Jerry P. Moore
Z creation.com přeložil Jakob Haver – 01/2018. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.
Žena s tmavou pletí. (Peter Klashorst, wikimedia Commons)
Mnozí lidé si stále myslí, že ‚světlá‘ kůže se nějak mimořádně liší od ‚tmavé pleti‘, přestože vědecké důkazy ukazují převládající biologickou podobnost mezi všemi lidmi na světě.
Nicméně v posledních několika desetiletích sofistikované studie pigmentace lidské kůže pomocí speciálního zbarvení a elektronového mikroskopu ukázaly, že rozdíly ve zbarvení kůže mezi tzv. rasami lidí jsou jen velmi malé.
Světoznámá autorita v klinické dermatologii, Dr. Anthony du Vivier z londýnské nemocnice Kings College, podrobně shromažďuje na toto téma současné vědecké poznatky: „V kůži jak černochů, tak i bělochů byl nalezen stejný počet melanocytů [buněk vytvářejících pigment].“1
V tom se shodují i další experti; rozdíly ve zbarvení závisí na tom, jakým způsobem je seskupen melanin (tmavý pigment, který se vyskytuje v kůži všech lidí). Melanosomy (malé pigmentové jednotky) jsou o něco větší a četnější v buňce u tmavé pleti než u lidí se světlou pletí (viz obrázek, pozn. překl.). Také se nerozkládají tak snadno a ve vyšší míře jsou rozptýleny do přilehlých kožních buněk.2 3
To znamená, že dané rozdíly jsou na subcelulární (nitrobuněčné – viz obrázek, pozn. překl.) úrovni; což jsou menší změny uvnitř velmi drobných tělísek, tzv. organel, umístěných v pigmentových buňkách. Tyto změny jsou pod kontrolou běžných genetických zákonů. Genetická informace u lidí byla Stvořitelem zkonstruována tak, aby měla tuto pozoruhodnou schopnost měnit zbarvení pokožky a vlasů.
A skutečně, barva kůže a vlasů je výsledkem relativních úrovní dvou typů pigmentového melaninu: tmavě-hnědého pigmentu zmíněného výše, a načervenalé verze pigmentu. Červený pigment produkují všichni lidé, ale rudovlasí lidé postrádají schopnost vytvářet normální hladinu tmavého pigmentu. Toto je nyní považováno za důsledek mutace v jednom z genů, podílejících se na tvorbě pigmentu v kožních buňkách.4
Rudovlasým nejen že chybí schopnost produkovat dostatek ochranného tmavého pigmentu, ale jejich červený pigment reaguje přímo na sluneční záření tak, že produkuje chemické látky, poškozující jejich DNA, což vede k rakovině kůže. Proto musí být zrzaví lidé při pobytu na slunci dvakrát tak opatrní. Rudé vlasy mohou být krásné, ale tento stav je téměř jistě důsledkem mutace, která způsobila ztrátu schopnosti produkovat tmavý pigment. Eva nebyla rudovlasá!
Geny pro barvy pleti
Rodina, která přežila Potopu, musela mít dostatečnou genetickou variabilitu, aby zahrnovala celou škálu běžných barev pokožky v jejich potomcích – takže mohla mít pravděpodobně středně hnědou pleť. Takoví lidé měli směsici genů, které kódují světlou i tmavou pleť – dávající jim hnědou pokožku. Když se geny pro světlou kůži v jejich dětech smíchají, budou mít světlejší barvu než jejich rodiče; když se smíchají geny pro tmavou pleť, děti budou tmavší než jejich rodiče. Rudovlasost téměř jistě vznikla o nějaký čas později.
Rudovlasá žena. (Dusdin, wikimedia commons)
Byla tu událost, jako je zmatení jazyků v Bábel a následné rozptýlení lidstva do menších oddělených skupin. Vzhledem k tomu, že každá skupina byla mnohem menší než celá populace, měla každá také menší schopnost změny než původní populace, a proto také měla více konzistentní barvu pleti.
Selektivita vůči různým typům kůže se také mohla vyvinout díky společenskému upřednostňování při uzavírání manželství, což vedlo k ještě více konzistentnímu vývoji barvy pleti. Lidé žijící v tropických oblastech to mohli chápat tak, že světlá kůže je újmou na zdraví (a schopnosti pracovat na slunci), a tak mohli být lidé se světlou kůží viděni jako nežádoucí kandidáti pro manželství. Naopak, u lidí žijících ve vysokých zeměpisných šířkách se mohla rozvinout selektivita vůči tmavé pleti díky jejímu spojování s křivicí ve špatných světelných podmínkách.
Evoluční rasismus
Po dlouhou dobu evolucionisté drželi víru, že viditelné rozdíly mezi skupinami lidí vznikaly v průběhu dlouhých časových období, ve kterých byli od sebe vzájemně izolováni. Toto učení dalo vzniknout mnoha rasistickým myšlenkám, protože to mohlo znamenat, že jedna skupina se mohla vyvíjet mnohem pomaleji než druhá, a ta byla tedy nějak méně lidská. Kdyby to tak bylo, také by to naznačovalo, že rozdíly byly biologicky významné.
Na druhé straně, z biblického popisu o původu lidstva by člověk předpokládal, že byť i ty zdánlivě nápadné rozdíly mezi různými skupinami jsou biologicky bezvýznamné, což je přesně to, co ve všech ohledech nacházíme.
