Nemineralizované dinosauří kosti – problém pro stáří miliónů let
Z creation.com přeložil M.T., editace Pavel Kábrt – 11/2015. Translation granted by Creation.com – Přeloženo s povolením od Creation.com.
Rekonstrukce hlavy nejsevernějšího známého dinosaura, druhu Ugrunaaluk kuukpikensis. (Image courtesy Hirotsugu Mori et al.)
“Došlo-li opravdu k Noemově Potopě, pročpak nevidíme žádné důkazy o ní?” mohl by se zeptat skeptik. V dnešní éře dezinformací šířených hromadnými sdělovacími prostředky dorážejí lidé s podobnými otázkami na věřící v Bibli denně. Odpověď je takto prostá: důkazy o Noemově Potopě jsou všude, ale o těchto faktech hlavní proud světských informačních zdrojů nereferuje jako o faktech pro Potopu. Nedávný článek Associated Pressu publikovaný na webu listu Guardian nám poskytuje opět další dokonalý příklad toho, jak může být důkaz před zraky široké veřejnosti skryt a prezentován zcela nečestným způsobem.
Liscombovo paleontologické naleziště je ve formaci Prince Creek na severní Aljašce. Zpráva vědeckého týmu, který pracuje na vykopávkách v této oblasti, podrobně referovala o tom, co považují za nový druh hadrosaura (kachnozobého dinosaura), kterého pojmenovali Ugrunaaluk kuukpikensis. Byl nazván “saurolophine”, což znamená zástupce podčeledi Saurolophinae, která zahrnuje rod Saurolophus. Agentura AP (Associated Press) o zmíněné zprávě okamžitě zveřejnila online článek.1 Ale, co je zajímavé, byl pominut jeden velmi důležitý detail: kosti nejsou fosilizované!
Tady je výňatek z původní zprávy:
Pozůstatky hadrosaurida jsou téměř zcela rozpadlé, vykazují malé známky zvětrání, poškození predátory či podupání, a typické pro ně je, že nejsou rozdrcené a ani mineralizované (Fiorillo et al. 2010; Gangloff and Fiorillo 2010).2
Mineralizace odkazuje na nejběžnější proces fosilizace, kdy jsou mezery v kostech vyplněny nerosty a zbytky tak zkamení. Říkají-li tedy vědci, že pro kosti jsou “zpravidla… nemineralizované,” mají tím na mysli, že tu nemáme co dělat s fosiliemi, nýbrž s poměrně ‘čerstvými’ dinosauřími kostmi (i přes různé slovíčkaření ohledně definice ‘fosilie’). Člověk by si mohl myslet, že tahle informace by stála za zmínku! Ale v naprostém rozporu s tím referoval článek AP o nálezech takto:
Ve vědecké zprávě, zveřejněné v úterý docházejí autoři k závěru, že zkamenělé kosti nalezené blízko řeky Colville na Aljašce patří vzácnému druhu hadrosaura …1
Nejenže se do článku nedostal fakt, že kosti nebyly fosilizovány, ale vlastně lživě se tam konstatuje, že kosti byly fosilizované. Můžete si být jisti, že téměř nikdo, kdo tento online článek četl, si neudělal čas, aby se vrátil a zkontroloval jeho přesnost s původně zveřejněnou zprávou. Bylo by rovněž naivní předpokládat, že toto je ojedinělý případ. Předem vytvořené názory lidí jak v akademických kruzích tak ve sdělovacích prostředcích způsobují, že tito lidé zkreslují a překrucují důkazy, pokud se nehodí do jejich a priori předem daného darwinistického světonázoru, jde-li o interpretaci nálezů na tomto poli.
Toto paleontologické naleziště bylo objeveno geologem Robertem Liscombem roku 1961, jak se píše v článku AP. Článek pokračuje, “Liscomb si myslel, že kosti pocházejí ze savců. Asi dvě desetiletí zůstaly v depozitáři, než kdosi určil, že pocházejí z dinosaurů …”1 Tohle je sice pravda, ale opět se tu opomíjí podstatná skutečnost – proč tyto fosilie byly původně považovány za savčí. Liscomb předpokládal, že se jedná o nedávné bizoní kosti, protože nebyly fosilizovány.3 Předpoklad, že musí jít o nedávné uloženiny, byl tak silný, že to trvalo 20 let, než byly určeny správně. Proč nedal článek svým čtenářům ani nejmenší stopu, aby tento důležitý zádrhel pochopili?
