Obr kráčející žhavou lávou nebo náhodné zvětrávání?
Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 10/2021. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.
Poznámka redakce: Tento článek patří do kategorie s názvem Argumenty, které by kreacionisté neměli používat. V dnešním světě dezinformací se může stát, že někdo v dobré víře přijme tvrzení, které však nemá reálný základ. Takových příkladů je celá řada – např. „Darwin na smrtelné posteli odvolal svou teorii“ nebo „Síla vrstvy měsíčního prachu dokazuje mladý měsíc“ či „Ženy mají o jedno žebro více než muži“ atd.
Není překvapivé, že vědecké teorie mohou být omylné, pokud jsou zjištěna nová data. Toho jsme ostatně svědky v případě průběžného upravování evolučních „pravd“, nicméně obecně to platí i pro kreacionisty.
Jiná věc však je, pokud někdo šíří tvrzení bez poctivého zkoumání nebo ještě hůř, s úmyslem záměrně klamat. Špatné argumenty a myšlení se v konečném důsledku odrazí na zneuctění Krista, čehož bychom si měli být vědomi zvláště my, křesťané. Proto je velmi důležité nepřejímat tak snadno každý argument, byť by zdánlivě podporoval biblickou zprávu. (PA)
Obrázek 1. Skalní stěna, na které se nachází „stopa obra“. Všimněte si na skalní stěně mnoha vpadlých zvětrávajících struktur, tzv. tafoni. Šířka obrazu je cca. 4 m (13 stop).
Bible na mnoha místech hovoří o „obrech“ v zemi Kanaán, a také o předpotopních Nefilim (viz Návrat Nefilimců?). Obdrželi jsme zprávy o „stopě obra“ dlouhé asi 1,2 m (4 stopy) v žule poblíž řeky Mpuluzi, nedaleko hranic se Svazijskem v provincii Mpumalanga na severovýchodě Jižní Afriky. Ve zveřejněném videu na Youtube2 jistý Michael Tellinger, který se prezentoval jako „vědec“, výzkumník a autor,3 zobrazil tuto stopu jako důkaz starověkých obrů, kteří kdysi chodili po Zemi. Když pomineme přitažené za vlasy a nepříliš důvěryhodné Tellingerovy spekulace o historii těchto obrů, bude nám i nadále tento otisk poskytovat pozitivní důkaz o „starověkém obru“?
Zvětrávající humbuk o „stopě“
Asi to nejdůležitější o této „stopě“ je fakt, že se nachází v žule. Každý geolog (či dokonce jen běžný pozorovatel terénu) – ať už kreacionista nebo evolucionista – bude souhlasit s tím, že žula není sedimentární hornina, tedy původně „bahno“, o kterém Tellinger mluví že bylo „vytlačeno“. Žula je vyvřelá hornina, která ztuhne, jak se ochlazuje předtím velmi horké roztavené magma (kolem 800 °C) a vytvoří se krystaly. Sotva si lze představit nějakou stopu nebo fosilii, která by takový proces přečkala. Ještě těžší je uvažovat o tom, co by se stalo s „obrem“, procházejícím se naboso v tomto měkkém a stále žhnoucím materiálu! Je také důležité, že žula nevzniká na povrchu země, ale hluboko pod povrchem ve velkých plutonech. Takže aniž bychom odborně zacházeli někam daleko, můžeme tento nápad se stopou obra skutečně vyloučit. Ale protože tato zpráva už vyvolala „internetové vlny“ a někdo se určitě ptá, jak se tedy takový tvar mohl vytvořit, když to není otisk, můžeme se podívat na některé další rysy, které nám pomohou s ještě větší důvěryhodností zamítnout toto tvrzení a postavit ho „mimo hru“.
Obrázek 2. „Prsty“ údajné „stopy“. Nejspíš se jedná o mini-tafoni vytvořené díky římse z odolnější horniny, poskytující příznivé podmínky pro tvorbu prohlubenin. Šířka obrazu je cca. 0,7 m (2,2 stopy).
