Z evolutionnews.org přeložil Pavel Akrman – 03/2020. Úvodní foto: Paul Davies, Cmichel67 / CC BY-SA.
Poznámka redakce: Dr. Shedinger je profesorem religionistiky na Luther College v Decorah, stát Iowa. Je autorem nedávné knihy pod názvem Mystery of Evolutionary Mechanisms (Záhada evolučních mechanismů), v níž kritizuje darwinovské přehnané pocity vítězství.
Není lepšího svědectví pro inteligentní design stvoření než práce napsané vědci z oboru, kteří neúmyslně uvádějí argumenty pro design. Mám teď na mysli několik příkladů z nedávno vydané knihy pod názvem Démon ve stroji: Jak skryté informační sítě řeší tajemství života (2019) od dobře známého (evolučního) kosmologa Paula Daviese.
Davies, pokud jde o démona vzdorujícího entropii, shodně s Jamesem Clerkem Maxwellem tvrdí, že bez nějakého zásadně nového konceptu je propast mezi fyzikou a biologií zcela nepřekonatelná. Musí existovat nějaký nefyzikální princip umožňující živým organismům soustavně vzdorovat druhému zákonu termodynamiky, neboť živé organismy systematicky odolávají devastující entropii, na rozdíl ode všech forem neživé hmoty, které jí podléhají. A Davies to pojmenoval; z démona ve stroji se vyklubala informace.
Řád z chaosu
V celé knize Davies neustále obdivuje úžasnou složitost života, především na buněčné a molekulární úrovni. Žasne nad existencí molekulárních strojů, jako jsou motory, čerpadla, dráhy, střihače a rotory – to vše je dnešním inženýrům dobře známé vybavení – a nad jejich schopností operovat s informacemi jasným a vysoce účinným způsobem, a jak se Davies vyjádřil „vykouzlí řád z chaosu.“ Buňku nazývá skutečnou „řídící jednotkou obrovské informační sítě“ a poznamenává, že ačkoli jsou molekuly fyzikálními strukturami, informace jsou abstraktním pojmem, který vychází ze světa lidské komunikace.
Přesto, navzdory všem těmto analogiím mezi nanotechnologií života a světem lidského inženýrství, Davies obratně ignoruje onen zřejmý závěr – tedy že nanotechnologie života musela být navržena, stejně jako je tomu u strojního inženýrství. Přestože se Davies snaží tento zjevný fakt statečně ignorovat, úplně od něho utéci a zamaskovat ho nemohl, protože výslovně říká: „Je těžké nebýt zasažen tím, jak geniální je veškeré toto zařízení, a jak ohromující je to, že zůstává neporušené a nezměněné po miliardy let.“ (Zdůraznění je původní.) Samozřejmě! Cokoliv takto geniální musí být už ze své podstaty produktem inteligence, pokud nechceme upřít slovu „geniální“ jeho význam.
Jeho práce a z ní plynoucí důsledky
Jenže ačkoli se Davies snaží ignorovat důsledky své vlastní práce, přesto dál neúmyslně pokračuje s výroky podporující ID:
„Schopnost života konstruovat vnitřní podobu světa a sebe sama – jednat jako zmocněnec, který ovládá své prostředí a dokáže využívat energii – odráží svůj základ v pravidlech logiky. Je to také logika života, která umožňuje biologii zkoumat nekonečné hranice stále nových věcí.“
Logika je samozřejmě produktem intelektuální činnosti. Znamená to tedy, že Davies zahrnuje na buněčné a molekulární úrovni fungování aktivní inteligence? Vypadá to tak, i když to nejspíš nikdy nepřizná. Prakticky to však připouští, když emotivně prohlašuje: „Složitost života je natolik ohromující, že je lákavé vzdát se snahy chápat jej pouze z fyzikálního hlediska.“
Jestliže Daviese přemohly svou velkolepou složitostí buněčné molekulární stroje, je stejně tak ohromen i na poli epigenetiky: „Jedním z nejzáhadnějších kousků magie v kouzelné skříňce života je epigenetická dědičnost.“ V diskusi o výzkumu Johna Cairnse v 80. letech zaměřeném na mutace, a novější práci o epigenetice od Evy Jablonkové, a také transpozici Barbary McClintockové a jejím rozvinutí Jamesem Shapirem v přírodním genetickém inženýrství, uzavírá: „…svádí to k představě, že na epigenetické úrovni biologové letmo zahlédli stín celého systému zpracování informací v činnosti.“ To je opravdu lákavé! Ale abychom nezapomněli – zpracovávání informací pochází a je vlastností inteligence.
Tajemství vzniku života
Nakonec se Davies obrací k otázce vzniku života, kterou označuje jako „téměř zázrak“. Souhlasí s tím, že chemie sama o sobě nemůže vznik života vysvětlit, protože někdo musí být odpovědný také za původ informací. Davies říká:
„Smysluplná informace je koncept vyšší úrovně, což je na úrovni molekul zkrátka nesmysl. Samotná chemie, jakkoli složitá, nemůže nikdy vyprodukovat genetický kód ani příslušné související instrukce. Chtít po chemii vysvětlení kódovaných informací je stejné jako očekávat, že počítačový hardware si napíše sám svůj vlastní software.“
Původ kódovaných informací je podle Daviese tím nejtěžším problémem evoluční biologie. Ale těžký problém je to samozřejmě jen pro ty, kteří z rovnice a priori vyloučili inteligenci. Z pohledu ID (Inteligentního designu) není původ informací vůbec žádnou záhadou. Informace je vždy produktem inteligentní mysli, na což trvale poukazuje Stephen Meyer (ano, a křesťané vědí, že v tomto případě mysli samotného Boha Stvořitele. Pozn. JH).
Nad rámec chemie
Davies nemůže podat žádné vysvětlení, a nezbývá mu tedy nic lepšího než spekulovat, že se ze systémů zpracování informací o dostatečně velké složitosti nějak vynořují nové zákony a principy. Zcela však ignoruje otázku samotného původu systému zpracování informací, o kterém již dříve prohlásil, že jeho vysvětlení přesahuje rámec chemie samotné.
Dá se předpokládat, že Davies si nepřeje být spojován s komunitou ID. Možná věří, že jeho profesionální újma by byla zkrátka příliš vysoká. Ale i kdybych o tom už nic jiného nevěděl, jsem si jist, že toho Démona ve stroji už vypustily tiskárny Discovery Institutu. Jestliže je kořenem života opravdu abstraktní informace, pak do té rovnice musí být zahrnuta inteligence. Davies ji v předchozích případech přesvědčivé zdůvodnil, a proto se zdá, že potažmo – ač dost nerad – ji bude muset brát v úvahu i později.