Vědci se studiem chrupu prokousali pryč od evoluce

Brian Thomas, M.S.

Z www.icr.org přeložil Pavel Kábrt – 03/2016. Článek vyšel na stránkách Institute for Creation Research (Institut pro výzkum stvoření).

Světští vědci nám už víc jak jedno století vyprávějí neuvěřitelné příběhy o tom, jak prý fosilní zuby podporují myšlenku o lidech, kteří se vyvinuli z primátů. Byl to nedostatek vědomostí o zubech a jejich vývoji, co poskytlo úrodnou půdu pro divoké spekulace o vývoji velikosti zubů, tvarech lebek, tvarech chodidel a dokonce i o životních zvyklostech. Další studie všechny tyhle dohady mění.

Bezpočet badatelů předpokládalo pravdivost evoluce dřív, než nahlédli do paleoantropologických faktů – což je jen hrstka zubů a úlomky lebek. Jedna nechvalně známá evoluční epizoda byla o tom, jak evolucionisté interpretovali prasečí zub jako zub pocházející z tzv. „opočlověka“.¹ Jak tedy skutečné poznání biologie růstu zubů poznamenává evolucionistické dohady?

Mezinárodní skupina publikující v Nature ukázala, že se druhé a třetí stoličky vyvíjejí podle velikosti první stoličky.² U moderních lidí a vymřelých lidských variant, jako byli Neandertálci, mají stoličky tendenci vyrůst do poněkud menší velikosti směrem k zadní části ústní dutiny. U vymřelých opic nazývaných australopitékové³ mají podle stručného shrnutí této studie v Nature stoličky „tendenci se zvětšovat směrem k zadní části úst.“⁴ Pomocí tohoto modelu vědci změří jediný zub a použijí ho k předpovědi velikostí dalších stoliček.

Tento výzkum přináší nejméně tři souvislosti v řešení otázky počátků. Zaprvé to zcela odstraňuje dřívější snahy používat velikosti zubů pro evolucionistické spekulace. Antropolog Aida Gómez-Robles z univerzity George Washingtona napsal pro Nature, že „Tato komplexnost může znemožnit použití zubů k sestavování vývojových stromů víc, než jsme ochotni připustit.“⁴ Jinými slovy, nově zjištěná fakta, kterými biologie vysvětluje velikosti zubů, boří sto let trvající snahy o vybudování fylogenetických stromů, aby názorně ukázala spekulativní evoluční vazby.

Zadruhé, zuby se přímo neutvářejí podle nějakých dávných neznámých přírodních faktorů, jako je způsob stravování (životospráva), ale vznikají podle biologického programu. Odkud tento program pochází? Všechny nám známé programy pocházejí od reálných živých programátorů.

A na konec tento výzkum ukazuje ještě další anatomický rozdíl mezi člověkem a opicemi. Moderní a vymřelé variace lidí vykazují odlišné charakteristiky zubů – stoličky se směrem k zadní části ústní dutiny zmenšují. Stoličky vymřelých opic mají opačnou tendenci. To zapadá do dalších klíčových odlišností mezi lidmi a opicemi, jako jsou tvary rukou,⁵ tvary chodidel,⁶ tvary kyčlí⁷ plus jedinečné střední ucho a pozice lebky.

Opičí a lidské stoličky vysvětluje biologický program, ne evoluce. Jen čas nám ukáže, zda ti materialističtí vědci, kteří postavili svoje kariéry na příbězích o evoluci zubů, uznají spekulativní povahu svých dohadů či nikoli.

Odkazy

1. Parker, G. 1981. Origin of Mankind. Acts & Facts. 10 (11).
2. Evans, A. R. et al. 2016. A simple rule governs the evolution and development of hominin tooth size. Nature. 530 (7591): 477-480.
3. The australopith genera included in the study were Ardipithecus, Australopithecus, and Paranthropus.
4. Gómez-Robles, A. Palaeoanthropology: What teeth tell us. Nature. 530 (7591): 425-426.
5. Guliuzza, R. 2009. Made in His Image: The Connecting Power of Hands. Acts & Facts. 38 (10): 10-11.
6. Thomas, B. 2009. Did Humans Evolve from „Ardi“? Acts & Facts. 38 (11): 8-9.
7. Thomas, B. Evolutionist Tosses out ‚Ardi‘ As Human Ancestor. Creation Science Update. Posted on ICR.org June 8, 2010, accessed March 3, 2016.