Vědci dospěli ke klíčovému poznatku o atmosféře rané Země
(Z www.sciencedaily.com přeložil M. T. – 12/2011. Vyšlo v Science Daily)
Úvod Pavla Kábrta – následující článek ze Science Daily říká jen to, nač kreacionisté poukazují už desítky let: mimo jiné, že žádná redukční (bezkyslíkatá) atmosféra na počátku naší země neexistovala; tu si vymysleli evolucionisté, aby si usnadnili své naivní scénáře chemického vzniku buňky. Kyslík oni ve svých spekulacích o samovolném vzniku života v žádném případě nemohou potřebovat: a tak tedy zkrátka „nebyl“. Nyní, pod tíhou dalších výzkumů, objevili Ameriku – kyslík tedy byl, hned od začátku, jak to tvrdili kreacionisté. Ti na to nepřišli ani tak svou velkou moudrostí ani vlastními výzkumy, ale prostě jen proto, že nepohrdají zjištěnými fakty, např. těmi geochemickými, jen aby mohli za každou cenu zachovat nějakou teorii. Pro detailnější informace si stačí přečíst knihu Tajemství vzniku života.
Že život z neživé hmoty nemůže samovolně povstat je jasné každému, kdo nepohrdá zjištěnými fakty. Život by nemohl samovolně vzniknout z neživé hmoty ani tehdy, kdyby na počátku nějaká redukční atmosféra byla. Je to stejné, jako že smysluplný text nemůže samovolně vzniknout z papíru, na kterém je napsán (zdroj textu není ani v papíru ani v tužce ani v „příhodných podmínkách“). Informace nemůže vznikat ze svého nosiče, ať už je tím nosičem hliněná tabulka, papír, DVD, fleška nebo chromozóm – jednoduše proto, že každá informace pochází od myslícího zdroje.
Evoluční lži o vzniku života samozřejmě pokračují a vyučují se nadále na školách s velkou bravurou spolu s posměšky kreacionistům, a to i po nekonečných saltech všech těch neustále se měnících hypotéz; vždyť také ten článek končí v té správné stranické linii: „evoluce je pravda a nic jiného než pravda, ať už vědecké bádání přinese COKOLIV“.
Nežijeme v podivném světě? Mnoho atomových hlavic namířených proti člověku a evolučních hlav namířených proti pravdě! Pavel Kábrt
- Nové objevy přímo zpochybňují léta výzkumu druhu atmosféry, ze které se na naší planetě zrodil život.
Vědci newyorského Střediska pro astrobiologii při Rensselaerově polytechnickém institutu použili nejstarší pozemské nerosty k rekonstrukci atmosférických podmínek přítomných na Zemi velmi záhy po jejím zrození. Jejich závěry zveřejněné v časopisu Nature z 1. prosince jsou prvními přímými důkazy toho, jak vypadala dávná atmosféra planety brzy po jejím zformování, a přímo zpochybňují léta výzkumu druhu atmosféry, ze které se na naší planetě zrodil život.
Vědci prokázali, že atmosféra na Zemi pouhých 500 milionů let po jejím stvoření nepředstavovala pustinu plnou metanu, jak se dříve domnívali, nýbrž že se daleko více podobala atmosféře dnešní. Jejich závěry rozvedené v článku nazvaném „Stav oxidace hádovské lávy a důsledky pro atmosféru rané Země“ jsou významné pro naše chápání toho, jak a kdy začal na této planetě život i jak a kdy mohl eventuálně začít i jinde ve vesmíru.
Dlouhá desetiletí byli vědci přesvědčeni o tom, že atmosféra rané Země byla vysoce redukovaná, což znamená, že kyslíku bylo velmi málo. Takovýto stav nedostatku kyslíku by byl měl za následek atmosféru plnou škodlivého metanu, kysličníku uhličitého, sirovodíku a čpavku. Dodnes se v širokém povědomí udržují teorie a studie o tom, jak se údajně život na Zemi zrodil z tohohle smrtelného atmosférického koktejlu.
Nyní však vědci z Rensselaerova institutu postavili zmíněné názory na ranou atmosféru na hlavu díky zjištěním potvrzujícím, že podmínky na rané Zemi nebyly zdaleka tak příznivé pro vznik „rané atmosféry klasického typu“, nýbrž spíše pro atmosféru, které vévodily sloučeniny bohatší na kyslík přítomné v naší dnešní atmosféře – – včetně vody, kysličníku uhelnatého a oxidu siřičitého.
- „Můžeme dnes s jistou pravděpodobností konstatovat, že mnoho vědců studujících původ života na Zemi si prostě vybralo tu špatnou atmosféru“, řekl Bruce Watson, profesor přírodních věd na Rensselaerově institutu.
