Pro stromy nevidí les

Brian Thomas, PhD.

Z www.icr.org přeložil M. T., editace Pavel Kábrt – 10/2015. Článek vyšel na stránkách ICR– Institute for Creation Research (Institut pro výzkum stvoření).

Na 75. výročním zasedání Společnosti pro paleontologii obratlovců konaném v centru Dallasu představili přední experti na fosilie množství přehledů svých výzkumných prací. Badatelé popisovali vymřelé obří savce z Argentiny, jedinečné ptačí fosilie z Číny a staré dobré severoamerické klasické dinosaury. Je s podivem, že téměř všechny tyto popisy fosilií zahrnovaly diagramy fylogenetických (evolučních) rodokmenů. U dnešních paleontologů pozorujeme téměř náboženské nadšení pro zařazování nálezů do evolučního rodokmenu. A se stejně zarážející pravidelností popisují problémy s tímto procesem konstrukce evolučních stromových rodokmenů. Jsou tyto problémy dost závažné na to, aby vrhly stín pochybnosti na celou tuto praxi?

Jeden diskuzní příspěvek popisoval kachnozobého dinosaura (hadrosaura) zvaného Tanius z Číny a nabídl dvě různé možnosti fylogenetických stromů – bezděčné, ale otevřené přiznání, že evolucionisté ve skutečnosti nevědí, který scénář je správný. Možná ani jeden. Autoři příspěvku napsali, „Tanius sinensis vykazuje komplex odvozených a primitivních znaků, což zakládá závažný spor ohledně povahy zvířete a ústí do ztráty orientace v taxonomii nehadrosauridních hadrosauroidů.“¹ Jinými slovy, místo toho, aby nález zapadal mezi ostatní evoluční formy, vypadal Tanius zcela netradičně.

Podobně nabídl jeden badatel nový pohled na evoluci jednoho vymřelého tvora podobného kočce.² Naneštěstí pro ty, kdo si představují, že všichni tvorové zapadnou hladce do vyfabulovaných rodokmenů, vyplynul z této studie rovněž víc než jeden diagram fylogenetických vztahů. A jejich rozdíly byly založeny nikoli na znacích dotyčného tvora, nýbrž na statistické metodě užívané k umístění tvora do různých rodokmenů.

Stejný druh problémů postihl pokusy o zařazení Europasaura do evolučního stromu.³ Tento drobný sauropod, dlouhý v dospělosti méně jak šest metrů, vypadá vedle svých příbuzných, kteří běžně dosahovali mnohem větší délky, jako trpaslík. Jeden z přednášejících užil jeden dobře zachovaný exemplář k demonstrování toho, jak a kde byly uloženy sauropodovy hlavové nervy. Různí autoři navrhli různá místa pro Europasaura v různých evolučních stromech, ale z jedinečného uspořádání nervů tohoto tvora vyplývá nutnost vypracovat ohledně jeho taxonomie ještě jiný evoluční strom.

Tyto tři příklady ilustrují tucty přepracovaných evolučních rodokmenů, což bylo velkým tématem na tomto zasedání. Zdá se, že lze konstruovat různé fylogenetické stromy buď na základě různých znaků či statistických metod užívaných ke zhodnocení znaků.

A kdo rozhoduje o tom, které znaky mají být v těchto konstrukcích použity? Zdá se, že je celý proces rozhodování založený na subjektivních domněnkách. A jsou-li rodokmeny stále měněny, vypadá to, že evoluční badatelé nikdy nedospějí k ustálené verzi rodokmenu pro žádného tvora. Proč se tolik těchto expertů tak zapotí při určování, co se vyvinulo z čeho?⁴

Dokud bude vládnout neomezená víra ve velký obraz evoluce, vytváření rodokmenů nebude mít konce.

Přijetí stvoření by vyřešilo většinu zmatků, protože by se nastolilo jiné uvažování. Pokud Bůh stvořil všechny základní druhy tvorstva jako jedinečné, pak neexistuje jejich společný předek. Každý druh by pak totiž představoval unikátní sadu stvořených znaků. Není pak divu, že se žádný z těchto úžasných tvorů nehodí do evolučního rodokmenu – nikdy se totiž nevyvinuli.⁵

V kreačním modelu badatelé mohou kategorizovat tvory podle pravděpodobných stvořených druhů, místo aby si představovali, že všichni tvorové jsou příbuzní. Pokračující neúspěchy v hledání harmonické fylogeneze – po více než 150 letech – ukazují na selhávání evolučních předpokladů, na kterých toto hledání staví a které učí takové věci, jako že se Triceratops a T. rex vyvinuli z nějakého neznámého plaza. Kdyby se vědci ptali ve smyslu kreacionistického názoru třeba na to, kolik rohů zdobilo kterou varietu (někdy nazývanou „zoologickým druhem“) ve stvořeném druhu (kind) ceratopsidae, dosáhli by lepších výsledků?

Dokud nebude vládnoucí evoluce vypískána z jeviště, budou její zastánci odsouzeni k neustálému handrkování o nestále se měnící a věčně problematické fylogenetické rodokmeny, papouškující evoluční příběhy, které se ve skutečnosti nikdy nestaly.

Poznámky a odkazy

1. Borinder, N.H. et al. 2015. Postcranial anatomy and phylogenetic affinities of Tanius Sinensis (Ornithopoda; hadrosauridea) from the Late Cretaceous of China. Poster no. B109. Dallas, TX: Society of Vertebrate Paleontology 75th Annual Meeting.
2. Barret, P.Z., C.A. Boyd, and D.C. Pagnac. 2015. Taxonomic and phylogenetic revisions of North American Nimravidae. Poster no. B75. Dallas, TX: Society of Vertebrate Paleontology 75th Annual Meeting.
3. Schmitt, A., F. Knoll, and E. Tschopp. 2015. Paleoneurology of Eurposaurus holgeri, an insular dwarf sauropod from Northern Germany. Technical session XVII, 2:45pm. Dallas, TX: Society of Vertebrate Paleontology 75th Annual Meeting.
4. Nejzávažnějším problémem na celé věci je to, že myšlení evolucionistů se pohybuje v bludném kruhu. Badatelé nejprve předpokládají, že jistá kolekce fosilních forem sdílí podle standardního evolučního názoru společného předka. Pak vynesou ony formy do diagramu připomínajícího rodinný strom jen proto, aby závěrem byla právě ta premisa, kterou začali – že tito tvorové mají společného předka.
5. See Thomas, B. and F. Sherwin. 2009. Darwin’s Withering Tree of Life. Acts & Facts. 38 (5): 16.