Jeffrey Tomkins, Ph. D. a Brian Thomas, M. S. (*)
(Z www.icr.org/i/pdf/af/af1004.pdf přeložil M. T. – 06/2010, Acts & Facts)
Jeden poutavý článek v časopisu Nature přinesl zprávu o výsledcích studie, jejíž závěry šokovaly vědeckou komunitu, protože jsou v rozporu s dlouho zastávanými názory o podobnosti DNA člověka a šimpanze (1). Již dříve referoval článek v časopisu Acts & Facts o tom, že značná část výzkumů týkajících se často halasně proklamovaných tvrzení o 98procentní (či ještě vyšší) podobnosti DNA člověka a šimpanze se zakládá na pochybných a předpojatých premisách (2).
Problém spočívá v tom, že ona podobnost je nejistá, jelikož nikdo dosud neprovedl objektivní a podrobný výzkum podobnosti DNA. A výsledky neznamenají dobrou zprávu pro zastánce názoru o evoluci člověka. Jedním z hlavních nedostatků původní sekvence šimpanzího genomu publikované roku 2005 (3) bylo, že šlo pouze o její o jediný úsek, který představoval jen 3.6násobné náhodné pokrytí 21 šimpanzích autozomů a 1.8násobnou redundanci sexuálních chromozomů X a Y. Při takovém částečném pokrývání jsou sekvenovány velmi malé zlomky genomu v milionech jednotlivých reakcí s použitím vysoce výkonných robotů schopných zpracovávat velká kvanta informací. Výstup přitom tvoří zlomky jednotlivých sekvencí v délce asi 500 až 1200 bází. Při překryvovém čtení pak vědci tyhle zlomky sestavují do souvislých trsů příslušné sekvence zvaných sekvenovací řady.
V případě šimpanze, organizmu s genomem o zhruba 3 miliardách bází, znamená 3.6násobné pokrytí nasekvenování asi 10.8 miliardy bází DNA (3.6 x 3). Výsledkem je soubor dat tvořený tisíci náhodných sekvenovacích řad čili ostrůvků souvislých sekvencí, jejichž polohu v genomu je třeba teprve stanovit, a pak je umístit na příslušný chromozom. Roku 2005, kdy probíhal projekt sekvenování šimpanzího genomu a jeho závěry zveřejnil časopis Nature, nebyly ještě sekvenovací řady (4) sestavovány a orientovány podle mapy šimpanzího genomu, nýbrž spíše podle mapy genomu lidského. Uvědomíme-li si, že genom šimpanze je přinejmenším ve svém celku o 10 procent rozsáhlejší (5) než ten lidský, pak je nám jasné, že tahle metoda jeho montáže nejenže vycházela neúměrně vstříc evolucionistickým představám o podobnosti lidí a šimpanzů, nýbrž že byla vůbec bytostně pochybná.
Název nedávného článku shrnuje výstižně závěry vědců: „Šimpanzí a lidské chromozomy Y se nápadně liší svou strukturou i svými geny.“ Než probereme podrobnosti těchto výsledků, je třeba si uvědomit, že zde byla poprvé sestavena a do správné polohy umístěna šimpanzí sekvence DNA na základě mapy/rámce chromozomu Y u šimpanze, a ne u člověka.
Důsledkem pak byl fakt, že sekvenci šimpanzí DNA byli vědci s to přesněji porovnat s lidským chromozomem Y, jelikož byla autentická pro šimpanze. Chromozom Y mají pouze samci a obsahuje mnoho genů, které kódují samčí znaky, jakož i genetickou informaci, a informaci o regulátorech, které se týkají fungování těla jako celku.
(regulátor = v molekulární biologii látka, která se podílí na regulaci molekulárního děje – transkripci, translaci aj. Pokud regulátor tyto děje navozuje, jde o regulátor pozitivní, pokud je naopak inhibuje, jde o regulátor negativní. Pozn. překl.)
Vzhledem k tomuto nedávnému výstupu porovnávajícímu šimpanzí a lidské chromozomy Y na objektivnějším základu jejich skutečného uspořádání není vyloučeno, že vědci objeví zásadní nesoulad i mezi dalšími chromozomy, o nichž se tvrdí, že jsou si tak podobné.
