Nová lebka, staré evoluční mlžení

Peter Line

Z creation.com/anamensis přeložil Jakob Haver – 09/2019. Translation granted by Creation.com – Přeloženo s povolením od Creation.com.

Není to tak dlouho, co se média přímo rozplývala nad nově ohlášeným nálezem fosilní lebky australopitéka, který je v našem rodokmenu označován jako údajný „lidoop“ (tj. hominin). Nicméně důkazy jsou silně proti tomu, že by australopitékové měli být lidskými předky. Tento nejnovější nález lebky označený MRD-VP-1/1 a zapsaný jako Australopithecus anamensis neposkytuje žádný nový důkaz, že australopitékové byli něco jiného než jen vyhynulou skupinou opičích primátů.

Obrázek 1: Odlitky několika fosilních pozůstatků z Keni, připisovaných Australopitékovi anamensis, včetně pažní kosti KNM-KP 271 (nahoře uprostřed) a holenní kosti KNM-KP 29285 (dole).

Pozadí

V roce 1995 Meave Leakey a kol. objevili nový údajný druh hominida, kterého nazvali Australopithecus anamensis. Vzorky zubů, lebky a podlebečních kostí ze dvou samostatných lokalit Kanapoi a Allia Bay v Keni měly být údajně staré 3,9–4,2 miliony let.¹ Většina fosilních pozůstatků nepochybně pocházela z vyhynulého opičího primáta, ale tvrdilo se, že tibia (holenní kost – viz KNM-KP 29285 na obrázku 1) vykazovala znaky bipedie (chůze po dvou nohách) a že distální humerus (tj. spodní konec horní končetiny KNM-KP 271) měl „mnoho rysů odvozených od hominidů“.² Taková pažní kost byla skutečně objevena v roce 1965 a byla popsána Pattersonem a Howellsem v roce 1967.³ Pažní kost Anamensis KNM-KP 271 údajně postrádá hlubokou oválnou prohlubeninu, která slouží jako blokační mechanismus mezi pažní kostí a ulnou (loketní kost), která se vyskytuje u šimpanzů, ale ne u lidí – což naznačuje, že anamensis nepoužíval kotníkochůzi.⁴ Holenní kost anamensis KNM-KP 29285 je popsána jako rozšířená, podobná lidské, která má zvláštní porézní tkáň, fungující jako tlumič nárazů během bipedální lokomoce (chůze po dvou).⁵

Obrázek 2: Odlitek lebky Australopithecus afarensis (AL 444-2; údajně muž) z Hadaru, Etiopie. (foto: Peter Line)

V roce 1998 byly ohlášeny další nálezy fosilních částí anamensis (včetně zubů, kousků lebky, capitate [karpální kost, největší ze zápěstních kůstek], článků prstů, kousků dolní a horní čelisti).⁶ Za zmínku stojí, že článek prstu (KNM-KP 30503) byl přirovnáván ke vzorku Australopitéka afarensis z Hadaru a měl vykazovat stejný stupeň zakřivení.⁷ V článku z roku 1999, kterého je Meave Leakey spoluautorkou, je anamensis považován podlebečními kostmi, pažní kostí, holenní kostí a zmíněným poloměrem za velmi podobného Australopitekovi afarensis jako „téměř přesně se shodující velikostí a morfologií s nálezy A. afarensis z Hadaru.“⁸ Rovněž analýza poloměrů fosilií z roku 2000 připisovaných afarensis (AL 288-1) a anamensis (KNM-ER 20419) naznačila, že oba měli „specializovanou morfologii zápěstí spojenou s kotníkovou chůzí“.⁹

V roce 2006 byla zveřejněna další vlna fosilních fragmentů anamensis z oblasti Středního Awaše na severovýchodě Etiopie, s dlouhým seznamem autorů v čele se známým paleoantropologem Timem Whitem.¹⁰ Fosilní kosti zahrnovaly kraniodentální a postkraniální zbytky. White a kol. tvrdil, že anamensis ze Středního Awaše byl anatomicky v mnoha rysech „přechodem mezi dřívějším Ar. [Ardipithecus] ramidus a pozdějším A. afarensis ze stejné studijní oblasti.“¹¹ Vypadá to však, že tu nejde ani tak o anatomii, ale spíše o časový rámec – jinými slovy, zjištěné fosilie byly údajné „datovány“ někde mezi ramidus a afarensis (viz obrázek 2), a tak se hledají způsoby, jak popsat anatomické rysy jako „přechodné“ ‚mezi těmito dvěma druhy. Všechno je tedy založeno na evolučních domněnkách a údajném stáří fosilií, a tak se vracíme zpět ke skutečnosti, že způsob, jakým jsou tyto fosilie interpretovány, určuje osobní světonázor toho kterého člověka.

