Vědecká shoda názorů: darwinismus je mrtev

Paul Benedict

(Z A Scientific Consensus: Darwinism is Dead přeložil Pavel Kábrt – 07/2011. Autor článku není ortodoxní kreacionista)

• I když mohou jednohlasně manifestovat proti kreacionismu a povykovat proti svým kolegům obhajujícím Inteligentní Plán tak vztekle, že si to nic nezadá s náboženskými fanatiky, existuje malé kouzelné tajemství: ve vědě je jasné, že darwinismus je mrtev.

Stephen C. Meyer ve své knize Podpis v buňce, kde popisuje Inteligentní Plán, uvádí informaci, kterou ani on sám zřejmě zcela nedoceňuje: po celá uplynulá desetiletí mikrobiologové postupně opouštějí darwinismus. Prudký technologický pokrok ukázal, že život na buněčné úrovni je na takové rovině složitosti, že to ani Darwin ani biologové 19. století nemohli předpokládat. Z velké škály buněčných funkcí až po složitou informaci přenášenou v genu rozpoznávají mnozí vynikající vědci, že prostě jen matematika na to nestačí. Inteligentní Plán je jediným legitimním vysvětlením plynoucím z faktu, že z hlediska statistiky je zcela vyloučeno, aby to byla jen shoda okolností, co zapříčinilo život jednoduchých buněk. Následuje přehled mikrobiologů, kteří jako Meyer rozpoznali, že slepá shoda okolností sama o sobě nemohla vyprodukovat ani ten nejjednodušší buněčný život. Do přehledu jsou vloženy závěry plynoucí z vědecké shody názorů.

1. Christian de Duve, je jedním takovým příkladem vědce, nositel Nobelovy ceny a v žádném případě obhájce Inteligentního Plánu, který opustil náhodu jako faktor vzhůru postupující evoluce nebo vývoje člověka. Představuje si počáteční planetu Zemi jako chemickou reakci v očekávání. Rozpoznal, že šance neřízené shody okolností vytvořit jednoduchou buňku jsou neskutečně proti této možnosti, natož aby takto vznikl člověk. Proto neúnavně hledal posloupnost chemických reakcí, které, pokud by byly už jednou nastartovány, musely by nevyhnutelně a bez pomoci shod okolností vyústit ke vzniku lidstva. Takže až sem… žádná šťastná shoda okolností.
2. Ilya Prigogine získal v roce 1977 Nobelovu cenu za svoji teorii, že biologický život sám sebe uspořádal z anorganického ne-života procesy nerovnovážné termodynamiky. A tak opět byla opuštěna slepá shoda náhod, tentokrát v domnění nějaké externí síly, která by vzešla z termodynamického procesu, a která by nějak nabudila evoluci. Taková síla však nebyla nikdy identifikována.
3. Manfred Eigen získal Nobelovu cenu v roce 1967 za měření extrémně rychlých chemických reakcí v důsledku energetických impulsů. I když hrdě používal slovo evoluce, jeho modely vzniku života nejsou založené na shodě okolností, ale na sebeorganizujících se chemických reakcích, které se cyklicky dostávají do stále vyšších úrovní. Je také znám jako autor Eigenova Paradoxu, který vysvětluje kritický problém předpokladu cyklování RNA vedoucí k DNA.
4. Lynn Marguliusová věří, že to byli paraziti, kdo napomáhal slepé náhodě v evoluci buňky.
5. Freeman Dyson tušil, že slepá shoda okolností a scénáře s molekulární sebeorganizací nejsou dostačující; zřejmě věřil v kombinaci Eigenových sebeorganizujících se RNA cyklů a předpokladu Lynn Marguliusové, že evoluce buňky byla výsledkem činnosti parazitů.
6. Michael Polanyi, jehož zájem o vědu měl často dopad na jeho filozofické postoje, odmítl náhodu u původu života ve svém pojednání Neredukovatelná uspořádanost života.
7. Bernd-Olaf Küppers stejně jako Michael Polanyi přináší na podporu svému názoru, že celek (živá buňka) je víc než jen souhrn vlastních součástí (chemických reakcí) důkazy, že slepá náhoda nemůže vyústit v neredukovatelnou složitost živého organizmu ani vysvětlit informaci, kterou přenáší.
8. Bernd-Olaf Küppers použil metodiku stejnou jako známý apologet Richard Dawkins, který také vytvořil model matematických algoritmů pro náhodné generování počítačových simulací scénářů vzniku života. Küppers svoji teorii nazývá molekulárně darwinistickým sebeorganizujícím přístupem. Je ale těžké vysvětlit, co Küppers myslí třeba takovýmito výroky: neživá hmota se sama organizovala podle své vlastní souhry do živých systémů.