V širokém pohledu byly lidské a šimpanzí chromozomy Y vybudovány zcela odlišně. Na tom lidském se našly čtyři hlavní kategorie sekvencí DNA, které sídlí v jeho specifických úsecích. Můžeme si je představit jako zeměpisné regiony. Právě tak jako je třeba evropský kontinent rozdělen na státy obývané různými národy, tak jsou rozděleny chromozomy na různé kategorie sekvencí DNA.
A nejenže se zcela lišilo umístění zmíněných lidských a šimpanzích sekvenčních kategorií, ale ani jejich poměrné zastoupení nebylo stejné. Jedna sekvenční třída neboli kategorie obsahující DNA s charakteristickou sekvencí na šimpanzím chromozomu Y byla podobná téže třídě na lidském chromozomu Y z méně než 10 procent a naopak. Jiná rozsáhlá třída sdílela pouhou polovinu genů druhého tvora a naopak. Další se lišila dokonce 3,3násobně (o 330 procent) a třída specifická pro člověka „nemá obdobu v šimpanzím MSY [ samčím chromozomu Y].“ (1).
Pokud prozkoumáme jednotlivé geny, pak se v jejich počtu liší šimpanzí chromozomy od těch lidských o závratných 53 procent. Jinými slovy, šimpanzovi chybí přibližně polovina genů nacházejících se na lidském chromozomu Y. Jelikož geny tvoří rodiny čili kategorie podle podobnosti, snažili se vědci také zjistit, zda existuje nějaká odlišnost v konkrétních genových kategoriích. A objevili šokující odlišnost o 33 procent. Lidský chromozom Y obsahuje ve srovnání se šimpanzi o třetinu víc genových kategorií – zcela odlišných genových tříd.
Vyjdeme-li z evolucionistických předpokladů dlouhých a postupných změn genomů, měly by být u obou druhů struktury, uspořádání, geny i další sekvence do značné míry totožné, uvážíme-li, že – podle evolucionistických časových představ – uplynula jen relativně krátká doba šesti milionů let od chvíle, kdy se údajně vývoj lidí a šimpanzů ze společného předka začal ubírat vlastní cestou. Namísto toho jsou rozdíly mezi chromozomy Y obou druhů výrazné. R. Scott Hawley, genetik při Stowersově institutu v Kansas City, který se zmíněných bádání neúčastnil, řekl tiskové agentuře Associated Press, že „takový výsledek je zarážející.“ (6).
Protože se lišily prakticky všechny strukturální aspekty lidských a šimpanzích chromozomů Y, bylo těžké odhadnout, nakolik jsou si vůbec podobné. Vědci nakonec postulovali paušální 70procentní podobnost, když abstrahovali od rozdílů ve velikosti či strukturálním uspořádání. K odhadu došli na základě úvahy, že pouhých 70 procent šimpanzí sekvence lze srovnat se sekvencí lidskou – při zanedbání rozdílů, k nimž eventuálně při srovnávání došli. Jinými slovy, oněch 70 procent byl odhad konzervativní, zejména uvědomíme-li si, že 50 procent lidských genů šimpanzům chybí a že úseky jakž takž sobě podobné ležely ve zcela odlišných celcích.
Vezmeme-li v úvahu všechny rozdílné znaky – sekvenční kategorie, geny, genové rodiny i polohy genů – , pak můžeme s klidným svědomím konstatovat, že ona paušální podobnost je určitě menší než 70 procent. Článek v Nature psal ovšem o nesouladu mezi zmíněnými daty a standardními evolucionistickými interpretacemi dosti fascinovaně: „S ohledem na 6 milionů let odděleného vývoje je vskutku možno přirovnat rozdíl mezi genovým charakterem MSY šimpanzů a lidí spíše k rozdílu v genovém charakteru autozomů kuřete a člověka s 310 miliony let odděleného vývoje.“ (1).