Další fosilní pozůstatky, přisuzované anamensis, byly zveřejněny bez většího ohlasu v letech 2013 a 2017.^12,13 Avšak nejnovější nález lebky (viz obrázek 3),¹⁴ umístil anamensis skutečně do středu pozornosti. V příspěvku Nature (publikovaném 28. srpna 2019) Haile-Selassie a kol. byla lebka dospělého muže anamensis (MRD-VP-1/1; dále jen MRD), objevená v roce 2016 v rámci etiopského projektu Woranso-Mille, popisována jako „téměř kompletní“ a její stáří bylo „datováno“ na 3,8 milionů let.¹⁵ Pro předběžný odhad lebeční kapacity sloužil malý úlomek 365 až 370 cm³ (kubických centimetrů), přičemž lebka MRD bylo popsána jako výrazně postorbitálně (za očnicemi) zúžená, podobně jako u Sahelanthropus tchadensis a Ardipithecus ramidus.¹⁶ Podle autorů je lebka MRD přiřazena „k A. anamensis na základě taxonomicky a fylogeneticky informativní morfologie špičáků, horní čelisti a spánkové kosti.“¹⁵ Poznamenávají, že tvar a vzhled mozkovny sice „vykazuje pozoruhodné podobnosti k S. tchadensis“, ale „vzhled střední a horní části obličeje vykazuje jasnou afinitu (příbuznost) k A. afarensis.“¹⁶

Obrázek 3: Lebka MRD-VP-1/1 byla objevena v Etiopii v roce 2016 a přiřazena k druhu Australopithecus anamensis. (Dale Omori, Clevelandovo muzeum přírodní historie)

Autoři rovněž uvedli, že „tím prokazují, že A. anamensis a Australopithecus afarensis se liší více, než se dříve připouštělo, a že se tyto dva druhy překrývají po dobu nejméně 100 000 let – což je v rozporu s všeobecně přijímanou hypotézou anageneze (tj. postupné změny ve znacích jednotlivých evolučních linií, pozn. překl.).“¹⁵ A to, že existuje mnoho nejasností ohledně druhů rodu Australopithecus, ilustruje sdělení samotných autorů:

„Kromě toho skutečnost, že MRD sdílí některé neurokraniální a obličejové morfologické rysy s mladšími taxony, jako je A. africanus a Paranthropus – i když zde to spíše vypadá, jako by šlo o souběžnou evoluci – stojí za to v budoucnu prozkoumat, protože to může mít značný vliv na původ A. africanus a jeho vztah k A. afarensis.“¹⁷

Jenže kdykoli se objeví odvolávka na „paralelní evoluci“ jak je uvedeno výše, ukazuje to na vážné problémy s evolučním scénářem. Paleoantropolog Fred Spoor to komentuje takto:

„Nová fosilie má několik rysů, které autoři považují spíše za odvozené než původní. Nejpozoruhodnější jsou vpředu vystouplé lícní kosti, které vytváří vzhled obličeje připomínající mnohem mladší druhy homininů Paranthropus, především pak Paranthropus aethiopicus, datovaného na 2,5 milionu let. Autoři došli k závěru, že ačkoli se tyto charakteristické rysy obličeje vyvíjely nezávisle na A. anamensis a pozdějších druzích, může být tato podobnost inspirací k alternativním interpretacím.“¹⁸

O tom, že evolucionisté sami domnělému rodokmenu homininů (nebo hominidů) málo důvěřují, svědčí několik reakcí na tento nový nález. Colin Barras v článku Nature napsal, že „starobylá lebka objevená v Etiopii ukazuje na to, že evoluční strom homininů je mnohem chaotičtější, než jsme si mysleli.“¹⁹ V článku Science uvedl Michael Price titulek „Senzační lebka otřásá lidským rodokmenem“.²⁰ Michael Marshall poznamenal, že „lebka A. anamensis posiluje argument, že některé starší fosilie jsou opravdu homininové a ne slepé linie opic, jak bylo někdy navrhováno.“²¹ Pokud si nebyli jisti statusem „homininů“ ani před posledním nálezem, který, jak se zdá, vnesl do věcí ještě větší chaos, pak si můžeme položit otázku, jak mohla poslední lebka tuto nejistotu umenšit. S největší pravděpodobností to byli všichni zaniklí opičí primáti.

Otázka toho, zda byl anamensis bipední, či zda byli bipední někteří z ostatních australopitéků je diskutabilní. Důkazy svědčí o tom, že pro bipední chůzi byli nejspíš jen lépe navrženi než současné opice. Avšak schopnost jakési omezené bipední lokomoce jinde, než u lidí neznamená, že to byl hominin (příbuzný člověka). Pomyslete na to, že podle evolucionisty Charlese Oxnarda byli australopitékové jedineční a lišili se „od lidí i afrických opic více než tyto dvě žijící skupiny od sebe navzájem.“²² Nakonec došel k tomuto závěru:

