Dobrá věda dělá dobré předpovědi, špatná špatné
Z článku „The pentadactyl pattern and common descent“ přeložil Pavel Kábrt – 02/2017.
Na webových stránkách „Darwinistické předpovědi“, a co nám to vypovídá o evoluční teorii je uvedeno 22 chybných evolucionistických předpovědí z různých oblastí. Jak ze začátků evoluční teorie, tak až do současnosti. Chybné předpovědi o DNA kódu, o mutacích a kompetici, z oblasti evoluce proteinů, molekulárních hodin, špatné předpovědi o společném předkovi, nesplněné výsledky sérologických testů, nesplněná proroctví o tom, že podobné druhy mají též podobné geny, chybné předpovědi z oblasti fylogeneze, selhání předpovědí o evolučním stromu života, mylné tvrzení, že se složité struktury vyvinuly z jednodušších, ale také z oblasti biologické architektury, altruistického chování či programované buněčné smrti (apoptózy). Zde je jedna další z této série špatných darwinistických předpovědí.
Pětiprstý vzor a společný původ
Pětiprstá struktura (čtyři prsty a palec u člověka) na konci končetiny – to je jeden z nejvíce uváděných učebnicových důkazů evoluce. Pětiprstá struktura se nalézá ve velké škále čtyřnožců i co do rozsahu použití: k létání, uchopování, šplhání či lezení. Evolucionisté spekulují, že tak rozmanité činnosti by měly vyžadovat rozmanité údy. Nezdá se být žádný důvod k tomu, proč by toto všechno vyžadovalo pět prstů. Proč ne pro některou činnost tři prsty, pro jiné činnosti osm prstů a 13 zase pro jiné atd? A přece jsou všechny tyto činnosti vybaveny pěti prsty. Jak už Darwin vysvětloval: „Může být něco kurióznějšího než to, aby ruka člověka, zformovaná pro uchopování, končetina krtka určená pro hrabání, noha koně, ploutev delfína či křídlo netopýra byly všechny zkonstruovány podle stejného vzoru a obsahovaly by podobné kosti na relativně stejném umístění?“ (Darwin, 382)
Tak neefektivní konstrukční projekt musí být pozůstatkem společného původu – ubohého designu, který nám byl předán od společného předka spíše než aby to byl výsledek inteligentně navrženého projektu pro každý druh. Často je tedy společný původ takovéto struktury uváděn jako velmi silný důkaz pro evoluci. (Berra, 21; Campbell et. al., 509; Futuyma, 47; Johnson and Losos, 298; Johnson and Raven, 286; Mayr, 26) Jeden učebnicový text to nazývá „klasický příklad“ důkazů pro evoluci. (Ridley, 45)
Jenže tato předpověď se nyní ukázala jako zcela mylná, protože struktura prstů u čtyřnožců se neslučuje s modelem společného původu. Ve skutečnosti je tomu tak, že končetiny mají různou strukturu prstů a vyskytují se v různých způsobech přes celou škálu druhů. To nalézáme jak u žijících druhů tak i ve zkamenělém záznamu. Jak to vysvětlil evolucionista Stephen Jay Gould: „Vypadá to, že závěr je nevyhnutelný a musíme staré ´jistoty´ ostře převrátit.“ (Gould)
To znamená, že evolucionisté nemohou modelovat pozorované struktury a vzorce rozložení čistě jen jako důsledek společného původu. Místo toho musí postulovat komplikovanou historii (Brown), ve které se pětiprstá struktura znovu vyvíjí v rozličných dědičných liniích, kdy se končetiny vyvíjejí, jsou ztráceny a vyvíjejí se znovu. A jak dokládá jedna nedávná studie: „Naše fylogenetické závěry podporují nezávislé případy naprosté ztráty končetin stejně tak jako mnohočetné případy ztrát prstů a vnějších sluchových otvorů a jejich opětné získávání. Ještě více šokující je skutečnost, že máme statistickou podporu pro ztrátu znaků, po čemž následuje evoluční nové získávání komplexních struktur týkajících se celkové tělesné pětiprsté formy.“ (Siler and Brown)
(Pozn. překl.: Už dlouho se také ví, že pětiprsté struktury končetin nejsou u různých druhů organizmů řízeny stejnými geny na stejných místech (locích) v chromozómech.)
Jedna z nejdůležitějších věcí ve vědě, týkající se správnosti nějaké hypotézy, je schopnost dělat pomocí této hypotézy předpovědi, které se pak dají ověřit experimentem nebo pozorováním. Pokud nějaká hypotéza vydává předpovědi (prognózy, predikce), které jsou poté potvrzeny experimentem nebo pozorováním, její vědecká hodnota je vysoká. Čím více takových potvrzených predikcí hypotéza vyprodukuje, tím pravděpodobněji se jedná o dobré, vědecké vysvětlení nějakého jevu, který tato hypotéza popisuje. Pokud však hypotéza vyprodukuje předpovědi, které se pak na základě experimentu nebo pozorování ukážou jako chybné, její vědecká hodnota není důvěryhodná.
Dr. Cornelius Hunter udělal vynikající práci tím, že detailně rozebral mnoho neúspěšných předpovědí evoluční teorie. Na svém blogu jsem rovněž některé prodiskutoval (zde, zde, zde, zde, zde a zde). Vůbec nepřekvapuje, že s pokračujícím výzkumem je odhalováno stále více chybných evolučních předpovědí.
Odkazy
- Berra, Tim. 1990. Evolution and the Myth of Creationism. Stanford: Stanford University Press.
- Brown, R., et. al. 2012. “Species delimitation and digit number in a North African skink.” Ecology and Evolution 2:2962-73.Campbell, Neil, et. al. 2011. Biology. 5th ed. San Francisco: Pearson.
- Darwin, Charles. 1872. The Origin of Species. 6th ed. London: John Murray.
darwin-online.org.uk/content/frameset - Futuyma, Douglas. 1982. Science on Trial: The Case for Evolution. New York: Pantheon Books.
- Gould, Steven Jay. 1991. “Eight (or Fewer) Little Piggies.” Natural History 100:22-29.
- Johnson, G., J. Losos. 2008. The Living World. 5th ed. New York: McGraw-Hill.
- Johnson, G., P. Raven. 2004. Biology. New York: Holt, Rinehart and Winston.
- Mayr, Ernst. 2001. What Evolution Is. New York: Basic Books.
- Ridley, Mark. 1993. Evolution. Boston: Blackwell Scientific.Siler C., R. Brown. 2011. “Evidence for repeated acquisition and loss of complex body-form characters in an insular clade of Southeast Asian semi-fossorial skinks.” Evolution 65:2641-2663.