Náhoda a shoda okolností coby zdroj života jsou mrtvé stejně tak, jako je mrtvý darwinismus. Moderní společnost dospěla zřejmě Koperníkovskou revolucí k přesvědčení, že věda může být sice v rozporu s intuicí, ale i přesto pravdivá. A tak se stalo běžným, že chápání náhody coby autora života, což intuici odporuje, se vžilo stejně tak jako se vžila víra v neviditelný elektron. Jenže od šedesátých let naše poznání živé buňky posiluje to, co intuitivně víme o každém pořádku, o každé kráse a majestátnosti existence: to nemohlo vzniknout shodou okolností.

1. Fred Hoyle, vynikající matematik a astronom, který by si podle některých zpráv zasloužil Nobelovu cenu za svůj podíl na prokazování, že jsme všichni hvězdný prach, také opustil Darwina. Vešel ve známost svým přirovnáním, že vznik buňky shodou okolností je stejně možný jako to, že tornádo na vrakovišti postaví nový Boeing 747. Není žádným tradičně chápaným teoretikem Inteligentního Plánu. Namísto toho věřil, že život přišel z vnějšího prostoru cestou panspermie. Copak nám podobní lidé asi vymyslí příště?
2. Robert Shapiro stejně tak opustil neřízenou shodu okolností coby zdroj života, jak je jasně vidět z prvních řádek jeho pojednání Jednodušší původ života.
3. Stuart Kauffmanovy práce se neustále vyvíjely. Jeho první kniha Původ uspořádanosti: sebeorganizace a selekce v evoluci pojímá v sobě mnoho z Darwinových ujištění, na druhé straně systematicky ničí jakoukoliv možnost, aby mohla jednotlivá buňka vzniknout cestou neřízených procesů. Avšak jeho druhá kniha, Doma ve vesmíru, je už mnohem jednoznačnější. V jeho ještě novější publikaci Znovuobjevení posvátného vyjadřuje svůj obdib k vnitřní kreativitě našeho vesmíru. Samozřejmě, že jeho práce není náboženská, ale zcela vědecká.

Ke konci padesátých let dvacátého století existovala všeobecně uznávaná shoda většiny vědců, že život vznikl pomocí náhody tak, jak to Darwinova teorie předpovídala. Tento znovu oživený neodarwinismus byl náležitě reprezentován vědci, jako byli Jacques Monod, Stanley Miller a Alexander Oparin. Jenže pozdní šedesátá léta přinesla změnu. Tak jako rok 1967 přinesl sociální trhlinu v Americe, tak rok 1968 přinesl trhlinu do darwinistické fasády. Průlom v matematice můžeme najít v pracích Von Neumanna, Wignera a Morowitze. Mnozí další, jako byli Kuppers a Polanyi, tyto výsledky potvrdili. To, co je na tom smutné, je, že se to stalo už před dlouhou dobou. Přesto dvěma dalším generacím mladých lidí byly vymývány mozky tím, co se dnes ve vědě o původu života zcela jasně považuje za veteš.

