Proč věda vůbec funguje?

Mnozí protikřesťansky založení lidé tvrdí, že křesťanství a věda jsou po staletí nepřáteli. Je to však právě naopak. Informovaní historici vědy – včetně nekřesťanů – poukazují na to, že moderní věda nejprve vzkvétala pod křesťanským světonázorem, zatímco v jiných kulturách, jako je starověké Řecko, Čína a Arábie, tak úspěšná nebyla.¹

To by nemělo být překvapením, ptáme-li se, proč věda vůbec funguje. Existují určité základní rysy, které vědu umožňují, a ty v nekřesťanských kulturách jednoduše chyběly.²

Existuje něco jako objektivní pravda. Ježíš řekl: „Já jsem cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14:6). Ale například postmodernismus tuto objektivní pravdu popírá. Jeden příklad: „Co platí pro tebe, neplatí pro mě.“ Možná by tedy měli vyzkoušet skok z útesu a zjistit, zda i pro ně platí zákon gravitace. Další postmoderní tvrzení zní: „Žádná pravda neexistuje“ (– ale může být pak toto tvrzení pravdivé?); nebo „Nemůžeme znát pravdu“ (– tak jak to mohou vědět?).

Vesmír je skutečný, protože Bůh stvořil nebesa a zemi (Genesis 1). Zní to jasně, ale mnohé východní filozofie zastávají názor, že všechno je iluze (je tedy i tato víra iluzí?). Pak nemá smysl snažit se zkoumat iluzi experimentováním.

Vesmír je uspořádaný, protože Bůh je Bohem řádu, ne zmatku – (1. Korintským 14:33). Ale pokud neexistuje žádný Stvořitel, nebo pokud o všem rozhodoval Zeus a jeho družina, proč by měl vůbec existovat nějaký řád? Pokud by některá východní náboženství měla pravdu v tom, že vesmír se podobá spíše velké Mysli, pak by (tato mysl) mohla kdykoli změnit názor.

Jen z přírody není možné dokázat, že je uspořádaná, protože aby se to dalo prokázat, musel by se právě tento řád předpokládat. Také v tomto padlém světě s přírodními katastrofami, bouřemi a všeobecným chaosem není tolik zřejmé, že jej stvořil pořádkumilovný Tvůrce. Toto je hlavní poselství knihy Kazatel – pokud se snažíme žít své životy pouze podle toho, co je „pod Sluncem“, výsledkem je nakonec marnost. Proto je naším hlavním cílem „bát se Boha a zachovávat jeho přikázání“ (Kazatel 12:13).

Základním pilířem vědy je odvozování zákonů, které zajišťují předvídatelné výsledky. A toto je možné pouze proto, že vesmír je uspořádaný.

Protože Bůh je svrchovaný, mohl svobodně tvořit zcela podle Své vůle. Tudíž jediný způsob, jak poznávat fungování Jeho stvoření je zkoumat ho a provádět ověřovací pokusy – tedy nespoléhat se na lidmi vytvořené filozofie, jako to dělali starověcí Řekové.

Názorným příkladem je Galileo Galilei (1564–1642). Experimentálně ukázal, že hmotná tělesa padají stejnou rychlostí (s přihlédnutím na odpor vzduchu), což vyvrátilo řeckou filozofii, že těžké předměty padají rychleji. Pozorováním také ukázal, že Slunce má skvrny, čímž vyvrátil řeckou představu, že nebeská tělesa jsou „dokonalá“.

Dalším příkladem je Johannes Kepler (1571–1630), který objevil elipsovitý pohyb planet kolem Slunce. Tím vyvrátil různé řecké filozofie, které trvaly na kružnicích, protože to jsou přece ty „nejdokonalejší“ tvary; to ovšem neodpovídalo pozorováním, a tak přidali stále těžkopádnější systém kružnic za kružnicemi zvaný epicykly.

Ale pokud jde o samotné počátky, Bůh nám to zjevil – tedy že před asi 6 000 lety všechno stvořil během šesti normálních dnů, a před asi 4 500 lety Zemi odsoudil Potopou, která pokryla celý svět – to jsou procesy, které se dnes již nedějí. Proto není náhoda, že Kepler vypočítal datum stvoření na rok 3 992 před Kristem, a Isaac Newton (1643–1727), možná největší vědec všech dob, také silně hájil biblickou chronologii.

Člověk může – a měl by – zkoumat svět, protože Bůh nám dal vládu nad svým stvořením (Genesis 1:28); stvoření samo o sobě tedy není božské. Není třeba žádné oběti lesnímu bohu, chceme-li pokácet strom, ani uklidňovat vodní duchy, pokud chceme změřit bod varu. Spíše, jak řekl Kepler, jeho vědecké myšlení bylo „následným přemýšlením o Božích myšlenkách“.

I mnozí další zakladatelé moderní vědy vnímali svůj vědecký výzkum jako něco, co přináší slávu Bohu. Newton řekl:

„Tato nejkrásnější soustava se Sluncem, planetami a kometami mohla vzejít pouze z rady a vlády inteligentní Bytosti. … A tato Bytost řídí všechny věci ne jako duše světa, ale jako svrchovaný Pán všeho; díky tomu bývá nazýván „Všemohoucí Bůh“ [Παντοκράτωρ – Pantokratōr, srov. 2. Korintským 6:18] neboli „Vládce vesmíru“. … Nejvyšší Bůh je bytost věčná, nekonečná, absolutně dokonalá…“.³

„Opakem zbožnosti je ateismus – a to jak vyznáním, tak i modlářstvím v praxi. Ateismus je tak nesmyslný a lidstvu odporný, že nikdy neměl mnoho vyznavačů.“ ⁴

Člověk může iniciovat myšlenky a činy; to nejsou výsledky pouze deterministických (v posloupnosti pevně daných) zákonitostí chemie mozku. Toto je odvozeno z biblického učení, že člověk má jak hmotný, tak i nehmotný aspekt (např. Genesis 35:18, 1. Královská 17:21–22, Matouš 10:28). Tento nehmotný aspekt člověka znamená, že je něco víc než hmota, takže i jeho myšlenky nejsou vázány pouze strukturou jeho mozku.

