Původní zvířecí proteiny ve fosiliích?

Ano! U dinosaurů, mořských plazů, pterodaktylů, ptáků, hmyzu, ještěrek, žab, mloků, savců, olihní, ryb…

Brian Thomas

Z časopisu Creation 35(1) 2013 přeložil M. T. – 01/2013. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Poprvé jsem se dočetl o původních fosiliích měkkých tkání v časopisu Creation roku 1997.¹ To, co vypadalo jako červené krvinky a krevní cévy z kosti dinosaura Tyrannosaurus rex nezapadalo do obrazu, který mi líčili – že fosilie jsou staré mnoho milionů let. Ihned jsem pochopil, že fosilie, a tedy i hornina, ve které se našla, nemohou být starší než několik tisíc let.

V oné době moudří vědci varovali, že další výzkumy by mohly buď vyvrátit či potvrdit tento zarážející nález. Nyní bylo objeveno ve zvláštních dutinách po celém světě mnoho podobných původních fosilií zvířecích tkání.

Někdy se jako fosilie „měkkých tkání“ uvádějí otisky v hornině, které zaznamenávají obrys zvířecího těla, třeba těla olihně, řasy nebo těla červů, či stopy dinosaurů nebo otisky jejich kůže. Vědci také někdy hovoří o tom, že měkká tkáň byla nahrazena nerosty jako třeba fosfáty, pyrity či uhlíkem – i tento jev se označuje za „zachování měkkých tkání“. Pevné materiály jako horniny a nerosty se mohou zachovat po velmi dlouhou dobu, to však neplatí o původních zvířecích biochemikáliích.

Toto jsou struktury kůže, včetně té mineralizované, dvou a tří rozměrné otisky kožních šupin, spolu s původní tmavou barvou biomateriálu kožních šupin. Vše pochází z fosilního mosasaura z Kansasu. Měřítko určil Lindgren a kol., 2010

Spolehlivé techniky prokázaly v různých fosiliích chitin, chitin vázaný na protein, elastin, fibrin, osteokalcin, keratin, hemoglobin, DNA i kolagen, a mnoho dalších podobných proteinů. Srovnání stupně integrity fosilních biochemikálií a týchž biochemikálií z tkání moderních zvířat odhaluje, že se fosilní materiál rozpadl jen zčásti. Za údajné miliony let by se měly tyto biochemikálie rozpadnout úplně na nepatrné molekuly jako je kysličník uhličitý, voda či čpavek. Paleontologové však stále nalézají v nitru hornin původní biochemii – jako by šlo o mumifikované zbytky uzavřené v hornině.

Tak například kolagen. Je to pružná proteinová molekula složená z čehosi jako pramínků, která zpevňuje tvrdé minerálie v kostech i mořských (měkkýších) ulitách, a vyztužuje kožní a pojivovou tkáň. Tuhost kolagenu vysvětluje, proč je kůže (a tedy i pergamen) trvanlivá. Ale pergamen přesto nevydrží ani celých půl milionu let. Víme to díky zkoumání pergamenových svitků od Mrtvého moře. Po dvou tisících let se rychle mění v prach.

Koneckonců propočty založené na ověřených vědeckých zákonitostech nám říkají, že kolagen by mohl vydržet stovky tisíc let, a víme, že by nemohl vydržet několik milionů let. V roce 2011 napsali angličtí archeologové a odborníci na rozpad kostního kolagenu, že „potrvá 0.2 až 0.7 Ma (milionů let), než se při 10 stupních Celsia kolagenové vrstvy sníží na 1% původního objemu při pohřbení v optimálních podmínkách“.² Takže kolagen by mohl vydržet průměrně zhruba 450 000 let. Pokud by se uchoval v ledu, je možné si představit, že by vydržel maximálně jeden až dva miliony let. Evolucionisté se však shodují v tom, že dinosauři žili ve velmi teplém podnebí, takže podle jejich scénáře by to značně zkrátilo jeho trvanlivost – při dvaceti stupních Celsia by se kolagen rozpadl pod množství, které ještě lze přístroji zaznamenat, za zhruba 15 000 let.^3,4

Objevil jsem však mnoho zpráv o fosiliích obsahujících kolagen, jejichž stáří bylo stanoveno na desítky milionů let. Některé fosilie mají dokonce kolagen kůže či chrupavek, který není chráněn ve fosilizované kosti či ulitě. Mnoho těchto zpráv je uvedeno v tabulce zveřejněné online na webových stránkách Institute for Creation Research.⁵ Nalézám však také stále další a další.

