(Z www.creation.com/bee-postman přeložil M. T. – 11/2011. Vyšlo na stránkách CMI.)
Otázka: Jak může včelka fungovat jako pošťák?
Abychom na tuhle otázku odpověděli, musíme se zamyslet nad tím, co vlastně ti dva dělají. Nejdříve se tedy podívejme na pošťáka.
Odesílatel má informaci, kterou chce předat adresátovi, a tak napíše dopis, obálku označí příslušnou adresou a vloží ji do poštovní schránky. Pošťák pak dodá dopis adresátovi. Adresát si dopis přečte a odpoví na odesílatelovy podněty. Jak prosté! Pošťáka vůbec nezajímá ani odesílatel ani adresát, a nezná obsah dopisu, sehrál však v celém procesu zásadní roli – příslušnou informaci doručil.
A co dělá včelka? Sbírá z květu pyl a doručuje ho jiné květině. Pylové zrno obsahuje informaci o tom, jak se vyvíjí nová rostlina. Květina-adresát odpoví na obsah informace tak, že ho spojí s určitými vlastními údaji, což pak vede ke vzniku semene, ze kterého může vyrůst rostlina nová, na které se vytvoří nový květ, a celý proces se opakuje. Včelka doručila svou informaci přesně jako pošťák. Jak prosté!
Ale je to opravdu tak jednoduché? Při bližším pohledu na celý proces zjistíme, že jsou s ním spojeny některé zásadní otázky, na které si musíme odpovědět, máme-li našemu světu porozumět. Zmíněné otázky se týkají informace.
V případě dopisu víme, že sdělení se zrodilo v hlavě inteligentní bytosti. (Informace se takhle rodí vždycky.) Ona bytost (osoba) měla záměr (informovat adresáta) a očekávala odpověď ve formě nějakého úkonu (jako třeba zaplacení účtu či účasti na večírku). Zakódovala tedy svou informaci do znaků (které nazýváme jazykem), o nichž věděla, že jim adresát porozumí, protože zde byla domluvena pravidla kódu (to znamená, že oba lidé mluví týmž jazykem). Odesílatel pak propůjčil svým myšlenkám, které se mu ve formě slov rodily v hlavě, fyzickou existenci – v tomto případě je zaznamenal pomocí inkoustu a papíru, ačkoli by mohl použít i digitální formu sdělení a poslat je emailem nebo by mohl použít kód zvukový a sdělit svou zprávu telefonicky. Na kódu a jeho fyzické formě nezáleží – záleží pouze na informaci. Pošťák donesl fyzickou formu informace adresátovi, který ji pak musel dekódovat, aby mohl odpovědět.
Tohle není snadná práce, a je jasné, že pro její zdolání je třeba víc než jen pouhá hmota. Samotnou informací není ten dopis, ten pouze obsahuje informaci v kódované, fyzické formě. Je absolutně nutné, abychom si uvědomili, že informace nevznikla žádným fyzikálním procesem a že není vlastností hmoty, ale že pochází z mysli, a že informace je v něm pouze realizována (je jí na konci procesu dána „konkrétní podoba“) ve formě aktivní odpovědi. Do té doby, než k takové akci dojde, ve skutečnosti nemáme žádné svědectví o tom, že tu nějaká informace byla, protože zmíněný dopis by mohl docela dobře obsahovat pouze náhodné, nesmyslné sledy inkoustových skvrn.
A co naše včelka a pyl? Měl první květ (odesílatel) v úmyslu řešit informaci v abstraktní formě? Bylo jeho záměrem informovat ostatní květiny o tom, jak se rozmnožovat? Byl natolik inteligentní, aby dokázal uspořádat kód? Není těžké si uvědomit, že k ničemu takovému nedochází ani docházet nemůže. Květina nemůže vyvinout informaci či kód. Fungující informace a kódy musela vytvořit vnější inteligence předem s cílem (záměrem) „naučit“ květinu růst a předávat uvedenou informaci dál, aby se květiny uměly množit (to znamená používat danou informaci k budování příští generace rostlin podobných).
Podobně jako náš pošťák, neměla ani včelka potuchy o obsahu toho, co doručuje, avšak ona „obálka“, ona nepatrná nadýchaná hrudka pylu, obsahovala více informací, než si dokážeme představit, a ty byly zakódovány v nejtěsnější a nejúčinnější formě, kterou kdy lidstvo poznalo – kódem tvořeným pouhými čtyřmi chemickými „písmeny“ uloženými a předávanými médiem zvaným DNA.
Takže pokud ji nemohl poskytnout „vysílající“ květ, odkud pochází tahle informace pro tvorbu a přežívání kvetoucích rostlin, a tohoto úžasného kódu, který ji ukládá a předává dál? Jsou takoví co věří, že „první samovolně se rozmnožující forma života“ (ze které se později stala květina) vznikla jaksi náhodou. Předpokládají, že kdysi někde vzniklo jaksi náhodou klubíčko proteinů vyvíjející se dlouhou dobu, a nakonec samo od sebe oživlo navzdory přírodním zákonům. Přitom zároveň vznikl zmíněný úžasný složitý kód, pomocí něhož první živé klubíčko informovalo jiné klubíčko proteinů o tom, jak se má uspořádat a oživnout týmž způsobem, jak to udělalo to první. A k tomu všemu prý došlo bez účasti jakékoli inteligence, která by příslušný kód formulovala, a bez pevného záměru, vůle, vlastního vědomí nebo jakékoli jiné vlastnosti mysli.
Toto je nesmírně absurdní myšlenka!
Existuje snad lepší koncept pro vysvětlení kódu DNA a vší té masivní spousty informací nutných k vytvoření všech organizmů na Zemi (nejen uvedené konkrétní květiny či včelky či jen pošťáka), k řízení jejich životních procesů a možnosti dalšího rozmnožení v nové generaci? Jak k tomu všemu mohlo vůbec dojít? Samozřejmě, že ne náhodným působením hmoty po dlouhá období, protože veškerá informace vzniká v mysli, takže prvním a nejdůležitějším požadavkem je vědomí, a nikoli pouhá hmota. A jelikož je přitom zapotřebí rovněž úmyslu a vůle (vedoucí organizmy k využívání informace za účelem přežívání a rozmnožení se), musí toto vědomí existovat jako bytost – mimořádně inteligentní osoba. A protože vytvořit zmíněný kód i kvalitu a množství informace je nad naše schopnosti, musí být tedy za hranicemi naší inteligence a schopností i ta osoba. A protože všechny živé organizmy obsahují nějakou formu zmíněného kódu, musel příslušný programátor existovat před všemi živými organizmy, do kterých informace vložil. A kdo toto vše splňuje? Existuje pouze jediný reálný kandidát: Bůh Bible.
Pošťák přenáší informaci pocházející z mysli člověka, ale včelka přenáší poselství od Boha!