Pokud by ale byl pravdivý materialismus, pak „myšlenka“ je pouze průvodním jevem mozku a výsledkem zákonů chemie. Materialisté tedy na základě svých vlastních předpokladů nedošli svobodně k závěru, že materialismus je pravdivý, protože jejich závěr byl předurčen chemií mozku. Proč by se ale mělo důvěřovat jejich chemii mozku více než té mojí, pokud se obě řídí stejnými neomylnými zákony chemie? Takže pokud by materialisté měli pravdu, pak si ve skutečnosti nedokáží poradit ani s tím, čemu věří (včetně své víry v materialismus!). Přesto si často říkají „svobodomyslní lidé“, a přehlížejí tuto do očí bijící ironii. Skutečná iniciace myšlení je tedy pro materialismus nepřekonatelným problémem, stejně jako vlastní uvědomění.⁵

Člověk může myslet racionálně a logicky, a tato logika sama o sobě je objektivní. To vyplývá ze skutečnosti, že člověk byl stvořen k Božímu obrazu (Genesis 1:26–27), a z faktu, že Ježíš, druhá osoba Trojice, je logos (Jan 1:1–3). Tato schopnost logického myšlení byla sice Pádem člověka do hříšné vzpoury proti Stvořiteli narušena, ale nebyla odstraněna. (Pád tedy znamená, že uvažování je někdy chybné – anebo je někdy sice správné, ale vychází z nesprávných předpokladů. Je tedy pošetilé povyšovat lidské uvažování nad to, co Bůh zjevil v Písmu.)⁶ Pokud by ale byla pravdivá evoluce, pak by existoval výběr pouze pro přežití, nikoli nutně pro racionalitu.

Výsledky zkoumání by měly být uváděny čestně, protože Bůh nepovoluje křivé svědectví (Exodus 20:16). Ale pokud by byla pravdivá evoluce, proč by se nemělo lhát? Proto není překvapivé, že vědecké podvody jsou stále větším problémem.⁷

Připomínám, že je důležité pochopit pointu – není to tak, že ateisté nemohou být morální, ale že v rámci svého vlastního systému nemají pro tuto morálku žádný objektivní základ. Zarytý ateistický evolucionista Dawkins sám připouští, že ty naše „nejvznešenější pohnutky nemají v přírodě žádný základ“,⁸ a další ateistický evolucionista William Provine řekl, že „materialistická evoluce má jasné důsledky, kterým Charles Darwin dokonale rozuměl: 1) Neexistují žádní bohové (kteří by stáli za řeč); 2) neexistuje život po smrti; 3) neexistuje žádný hlavní základ pro etiku; 4) neexistuje žádný definitivní smysl života; a 5) neexistuje lidská svobodná vůle.“⁹

Není to tedy náhoda, že věda vzkvétá právě od reformace, kdy byla znovuobjevena autorita Bible. A také není náhodou, že země s nejsilnějšími zbytky křesťanské víry založené na Bibli, USA, má velký náskok před světem ve výsledcích užitečné vědy.

Jakkoli dnes žije západní svět do velké míry z kapitálu svého křesťanského dědictví, tlak na indoktrinaci studentů evolučními teoriemi, a tedy i ateismem (alespoň z praktického hlediska), tyto křesťanské základy vědy podkopává (srov. Žalm 11:3). Evoluční učení tedy vědu nezlepšuje, ale naopak ničí.

Odkazy a poznámky

1. Stark, R., For the Glory of God: How monotheism led to reformations, science, witch-hunts and the end of slavery, Princeton University Press, 2003; see also review by Williams A., The biblical origins of science, Journal of Creation 18(2):49–52, 2004; creation.com/stark.
2. Do tohoto seznamu osobně řadím i příspěvek Seana Wielanda.
3. Principia, Book III; cited in; Newton’s Philosophy of Nature: Selections from his writings, ed. Thayer, H.S., Hafner Library of Classics, New York, USA, p. 42, 1953.
4. A Short Scheme of the True Religion, manuscript quoted in Memoirs of the Life, Writings and Discoveries of Sir Isaac Newton by Sir David Brewster, Edinburgh, p. 347, 1855.
5. Thompson, B. and Harrub, B., Consciousness: the king of evolutionary problems, CRSQ 41(2):113–130, 2004.
6. Sarfati, J., Loving God with all your mind: Logic and creation, Journal of Creation 12(2):142–151, 1998; creation.com/logic.
7. Bergman, J., Why the epidemic of fraud exists in science today, Journal of Creation 18(3):104–109, 2004.
8. Evolution: The dissent of Darwin, Psychology Today, 30(1):62, January/February 1997.
9. Provine, W.B. (Professor of Biological Sciences, Cornell University, USA), Origins Research 16(1/2):9, 1994; Darwin Day at the University of Tennessee, Dr William Provine (abstract), eeb.bio.utk.edu/darwin/Archives/1998ProvineAbstract.htm.