V tabulce je uvedena sekvence kolagenového proteinu z T. rex, popsaná roku 2005. O kolagenových vláknech z dinosaura Psittacosaurus se psalo roku 2008. Dosud nejpodrobněji analyzovanou původní fosilní měkkou tkání je stehenní kost hadrosaura z roku 2009. Pochází ze souvrství Hell Creek v Montaně, z téhož souvrství jako T. rex nalezený roku 2005. Hadrosaurovy krevní cévy obsahovaly spoustu původního kolagenu. Našel jsem dokonce zprávu o původním dinosauřím kostním kolagenu, který byl nalezen v poušti Gobi roku 1966.⁶

Máme i dobře zachovalou fosilní rybu s původními kolagenovými vlákny vyobrazenou na stěně kancelářské budovy ICR (viz úvodní obrázek). Pochází ze souvrství Green River ve Wyomingu. Jak víme, že se skutečně jedná o původní rybí kolagen? Za prvé, odlišuje se od okolní horniny barvou, tvrdostí i texturou. Jeden návštěvník prohlásil, že se podobá hovězímu sušenému masu. Za druhé, paleontologové, kteří ho obnažili, napsali, že jde o kolagen. Aby rozptýlili veškeré pochybnosti, použili vědci čtyři nezávislé techniky k přímému zkoumání fosilní ještěrčí kůže z téhož souvrství jako naše ryba.⁷ Napsali,

„Závěrem lze říci, že všechny analýzy provedené v této studii jednoznačně ukazují na to, že fosilizovaná plazí kůže BHI-102B (fosilie ještěrky) není pouhým otiskem, mineralizovanou náhradou či amorfním organickým uhlíkovým filmem, nýbrž obsahuje částečný zbytek původních chemikálií z živého organizmu, v tomto případě zbytek bílkovinné kůže.“⁸

Přestože kolagen nevydrží při normálních teplotách déle než několik set tisíc let, nalézáme ho zde v noze ještěrky staré údajně 40 milionů let a fosilní ryby staré údajně 50 milionů let. A fosilie dinosaurů s obsahem kolagenu jsou prý ještě starší! Je zřejmé, že odhady jejich stáří nejsou správné. Fosilie obsahující kolagen ukazují, že jsou staré jen pár tisíc let, což odpovídá době, kdy tyto organizmy žily, přesně jak nám to říká biblická chronologie.

Odkazy

1. Wieland, C., Dinosaur blood report! Creation 19(4):42–43; creation.com/dino_blood, 1997.
   
2. Buckley, M. and Collins, M., Collagen survival and its use for species identification in Holocene-lower Pleistocene bone fragments from British archaeological and paleontological sites. Antiqua 1(e1):1–7, 20 September 2011 | DOI: 10.4081/antiqua.2011.e1.
3. Nielsen-Marsh, C., Biomolecules in fossil remains: Multidisciplinary approach to endurance, The Biochemist 24(3):12–14, June 2002; www.biochemist.org/bio/02403/0012/024030012.pdf.
4. Doyle, S., The Real Jurassic Park, Creation 30(3):12–15, 2008; creation.com/real-jurassic-park.
5. Published Reports of Original Soft Tissue Fossils, Institute for Creation Research, www.icr.org/soft-tissue-list.
6. Pawlicki, R., Corbel, and H. Kubiak, H., Cells, collagen fibrils, and vessels in dinosaur bone. Nature 211(5049):655–657, 1966.
7. See Thomas, B., Green River Formation Fossil Has Original Soft Tissue. ICR News; www.icr.org/article/green-river-formation-fossil-has-original, 12 May 2011.
8. Edwards, N.P. et al., Infrared mapping resolves soft tissue preservation in 50 million year-old reptile skin, Proceedings of the Royal Society B. 278(1722):3209–18, 2011.