Poprvé publikováno na creation.com/warped-earth přeložil M. H.– 01/2010. Translation granted by Creation.com – Přeloženo s povolením od Creation.com.
Obr.1: Zvlněný vápenec v peruánských Andách.
Klikni pro zvětšení.
Obr.2: Zkamenělé ulity. Klikni pro zvětšení.
Obr.3: Těsně poskládaná hornina. Klikni pro zvětšení.
Obr.4: Detail z obrázku 3. Klikni pro zvětšení.
Učili vás, že zvrásněné horniny byly po miliony let deformovány pozvolným působením vysokých teplot a tlaků? Mě to tak učili na střední škole. Geologická uskupení často jasně dokazují, že horniny nemohly být tvrdé a křehké předtím, než byly zvrásněny.
Měkké a tvárné
Když jsem studoval na univerzitě, prověřoval jsem mnoho horninových výchozů na geologických exkurzích. Na většině z nich, kde byly zvrásněné horniny, vysvětlovali přednášející, že hornina musela být deformována, když byla usazenina stále ještě nezpevněná a nasáklá vodou.
Poz. editora: Výchoz, angl. outcrop, je místo, kde horniny vystupují na zemský povrch, jsou obnaženy a je možné je studovat. – Geologická encyklopedie
Řekli to proto, že přestože byly horniny značně deformované /ostře stočené/, nebyly zde prakticky žádné praskliny. Všem nám došlo, že hornina nemohla být křehká, když byla tak značně zprohýbána. Musela být měkká a tvárná. Pokud by byly horniny před zdeformováním tvrdé a pevné – nezvrásnily by se, ale popraskaly by.
Jako geofyzik jsem si při své práci povšimnul mnoha příkladů zvrásnění měkkých sedimentů, včetně hornin v řece Turon (viz níže obrázky 3-4) a Ulladulla (viz níže obrázek 7) v Austrálii a v Jaipuru v Indii (viz níže obrázky 8, 10 a 11).
Přednášející po nás také chtěli, abychom podrobně prozkoumali minerály a vzory na horninách z výchozu. Poukázali na to, že nic nenasvědčovalo tomu, že by byly horniny vystaveny vysokým teplotám nebo tlakům. Naopak bylo zřejmé, že ohýbání nastalo při normálních teplotách.
Pozorovali jsme mnoho obrovských zvrásněných vrstev hornin. Co mohlo způsobit taková zvlnění? Ve většině případů to podle přednášejících nasvědčovalo nějaké katastrofě. Nedomnívali se, že se jednalo o postupný proces, který mohl horniny bez polámání zdeformovat v tuhé vlny za normálních teplotních podmínek. Dokonce silné vrstvy v Grand kaňonu byly stále měkké a tvárné, když byly deformovány.
Obrovské síly
Existují však i jiné případy, u kterých je evidentní, že ke zvrásnění došlo také u pevných hornin. Experimenty s deformacemi ukázaly, že takové zvrásnění je uskutečnitelné buď krátkodobým působením extrémního tlaku, nebo dlouhodobým působením mírného tlaku. Některé značně zvrásněné vrstvy hornin jsou tak velké, že je možné pozorovat je pouze z ptačí perspektivy (obrázek 6).
Masivní zvlnění tvrdé horniny v tak rozlehlé oblasti muselo být nutně spojeno s enormními silami, které mohou mít původ pouze v kolosální katastrofě. Mohly zemské pohyby kontinentálních rozměrů během Potopy, jak ji známe z knihy Genesis, způsobit ohromné síly potřebné k tak velkému a rychlému zvrásnění?
Globální katastrofa
Mnozí se myšlence celosvětové Potopy vysmívají a tvrdí, že normální klimatické jevy nemohou způsobit takovou událost. Mají pravdu! Nebyla to normální událost. Potopa začala, když „se provalily všechny prameny propastné tůně a nebeské propusti se otevřely.“ (Genesis 7,11 – Český ekumenický překlad). Bible nepochybně považuje Potopu za reálnou událost – za takřka neuvěřitelnou celosvětovou katastrofu.
Obr. 5: Ohyby pod mikroskopem. Klikni pro zvětšení.
Obr.6: Obrovské ohyby poblíž Mt Isa, Queensland, Australia. Klikní pro zvětšení.
Obr.7: Vysvětlivky k formaci Ulladulla. Klikni pro zvětšení.
Navzdory tomu si někteří lidé myslí, že Bible popisuje jen lokální povodeň. A hledají důkazy pro velkou lokální záplavu pouze na Středním východě. Kdyby však byli ochotni připustit (byť jen jako čistě teoretickou možnost) nesmírnost biblické Potopy, brzy by „viděli“, že geologické důkazy pro globální katastrofu jsou ohromující.
