Co bylo zdrojem světla v prvních třech dnech?
Níže předkládáme jednu z celé řady lidských úvah, které se snaží nějakým způsobem popsat „světelný scénář“ prvních tří dnů Stvoření. Autorem je Václav Dostál. Úvodní slovo Pavel Akrman – 08/2019.
Úvodní slovo redakce
Je pochopitelné, že proces fungování stvořeného světla během Božího Tvůrčího týdne vyvolává řadu otázek a spekulací, a to nejen u sekulární společnosti, ale i mezi věřícími křesťany. Lidé se snaží nějak vysvětlit a popsat tyto děje, ale ty se odehrály v dávné minulosti, a navíc nevznikaly přirozenými procesy (jak chybně věří evolucionisté). Šlo o nadpřirozené události, které se od té doby již nedějí. Bůh nebyl omezen přírodními zákony. Naopak, On je Sám ustanovil.
Bible říká, že světlo bylo stvořeno prvního dne, stejně jako Země, ale Slunce přišlo na řadu až čtvrtý den. Bible však už neříká, co to bylo za světlo, a jak byly odměřovány první tři 24hodinové dny. Lze však z toho odvodit, že první 3 dny se Země vzhledem k tomuto stvořenému světlu otáčela v prostoru, což umožnilo denní a noční cyklus. Připomeňme si, že podle knihy Zjevení očekáváme nová nebesa a Zemi, kde už opět nebude potřeba Slunce.
V Bibli nalézáme více příkladů světla bez slunce, které pochází z nadpřirozeného zdroje. Většina z nich je spojena s Boží slávou, která je v Bibli obvykle vyjádřena jako světlo, někdy jako oheň. Bůh je světlo (1. Jan 1:5; srov. Jan 8:12), a Bůh je také oheň stravující (Deuteronomium 4:24; Židům 12:29). Jisté je, že zdroj světla prvního dne poskytl Bůh. Lze předpokládat, že Bůh v té době stvořil všechny délky elektromagnetického spektra a je také možné, že toto světlo prvního dne bylo projevem některé ze stránek Boží slávy.
Podobně byl Bůh zdrojem života na Zemi – rostlinný život 3. dne, živočišný život ve dnech 5 a 6 a lidský život 6. den. Bůh ke stvoření prvního života nepotřeboval evoluční proces, stejně tak jako nepotřeboval slunce k osvěcování Země 1. dne.
Zde jen několik příkladů světla bez slunce:
- Během třídenního moru byla po celé egyptské zemi tma, ale všichni Izraelité měli ve svých obydlích světlo (Exodus 10:23).
- Při odchodu z Egypta vedl Bůh Izraelity sloupem oblaku ve dne a sloupem ohně v noci (Exodus 13:21). V noci se oblak pohyboval a stál mezi Egypťany a Izraelity, takže Egypťané měli v noci tmu a Izraelité světlo (Exodus 14:20).
- Když Mojžíš sestoupil se dvěma kamennými deskami z hory Sinaj, jeho tvář zářila v důsledku jeho rozhovoru s Bohem (Exodus 34:29).
- Když se narodil Ježíš, kolem pastýřů se rozzářila sláva Páně (Lukáš 2:9).
- Při Ježíšově proměně jeho tvář zářila jako slunce (Matouš 17:2).
- U vzkříšení Ježíše měl anděl v hrobce podobu jako blesk (Matouš 28:3, viz také Lukáš 24:4).
- Během své slavné cesty do Damašku zažil Saul (poté apoštol Pavel) všude kolem světlo z nebe, jasnější než slunce (Skutky 9:3; srov. 22:6, 9; 26:13).
- Když anděl Páně osvobodil Petra z vězení, svítilo ve vězení světlo (Skutky 12:7).
- Janovi se zjevila Ježíšova tvář jako slunce svítící v plné síle (Zjevení 1:16).
- Jan viděl Nový Jeruzalém, který nepotřeboval slunce ani měsíc, protože ho osvětlovala Boží sláva, a to světlo byl Beránek [tj. Pán Ježíš Kristus, srov. Jan 1:29, 36] (Zjevení 21:23).