„I když připustíme, že byli bipední, je pravděpodobné, že jejich bipedalita byla mechanicky odlišná od bipedality lidské.“ Dále je pravděpodobné, že ačkoli chodili po zemi, byli zástupci těchto fosilií dokonalí stromolezci. Kombinace těchto dvou funkcí je mezi hominidy ve stejné řadě tvorů rozhodně zvláštní.“²²

Nejjednodušším vysvětlením z pohledu stvoření může být to, že nálezy označené jako Australopithecus anamensis představují jen variaci uvnitř rodu Australopitéků, a že mnoho druhů zahrnutých v tomto rodu, jako je anamensis, afarensis a africanus a mnoho dalších fosilních exemplářů připsaných k Homo habilis představují prostě jen zaniklé opičí primáty, pocházející ze stejného biblického druhu. Jak již výše naznačil Oxnard, oni nebyli jako současné opice, ale měli své vlastní jedinečné rysy včetně lokomoce, odlišné jak od lidí, tak od existujících opic. Také to vypadá, že byli velmi rozmanití v morfologii. Otázkou také zůstává, zda představují více než jeden biblický druh.

Pallab Ghosh se ve svém spisku pro BBC zmiňuje o podráždění antropologů, a to včetně šéfredaktora časopisu Nature, pokud se k popisu fosilie, o které oni věří, že je „částečně opicí a částečně člověkem“ používá termín „chybějící článek“.²³ Jedním z hlavních důvodů podrážděnosti editora je „přiznání, že v řetězci lidské evoluce je mnoho článků – ne-li téměř všechny – které stále chybí.“²³ Ghosh dále uvádí, že „Anamensis je tím nejnovějším v řadě nedávných objevů ukazujících, že při vzestupu k současnému člověku neexistovala žádná bezproblémová linie.“²³

Podle mě je to ještě závažnější – anamensis ukazuje na to, že u těchto vyhynulých primátů nebyl vůbec žádný evoluční vzestup.

Odkazy a poznámky

1. Leakey, M.G. et al., New four-million-year-old hominid species from Kanapoi and Allia Bay, Kenya. Nature, 376:565-571, 1995.
2. Leakey et al., ref. 1, p. 566.
3. Patterson, B. and Howells, W.W., Hominid humeral fragment from early Pleistocene of Northwest Kenya. Science, 156:64-66, 1967.
4. Leakey, M. and Walker, A., Early hominid fossils from Africa. Scientific American, 276(6):62-63, June 1997.
5. Leakey and Walker, ref. 4, pp. 63-64.
6. Leakey, M.G.et al., New specimens and confirmation of an early age for Australopithecus anamensis. Nature, 393:62-66, 1998.
7. Leakey et al., ref. 6, p. 65.
8. Ward, C., Leakey, M. and Walker, A., The new hominid species Australopithecus anamensis. Evolutionary Anthropology, 9:201, 1999.
9. Richmond, B.G. and Strait, D.S., Evidence that humans evolved from a knuckle-walking ancestor. Nature, 404:382, 2000.
10. White, T.D. et al., Asa Issie, Aramis and the origin of Australopithecus. Natur e, 440:883-889, 2006.
11. White et al., ref. 10, p. 888.
12. Ward, C.V. et al., New fossils of Australopithecus anamensis from Kanapoi, West Turkana, Kenya (2003-2008). Journal of Human Evolution, 65:501-524, 2013.
13. Ward, C.V. et al., New fossils of Australopithecus anamensis from Kanapoi, West Turkana, Kenya (2012-2015). Journal of Human Evolution, 23 August 2017; dx.doi.org/10.1016/j.jhevol.2017.07.008.
14. Haile-Selassie, Y. et al., A 3.8-million-year-old hominin cranium from Woranso-Mille, Ethiopia. Nature, 28 August 2019; doi.org/10.1038/s41586-019-1513-8.
15. Haile-Selassie, Y. et al., ref. 14, p. 1.
16. Haile-Selassie, Y. et al., ref. 14, p. 5.
17. Haile-Selassie, Y. et al., ref. 14, pp. 5-6.
18. Spoor, F., Elusive cranium of early hominin found. Nature, 28 August 2019; doi.org/10.1038/d41586-019-02520-9.
19. Barras, C., Rare 3.8-million-year-old skull recasts origins of iconic ‘Lucy’ fossil. 28 August 2019; nature.com/articles/d41586-019-02573-w.
20. Price, M., Stunning skull shakes human family tree. Science, 365:850, 2019.
21. Marshall, M., We’ve finally found a skull from one of our most important ancestors. 28 August 2019; newscientist.com/article/2214670-weve-finally-found-a-skull-from-one-of-our-most-important-ancestors/
22. Oxnard, C. E., Fossils, Teeth and Sex: New Perspectives on Human Evolution. Hong Kong University Press, Hong Kong, p. 227, 1987.
23. Ghosh, P., ‚All bets now off‘ on which ape was humanity’s ancestor, 28 August 2019; bbc.com/news/science-environment-49486980.