Pavel Akrman
Podcast
Zvuková verze tohoto článku
V knize Genesis 3:17–19 čteme:
„Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi ze stromu toho, kterýž jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého. Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní. V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavad se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.“
V původně dokonalém Božím stvoření byli první lidé, Adam a Eva, uvedeni do zahrady Eden. Zde také dostali jedno přikázání; neměli jíst ze „stromu poznání dobrého a zlého“ (Genesis 2:17). Ve výše uvedených slovech z Genesis 3 vidíme stav věcí poté, co Adam a Eva neuposlechli Božího příkazu, čímž přinesli hřích a smrt na svět (Římanům 5:12).
Bůh jim oznámil důsledek jejich hříchu: prokletí. Prokletí nebylo uvaleno jen na ně, ale na celé stvoření, které jim bylo svěřeno ke správě. V této kletbě vidíme specifický odkaz na zavedení trní a bodláčí do nyní padlého stvoření. V tomto bezprostředním kontextu tak „Adamův hřích zkazil veškeré stvoření, které trpí spolu s ním“. Země, která dříve ochotně vydávala ze svého přehojného bohatství, se nyní zdráhala vydat potravu.
Namísto toho začala přinášet trní a škodlivý plevel, který si od člověka žádal dřinu, pot a slzy. Účinky trní a bodláčí pokračují od tohoto dne až dodnes, jak každý farmář nebo zahradník dobře ví. To, co bylo dříve v zahradě Eden pro Adama radostí, se nyní stalo nesnadno dosažitelným a vyžadovalo po něm velké úsilí a boj.
Toto prokletí je neslučitelné s miliony let
Křesťané, kteří věří Božímu Slovu (žádné trny před hříchem), nemohou věřit současně v omylné „slovo“ člověka (trny miliony let před lidmi).
Pro křesťany, kteří neberou Genesis jako reálnou historii tak, jak byla zamýšlena, představuje trní a bodláčí v Genesis 3 značné problémy.
Credit: Caleb Salisbury, creation.com
Sekulární geologové tvrdí, že Země potřebovala v průběhu dějin miliardy let pomalých a postupných procesů k tomu, aby dosáhla své současné podoby. To by ovšem nutně znamenalo, že trny nalezené ve fosilním záznamu jsou také miliony let staré.
Podle toho by trny a smrt musely přijít ještě před Adamovým hříchem a velmi dlouho předtím, než se vůbec nějaká lidská bytost na planetě Zemi objevila. To je zjevný problém, který vede k překroucení prostého čtení biblického textu – svévolně jsou do něho vloženy myšlenky omylného člověka.
Naopak pro biblické kreacionisty nejsou trny ve fosilním záznamu žádným problémem – oni vědí, že většina fosilního záznamu je důsledkem Noemovy Potopy, která tehdejší Zemi zničila. Tato katastrofická událost se stala více než 1 500 let poté, co na svět vstoupil hřích, takže bibličtí kreacionisté nejsou překvapeni, pokud ve fosilním záznamu naleznou trny. Naopak, je to zcela v souladu s přirozenou chronologií Bible.
Ježíšova trnová koruna
Konečné naplnění symboliky, kterou v sobě má trní a bodláčí podle Bible, najdeme v Matouši 27:29:
„A spletše korunu z trní, nasadili na hlavu jeho, a dali třtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce před ním, posmívali se jemu, řkouce: Zdráv buď, ó králi Židovský.“
Zde římští vojáci vložili na Ježíšovu hlavu trnovou korunu, aby se mu posmívali jako králi Židů. Kdyby jen věděli, co dělají, a znali symboliku toho, co právě předváděli! V původním, velmi dobrém světě nebyly trny, a římští vojáci nevěděli, co ve skutečnosti znamenají ty trny na Ježíšově hlavě.
Trny, které byly přímým důsledkem původního hříchu člověka, se nyní nacházejí hojně ve světě, který je zaplaven hříchem. To, co vojáci nevědomky udělali, bylo nesmírně významné. V Bibli není nic náhodného; každé slovo, které bylo napsáno, má svůj význam. Trnová koruna velmi názorně symbolizovala prokletí hříchu, který spočinul na Ježíšově hlavě.
To okamžitě přenese čtenáře zpět do Genesis a připomene nám, proč Ježíš dobrovolně podstoupil smrt na kříži – aby na sebe vzal trest za veškerý hřích, místo nás. Zemřel jako dokonalá oběť za naše hříchy, aby prokletí kvůli hříchu, které Bůh na Zemi vyhlásil, mohlo být odstraněno pro ty, kteří v Něj věří, a aby nakonec mohlo být vykoupeno samotné stvoření.
„Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal, v naději, že i ono vysvobozeno bude od služby porušení a přivedeno v svobodu slávy dětí Božích.“ (Římanům) 8: 20-21).
Kristovy činy otupily každý ostrý bodlák a trn, stejně jako všechny ostatní účinky prokletí. Křesťan může díky této Ježíšově oběti zvolat: „Ó smrti, kde je tvůj osten?“
Ačkoli se římští vojáci Ježíšovi posmívali – stejně jako mnozí dnes – přesto je On skutečným Králem králů, Stvořitelem a Pánem tohoto vesmíru. Svou smrtí a vzkříšením porazil hřích a smrt, aby mohli být spaseni všichni, kdo činí pokání a věří v Něho. To je přece dobrá zpráva, a je pro všechny lidi!