- Tento popis nebeského města se opakuje: A nebude tam žádná noc. A nebudou potřebovat žádnou svítilnu ani sluneční světlo; protože světlo jim dává Bůh (Zjevení 22:5).
Při vědomí výše uvedeného zde tedy jednu z takových úvah předkládáme. Autorem je Václav Dostál. Nicméně skutečný stav věcí se jistě dozvíme, až přijde správný čas – a to od samotného Stvořitele. (Pavel Akrman)
Mnou předpokládaný scénář prvních tří dnů
Václav Dostál
Obr. 1. Osvětlování Země po první tři dny
Na otázku, co ozařovalo Zemi první tři dny Tvůrčího týdne, když ještě neexistovalo Slunce, mnozí kreacionisté odpovídají, že muselo existovat směrové záření, tedy záření, dopadající na rotující Zemi z jednoho směru. Jedině tak mohl nastat „večer a ráno, den první (druhý, třetí)“.
Podle mého soudu existovala „trubice“ „vakua“ o průměru Země s indexem lomu větším než vně této „trubice.“ Viz obr. 1.
Vyšší index lomu znamená „prostředí opticky hustší“ a nižší index lomu znamená „prostředí opticky řidší.“ Jak je známo z Optiky, výrazy „opticky hustší (řidší)“ nemají nic společného s hustotou látky (tedy toho prostředí), definovanou jako podíl hmotnosti objemem. Prostředí opticky hustší může tedy mít menší hustotu než prostředí opticky řidší a naopak.
Na stěnách „trubice“ musí docházet k úplnému odrazu a to je možné jen tehdy, je-li uvnitř trubice „vakuum“ s větším indexem lomu než vně. Vakuum uvnitř dané „trubice“ bude tedy v jiném stavu než vně „trubice.“
Touto „trubicí“ přicházelo EM záření („světlo“) z místa (nejpravděpodobněji stejného s mís-tem, v němž Tvůrce plánoval umístit Slunce čtvrtý den), v němž Bůh vytvářel velmi rychlé kmitání vakua, a tím to záření vznikalo. Možnost vzniku „světla“ z vakua jeho kmitáním o vysoké frekvenci prokázali vědci pomocí experimentu, který jsem rozebral v První části své „Knihy o vakuu.“
Jsem přesvědčen, že Bůh nejprve stvořil „prostor“ tvořený „vakuem“ a teprve potom (až na Zemi, kterou vytvořil současně) z toho „vakua“ vytvořil veškerou pozorovatelnou hmotu/energii. Sám nám to (prostřednictvím „písaře“) v Gn 1 řekl. Text je ovšem psán pro starověkou společnost, která měla úplně jinou kosmologii. Je naším úkolem to „přetlumočit“ do současné situace, pro dnešní lidi, kteří jsou poučeni o moderní kosmologii. Zemi svou tvorbou současně s vakuem Bůh určil jako nejvýznamnější kosmické těleso.
Doplněk o vakuu
Dosud bývají označována jako zdroj okolního pole tělesa. Můj pohled je opačný, tzn. prvotní je pole, přesněji řečeno základní pole, a tělesa nebo částice z tohoto pole mohou (ale nemusejí) vznikat. Někdy jsou dokonce tělesa (např. nebeská tělesa) chápána jako jediná forma hmoty. Kolem nich je pak prázdnota neboli vakuum. Čím dál hlasitěji se však hlásá názor, že vakuum žádná prázdnota není. Tvrdím, že vakuum je vlastně ono základní pole. Název „vakuum“ je tedy velmi nevhodný. Přesto jej musím používat, aby mně všichni rozuměli, o čem píši. Dělám to podobně jako kvantoví fyzici, ale oni (kvantové) vakuum za „zdroj“ energie-hmoty přímo či výslovně nepovažují.
Poněvadž vakuum má „nějakou“ energii, může ji – jeho řízeným ovlivňováním – předat základním částicím. Může tedy částice čili uzavřené koncentrace energie – opět řízeně –vytvořit. Samozřejmě může vytvořit i otevřenou koncentraci energie, tj. záření.
Poznamenávám, že valnou část textu tohoto článku jsem napsal 8. 12. 2018, ale přesto reaguje na článek „Days Without a Sun?“ z 10. 8. 2019.