Když se žula dostane na povrch, nezřídka eroduje způsobem, který může vést k pozoruhodným tvarům. Tato webová stránka obsahuje fotografie věhlasných Remarkable Rocks na jihoaustralském ostrově Kangaroo. A zde je snímek podobného typu kavernózního zvětrávání na Sardinii. Skalní stěna s údajnou stopou má četné takové malé prohloubené útvary zvané tafoni — singulární tafone — (obrázek 1 — skalní stěna), což jsou běžné prvky při zvětrávání žuly (další takový příklad naleznete na této fotografii). Ve skutečnosti je převislá římsa nad „prsty“ „stopy“ s největší pravděpodobností odolnější částí skály, která tak podpořila vznik mini-tafoni (obrázek 2 – detailní záběr na „prsty“).
Na Tellingerově videu, které dokumentuje tuto „stopu“, můžete cestou do kopce k horninové formaci vidět spoustu žulových „vloček“, které se vlivem povětrnostních vlivů odlomily z většího žulového tělesa. Není nic neobvyklého, že kameny praskají a odlupují se do tvaru připomínajícího stopu. Jsou zde také četné louže s vodou a vegetací, s odvodňujícími kanálky, všechny často vzájemně propojené podél svahů.
Stručně řečeno, vznik tvaru připomínajícího stopu chodidla náhodnými přírodními procesy není zdaleka tak nepravděpodobný, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Prsty 2 až 4 jsou prakticky stejně dlouhé, což je u lidí neobvyklé – a naopak je to v souladu s římsou, která řídí tvorbu tafone. „Prsty“ tafoni mohou být také vylepšeny lidským sekáním ve snaze vytvořit strukturu více připomínající lidský otisk, ale k potvrzení tohoto by byl potřeba ještě bližší průzkum přímo na místě.
Pokud by ani tohle všechno nestačilo, pak je tu ještě poloha „stopy“, která zrovna nepodporuje přítomnost skutečné stopy. „Stopa“ se v podstatě nachází na svislém žulovém výchozu, a jako taková by tedy musela být otočena a vytlačena nahoru tektonickým pohybem, což tvrdí i video. Nicméně žula se jeví jako nenarušený pluton a nic nesvědčí o nějakému dodatečného náklonu, jinak by byly patrné známky metamorfózy (rekrystalizace již existující horniny v důsledku tepla a/nebo tlaku). Žula, která by byla nakloněna a byla metamorfována, by o tom vykazovala známky v pruhování nebo vrstvení. Pohyb horniny by přesunul minerály do tmavších a světlejších pásů, vrstvy by byly vzájemně více mafické a více felsické. Zdá se, že „obr“ by musel být schopen nejen chodit po roztaveném magmatu, ale musel by umět chodit i po svislé stěně roztaveného magmatu pod zemí!
Je také důležité, že nemáme nic než jedinou „stopu“, nikoli dráhu stop. Vlastně i kdyby byl tento otisk v sedimentární hornině a byl jen trochu zvětšen, je takový izolovaný otisk jedním z nejobtížnějších typů fosilií vůbec, pokud jde o možnost jeho pozitivního určení za fosilii. V horninách po celém světě je spousta náhodných tvarů, a jeden bude někdy vypadat jako konkrétní zvířecí otisk nebo jako zapomenutá hračka v sedimentu, a mnoho podobných věcí. Není neobvyklé, že kameny praskají a odlupují se ve tvaru, který může vypadat jako stopa, nebo dokonce jako otisk boty. To znamená, že na základě jednorázového tvaru nelze tvrdit, že jde o samostatnou stopu. K tomu je nutné mít dráhu několika stop.
