Zásadní rozdíl mezi lidmi a zvířaty

Michael Egnor

Z článku The Fundamental Difference Between Humans and Nonhuman Animals přeložil M. T., editace Pavel Kábrt – 11/2015. Článek vyšel na stránkách EVOLUTION NEWS AND VIEWS. Obrázek: Wikimedia Commons.

Jonathan Marks je biologickým antropologem (není sice kreacionistou, ale evolucionistům se často  vysmívá, např. v knize: Jsme téměř 100% šimpanzi?); nedávno napsal esej o hlubokých rozdílech mezi lidskými bytostmi a opicemi (či tzv. „lidoopy“). Paul Nelson a Ann Gaugerová se k němu i jeho spisům už vyjádřili (zde a zde). Marksův esej rozproudil určité spory, ale jeho základní myšlenka je správná.

Marks tvrdí:

Argument, že „jsme opicemi“ není platným evolučním argumentem. Koneckonců, významný evoluční biolog George Gaylord Simpson napsal v klasické práci z roku 1949, „Není pravda, že je člověk lidoopem, ať už se vám to líbí nebo ne.“

Bez ohledu na silné i slabé stránky evolučního argumentu, že lidé pocházejí z opic, jsou rozdíly mezi lidmi a opicemi tak hluboké, že činí z názoru o původu lidí z opice absolutní nesmysl.

Je důležité uvědomit si zásadní rozdíl mezi lidmi a zvířaty. Zvířata, jako třeba opice, mají materiální duševní síly. Pod slovem materiální mám na mysli schopnosti, které jsou v daném okamžiku přítomny v mozku a ve svém fungování závisí zcela na hmotě. Tyto schopnosti zahrnují cítění, vnímání, představivost (schopnost vytvářet mentální obrazy), paměť (vnímaného či viděného) a chuť. Zvířata mají duševní schopnost vnímat a odpovídat na konkrétní jednotlivosti, což jsou specifické hmotné objekty jako třeba jiná zvířata, potrava, překážky a predátoři.

Lidské bytosti mají duševní schopnosti, které zahrnují materiální duševní schopnosti zvířat, ale nadto je jim vlastní zásadně odlišný druh myšlení. Lidské bytosti myslí abstraktně a zvířata nikoli. Lidské bytosti mají schopnost zamýšlet se nad abstraktními [obecnými], celovesmírnými záležitostmi, což jsou koncepty, které nemají předlohu v momentálním, konkrétním hmotném světě. Lidské bytosti přemýšlejí o matematice, literatuře, umění, jazyku, spravedlnosti, milosrdenství a nekonečné knihovně abstraktních pojmů. Lidské bytosti jsou racionálními tvory.

Lidská racionalita není pouhým vysoce vyvinutým druhem zvířecího vnímání. Lidská racionalita je kvalitativně odlišná – ontologicky odlišná – od zvířecího vnímání. Lidská racionalita je odlišná, protože je nehmotná. Přemýšlení o celovesmírných záležitostech nemůže být zakotveno v momentálním hmotném bytí, protože ani tyto univerzální záležitosti nejsou samy o sobě hmotné a nemohou najít své sídlo v žádné hmotné momentální entitě.

Zdůrazňuji zde rozdíl mezi zastoupením a přímou konkrétní existencí. Zastoupení (znázornění) je mapa určité věci. Konkrétní momentální jev je věc sama. Všeobecnosti lze znázornit ve hmotě – – slova, která píšu v tomto textu, reprezentují určité pojmy – – ale všeobecné pojmy nemohou být zhmotněny. Pojmy samy o sobě nelze vložit do monitoru, nebo na kus papíru, ani nemohou tyto pojmy existovat fyzicky v mém mozku. Pojmy, které jsou univerzální, všeobecné, jsou nehmotné.

Zvířata jsou čistě hmotní tvorové. Nepoužívají koncepční myšlení. Zažívají hlad a bolest. Nezamýšlejí se nad nespravedlností utrpení.

Lidská bytost je hmotná, ale i nehmotná – je tedy složená bytost. Máme hmotná těla a naše vnímání a představy a chutě jsou materiální síly momentálně fyzicky přítomné v našich mozcích. Ale náš rozum – naše schopnost abstraktně myslet – je zcela nehmotná síla a naše vůle, která jedná v souladu s naším rozumem, je nehmotná síla. Náš intelekt a naše vůle závisí na hmotě – pokud jde o jejich běžné fungování – do té míry, že závisí na vnímání a představivosti a paměti, ale samy o sobě nemají hmotnou povahu. Je to právě tato naše schopnost abstraktně myslet, která nás odlišuje od opic. Je to zcela něco jiného – jde o nezměrný kvalitativní rozdíl, nikoli kvantitativní rozdíl.

Lišíme se od opic víc než se liší opice od virů. Naše odlišnost je metafyzickou propastí. Projevuje se to zřetelně a jasně v našem biologickém bytí. Jsme rozumnými tvory a veškerým zdrojem naší odlišnosti je tato naše racionalita. Máme-li popsat člověka, jsou všechny taxonomické soustavy žalostně nedostatečnými nástroji, protože zdůrazňují fyzické a genetické podobnosti, a zároveň ignorují fakt, že lidské bytosti jsou zčásti také nehmotnými bytostmi, které jsou schopny abstraktního myšlení a přemýšlení o mravním zákoně a věčnosti.

Tvrzení, že člověk je jen nějakým druhem zvířete, podobným opici popírá samo sebe. Kdybychom byli opicemi a ne lidmi, nebyli bychom schopni vyjádřit podobně zavádějící myšlenku.