Příčinu smrtelné nemoci objevil kreacionista

Jerry Bergman, Ph.D.

Z creationresearch.org přeložil M.T., editace Pavel Kábrt – pavelkabrt@seznam.cz – 11/2015. Článek je z časopisu Creation Matters, Svazek 20, číslo 5, září/říjen 2015. Vydává Creation Research Society v USA, která patří ke kreacionistickým organizacím mladé Země a doslovného výkladu Bible /jako jsou např. ICR, AiG, CMI aj./. Zabývá se výzkumem a rozšiřováním vědecké pravdy o Božím stvoření v protikladu k evolucionistickým báchorkám, jak svět stvořil sám sebe.

Dr. Carl B. Fliermans je vysoce respektovaný výzkumník, nositel četných ocenění, který byl mnoho let mikrobiologem-ekologem pro společnost DuPont v Národní laboratoři Savannah River. Nyní je prezidentem a výkonným ředitelem společnosti Ecological Microbes Unlimited, Inc., v Augustě, stát Georgia. Je také mimořádným výzkumným profesorem na katedře toxikologie, Clemsonova univerzita, a byl dříve mimořádným výzkumným profesorem na katedře biologie, Univerzita Jižní Karolíny.

Fliermans byl také zvláštním poradcem pro Federální střediska pro kontrolu nemocí v Atlantě, Georgia, a hostujícím profesorem na lékařské fakultě Univerzity státu Georgia (Morris, 1993, str. 282). Dodneška publikoval více než 100krát, většinou v renomovaných vědeckých časopisech, a působil jako expert ve 20 státech. Fliermans byl také v redakční radě vědeckého časopisu Applied and Environmental Microbiology.

Vzdělání a vědecká práce

Po absolutoriu zdravotnicky zaměřené vyšší odborné školy Asbury College nepřešel Dr. Fliermans na lékařskou fakultu, jak bylo jeho původním záměrem, nýbrž vystudoval mikrobiologii, limnologii a ekologii a získal v těchto oborech titul M.S. na Univerzitě státu Kentucky a Ph.D. na Univerzitě státu Indiana. Postgraduálně pak studoval na Univerzitě státu Minnesota.

Jeho výzkum vedl k identifikaci organizmu, který způsobuje legionelózu, ja to ak její mírnou formu zvanou Pontiacká horečka, tak formu projevující se zápalem plic a nazývanou legionářská nemoc, kterou způsobuje řada bakterií rodu Legionella, kterých je celkem 43 druhů. Nemoc byla nazvána legionářskou chorobou, také známou jako „Legionářská horečka“, protože si jí lékařská komunita poprvé všimla v červenci 1976, kdy zabila 34 a postihla celkem 221 delegátů účastnících se výroční schůze na oslavu 200. výročí Americké legie konané ve Filadelfii (Marre et al., 2002).

• (Tzv. „pontiacká horečka“ dostala svůj název podle epidemie v americkém městě Pontiac ve státě Michigan v roce 1968. Pozn. překl.)

Třebaže se propuknutí legionářské nemoci setkává se značnou pozorností médií, vyskytuje se nemoc obvykle v jednotlivých izolovaných případech. Úmrtnost hospitalizovaných pacientů s legionářskou nemocí se blíží 50 procentům. Celková úmrtnost u všech pacientů s legionářskou nemocí se pohybuje od 5 do 30 procent. Většinou se nakazí lidé středního věku či lidé starší. Mladí, zdraví lidé nakažení bakteriemi rodu Legionella mají obvykle pouze mírné symptomy či vůbec žádné (Fliermans et al., 1981, 1982, 1984).

Klíč k záhadě

Když byla nová nemoc poprvé objevena, museli badatelé vyjasnit řadu faktů včetně (Fliermans, 1996):

1. Je její příčina biologická či chemická?
2. Odkud pochází její patogen, existuje-li?
3. Jak se nemoc šíří?
4. Jak lze nemoci předcházet?

Teorie o příčině záhadné nemoci sahaly od otravy karbonylem niklu a virového zápalu plic po útok cizích teroristů proti americkým veteránům. Ve Středisku pro kontrolu nemocí a prevenci (CDC) v Atlantě mnozí spekulovali o tom, že legionela může být geneticky pozměněným patogenem vyrobeným Sověty či jinou komunistickou zemí, protože postihovala především americké veterány (Gillen, 2007, str. 40-41).

Fliermans a jeho kolegové izolovali z přirozeného prostředí dosud neznámou bakterii, která nemoc způsobovala. K nákaze legionářskou nemocí, která způsobuje jistý druh zápalu plic, dochází obvykle dýcháním aerosolu, který obsahuje bakterie. Takový vzduch může vycházet z horké vody při koupeli ve vaně, při sprchování, či nejčastěji z klimatizačních jednotek ve velkých budovách. Konzervativní odhad praví, že nemoc nyní postihne ve Spojených státech ročně 10 000 až 50 000 lidí.

Fliermansův výzkum této nemoci ho přivedl ke gejzírům v Yellowstonském národním parku, bažinám ve státě Georgia i na dno hlubokého oceánu. Výsledky bádání získané jeho výzkumem mikrobiologického světa mu přinesly četná uznání od vědecké komunity.

18. ledna 1977 byl konečně zjištěn patogen způsobující potenciálně smrtelnou infekční nemoc – byla jím gramnegativní tyčinkovitá aerobní bakterie patřící k nově pojmenovanému rodu Legionella. Gillen (2007, str. 41) napsal, že „Fliermans úspěšně izoloval podezřelý patogen z přírody a kultivoval ho v čisté kultuře; dokázal tak nade vši pochybnost přítomnost specifického prvku (Legionella) v infekční nemoci (Legionářské nemoci)“.