Pochybná „obří“ fyziologie
„Stopa“ je také zhruba čtyřikrát větší než stopa dospělého člověka. Vztáhneme-li tento čtyřnásobek i na další příslušné rozměry, dostali bychom člověka vysokého asi 7 metrů (23 stop). Bible sice zmiňuje v předpotopním světě nějaké obry, ale „obr“ je relativní pojem. Dnes by některým skupinám lidí tento popis jistě vyhovoval, např. americkému basketbalovému „týmu snů“. Existují však určité hranice, do jaké míry lze spekulovat o velikosti dávných členů lidského rodu, a je pravděpodobné, že na této hranici velikosti nebo velmi blízko ní byl Goliáš o výšce přibližně 2,7 m (9 stop). Čtyřnásobné prodloužení lineárních rozměrů znamená, že by člověk vážil kolem šesti tun (plocha 2D rozměrů by se zvětšila 16krát, ale hmotnost jako aproximace objemu koule (3D) by se zvýšila asi 64krát. Takže ačkoli by se hmota zvýšila 64krát, plocha příčného řezu kostí nohy by se zvětšila pouze 16krát. Abychom udrželi váhu, musela by se dramaticky zvětšit tloušťka kosti nohy. S přihlédnutím k mnoha dalším aspektům tohoto problému „vzrůstu“ by to znamenalo, že celé lidské tělo by muselo být zcela „přebudováno“, takže by daná osoba našim očím skutečně připadala velmi, velmi podivně, a to nejen z hlediska „obrovitosti“. Navíc by taková bytost nemohla mít žádnou genetickou kontinuitu s lidmi na Zemi, a to ze stejného důvodu: tj. příliš mnoho aspektů jejich těla by muselo být zcela odlišných, aby byli schopni přežít v takové velikosti v naší gravitaci. Tudíž kdyby se jednalo o stopu obra, pak tvor, který ji vytvořil, by se rozhodně nemohl označit jako součást genofondu lidského rodu.
Shrnutí a závěry
Tato obří stopa trpí obrovskými problémy – a není jich málo. I kdyby to byla stopa, nebyla by to lidská stopa, protože k tomu, aby takový tvor mohl existovat v takové velikosti, by bylo nutné jeho natolik zásadní přebudování, že by s námi nemohl mít žádnou genetickou kontinuitu. Nicméně tvrzení že jde o stopu můžeme odmítnout i proto, že existuje pouze jeden otisk, nikoli dráha stop; navíc je v žule, vyvřelé hornině, ve které by žádný živý organismus neměl šanci zanechat v ní jakoukoli stopu; dále žula může vytvářet různé pozoruhodné rysy zvětráváním; a žulový výchoz nese množství takovýchto výmluvných vzorců zvětrávání, a nepochybně vytváří podobný rejstřík tvarů náhodně.
Máme sklon vidět vzory a smysl tam, kde nic takového není. Učebnicovým příkladem je vidění konkrétních tvarů v oblacích – někdy můžeme vidět obličej, balónek, jindy králíka nebo bezpočet dalších nám známých tvarů. Totéž lze říci o řadě horninových formací, zvláště vezmeme-li v úvahu názvy mnoha skalních útvarů: např. „Glasshouse Mountains“ (Skleněné hory), „Giant’s Causeway“ (Obrův chodník), „Bear Rock“ (Medvědí skála), „Murphy’s Haystacks“ (Murfyho kupky sena) atd. Seznam je téměř nekonečný. Fosilní stopy v sedimentárních horninách je často obtížné identifikovat, protože vzory zvětrávání mohou vytvářet úžasnou řadu tvarů a je potom těžké určit, zda je to otisk stopy nebo prvek zvětrávání. Ovšem pokud se otisk vymyká obvyklému kontextu, například je ve vyvřelé hornině, je závěr zpravidla jednoduchý – nejde o stopu.4 A rozhodně to nemá co dělat ani s předpotopními Nefilim ani se zmíněnými „obry“ po Potopě.
Odkazy a poznámky
- Zvláštní poděkování za rychlé a užitečné komentáře od geologů Dr. Emila Silvestru a Dr. Tas Walkera.
- Tellinger, M., Giant Foot Print 200 Million Yrs Old-South Africa www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&list=UULF2DONV6JCJUs6eK6POaxg&v=dRuxw-nZoJw, k 11. lednu 2012. (https://youtu.be/dRuxw-nZoJw)
- Jihoafrická tisková asociace, Aliens want our gold (Mimozemšťané chtějí naše zlato) – UFO conference, www.citypress.co.za/SouthAfrica/News/Aliens-want-our-gold-UFO-conference-20111126, 26. listopadu 2011.
- Není překvapením, že další Tellingerova videa odhalují velmi výstřední pachuť typu New-Age/UFO.