Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 03/2021. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.
Theophilus Shickel Painter (1889–1969) byl americký zoolog známý svou prací o struktuře a funkci chromozomů. Stal se významným profesorem zoologie na Texaské univerzitě, kde následně působil jako její prezident po většinu druhé světové války a dále až do roku 1952.
Mimochodem, jako prezident univerzity tudíž také oficiálně zastupoval tuto právnickou osobu jako obžalovaný v přelomovém případu v oblasti občanských práv Sweatt vs Painter. K tomuto právnímu odrazovému můstku k plné integraci amerického vzdělávání došlo proto, že jistému Hermonovi Sweattovi bylo odepřeno přijetí na Univerzitu v Texasu kvůli jeho barvě pleti.1
Nicméně ještě předtím se Painter proslavil tím, že dal světu oficiální počet chromozomů v každé lidské buňce. Ke stanovení jejich počtu použil v roce 1921 poprvé pohlavní buňky pod mikroskopem. Spermie a vajíčka se podílejí na počtu chromozomů polovičním dílem, a toto nejspíš usnadnilo jejich počítání, které bylo pomocí metod té doby celkem nepřehledné. Painter dospěl k číslu 24, a je zaznamenáno, že řekl: „Jsem si jistý, že je to správné.“ Další opakování jeho experimentu jinými dávalo stejný počet, takže bylo rozhodnuto, že celkový počet chromozomů musí být 2 x 24, tj. 48.
Skutečný počet je samozřejmě 23 párů, tj. 46, nikoli 48. Jenže „autorita“ významného Theophila Paintera byla natolik silná, že po dobu více než 30 let bylo toto číslo nezpochybnitelné. Podle komentátora BBC Roberta Matthewse „biochemici odmítali po dlouhá léta uvěřit, že lidé mají 23 párů chromozomů“.2 Proč? „Protože to bylo v rozporu s tvrzením“ tohoto „významného amerického zoologa“. Takže „mnozí raději ignorovali důkazy viděné na vlastní oči, než aby zpochybnili tohoto velkého muže“.2
Až teprve v roce 1956 se začalo toto „kouzlo osobnosti“ skutečně vážně rozpadat. Důvodem bylo zveřejnění studie dvou výzkumníků (Joe Hin Tijo a Albert Levan ve skandinávském časopise Hereditas), kteří použili odlišnou techniku, a to raději na tělesných buňkách než na pohlavních.
Komentátor BBC Matthews v jiné publikaci ukazuje, že problém nebyl ani tak v tom, že se Painter zmýlil, ale že „vědci se raději sklonili před autoritou, než aby věřili důkazům, které viděli na vlastní oči. Při kontrole fotografií chromozomů přetištěných v učebnicích vědci později zjistili, že zde bylo jasně zobrazeno 23 párů – ale titulek pod fotografiemi přesto hlásal číslo 24.“3
Počet chromozomů spadá do operační vědy, což jsou opakovatelná a pozorovatelná fakta o našem světě a jeho fungování. Naproti tomu evoluce je o historické vědě, kde ve skutečnosti nejde o fakta – vždy se jedná o interpretaci. Evoluce a dlouhé věky se staly vládnoucím paradigmatem, myšlenkovým rámcem, který je považován za samozřejmost a slouží jako základ pro interpretaci veškerých ostatních dat. Vědci jsou tedy neustále konfrontováni už ne pouze s jedním „Painterem“, ale hned s celou plejádou „přirozených autorit“, kteří tento rámec vyhlašují za „právoplatný“.
Když tedy vidíme, jaké fiasko nastalo v tak jednoduché věci, jako byl Painterův počet chromozomů, nepřekvapuje potom, vidíme-li tolik vědců otrocky se držet evoluční linie – bez ohledu na důkazy.
Odkazy a poznámky
- Stát Texas využil právnických kliček k protažení případu na tak dlouhou dobu, aby stihl založit vlastní právnickou školu pouze pro černochy. Existenci této školy poté použil státní soud jako základ pro soudní rozhodnutí, že odmítnutí texaské univerzity neporušilo Sweattova ústavní práva na rovné zacházení. Nejvyšší soud USA to však zvrátil a nařídil univerzitě přijmout Sweatta.
- Issue 214 of www.bbcfocusmagazine.com, April 2010, p. 24.
- Matthews, R., “The bizarre case of the chromosome that never was”, www.fortunecity.com/emachines/e11/86/cromsome.htm, accessed 11 August 2010.