Nová zjištění nikterak nezpochybňují zavedenou teorii o tom, že atmosféru Země vytvářely plyny uvolňované sopečnou činností na jejím povrchu. I dnes stejně jako v prvních dnech existence Země obsahuje láva vytékající z nitra Země rozpuštěné plyny. Když se pak blíží k povrchu, uvolní se ony plyny do okolního vzduchu.
- „Většina vědců by tvrdila, že tento výron plynů z lávy tvořil hlavní složku atmosféry“, konstatoval Watson. „Abychom pochopili povahu atmosféry ‚na počátku‘, museli bychom určit, jaké druhy plynů obsahovala láva zásobující atmosféru“.
Jak se láva blíží k zemskému povrchu, buď vyvře nebo se městná v kůře, kde reaguje s okolními horninami, chladne a krystalizuje v pevnou horninu. Tahle zmrzlá láva i chemické prvky, které obsahuje, nám může doslova vyprávět o jednotlivých etapách zemských dějin.
Jedním z důležitých mezníků těchto dějin jsou nerosty řady zirkonu. Na rozdíl od jiných materiálů, které časem podléhají erozi a subdukci, jsou tyhle nerosty skoro tak staré jako sama Země. Takže nám doslova mohou vyprávět o kompletních dějinách Země – – položíte-li jim správné otázky.
Vědci se snažili určit stupeň oxidace lávy, která vytvořila zmíněné dávné nerosty řady zirkonu, aby poprvé v historii zjistili, do jaké míry byly oxidovány plyny uvolňované do rané zemské atmosféry. Porozumíme-li totiž uvedenému stupni oxidace, mohli bychom být s to (podle vedoucího studie Dustina Traila, vědeckého pracovníka Střediska pro astrobiologii, který tam působí v rámci svého postgraduálního studia) vystihnout, je-li správný názor, že prvotní atmosféru tvořily odporné bažinné plyny, či koncepce postulující směs vodní páry a kysličníku uhelnatého, jak jsme na ni dnes zvyklí.
- „Určíme-li stav oxidovanosti lávy, která vytvářela nerosty řady zirkonu, mohli bychom posléze určit, které plyny tehdy nakonec unikaly do atmosféry“, konstatoval Trail.
Za tím účelem zkoumali v laboratorních podmínkách Trail, Watson a jejich kolega, postgraduální student Nicholas Tailby, znovu vznik nerostů řady zirkonu na různých úrovních oxidovanosti. Doslova tak laboratorně vyráběli lávu. Tenhle postup vedl k vytvoření kalibru oxidovanosti, který pak mohl být porovnán s přírodními nerosty řady zirkonu.
Během zmíněného procesu zjišťovali také stupeň koncentrace kovového prvku ceru, nejhojnějšího ze skupiny lanthanoidů, v nerostech řady zirkonu. Cer je důležitým kalibrem oxidovanosti, protože se vyskytuje ve dvou oxidačních stupních – jednou je oxidovaný více, podruhé méně. Čím vyšší je tedy koncentrace oxidovanějšího druhu ceru v nerostech řady zirkonu, tím byla patrně oxidovanější atmosféra v době svého vzniku.
Z pokusů s kalibracemi vyplývá, že atmosféra rané Země byla oxidovanější než se dříve předpokládalo – připomínala tedy atmosféru dnešní. Toto zjištění nám poskytuje důležitý výchozí bod pro budoucí bádání nad původem života na Zemi.
- „Naše planeta je jevištěm, na kterém se odehrává veškeré drama života“, konstatoval Watson. „Dosud se však nemůžeme odvážit ani začít mluvit o životě na Zemi, dokud nevíme, jak toto jeviště vypadá. A stav oxidovanosti prvotní atmosféry byl jedním z rozhodujících činitelů – zásadním způsobem ovlivňoval to, jaké druhy organických molekul se mohly vytvářet.“
Ačkoli jde o atmosféru, kterou dnes dýcháme a ze které po všech stránkách profitujeme, není tahle oxidovaná atmosféra v současné době chápána jako zrovna ta nejlepší výchozí podmínka pro vznik života. Metan a jeho protějšky chudé na kyslík mají totiž mnohem větší biologický potenciál ke skoku od anorganických sloučenin k životodárným aminokyselinám a DNA. V tomto smyslu si Watson myslí, že objev jeho skupiny by mohl vzkřísit teorie o tom, že zmíněné stavební kameny života nebyly vytvořeny na Zemi, nýbrž přeneseny sem z jiného místa v galaxii.
Výsledky studie však nevyvracejí současné teorie o cestě života od anaerobních k aerobním organizmům. Výsledky kvantifikují povahu plynných molekul obsahujících uhlík, vodík a síru v nejranější atmosféře, ale neobjasní nám, jak se mnohem později dostal do atmosféry kyslík. Bylo rozhodně dost času na to, aby se v atmosféře biologickými mechanizmy vytvořil kyslík, konstatuje Trail.
Výzkum financovala NASA.