Logické vysvětlení
Mnoho geologů-kreacionistů věří, že Potopu z knihy Genesis provázel značný pohyb obřích desek, ze kterých se skládá zemská kůra. To vysvětluje, proč bylo tolik usazenin stále ještě měkkých, když byly deformovány. Jen co vody záplavy naplavily velký objem bahna a písku, pohybující se desky pomačkaly a zdeformovaly sediment, když byl ještě nasáklý vodou. Potopa také vysvětluje kolosální síly potřebné ke zvrásnění rozměrných oblastí tvrdých hornin. Biblická Potopa je jednoduchým, logickým a platným vysvětlením pro nálezy katastrofou zdeformovaných hornin na všech kontinentech.
Zvrásněný vápenec
V peruánských Andách (v provincii Ancash) byl zvrásněn vápenec (obrázek 1) při tom, jak oceánská deska tlačila na okraj jihoamerické desky. Zkamenělé mušle nalezené v hornině (obrázek 2) byly kdysi v moři. V této oblasti byly také nalezeny stopy dinosaurů. Experimenty s deformováním vápence (1) ukazují, že vrstva, jako je tato, mohla být zvrásněna během jednoroční potopy popsané v knize Genesis.
Tektonické pohyby během této potopy vyzdvihly peruánskou vrstvu do výšky pěti tisíc metrů nad mořem. Prudká eroze způsobená během tohoto výzdvihu přívalem směsi vody a horniny, následovaná ledovcovou erozí v době ledové po Potopě, zanechala krajinu v takové podobě, jakou vidíme dnes na obrázku 1. Do dnešního dne ledovce ustoupily a eroze se zpomalila. Dokonce i při dnešní rychlosti se zdá být eroze příliš rychlá na to, aby toto pohoří mohlo existovat tak dlouho, jak navrhuje evoluční geologická časová osa. (2)
Zvrásněné bahno
Celá skála na obrázku 3 je značně zvrásněná – detailní záběr (obrázek 4) ukazuje jednu vrásu.
Minerály v hornině svědčí o tom, že hornina nebyla příliš zahřáta, takže musela být zvrásněna, když byl sediment nasáklý vodou a nezpevněný. Potopa z knihy Genesis nám poskytuje logické vysvětlení toho, jak mohlo být tak velké množství sedimentu tak značně zvrásněno ještě předtím, než mělo možnost se zpevnit. (uskupení Chelseigh, greywacke /droba/ a jílovitá břidlice na řece Turon, západně od Sofala, Nový jižní Wales, Austrálie)
Velké a malé
Obr.8: Katastroficky deformovaná jílovitá břidlice poblíž Jaipur, Rajastan, India. Klikni pro zvětšení.
Obr.9: Další obrázek deformace v Jaipur, Rajastan, India. Klikni pro zvětšení.
Obr.10: Víry v jílovité břidlici, Jaipur, Rajastan, India. Klikni pro zvětšení.
Obr.11: Deformovaná jílovitá břidlice, Jaipur, Rajastan, India. Klikni pro zvětšení.
Vrásy všech velikostí pozorujeme v horninách po celé Zemi – mnoho jich je tak malých, že je můžete vidět pouze pod mikroskopem (obrázek 5). Jiné jsou tak velké (obrázek 6), že je lze pozorovat jen z ptačí perspektivy.
Obrázek 5 (zvětšeno 160x) ukazuje značně deformovaný křemen a moskevskou slídu (poblíž Cooma, Nový jižní Wales, Austrálie). Mineralogické mikrosnímky ukazují, že v tomto případě byla hornina při deformaci pevná. Takový typ vrásnění byl napodoben a zaznamenán během experimentu v laboratoři, takže již není potřeba milionů let. (3)
V protikladu k tomu ukazuje letecký snímek (obrázek 6) obrovské vrásy poblíž hory Isa v Queenslandu v Austrálii. Prudký pohyb desek během biblické Potopy mohl vyvolat mohutné síly potřebné ke stlačení a zvlnění tak velkého objemu horniny. V tomto případě zjištění odpovídá vzniku určitého tepla v hornině, které pravděpodobně souvisí s působícími silami.
