Brian Thomas, M. S.
(Z www.icr.org/article/6749/ přeložil M. T. – 4/2012. Článek vyšel 9. dubna 2012 na stránkách ICR.)
Oblast kolem nynější Wudy, vnitřní Mongolsko, se kdysi zelenala bujnou tropickou vegetací, než ji pohřbil mohutný výbuch pradávné sopky. Po lese pohřbeném v popelu mezi uhelnými slojemi zůstaly tak dokonale zachované zkamenělé rostliny, že jsou umělci i paleontologové s to na jejich podkladu zrekonstruovat bývalou scenérii deštného pralesa.
Vědci pak využili téhle vzácné příležitosti k nebývale podrobnému výzkumu jednotlivých složek komplexu fosilizovaného lesa. Díky těžbě uhlí probíhající nedaleko byla odstraněna svrchní pevná kůra zeminy a na rozsáhlém území odkryty dobře zachované fosilie.
Image credit: © 2012 National Academy of Sciences.
Ve svém článku v časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences přirovnali badatelé celou oblast k „vegetačním wudským Pompejím z mladšího permu“ (1) v narážce na slavné římské městečko zasypané (a díky tomu pozoruhodně zachované) po výbuchu Vesuvu. „Stejnoměrná mocnost popelovinových vrstev v oblasti jakož i velikost jednotlivých částic popela svědčí o tom, že k výbuchu sopky došlo o více než 100 kilometrů dále“, podle Nature News (2). To se rovná zhruba popelovinovému nánosu o rozloze 90 000 kilometrů čtverečních v porovnání s 600 kilometry čtverečními nánosu zbylými po výbuchu sopky Mount Saint Helens v roce 1980 (3).
Většinu rostlinných fosilií jako třeba ony zjištěné v uhlí sem voda přinesla odjinud, roztříděné a slisované. Vypadaly však tak, jako by byly pohřbeny na místě, protože si zachovávaly původní rozestupy, jako by rostly v podrostu dávného lesa. Jednalo se většinou o relativně nízké stromové kapradiny. Přítomny byly též zakrslé keře, cykasy, i kapradinové trsy, a dávnou scenérii doplňovaly tu a tam i mnohem vyšší stromy. Autoři článku napsali, „Je pravděpodobné, že tentýž typ vegetace pokrýval celou plochu rozsáhlých močálů ve všech směrech až k obzoru“ (1).
Nezmínili se však o možnosti, že celý prales mohl být unášen jako obrovský příkrov. Třebaže byly totiž obří stromy přelámané, zdá se, že jejich společný kořenový systém je nedotčený. Snad se původně jednalo o les plovoucí (4).
Evoluce tvrdí, že zmíněné permské rostliny existovaly před 240 miliony let. Ironií však zůstává, že podle téhož evolučního časového rozvrhu by jejich fosilie už dávno neměly existovat. Jak ony tak celá Čína by měly být zcela rozrušeny zhruba 14 milionů let poté, co se uložily (za předpokladu evolučního paradigmatu a známého erozního tempa (5). Autoři článku dále napsali, „Své úžasné vzorky zmíněné flóry jsme museli dolovat z velké hloubky, protože na povrchu dochází k rychlému zvětrávání, které fosilie ničí“ (1). Takže, nedocházelo snad po více než 200 milionů let na území Číny ke zvětrávání?
Na rozdíl od uvedeného článku vysvětlí biblické dějiny tuto „ flóru zachovanou díky katastrofě“ snadno (1). Vinou mimořádně kataklyzmatických podmínek Noemovy Potopy – tak dravé, že Písmo mluví o tom, že zcela zničila zemský povrch (6) – vznikla obrovská energie, která slisovala rostlinnou masu do polštářů, ze kterých později vzniklo uhlí, odtlačila s sebou celé pralesy, a způsobila sopečné výbuchy, jejichž popel pokryl rozsáhlá území.
Odkazy
- Wang, J. et al. 2012. Permian vegetational Pompeii from Inner Mongolia and its implications for landscape paleoecology and paleobiogeography of Cathaysia. Proceedings of the National Academy of Sciences. 109 (13): 4927-4932.
- Perkins, S. Ash-covered forest is ‚Permian Pompeii‚. Nature News. Posted on nature.com February 20, 2012, accessed February 27, 2012.
- Mount St. Helens – From the 1980 Eruption to 2000. U.S. Geological Survey Fact Sheet 036-00. Posted on pubs.usgs.gov, accessed February 28, 2012.
- Thomas, B. Louisiana’s Floating Marshes Echo Pre-Flood Ecosystem. ICR News. Posted on icr.org February 22, 2012, accessed February 28, 2012.
- Thomas, B. Continents Should Have Eroded Long Ago. ICR News. Posted on icr.org August 22, 2011, accessed February 28, 2012.
- 2 Peter 3:5-6.