Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 03/2025. Výňatek ze 14. kapitoly autorovy knihy Genesis Account, která je klasickým komentářem k prvním 11 kapitolám Bible. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.
Hned na začátku Bible je zajímavá příhoda s úplně prvními narozenými lidmi: Bůh přijal Ábelovu oběť a odmítl Kainovu. Existuje mnoho klasických maleb, zobrazujících kouř z Ábelova oltáře stoupající vzhůru, zatímco kouř z Kainova oltáře je zakřivený nebo stagnující. Proto se lidé mylně domnívají, že šlo o náhodnou povětrnostní událost, např. že Kainovu oběť zničil poryv větru. To však odvádí pozornost od pravého důvodu rozdílnosti samotných obětí.1
Kain a Ábel: velmi odlišní
„Ábel se pak stal pastýřem ovcí, ale Kain obdělával půdu. Po nějaké době se stalo, že Kain přinesl Hospodinu oběť z plodů země, zatímco Ábel ji přinesl z prvorozených ovcí svého stáda a z jejich tuku. Hospodin našel zalíbení v Ábelovi a v jeho oběti, ale v Kainovi a jeho oběti zalíbení nenašel.“
Později, v Genesis 5:4 vidíme, že Adam a Eva měli další syny a dcery. Josephus Flavius ve svém díle Židovské starožitnosti hned po představení Kaina a Ábela poznamenává, že Adam a Eva „měli také dcery“.2 V poznámce pod čarou k Whistonovu překladu Josepha se píše: „Počet Adamových dětí, jak říká stará tradice, byl 33 synů a 23 dcer.“3 Zatím se však vyprávění zaměřuje na první dvě děti, které se kdy narodily. Tato pasáž je také první z řady biblických událostí, kde Bůh zrušil normální prvorozenství neboli důležitost prvorozeného syna (hebrejsky b’kohr בכור). V příběhu je Abel včetně jeho zaměstnání uveden jako první, což naznačuje, že Bůh obvyklé pořadí obrátí.4
Kain tedy „obdělával půdu“. Na tom není nic špatného; šel ve stopách svého otce. Ale „Ábel byl pastýřem ovcí“. Luther tvrdil, že jméno Ábel znamená „marnivost“, a proto mu byla přidělena podřadná práce, ve srovnání s prací jeho otce a nejstaršího bratra.5 V pozdějších biblických dobách byl pastýř skutečně podřadnou prací. Ale v Genesis nic nenaznačuje její méněcennost v této velmi rané fázi lidských dějin.
Abel choval zvířata druhu tsō’n (צאן), která v hebrejštině zahrnují jak ovce, tak i kozy.6 Ve skutečnosti se tyto druhy, nyní odlišné, mohou stále křížit a produkovat „jehňata“. Všimněte si, že zvířata nebyla chována pro maso, protože stále platily pokyny v Genesis 1:29. I nyní se druhy tsō’n používají pro mléko, zejména kozí mléko. Ovce jsou také cenné pro svou vlnu, k výrobě teplého oblečení. Možná byly také zabíjeny pro ovčí kůži na oblečení a tepelnou izolaci.
Dvě různé oběti
Ovce a kozy jsou také obvyklá obětní zvířata. Adam a Eva viděli první zvířecí oběť, aby si vyrobili svůj oděv, a tudíž pravděpodobné naučili i své děti, že k zakrytí hříchu je třeba krvavé oběti.
Příběh se tedy obrací k obětem. Fráze „v průběhu času“ v hebrejštině miqqets yāmîm (מקץ ימים) doslova znamená „na konci dnů“. Fruchtenbaum říká, že to znamená „v konkrétně stanoveném čase“ a vysvětluje:
Takže již v této rané historii lidstva existoval pevně stanovený čas, ve kterém měly být oběti nabízeny. Byl to jednoznačně pravidelně určený čas. Je-li tomu tak, znamená to, že to nebylo poprvé, kdy byly oběti obětovány, nebo dokonce kdy Kain poprvé obětoval. Aby mohl Kain nabídnout oběť krve, musel nejprve koupit ovci nebo kozu od svého bratra, protože Ábel byl pastýř a Kain farmář. Tentokrát se ale Kain rozhodl, že to tak neudělá, a jako oběť poskytl úrodu země.7
Ve skutečnosti mohla tato praxe platit již více než století, jak lze odvodit z pozdějších pasáží. V Genesis 4:25–26 Eva porodila Seta, kterého výslovně ho považuje za náhradu za Ábela, a v kapitole 5:3 také odhaluje, kdy k tomu došlo: Adamovi a Evě bylo 130 let. Takže Kain a Ábel, možná jako první starší narozené generace, přinášeli oba po nějakou dobu správné zvířecí oběti.
V této pasáži ale vidíme, že Kain se stal patronem liberálního náboženského ekumenismu. To je víra, že všechny cesty vedou k Bohu; že si člověk může vybrat svou vlastní cestu. Ve skutečnosti ale člověk musí přijít k Bohu podle Jeho podmínek. V dnešní době to je možné pouze díky vědomé víře v zástupnou smrt a vzkříšení Ježíše (Jan 14:6, Skutky 4:12, 1. Korintským 15:1–4 ). Ale Kain se rozhodl, že Bohu bude stačit i nekrvavá oběť – jen nějaká obyčejná plodina ze země, dokonce ani ne „prvotina“ nebo ten nejlepší produkt. Není tedy divu, že Juda 11 odsuzuje takovéto falešné náboženství těch, kteří „šli cestou Kainovou“.