Takže se lidský chromozom Y liší od šimpanzího do té míry, jako se liší ostatní lidské chromozomy od kuřecích. A aby vysvětlili, kde se tu všechny tyhle rozdíly mezi šimpanzi a lidmi vzaly, jsou skalní příznivci evoluce nuceni vymýšlet si příběhy o zásadním přeskupování chromozomů i o rychlém vytváření spousty nových genů spolu s doprovodnou regulační DNA.
Jelikož je však každý ze zmíněných chromozomů Y plně integrován a stabilně provázán s hostitelským organizmem, asi nejlogičtější vysvětlení těchto nových poznatků bude, že člověk i šimpanz byli stvořeni každý zvlášť, jako odlišní tvorové.
Odkazy
- Hughes, J.F. et al. 2010. Chimpanzee and human Y chromosomes are remarkably divergent in
structure gene content. Nature. 463 (7280): 536-539. - Tomkins, J.P. 2009. Human-chimp similarities: common ancestries or flawed research? Acts &
Facts. 38 (6): 12. - The Chimpanzee Sequencing and Analysis Consortium. 2005. Initial sequence of the chimpanzee
genome and comparison with the human genome. Nature 437 (7055): 69-87. - For the sequencing technology in use at the time, a typical DNA sequence read used four different
types of DNA clone substrates and had individual read lengths from between 200 to 1,000 highquality
DNA bases. Because of repetitive blocks of sequence, these are difficult to computationally
assemble into long contiguous blocks of sequence without a map or framework to orient the
repetitive DNA sequence lengths. - Statistics on sequencing and mapping of the chimp genome are difficult to pin down even though
the mapping and sequencing were largely completed by 2006. A report describing the massive
effort to produce a more accurate view of the chimpanzee genome has not yet been published. - Borenstein, S. Men more evolved? Y chromosome study stirs debate. Associated Press, January 13, 2010.
(*) Dr. Tomkins je vědecký spolupracovník
a pan Thomas je vědecký dopisovatel.
PK: Nemohu na závěr nepřipomenout „osobní vyznání“ a „vědecké vyznání“ evolučního biologa, profesora Jana Zrzavého, z Jihočeské univerzity; už jednou jsem něco z toho uváděl u podobných článků „šimpanzi-lidé“ zde na webu:
Profesor Jan Zrzavý z Jihočeské univerzity je jeden z našich nejzvukomalebnějších evolučních „bouřliváků“ a vědeckých kašparů, což je ovšem nutný rys každého evolucionisty, má-li obstát v obhajobě oněch darwinistických nesmyslů (viz podobně Mihulka, Hořejší a další evoluční pomatenci). Přečtěme si „osobní vyznání“ autorovo, staré asi 14 let, a poté autorovo „vědecké vyznání“, staré asi 10 let. Jan Zrzavý píše:
- „Jenom bych rád varoval: až zase bude někdo v mé přítomnosti promlouvat o tom, jak v něm různé zázraky přírody probouzejí úžas a úctu, řeknu mu něco strašného, ať mě třeba zavřou. Jsou jistě věci mezi nebem a zemí, ale nemám pocit, že to je to nejzajímavější, co lze o tomto světě prohlásit; a jsem-li ochoten přiznat komukoliv lidské právo na jakýsi neurčitý podiv, že z prvotního uršlajmu se spontánně, bez řízení vyšší moci, vyvinul Michael Jackson, nejsem schopen tento podiv plně sdílet a nepřeju si, aby mi lidi vyprávěli, že se podivují. …“ (Zrzavý, Vesmír 3/1996/str. 165)
- „Zvířata jsou hloupí lidé, nikoliv stroje…Měl jsem jakési tušení, že lidé se od šimpanzů neliší vůbec ničím – je-li genetická shoda lidí a šimpanzů přibližně 98,5 % (tedy větší než shoda dvou středoevropských druhů budníčků), bylo by hodně divné, kdyby lidé a šimpanzi nebyli úplně stejní ve všem všudy…zdůrazňovat zvláštní a ´kvalitativně´ odlišnou podstatu člověka už není jenom nabubřelý, ale především nesmyslný žvást.“ (Zrzavý, Vesmír 3/2001/str. 168)
Může se pak někdo divit, že se tomu všeobecně tupě věří?