1. John D. Barrow a Frank J. Tipler ve své práci Antropický kosmologický princip ukazují, že 10 kroků k evoluci člověka, jako je třeba vznik základního genetického kódu DNA, je tak nepravděpodobných, že než by to nastalo, naše Slunce by přestalo být hvězdou hlavní posloupnosti a spálilo by Zemi.
2. Eugene Wigner, nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1963, vypočítal šanci shody okolností ke vzniku první buňky na nulu! (Odstavec 3) Podle Kuppera se Wigner spojil s teologickým modelem (str. 80), nebo s vírou v neznámý biologický princip odlišný od fyzikálních zákonů neoživené hmoty.
3. Robert Sauer z Massachusetts Institute of Technology (MIT) referoval, že šance k neřízenému vzniku funkční posloupnosti aminokyselin z některého ze 100 známých proteinů je 1 ku 10^63. Pokuste se vypočítat šanci ke vzniku těchto proteinů v sebereplikujících se řetězcích.
4. Harold Morowitz také opustil shodu okolností jako vysvětlení původu života. Věří, že termodynamická energie je uskladněna v chemických vazbách o vyšší a vyšší složitosti. Jeho teorie je neprokázaná. Morowitz byl ten, kdo svědčil proti kreacionistům u soudního sporu v roce 1982.
5. Alexander Cairns-Smithsova alternativa k Darwinově nahodilosti jako zdroje pro vznik života se jmenuje teorie jílu. I když tato teorie není široce přijímána, i když pravděpodobnost, že neřízenými procesy vznikne jednoduchá buňka, je nulová, hledání prebiotického chybějícího článku pokračuje.
6. Hubert P. Yockey v teorii Scénáře sebeorganizace při vzniku života a informace kritizuje teorie o sebeorganizaci Shapira, Kauffmana, de Duve a Prigogina. Přestože tvrdí, že nechce dělat advokáta Inteligentnímu Plánu, jeho záporné reakce jsou překvapivě povzbuzující.
7. Leslie Orgel je darwinista každým coulem, přesto kritizuje škálu scénářů svých současníků o původu života, jako je sebeorganizace molekul vznikajících v katalytických cyklech, nebo přínos meteoritické aktivity či jak mohl život vzniknout ve vulkanických jícnech. Orgel se také postavil proti možnosti prebiotického světa RNA, jak ji předložil Joyce, Szostak a Holliger. Jeho závěr je, že v tuto chvíli je převaha faktů proti těmto teoriím nepřekonatelná.

Všechny tyto shora uvedené spekulativní představy vznikly proto, že složitost buňky, kterou zjistila věda, nemohla být darwinismem ani předpokládána ani vysvětlena. Vědecká shoda názorů je, že není v žádném případě možné, aby shoda okolností vyprodukovala něco tak složitého. A tak tedy musí existovat jiné přírodovědecké vysvětlení. Prostě musí existovat. Hledá se čtyřicet let, ale dosud nic. Žádná zaslíbená země…nic. Slyšel někdo na našich středních školách nebo univerzitách o tom, že by se redukcionisté ve svém bloudění dostávali do trapné situace? Nic takového…škoda.

Stejně jako Richard Dawkins i Orgel by řekl, že na základě toho, co dnes víme, neexistuje žádná možnost, aby jednoduchá buňka vznikla neřízenými procesy. Tito vědci věří v darwinismus. To je příčina toho, že Darwinova teorie je v samém základu filozofie vědy. Stane se někdy, že nějakým průlomem se ukáže, že nahodilá shoda okolností život vypůsobila? Tento předpoklad je nefalzifikovatelný a netestovatelný. Není vědecký, a tudíž nemůže být vyvrácen. Co však dnes víme je, že možnost, aby neřízené nahodilé procesy vytvořily i tu nejjednodušší buňku, je rovna nule. To je konsensus současné vědy, který lze prokázat.

Pokud tedy neřízené shody okolností nemohly vytvořit ani nejjednodušší buňku, o co víc nemožné je, aby vytvořily narcis, delfína nebo člověka? Darwinismus je mrtev.

Přestože řada mikrobiologů, jako jsou Gerald Joyce, dále nositel Nobelovy ceny za rok 2009 Jack Szostak anebo Philipp Holliger vyznává svoji inspiraci darwinovskou představou, jak evoluce v důsledku neřízených shod okolností stoupá po krůčcích stále výše a výše, jejich metodou je vědomá syntéza. Na jedné straně začali navrhovat molekuly za tím účelem, aby vytvořili posloupnost postupných krůčků ve shodě s klasickým darwinismem. V roce 2009 Joycova skupina vyprodukovala řetězec sebereplikující RNA, a nedávno Hollingerova skupina vytvořila RNAzym o 93 bázích, které se replikují ještě spolehlivěji než ty Joycovy. Tyto molekuly jsou enzymaticky aktivní. Na druhé straně Hollinger vyjadřuje ryzí radost z vědeckého úspěchu, že našli jehlu v kupce sena (odstavec 6), i když to bylo metodami syntetické biologie (odstavec 7).

