John D. Morris, Ph.D.
(Jen krátký výňatek z článku na www.icr.org přeložil Pavel Kábrt – 04/2011)
„Mějme na mysli, že to, co nejvíce devastovalo při výbuchu hory St. Helens, bylo spojeno s vodou. Hora byla pokryta ledovcem, a jak došlo ke zvýšení teploty, voda prudce stékala z hory jako při mohutné povodni, erodovala půdu, horniny, stromy – vše, co jí bylo v cestě – a nakonec toto vše přenesla a usadila dole u úpatí. Další erupce jen zesílily toto běsnění. Když se pak exploze uklidnily, objevily se usazeniny vysoké přes 200 m, naplněné rostlinami a zbytky živočichů. Dnes jsou tyto sedimenty již ztvrdlé ve formě horniny (skály) a mrtvoly se změnily na zkameněliny. Dokonce i dřevo zkamenělo. Vytvořila se rašelina (předstupeň uhlí). Byl vyryt hluboký kaňon /Pozn. překl.: říká se mu „Malý Grand Kaňon“/. Mnoho různých jevů a formací, u kterých se dnes geologové učí, že potřebovaly ke svému průběhu velmi dlouhé věky, zde byly pozorovány při svém rychlém průběhu. Vyvřelé horniny, které se zde vytvořily od roku 1980, dávají při radioizotopových měření milióny let stáří, přestože jsou nedávné.“ …
„Takže buď je potřeba trochu vody a dlouhý čas, nebo hodně vody a krátký čas.“
John D. Morris, Ph.D. je v současnosti prezidentem ICR
Několik doplňujících obrázků z výbuchu vulkánu St. Helens před téměř 31 roky a video ukazující tvz. „Malý Velký Kaňon“, který po celkových událostech pod horou vznikl.
Krátký videozáznam o vzniku sedimentů pod horou St. Helens