Zlomy a sesuvy půdy
Nejenže je všude po světě mnoho důkazů pro vrásnění měkkých a vodou nasycených sedimentů, což bylo způsobeno katastroficky, ale také pro zlomy a sesuvy velkých kusů materiálu. Na obrázku 7 se odtrhnul blok sedimentu o rozloze čtyř čtverečních kilometrů a prudce se sesunul do této pozice.(4) Pod přední částí tohoto bloku je sediment extrémně zdeformovaný. Kdyby byl tento sediment ukládán po miliony let, zpevnil by se a ztvrdnul by, což by znemožnilo tak neuvěřitelný pohyb. Během celosvětové Potopy by se však daly časté pohyby velkých mas sedimentů, nasycených vodou a nezpevněných, předpokládat. (Ulladulla Mudstone, Warden Head, Ulladulla, Nový jižní Wales, Austrálie)
Směs na „mramorový koláč“
Rozsáhlá plocha katastrofou zdeformovaného jílovce, která se nachází severně od Jaipur v Radžastánu v Indii (obrázek 8), byla naplavena vodou a značně zdeformována předtím, než mohla ztvrdnout v pevnou horninu. Žádný postupný proces trvající miliony let nemůže vysvětlit tak rozsáhlé deformace.
Jiná hornina na tom samém místě v Indii (viz obrázky 9, 10 a 11) byla tak značně zdeformována, že vypadá jako směs na duhový koláč (obrázek 12). Katastrofa celosvětové Potopy je událostí, která logicky vysvětluje, jak se mohlo takové promíchání objevit – ne malými, postupnými, každodenními událostmi po miliony let.
Obr.12: Víry v míchaném těstě.
Jako se spirály či kroužky v „mramorovém“ koláči utvoří krátce předtím, než je koláč upečen, tak i vrásy na mnoha místech zemské kůry byly zformovány rychle během vodní pohromy předtím, než horniny ztuhly. Mineralogický důkaz potvrzuje, že takové vrásy nemohly vznikat pomalu po miliony let. V kontextu biblické Potopy se dají všechny tyto jevy dobře vysvětlit.
David Allen má vzdělání B.App.Sc. v oboru aplikované geologie na Univerzitě Nového jižního Walesu v Sydney. Pracoval deset let po celém světě jako průzkumný geofyzik pro mezinárodní geofyzikální společnost, jejímž zadavatelem je těžební průmysl.
Vrstvy Grand Canyonu ukazují, že geologický čas je vymyšlený
Návštěvníci Grand Canyonu slýchávají obvyklý geologický výklad zahrnující milióny let. Říká se nám, že horizontální spodní útvar, Tapeats Sandstone [pískovec], byl uložen před 550 miliony lety a vápenec Kaibab, který tvoří vrchní okraj, je 250 milionů let starý (viz diagram). Je obtížné si představit tak obrovský čas, se kterým tento výklad počítá.
Klikni pro zvětšení.
Zajímavé je, že vrstvy Grand Canyonu ve východní části Arizony se rozkládají na ploše větší než 400 km.1 A tam jsou uloženy v celkové výšce nejméně 1 600 m. K vyzdvižení oblasti Grand Canyonu údajně došlo asi před 70 milióny let— tedy stovky miliónů let potom, co byly tyto sedimenty uloženy. Dalo by se předpokládat, že doba stovek miliónů let je dostatečně dlouhá k tomu, aby se usazeniny stmelily na tvrdý kámen.
Důkazy však svědčí o tom, že když docházelo k ohybu sedimentů, byly měkké a nezpevněné. Namísto rozdrcení, ke kterému by došlo v základech, byla celá vrstva při ohybu ztenčena. Písečná zrna neposkytují žádné důkazy o tom, že materiál byl křehký a tvrdý jako kámen, protože žádná zrna nejsou protáhlá.1 Ani mineralizovaná zrna nebyla zlomena a překrystalizována. Naopak, důkazy ukazují, že celková vrstva o tloušťce 1 200 m byla stále ještě ‘tvárná’ když byla vyzdvižena. Jinými slovy, miliony let geologického času jsou vymyšlené. Tato ‘plastická’ deformace vrstev Grand Canyonu výmluvně svědčí o realitě katastrofické globální Potopy za Noemových dnů. (Tas Walker)
Odkazy
- Clark, I.F. and Cook, B.J., Geological Science—Perspectives of the Earth, Ausralian Academy of Science, Canberra, Fig. 15.49, p. 404, 1986.
- Allen, D., Sediment transport and the Genesis Flood—case studies including the Hawkesbury Sandstone, Sydney, CEN Tech. J. 10(3):358–378, 1996.
- Wilson, C.J.L., Burg, J.P. and Pottage, A., Dynamic processes in shear of ice as a rock analogue, video, University of Melbourne, 1986. The video is available from the Audio-visual Coordinator—Centre for the Study of Higher Education, The University of Melbourne, Parkville, Victoria, 3052, Australia. Videos of deformation experiments with materials other than ice are also available.
- Gostin, V.A. and Herbert, C., Stratigraphy of the Upper Carboniferous and Lower Permian sequence, Southern Sydney Basin, Journal of the Geological Society of Australia, 20(1):49–70, 1973.