Přes 90 procent případů legionelózy je způsobeno bakterií Legionella pneumophila, všudypřítomným vodním organizmem, kterému se daří při teplotách sahajících od 25° po 63°C s optimem teploty kolem 40°C. Legionella pneumophila je jen jedním z více než 30 nových infekčních agens či nemocí objevených od roku 1977 (McDade, 2002, str. 2). Legionářskou nemoc způsobuje virulentnější forma infekce, která způsobuje zápal plic (Marre et al., 2002). Před rokem 1977 soudili někteří přední badatelé v oboru medicíny, že byla již objevena všechna důležitá infekční agens (McDade, 2002, str. 2). V takové atmosféře tedy pracoval Fliermans, který tak pomohl odbourat tento mylný závěr.

Fliermans rozřešil první část hádanky, když objevil, že lipidy a buněčné stěny L. pneumophila se podobají týmž útvarům termofilních bakterií, které objevil při výzkumu termálních oblastí Yellowstonského národního parku. Všiml si při svém výzkumu rovněž toho, že tyto bakterie mají sklon žít v biofilmu (běžně nazývaném pěna), který koexistuje s jistými druhy řas. Při svém pročítání Bible během každodenního rozjímání si pak Fliermans všiml, že moudrý král Šalomoun napsal v Kazateli 1:9, že „není nic nového pod sluncem.“ To ho přimělo k zamyšlení a ke změně metod, které jeho laboratoř

…používala při hledání organizmů, protože tato bakterie nebude zřejmě ničím novým pod sluncem. Poté, co se pomodlil, udělal nové plány a podnikl výzkumy, našel Dr. Fliermans bakterii v termálních vodách (původně izolována při 45°C v laboratoři Savannah River) vypouštěných z jaderného reaktoru (Gillen, 2007, str. 40).

O této bakterii se později zjistilo, že se jí daří jak v přírodních teplých pramenech po celých Spojených státech tak v chladicích věžích klimatizace. Tento posledně jmenovaný poznatek byl klíčem k objevu příčiny legionářské nemoci. Fliermansovi se následně podařilo vyvinout fluorescenční test na protilátky, který se mohl používat k detekci bakteriologického infekčního agens způsobujícího konkrétní potíže (Gillen, 2007, str. 40).

Vzhledem ke svým mnoha vynikajícím výsledkům byl Fliermans zvolen členem Americké mikrobiologické akademie. Jeho alma mater, vyšší odborná škola Asbury College, ho později vyznamenala, když vepsala do jeho biografie při příležitosti udělení vědecké ceny, že je „absolventem hodným našeho zvláštního uznání…s příkladným životem a kariérou završenou monumentálním úspěchem. Stojíme v posvátné úctě před gigantem tyčícím se mezi svými kolegy v pozici vynikajícího výzkumníka“ (Anonym, 1991).

Kreacionistické aktivity

Fliermans byl v propagaci kreacionizmu aktivní a roku 1981 byl jmenován do technického poradenského výboru Institutu pro výzkum stvoření (Morris, 1993, str. 282). Vyznává, že jeho kreacionistický světonázor byl hlavním faktorem při jeho úspěchu v rozřešení záhady legionářské nemoci (Gillen, 2007, str. 40). Na konferenci nazvané „Zhroucení evoluční teorie“ uzavřel svou přednášku slovy,

• „Moderní biochemie dokazuje, že organizmy jsou úžasným způsobem navrženy, a již tento fakt sám o sobě dokazuje existenci Stvořitele“ (Fliermans, 1998).

Odkazy

1. Anonymous. 1991. Dr. Carl B. Fliermans — 1991 A[lumni] Award Recipient. Asbury University. www.asbury.edu/alumni/alumni-office/alumni-awards/carl-fliermans
2. Fliermans, C.B., R.J. Soracco, and D.H. Pope. 1981. Measure of Legionella pneumophila
   activity in situ. Current Microbiology 6:89–94.
3. Fliermans, C.B., G.E. Bettinger, and W. Fynsk. 1982. Treatment of cooling systems containing high levels of Legionella pneumophila. Water Res.16:903–909.
4. Fliermans, C.B. and R.S. Harvey. 1984. Effectiveness of 1-bromo-3-chloro-5,5 dimethylhydantoin against Legionella pneumophila in a cooling tower. Applied and Environmental Microbiology 47:1307–1310.
5. Fliermans, C.B. 1996. Ecology of Legionella: from data to knowledge with a little wisdom. Microbial Ecology 32:203–228.
6. Fliermans, C.B. 1998. Quoted in The Evolution Impasse, Volume 1, by A. Oktar (H. Yahya). Istanbul, Turkey: Global Publishing, p. 134.
7. Gillen, A. 2007. The Genesis of Germs. Green Forest, AR: Master Books.
8. Marre, R., Y.A. Kwaik, C. Bartlett, N.P. Cianciotto, B.S. Fields, M. Frosch, J.Hacker, and P. Christian Lück (editors). 2002. Legionella. Washington, D.C.: ASM Press.
9. McDade, J. 2002. Legionnaires’ disease 25 years later: lessons learned. In Marre et al. pp. 1–9
10. Morris, H.M. 1993. History of Modern Creationism. Santee, CA: Institute for Creation Research.