Rychle zkamenělé chobotnice svědčí o nulové evoluci

Garry Graham

(Z creation.com/fast-octopus-fossils přeložil M. T. – 1/2011)

Foto: stockxpert

Objevem pěti fosilií chobotnic v Libanonu, starých údajně 95 milionů let (1) byli vědci překvapeni.

Za prvé, že vůbec došlo k fosilizaci těchto tvorů. Na rozdíl od živočichů s tvrdými lasturami či kostrami nemají hlavonožci jako jsou chobotnice či olihně na sobě nic tvrdého kromě tlam (2). V jedné zprávě konstatovali, že fosilizace chobotnice je něco tak nepravděpodobného jako zachytit „zkamenělé kýchnutí“.

Fosilie byly ve výborném stavu. U každého zvířete bylo zachováno všech osm ramen jakož i zbytky svalů a řady přísavek. Pozoruhodné je, že u několika málo fosilií se zachovaly dokonce i vnitřní žábry a zbytky toxického sekretu, kterým chobotnice usmrcuje kořist.

Vědci se pokoušejí vysvětlit minulost tak, že pozorují to, co se děje dnes. Když tedy dnes nějaká chobotnice zemře, zůstane z ní slizký kopeček, který během pár dní zmizí. K tomu, aby chobotnice zkameněla, je třeba, aby klesla na dno oceánu, aniž by ji po cestě něco sežralo, a tam zůstala, aniž by se „roztekla“ či byla pozřena bakteriemi; pak by ji musel navíc pokrýt sediment. Jak by vůbec mohla chobotnice takovým procesem projít?

Hlavní autor zprávy, Dr Dirk Fuchs z Freie University v Berlíně, napsal: „Štěstím bylo, že tělo přistálo neporušené na mořském dně. Tam nebyl žádný kyslík, a tedy ani žádní požírači zdechlin“. Nepřítomnost kyslíku však nic nezachrání – pokusy s rybími zdechlinami ukazují, že se na dně oceánu rozloží i přes nepřítomnost kyslíku (3). I další vědci zveřejnili své poznatky o tom, že na dnech oceánů se to jen hemží bakteriemi (4). A tak tito vědci nepodali vůbec žádné vysvětlení pro tyto obdivuhodně zachovalé chobotnice.

Klikni pro zvětšení. Foto: D. Fuchs, G. Bracchi a R. Weis.

Na pozoruhodně dobře zachované fosilii libanonské chobotnice vidíme každou podrobnost osmi ramen, přísavek, sekretu, žáber, úst, očního pouzdra i dalších orgánů.

Druhým překvapením bylo, že zkameněliny připomínají do značné míry chobotnice moderní:

• „Tyhle věci jsou staré 95 milionů let, a přece byste jednu z fosilií téměř nerozeznali od druhu dnes žijícího.“

Evoluční myšlení předpovídá, že by takhle stará chobotnice měla vypadat mnohem „primitivněji“, jelikož evoluční učení říká, že se organizmy postupem času stávají stále složitějšími (5). Evolucionisté vždy předpokládali, že dávná chobotnice bude vykazovat „primitivní“ rysy (6), ale tenhle nález „posouvá původ moderních chobotnic o desítky milionů let zpět do minulosti…“.

Biblický model stvoření však tenhle udivující nález chobotnic vysvětlí snadno.

Za prvé, objasňuje zvláštní podmínky nutné k tomu, aby zvířata s měkkým tělem jako jsou chobotnice, zkameněla (7). Živočich musí být zejména pohřben rychle (ještě zaživa či brzy po smrti) pod silným nánosem usazenin, aby se předešlo rozkladu vlivem kyslíku nebo mikroorganizmů.

A právě takové podmínky existovaly v oceánu během celosvětové Potopy zaznamenané v Bibli. Není tedy třeba, aby k fosilizaci docházelo nějakým zázrakem. Kreacionisté dokonce počítají s výskytem takových dobře zachovaných fosilních chobotnic. Navíc se ve fosilním záznamu setkáváme s mnoha dalšími příklady organizmů s měkkým tělem (6, 7, 8, 9, 10).

A aby toho nebylo málo, tak je tahle konkrétní fosilní chobotnice uložena ve vápenci. Geologové počítající s dlouhými věky mají za to, že vápenec se tvoří dlouho – takže pro evolucionistické chápání představuje zmíněná fosilie uložená ve vápenci jen další problém . Pro biblické kreacionisty však o žádnou záhadu nejde, protože podmínky při celosvětové Potopě byly pro rychlé vytváření vápence příznivé (11).

A co s podobností fosilní chobotnice a chobotnic moderních? Biblický model stvoření opět správně předpovídá, že ve fosilním záznamu budeme nacházet organizmy podobné těm moderním. Fosilie vznikly koneckonců před pouhými několika tisíci let a všechna dnes žijící zvířata jsou potomky zvířat, která žila před Potopou (12).

Vědci-evolucionisté jen kroutí hlavami úžasem nad vlastními objevy, protože jejich filozofie takové věci prostě nepředpokládá. A tak stále musí vymýšlet nové historky, aby zmíněné objevy vysvětlili.

Na druhé straně se kreacionisté mohou z podobných objevů radovat a žasnout nad skvělým potvrzením biblické zprávy o dějinách Země, které poskytují vědci. Fosilie chobotnic jsou tak dalším důvodem pro to, abychom chválili mocného Boha, který stvořil nebe i zemi (Genesis 1:1), který se nám zjevil skrze svého Syna Ježíše (2. list Timoteovi 1:8-10; Židům 1:2nn) a který bude svět spravedlivě soudit (2. list Petrův 3:3-7).

Odkazy

1. Fuchs, D., Bracchi, G. and Weis, R., New octopods (Cephalopoda: Coleoidea) from the Late Cretaceous (Upper Cenomanian) of Hâkel and Hâdjoula, Lebanon, Palaeontology 52(1):65–81, 2009. See also: Rare fossil octopuses found,, 18 March 2009.
2. The mouth resembles a parrot’s beak. See: The beak of the colossal squid, , 26 March 2009.
3. Garner, P., Green River blues, Creation 19(3):18–19, 1997.
4. ‘Barren’ seafloor teeming with microbial life, , 29 May 2008.
5. Progressive complexity,, 26 March 2009.
6. Eyden, P., Fossil octopuses, , November 2004.
7. Catchpoole, D., Hundreds of jellyfish fossils! Creation 25(4):32–33, 2003.
8. Thompson, A., Rocks reveal oldest known jellyfish, , 30 October 2007. Return to text.
9. What are those big jellyfish fossils doing in Wisconsin? , 24 January 2002.
10. Strange creatures—a Burgess Shale fossil sampler,, 26 March 2009.
11. Grand Canyon limestone fast or slow deposits? Creation 17(3):50–51, 1995.
12. In six days, edited by Ashton, J., Ariel A. Roth., biology, pp 74–89.