Doprovodná série fotografií pokožky, pořízená běžným světelným mikroskopem, by měla vyvrátit názor, že existují nějaké zásadní rozdíly mezi ‚černou‘ a ‚bílou‘ kůží.
Obr. 1 – je mírně zvětšené zobrazení kůže 32letého tzv. „Kavkazana“ neboli kůže ‚bělocha‘. Je tu vidět trochu pigmentu na rozhraní mezi dermis (D) a epidermis (E).
Obr. 2 – je více zvětšený pohled na stejný druh kůže. Trochu pigmentu je vidět v epidermis, i když některé buňky (viz šipky) ve světlé oblasti (cytoplasma) okolo tmavšího centrálního jádra mají vzhled melanocytů (buňky, které vytváří pigment).
Obr. 3 – je mírně zvětšené zobrazení kůže mladého Afričana. Je tam množství pigmentace v rámci četných buněk v epidermis, zejména při její hranici s dermis (šipky).
Obr. 4 – ukazuje stejný druh tmavě pigmentované kůže při větším zvětšení. Šipka ukazuje buňku, která má vzhled melanocytu. Je tam bezpočet granulí pigmentu samotného, které poté, co byly vytvořeny v některém z melanocytů, se rozšířily do dalších buněk (keratinocytů), zejména těch při rozhraní.
Barva pleti se může změnit dokonce i v rámci stejného jedince. ‚Bílá‘ kůže může projít zvýšenou pigmentací. Také je samozřejmě normální opalovací reakce na sluneční záření, což zvyšuje tvorbu melaninu. V určitých klinických podmínkách se také může ‚bílá‘ kůže stát prakticky nerozeznatelnou od černé kůže. Rovněž tak černá kůže může ztratit pigmentaci a bude vypadat stejně jako ‚bílá‘ kůže.
Obr. 5 – představuje chronicky zanícenou kůži z nohy Afričana. Na pravé straně (vodorovná šipka) je téměř úplná depigmentace. Ke středu a vlevo na obrázku přetrvává skvrnitá, nepravidelná pigmentace (šipky). Barva pleti se u stejné osoby mění od černé přes hnědou až skoro k bílé.
Obr. 6 – ukazuje kůži ‚bílého‘ člověka, z části postižené onemocněním, zvaným lentigo simplex (sytě hnědé pigmentové skvrny na kůži – pozn. překl.). Téměř všechny buňky podél rozhraní (viz šipky) jsou intenzivně pigmentované, stejně jako u normální kůže Afričana, jak bylo vidět na obr. 3. Také existuje stav nedostatku funkce nadledvin, díky čemuž se mohla stát celá kůže Kavkazana hluboce pigmentovaná. To by mělo pod mikroskopem stejný vzhled.
Melanin — stvořený účelně
V mnoha vědeckých kruzích je obvyklé zdržet se připisování ‚účelu‘ jakékoli biologické vlastnosti. V případě melaninu (viz hlavní článek), je obtížné vyhnout se ocenění jeho pozitivní funkce. Du Vivier dobře říká:
- „Kromě zbarvení kůže a vlasů je barvivo melanin nesmírně důležité pro ochranu proti škodlivým účinkům ultrafialového záření.“1
Pravděpodobné středně-hnědé zabarvení Noemovy rodiny (a před nimi Adama a Evy) mohlo poskytnout dobrou ochranu ke zmírnění slunečního záření. Naproti tomu kůže bělochů ochuzená o pigment je tak bezbranná vůči poškození sluncem, jak řekl Lever:
- „Žádný běloch po 40. roce věku nemá na kůži obličeje normální elastickou tkáň.“3
Zvýšené ‚stárnutí‘ pokožky a náchylnost vůči různým druhům rakoviny kůže patří u bělochů mezi nevýhody, vzhledem k nižšímu množství melaninu. Tento pigment je jen jedním z úžasných ochranných mechanismů, které vševědoucí Stvořitel zabudoval do informace, jež tvoří člověka.
Vzhledem k tomu, že takové prosté výkyvy pigmentových zrn mohou změnit černou kůži na ‚bílou‘ a naopak, znovu to jen podtrhuje bezvýznamnost podstaty těchto rozdílů.
Stručně řečeno, bližší pohled na naší kůži je zcela v souladu s Pavlovým slavným projevem na Mars Hill (římské označení pro řecký Areopagus v Athénách – pozn. překl.), v němž připomněl svým posluchačům pravdu v Genesis, že Bůh „učinil z jedné krve [tj. z jednoho člověka] všecko lidské pokolení“.5 Jak rozdílný by mohl být průběh dějin, a to i v předdarwinovských dobách, kdyby lidé vzali Stvořitelovu zprávu o našem původu dostatečně vážně a uvědomili si, že jsme všichni velmi úzce příbuzní.
Odkazy a poznámky
- du Vivier, A., Atlas of Clinical Dermatology, Gower Medical Publishing Ltd, London, p. 23.2, 1986.
- Ackerman, A.B., Histopathologic Diagnosis of Skin Diseases, Lea and Febiger, Philadelphia, p. 44, 1978.
- Lever, W.F., and Schaumberg-Lever, G., Histopathology of the Skin, 7th edition, J.B. Lippincott Co., Philadelphia, pp. 18-20, 1990.
- Cohen, P., ‚Redheads come out of the shade‘, New Scientist 1997:18, September 1995.
- Bible, Skutky 17:26.