují charakteristické žulové útvary, jako jsou kupolovité výchozy či zaoblené suky. Ale nedokážete si představit celou miliardu let ani to, jak k tomuto stáří došli. Nezahlédnete ani Antarktidu, kterou od vás dělí 3500 kilometrů oceánu.
Žula se často vyskytuje ve velkých oválných „plutonech“ s průměrem 10 až 20 km. Geologové tvrdí, že plutony vznikaly a chladly nesmírně dlouho, jak informuje tabule v parku:
„Tlak a tření u paty dvou spojených světadílů způsobily, že se hornina roztavila a stoupala pomalu skrze rulu (páskovanou metamorfovanou horninu). Představte si lávovou lampu (vlevo na horním obrázku). Tato roztavená hornina pomalu chladla, tuhla v žulu a pomáhala spojit oba kontinenty.“
iStockphoto.com
„Představte si lávovou lampu.“ Stejně jako v lampě stoupají bubliny „lávy“, tak podle geologů stoupaly pomalu obrovské „balony“ roztavené horniny (zvané diapiry) skrz (ano, skrz) zemskou kůru. To je pravda, žulový balon, jako jediné vyčnívající těleso, stoupal skrz horninu skalního podkladu – „pomalu, pomalu“. Tvrdí se, že tento proces trval miliony let.
Takové tvrzení je často používáno proti biblické chronologii historie Země čítající 6000 let. Skeptici se věřícím vysmívají s tím, že žula „dokazuje“, že biblická chronologie je směšná. Tabule v národním parku tento příběh opakují a nepřímo tak říkají, že „Bible nemá pravdu.“ Proč ale vládní agentury takové předpojaté názory propagují? Protože – jak nám bylo řečeno – se opírají o vědu.
Informační tabule v Albany
Badatelé v oblasti geologie však tuto balonovou koncepci dávno opustili. Tvrdí nyní, že po dlouhou dobu převládal nesprávný vědecký názor. V Proceedings of the Geologists´Association napsal expert na žulu John Clemens:
„Dlouho zastávaný názor o žulových diapirech klestících si pomalu cestu do svrchních vrstev zemské kůry a namáhavě se zastavujících procesem tuhnutí byl nahrazen zcela odlišnou představou úzkých sběrných horninových žil prorážejících vzhůru během několika měsíců, pulzujících magmatem, a plnících rychle rostoucí plutony.“1
Místo milionů let mluví teď geologové o tom, že se žulové plutony vytvoří za pár měsíců. A namísto toho, aby pomalu vystupovala vzhůru skalním podkladem, tryská roztavená žula rychle dlouhými prasklinami v kůře. To už dává mnohem větší smysl.
Dalším dlouho prosazovaným názorem, který vzal za své při výzkumu žuly, je představa, že růst krystalů zabere mnoho milionů let. Opět Clemens:
„Pokusně měřená tempa svědčí o tom, že pětimilimetrový krystal plagioklasu by mohl vyrůst za pouhou hodinu, každopádně by mu to netrvalo déle než 25 let.“1
Víra ve starou Zemi svedla mnohé lidi k tomu, že opustili biblickou chronologii. A nejen to – John Clemens zdůraznil, že víra ve starou Zemi zavedla geologické myšlení ohledně žuly do slepé uličky. Říká, že vznik žuly patří do rostoucí řady geologických procesů, které byly „ve své náhlosti katastrofické.“
Takže se tabule v národním parku v Albany mýlí. Mělo by na ní stát, že žuly vznikly při katastrofě. To znamená, že to netrvalo dlouho. A na tabuli by také mělo stát, že tato katastrofa byla součástí katastrofy globální, která zasáhla celou zemi – kataklyzmatu Noemovy Potopy (Genesis 6-8).
Odkazy
- Clemens, J.D., Granites and granitic magmas: strange phenomena and new perspectives on some old problems, Proceedings of the Geologists’ Association 116:9–16, 2005; p. 15. See also: Walker, T., Granite formation: catastrophic in its suddenness, Creation 21(2):13–15, 2007; creation.com/granite