Z www.icr.org přeložil Pavel Akrman – 04/2023.
Zatímco mnoho křesťanů stále považuje nauku o stvoření za okrajovou záležitost, jádro pro správné pochopení křesťanského poselství se nalézá právě ve stvoření – nezbytné, základní složce křesťanského světového názoru – bez níž se křesťanství zmítá v nelogických souvislostech.
Velkou pomocí je dívat se na stvoření jako na „velký obraz“, který dává odpovědi na zásadní otázky. Kdo nás stvořil? Kdo je Bůh? Co ode mě očekává? Co je hřích? Jaký je trest za hřích?
Podobně vypadá i „velký obraz“ křesťanství: Všemohoucí, transcendentní Bůh stvořil všechny věci. Jako odraz Jeho charakteru bylo stvoření zpočátku „velmi dobré“ – bez smrti, bolesti, násilí a utrpení. Ale lidstvo, stvořené k Božímu „obrazu“, odmítlo autoritu Stvořitele a celé stvoření propadlo kletbě hříchu. Nyní všechny věci – lidstvo, zvířata, rostliny, přírodní systémy, dokonce i základní prvky – všechny bezmocně trpí pod „otroctvím zkaženosti“ (Římanům 8:21). „Mzdou za hřích je smrt“ (Římanům 6:23).
Sám Stvořitel však ve Své milosti vstoupil do stvoření jako Člověk, Kristus Ježíš, který žil bezhříšným životem a nevztahoval se na Něho žádný trest za hřích, pak zemřel obětní smrtí, čímž plně zaplatil za hřích člověka a uspokojil tak svatou Boží spravedlnost. Na kříži, když bylo vše dokonáno, vypustil svého Ducha. Něco takového mohl uskutečnit pouze Stvořitel!
Po třech dnech v hrobě se Stvořitel všeho živého rozhodl ve vítězství nad hříchem a smrtí znovu vstoupit do svého bezvládného těla a nabídl nám věčný život, pokud Mu budeme pouze důvěřovat a věřit, že Jeho smrt a vzkříšení jsou dokonalou mzdou trestu za náš hřích.
Tento současný, hříchem ovládaný svět bude jednoho dne nahrazen „novými nebesy a novou Zemí, kde přebývá spravedlnost“ (2. Petr 3:13). Plnému uskutečnění záměru Stvořitele pro Jeho stvoření již nebude nic bránit. Pravda o stvoření je tedy protkána skrz naskrz celým křesťanským poselstvím.
Ale co poselství evoluce a jejích spojenců, jako např. teistická evoluce, progresivní stvoření, rámcová hypotéza a teorie mezer? V každé z těchto hypotéz vládla smrt daleko dříve, než Adam zhřešil, takže smrt nemůže být skutečně trestem za hřích. To zjevně anuluje Kristovu smrt na kříži za náš hřích. Nová Země podle Zjevení 21 a 22 jistě neobnoví princip boje o existenci, smrt slabších a přežití nejzdatnějších, který údajně vládl miliony let před Adamem. Jakýkoli pohled na křesťanství, který zahrnuje dlouhé věky smrti a utrpení před Adamem, zcela znehodnocuje to, co se stalo na kříži.
Když si tedy Velikonočními svátky připomínáme naši spásu, umožněnou smrtí našeho Pána Ježíše Krista na kříži a jeho triumfálním vzkříšením z hrobu, chápejme to vždy v rámci „velkého obrazu“ původně „velmi dobrého“ stvoření, zničeného naší vzpourou, a přesto obnoveného ochotnou obětí našeho velkého Stvořitele/Spasitele.