V hebrejštině je kontrast mezi oběma bratry nápadnější než v překladech. Za prvé, věta začíná předmětem „Ábel“, na rozdíl od obvyklého hebrejského pořadí, kde je na prvním místě sloveso, tedy znění je „Ábel se pak stal…“. Ábelova oběť je velmi odlišná. Netýká se to jen krve, ale jde také o ta nejlepší zvířata ve stádě – prvorozená jehňata a jejich nejlepší částí – tučné porce, což vyjadřuje „tuk“ na tomto místě (cheleb חלב).
Takže vidíme, že už i samotná oběť byla přinejmenším částí problému: „Hospodin našel zalíbení v Ábelovi a v jeho oběti“. To podporuje i NT, který potvrzuje tuto událost jako skutečnou historii. Kapitola Židům 11 uvádí Ábela jako prvního v přehledu „slavných věřících“ a potvrzuje, že správný druh oběti byl důležitým projevem pravého srdce:
„Vírou Ábel přinesl Bohu lepší oběť než Kain, díky ní byl uznán za spravedlivého (neboť Bůh přijal jeho dary). A přestože zemřel, díky ní dosud mluví.“ (Židům 11:4, zvýraznění přidáno)
Fruchtenbaum probírá tyto pasáže a dále vysvětluje, proč zde šlo o krev:
Ačkoli Bůh později přijímal i obilné oběti, a dokonce obilné oběti z Mojžíšových zákonů přicházely vždy do styku s krví, … zmínka o tuku ukazuje, že šlo o obětování krve. Moderní vztahová teologie se snaží tvrdit, že celá věc byla otázkou postoje, tedy že Kain měl špatný postoj a Ábel měl správný postoj. Text to však takto neříká, protože podle Písma je podstatou problému absence krve, jak je ukázáno v listu Židům [„Bez prolití krve není odpuštění hříchů“ (9:22) a „Vírou Ábel přinesl Bohu lepší oběť než Kain“ (11:4)]. Je zde tedy kladen jasný důraz na krev, nejen na postoj. Kain i Ábel byli hříšníci; oba se narodili po Pádu a mimo zahradu Eden; oba měli stejné rodiče, stejnou výchovu a stejné znalosti. Kainova oběť však nepocházela z víry, zatímco Ábelova oběť byla skutkem víry v reakci na odhalení a poznání.8
To znamená, že Ábelova spásná víra se navenek projevila tím, že přinesl správnou oběť: krev na přikrytí hříchů. Naproti tomu Kain neměl správnou víru nebo postoj, což se projevilo v nesprávné oběti. Proto Bůh Ábelovu oběť přijal, ale Kainovu rostlinnou oběť nikoli. Leupold vysvětluje z hebrejštiny:
Význam slovesa sha’ah je „přihlédnout“, ale pokud je použito ve spojení s ‚el, jako je zde, znamená to „nalézt zalíbení“.9
Není nám řečeno, jak se toto zalíbení projevilo. Mohlo by to být něco podobného jako Eliášova oběť na hoře Karmel v jeho vítězném zápase s Baalovými proroky:
„Vtom spadl Hospodinův oheň a pohltil oběť i dřevo, ba i ty kameny a hlínu …“ (1. Královská 18:38).
Bůh takto přijímal oběti i dříve (Soudci 6:21; 13:19–20).
Důsledky
Tak či tak, Bůh přijal oběť Ábelovu a Kainovu odmítl, což Kain jistě pochopil! Jeho zášť pak vedla k rostoucímu hněvu a vzdoru, až nakonec k první vraždě na světě. Nový zákon potvrzuje, že tato předem promyšlená vražda byla skutečnou historickou událostí, a použil ji jako varování:
„Ne jako Kain, který patřil tomu Zlému a zavraždil svého bratra. A proč ho zavraždil? Protože jeho skutky byly zlé, ale skutky jeho bratra spravedlivé.“ (1. Jana 3:12)
Také sám Ježíš potvrdil, že zde šlo o první mučednictví v historii, když vynesl soud nad nevěřícími ve své generaci:
„Tak na vás padne veškerá spravedlivá krev prolitá na zemi – od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše, syna Berechiášova, kterého jste zavraždili mezi svatyní a oltářem.“ (Matouš 23:35, srov. Lukáš 11:50–51).
Odkazy a poznámky
- Kevin May, australský elektroinženýr, lingvista a bývalý misionář u nimborských kmenů v Indonésii říká, že jeho nimborský překladatel Tomáš měl tento mylný dojem, a jistě to bylo i v obrazové Bibli jeho syna. Ale Tomáš měl velkou radost ze správného vysvětlení, které ukázalo spravedlnost evangelia. Viz Is Genesis myth or reality?, Creation 17(3):22–23, 1995; creation.com/genesis-reality.
- Josephus, Antiquities 1(2).
- Whiston, W. (trans.) Josephus: The Complete Works (Super Value Series), Thomas, Nashville, TN, p. 36, 2003.
- McKeown, J., Genesis, Two Horizons Old Testament Commentary series, p. 39, Zondervan, Grand Rapids, MI, 2008.
- Luther, Genesis, tr. Mueller, J.T., pp. 91ff, Zondervan, Grand Rapids, MI,1958.
- Lightner, J.K., Identification of species within the sheep-goat kind (Tsoan monobaramin), J. Creation 20(3):61–65, 2006; creation.com/sheep-kind.
- Fruchtenbaum, A.G., The Book of Genesis, p. 117, Ariel’s Bible Commentary, Ariel Ministries, San Antonio, TX, 2009; emphasis in original.
- Fruchtenbaum, Ref. 7, pp. 117–118.
- Leupold, H.C., Exposition of Genesis 1:196, 1942.