Zachovány díky silným mrazům?
Zde by, jak se zdá, mohli oponenti namítnout: jelikož byly tyto kosti nalezeny zmrzlé, nemohly k jejich zachovalosti přispět nízké teploty? I když by se dalo debatovat o tom, zda by pouhý mráz mohl uchovat nefosilizované kosti po tak dlouhou dobu, nemá tato debata smysl, protože tato oblast měla v době, kdy tu dinosauři žili, mnohem teplejší podnebí.1 Článek AP dokonce uvádí citát jednoho z autorů zprávy, který zní, “Tehdy tam určitě nepanovalo arktické podnebí jako dnes— průměrná roční teplota činila patrně pět až devět stupňů.”1 Vědci nicméně poznamenali, že toto podnebí bylo patrně odlišné od podnebí tropického, ve kterém se podle obecného přesvědčení dinosaurům nejlépe dařilo.
Uvážíme-li, že autoři datují toto paleontologické naleziště na zhruba 69 milionů let, jak mohly tyto kosti zůstat nefosilizované? Zdá se, že se nikdo neodvažuje podobnou otázku ani předložit, natožpak navrhnout nějaké uspokojivé odpovědi. Dokonce i za těch nejideálnějších podmínek by chemické zákony předpověděly, že takto ‘čerstvé’, nefosilizované kosti by se během tak obrovských věků dávno rozložily a zmizely.
Podobné věci se v poslední době vynořují znovu a znovu, jak jsou nalézány v dinosauřích kostech červené krvinky, měkké, pružné tkáně, proteiny a DNA nad čímž vědecký svět žasne. Avšak místo aby jednoduše připustili, že podobné důkazy jsou v rozporu s jejich světonázorem, evoluční vědci nepřestávají vymýšlet stále nová a nová východiska z tohoto nepříjemného problému. Nejnovějším takovým pokusem je tvrzení, že tyto buňky mohl uchovat roztok bohatý na železo (vyvráceno v CMI článku Dinosauří měkká tkáň)—ačkoli v případu hadrosauřích kostí nejsou známky toho, že by se k tomuto vysvětlení vědci obraceli.
Nálezy vysvětluje Potopa
Přestože je evoluční komunita bezmocná, má-li vysvětlit, jak mohly zůstat dinosauří kosti nefosilizované po tak nesmírně dlouhé věky, nepředstavují tyto důkazy žádný problém pro biblického kreacionistu. Klíč k celé záhadě přitom obsahuje už původní zpráva: “Stav paleontologického naleziště svědčí o události spojené s masovým vymíráním spojeným s nánosy naplavenými mimo koryta řek (Gangloff a Fiorillo 2010), k čemuž mohlo dojít v důsledku rychlého tání sněhu na tehdejším pohoří Brooks Range, které se tehdy zvedalo k jihu (Fiorillo et al. 2010).”4
Takže tu máme toto: nalezené ‘čerstvé’ dinosauří kosti, jak se zdá, byly uloženy během Potopy, která zabila naráz spoustu zvířat. To dokonale zapadá do toho, co bychom očekávali, je-li Bible historicky pravdivá. Tato fakta vysvětluje Noemova Potopa!
Ale v tomto případě katastrofa nepohřbila uhynulá zvířata okamžitě, na rozdíl od mnoha dinosaurů, jak je vidět z jejich polohy při smrti. Bouřlivé vody těla spíše roztrhaly, jak je patrné z toho, že “ostatky jsou zcela rozkouskované,” tj. veškeré kosti byly odděleny od kloubů.
Všem, jejichž mysli nejsou zatemněny dogmatem o dlouhých časových úsecích je jasné, že poměrně krátké dějiny Země, jak o nich referuje Bible, odpovídají nálezu mnohem více, než dnešním establishmentem prosazované názory.