Zdá se, že žádná laboratoř nemá zájem vytvořit statistickou analýzu pravděpodobnosti vzniku RNAzymu neřízenou shodou okolností, ale je pro nás stále poučnější sledovat výběr metod, který vyvrací onu upřímnou víru v náhodu coby činitele molekulární uspořádanosti. Tím, že používají vysoce sofistikované laboratorní techniky k tvorbě dosud neznámé formy RNA, místo aby pracovali s miliardami neupravených generací virů, ukazuje jejich vlastní pochopení, jak pravděpodobné je vytvořit neřízenou shodou okolností buňku ve srovnání s používanými metodami. Rozdíl mezi tím, co je inteligentně navrženo člověkem a tím, co vzniká samovolně v přírodě, je už patrný z této vlastní definice. Vlastně to, že se používá plán pro vytvoření molekálární struktury ukazuje, že inteligentní plán je jeden způsob, jak první buňky mohly být vytvořeny. (Meyer str. 26/63)

Zastánci Inteligentního Plánu

1. Dean H. Kenyon: Zastává nyní Inteligentní Plán, původně začal jako teoretik sebeorganizace a v roce 1980 upadl do hereze kreační vědy. Kenyonova forma kreacionismu nicméně nezahrnuje mladou Zemi nebo dinosaury na Noemově arše.
2. David Berlinski, filozof, matematik a agnostik.
3. Robert J. Marks II, započal svoji kariéru v Bayloru s tím rizikem, že je přesvědčeným zastáncem Inteligentního Plánu.
4. Charles Thaxton podobně jako Kenyon pocítil potřebu změnit slovník vyjadřující jeho pohledy, aby se oddělil od některých kreacionistických pozic.
5. William Demski podobně jako Robert Marks začal svoji kariéru s rizikem, že je přesvědčeným zastáncem Inteligentního Plánu.
6. Douglas Axe byl následovník Sauersovy práce ve velkých detailech. Odhadl, že pravděpodobnost spontánního vzniku i nespecializovaných sekvencí aminokyselin je 1:10^64 a pro specializovanou funkci proteinu je to 1:10^77. Zkuste si spočítat šanci na spontánní vznik takovýchto sekvencí sebereplikujících se proteinů.
7. Paul Nelson je kritikem společného původu. Jeho kritika zahrnuje nedávné objevy v embryologii a genetické homologii.
8. Jonathan Wells zničil další kus Darwinovy teorie ve své práci, která se opírá o pokroky v pochopení genetiky a homologie.
9. Michael Behe a jeho první kniha, Darwinova černá skříňka, popularizuje neschopnost Darwinovy teorie vysvětlit původ i té nejjednodušší buňky. Jeho druhá kniha, Nepřekonatelná hranice evoluce, uvádí pokroky ve filozofii vědy Inteligentního Plánu. Vymezuje, co mutace a nahodilost mohou a co nemohou vytvořit v řadě hraničních oblastí. Tím rozšířil povědomí o Inteligentním Plánu a jeho možnostech a predikcích ohledně přírodní vědy.

Tady je přehled vědců sympatizujících s Inteligentním Plánem (Discovery Institutem). Zdá se, že je tam něco kolem jednoho tisíce jmen /k dnešnímu datu tam jsou též dva čeští vědci – pozn. překl./

Tradice umírá neochotně v každé generaci. Ignorance není nedostatek informací, ale svéhlavý bojkot poznání. Centralizovaná byrokratická síla vytváří prostředí strachu i u profesionálů, ale legitimně jmenovaní učitelé se mohou chovat lépe. Je načase, abychom řekli mladé generaci: je statisticky vyloučeno, aby darwinistické vysvětlování původu života bylo správné.